Ve své eseji bych se chtěl zaměřit na koncept krize feudalismu v díle dvou významných marxistických medievistů minulého století, v dílech Františka Grause a Josefa Macka. Oba historici prožili zajímavé a v mnohých ohledech snad i pohnuté životy, během kterých se měnily jejich postoje. Graus i Macek začínali po druhé světové válce z pozic marxistických historiků, kteří byli ovlivněni dobovou politickou atmosférou. Postupem času se však jejich názory vyvíjely. Životní osudy vedly oba historiky po roce 1968 do zcela odlišných podmínek, než v jakých bádali doposud a z „prorežimních“ historiků se staly nepohodlné osoby.
Když byl roku 1059 pomazán na krále, bylo mu pouhých sedm let. Je tak jasné, že malý Filip I. zpočátku nemohl vládnout sám. Regentem byl určen flanderský hrabě Balduin V., kterého do role regenta situoval patrně již Jindřich I.
Hugo Kapet se v roce 987 stal franckým králem, když nahradil předchozí dynastii Karlovců a ubránil se nárokům Huga z rodu Robertovců. Aby byla zajištěna královská kontinuita Kapetovců, nechal králem pomazat i svého syna Roberta. K ceremonii došlo roku 987 v Orleáns, jako samostatný král pak Robert působil od počátku devadesátých let.
Západní Evropu kolem roku 1000 nám mj. popisuje burgundský mnich Rodulfus Glaber, který bývá nazýván „kronikářem kolem roku 1000“. Glaber nám dokumentuje celou řadu zásadních událostí: nájezdy Normanů, Saracény v jižní Evropě, události z dějin otonské římské říše ale hlavně vládu prvních francouzských králů z rodu Kapetovců.
Jen málokterý král dosáhl takového věhlasu, jako svatý Ludvík IX. A je bezesporu těžké (nikoliv však nemožné) překročit stín slavného otce čili na jeho nástupce čekal nelehký úkol. Filip Smělý (1245 -- 1285) vlastně původně králem býti neměl ...
Psal se rok 1015, když veliký kníže Kyjevské Rusi Vladimír I. Svjatoslavič vydechl naposledy. Jeho slavná vláda byla spjata se vstupem Rusů na politické kolbiště křesťanských států. Nyní však tato výrazná osobnost zemřela a zanechala po sobě 12 synů. Kdo by se měl po otci chopit panování?
Jaroslav Moudrý patří k nemnoha knížatům středověké Rusi, o nichž padne řeč na hodinách dějepisu. Veliký zakladatel chrámů, milovník moudrosti a hráč na poli mezinárodní politiky. Za jeho vlády prestiž Rusi opět stoupla, jeho dcery si braly krále celé Evropy. Než se však ocitl u moci, spáchal Jaroslav hned několik činů, o nichž bychom snad mohli říct, že byly až hanebné.