Ve své eseji bych se chtěl zaměřit na koncept krize feudalismu v díle dvou významných marxistických medievistů minulého století, v dílech Františka Grause a Josefa Macka. Oba historici prožili zajímavé a v mnohých ohledech snad i pohnuté životy, během kterých se měnily jejich postoje. Graus i Macek začínali po druhé světové válce z pozic marxistických historiků, kteří byli ovlivněni dobovou politickou atmosférou. Postupem času se však jejich názory vyvíjely. Životní osudy vedly oba historiky po roce 1968 do zcela odlišných podmínek, než v jakých bádali doposud a z „prorežimních“ historiků se staly nepohodlné osoby.
Pozvánka na akci k 600. výročí bitvy u Malešova, která proběhne 7. a 8. června 2024
Deník Právo v příloze Salon a internetové Novinky otiskly stať Jakuba Rákosníka o vztahu věd humanitních a přírodních.Naráží tam na častou otázku, k čemu jsou humanitní vědy užitečné, když nevyrábějí žádné hmotné statky k přežití.
Nedávná migrační krize a bezprostřední kontakt Evropy s islámem podnítil svým způsobem zájem o historii. Ožily obrazy křižáků v boji s muslimy ve Svaté zemi, část Evropanů náhle nalezla svoje křesťanské kořeny. Historie dostávala za úkol nalézt evropskou identitu.
Historická věda je poměrně stálým oborem se stabilním okruhem témat si stabilním okruhem metod bádání. Občas se do ní ale promítají aktuální společenské jevy, což se dá brát jako ohrožení, nebo jako výzva, nebo jako obohacení. Ze západního světa tak promlouvá levicově/liberální proud zaměřený na ochranu menšin všeho druhu.
Umberto Eco svým monumentálním dílem oživil zájem o středověk, inspiroval mnohé myslitele k přemýšlení o vlivu středověku na dnesní společnost, o „novém středověku“, opakujících se kulturních jevech.
Vyšla zajímavá kniha - kolektiv historiků se zabývá kostelem Panny Marie na Pražském hradě. Památku zmiňovanou v Dalimilové kronice a poté dlouho spornou nalezl až v roce 1950 Ivan Borkovský.
Konečně vyšla kronika saského kronikáře Widukinda Dějiny Sasů v českém překladu Kateřiny Spurné a Jakuba Izdného. Může tento překlad změnit náhled na rané české dějiny, zejména na události spojené s vládou a vraždou svatého Václava a nástupem Boleslava I.?
Kdo jsme? Parta nadšenců do středověku, která se neustále rozšiřuje. Někteří z nás mají vzdělání v oboru historie nebo archeologie, jiní jsou v tomto oboru spíše samouci. V každém případě se Vám budeme snažit nabídnout kvalitní články o politických dějinách, osobnostech své doby, společenských proměnách i umění doby středověku.
Nakladatelství Argo přichystalo českému čtenáři vydání knihy Dvě těla krále od Ernesta Kantorowicze (1895-1963). 1) Dílo to neobvyklé už jen díky svému autorovi. Kantorowicz podle dobových svědectví působil na lidi více jako kavárenský světák a příjemný společník než jako profesor. Možná se v tom odrážel Kantorowiczův sefardský původ, tzn. od španělsky mluvících Židů. Svou dějepisnou práci zasvětil tehdy rozšířeným mysteriózně-nacionalistickým představám o velikosti a poslání německého národa a zvláště jejich elit. Po první světové válce, kam narukoval jako dobrovolník, se Kantorowicz zapojil aktivit krajně pravicových freikorpsů, bývalých vojáků potírajících hrozící komunistickou revoluci. To všechno jej nemohlo zachránit před nástupem nacismu, pro který byl důležitější historikův židovský původ. Kantorowicz záhy po Křišťálové noci emigroval do USA, kde se vzpěčoval znovuvydání některých svých děl ovlivněných nacionalismem a pokračoval v produkci děl o sakrální a vznešené povaze královské moci. Sem patří i Dvě těla krále, dílo popisující krále složeného ze dvou postav - fyzického těla a těla astrálního, které ho přežívá.