Fórum zájemců o historii

Církev :: Re: Templáři

no_email@example.com (Ingolf) — Tue, 09 Apr 2024 14:43:54 +0200

Brenon píše: ↑09 pro 2023 08:53 Když mluvíme o Templářích - viděl jsem poněkud senzaciózní video o působení Templářů v Čechách, kde autor dává jejich činnost (trochu krkolomně) do souvislosti s nejasnými znaky v kostele sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. Co si o tom myslíš?

V Nových rytířích od Malcolma Barbera - https://argo.cz/knihy/novi-rytiri/ je dovětek Libora Jana o působení templářů v českých zemích a Jindřichův Hradec je tam zmíněn: "Za vrchol nekritického přístupu pak lze označit příspěvek Jana Jůny, kde je kombinací listin s účastí příslušníků rodu z Hradce s nespolehlivými údaji starší literatury "stvořen" hradecký templářský dům. tento příspěvek jasně ukazuje, že bádání o templářích, stejně jako o jiných, a nejen středověkých, rytířských řádech a společnostech je třeba ponechat na odborně školených historicích." (s. 416)
Jůnova práce se jmenuje Zapomenutá komenda templářů v Jindřichově Hradci, in: Heraldika a genealogie 38/2005, č. 1-2, s. 43-46.

Ten Jůna je myslím tentýž člověk, který psal i o valdenských v Jindřichově Hradci.

Církev :: Re: Templáři

no_email@example.com (Ježek) — Tue, 09 Apr 2024 14:48:23 +0200

Ingolf píše: ↑09 dub 2024 14:43 Ten Jůna je myslím tentýž člověk, který psal i o valdenských v Jindřichově Hradci.

Tady na fóru @thovtt

Církev :: Re: Templáři

no_email@example.com (Ingolf) — Wed, 10 Apr 2024 23:36:20 +0200

Ježek píše: ↑09 dub 2024 14:48
Ingolf píše: ↑09 dub 2024 14:43 Ten Jůna je myslím tentýž člověk, který psal i o valdenských v Jindřichově Hradci.
Tady na fóru @thovtt

Jo, to sedí.

K templářům a českým zemím ještě dva kontexty.
Jakub z Molay byl zatčen po pohřbu Kateřiny z Courtney, manželky Karla z Valois, což byl bratr krále Filipa IV. Karel si hned r. 1308 vzal Mahaut ze Chatillonu, a s ní měl dceru Blanku z Valois, první manželku Karla IV.

Procesy s templáři probíhaly i mimo Francii, ale řád se úspěšně hájil, resp. nikdo nedokázal vinu, která mu byla přičítána. V říši proběhlo sezení v Magdeburku, kde proti templářům vystoupil arcibiskup Burchard, arcibiskup v Trevíru naopak nenašel jediný důkaz a v Mohuči se na sezení objevila templářská delegace v čele s Hugem ze Salmu, kteří hájili řád a případné oponenty vyzvali na souboj. Místní koncil tedy uznal nevinu templářů a tomuto koncilu zasedal místní arcibiskup Petr z Aspeltu, bývalý rádce Václava II., pak rádce Jana Lucemburského, když se zabydloval v českých zemích, a arcibiskup mohučský, pod kterého spadalo i biskupství české.

Církev :: Re: Templáři

no_email@example.com (Ježek) — Thu, 11 Apr 2024 10:50:29 +0200

Tady mapa, zřejmě neúplná. Každopádně tam je vidět dominance Francie a Anglie.

434350673_7674641049267234_4672670519836545001_n.jpg

Přílohy

434350673_7674641049267234_4672670519836545001_n.jpg (316.56 KiB)

(Click on the image to see it full size.)

Církev :: Re: Templáři

no_email@example.com (Ingolf) — Thu, 11 Apr 2024 18:39:40 +0200

V dnešní Francii měli templáři více provincií (Francie v užším slova smyslu kolem Paříže, Provence, Akvitánie-Poitou, Auvergne-Limousin), zatímco třeba české země neměly ani svoji vlastní, ty patřily pod (velko-)precepturu německé země + české země + polské země (počítaje v to Slezsko).
Anglie by měla mít provincii jednu, asi kvůli tradiční centralizaci moci i státní správy.

Libor to ještě člení, že ta středoevropská preceptura se dělila na 3 menší celky - Porýní; Braniborsko + Pomořansko + Polsko + Slezsko; české země + Rakousko. Komtur Ekko pak vedl tu poslední část a spravoval ji z Čejkovic.

Církev :: Re: Templáři

no_email@example.com (Ježek) — Thu, 11 Apr 2024 18:49:57 +0200

Ingolf píše: ↑10 dub 2024 23:36 Procesy s templáři probíhaly i mimo Francii, ale řád se úspěšně hájil, resp. nikdo nedokázal vinu, která mu byla přičítána.

Jak to dopadlo jinde? Ve Francii procesy, u nás snad přechod k johanitům. Jak Anglie, Říše, Španělsko, Itálie?

Církev :: Re: Templáři

no_email@example.com (Ingolf) — Thu, 11 Apr 2024 20:25:31 +0200

Ono nakonec nezáleželo na nějakých koncilech, papež vydal r. 1312 bulu In excelso, kde řád prostě zrušil, aniž by řešil prokázání viny. Tedy nakousl to, protože napsal, že řád už je tak pošpiněn, že to je jeden z důvodů zrušení. Papež tu pravomoc má, třeba jezuiti byli taky zrušeni prostým příkazem.
Ten Klement V. býval udáván jako spolutvůrce toho procesu, ale to nebyl. Filip IV. provedl zátah proti řádu ze své vůle i práva, využil nějakého svolení z doby válek proti albigenským, které dávalo francouzskému králi právo zasáhnout proti kacířství. papež byl překvapen, byl to i tak zásah do jeho pravomocí. Jakousi spoluúčast provedl ještě koncem r. 1307, kdy vyzval k zatýkání templářů ve všech zemích (ty jmenované koncily vznikly právě z tohoto popudu). Jinak ale vyšetřování řádu protahoval (proto byl řád zrušen až. r. 1312 a poslední templáři upáleni r. 1314), o vině měl pochyby (spíš kritizoval některé odchylky od ortodoxie, ale přímo kacířství v tom neviděl), ale když bylo jasné, že je situace neudržitelná, tak začal zápasit s Filipem o to, komu připadne templářský majetek. Většina majetku pak skutečně přešla na johanity, něco Filip stihnul uchvátit, něco si nechal zaplatit od těch johanitů. Zvláštní kapitolou jsou templáři, kteří se přiznali, poprosili o rozhřešení a dostali ho a následně přiznání neodvolali. těm patřila doživotní renta, třeba od těch johanitů nebo řádů, do kterých vstoupili.
Ve Španělsku a Portugalsku byla část řádu zařazena do jiných řádů - Kristův řád v Portugalsku, ve Španělsku řád Calatrava, Svatojakubský řád apod.

Johaniti byli hlavním příjemcem, v Anglii je to i zdokumentované včetně kováren. Ono se kolem r. 1300 i plánovalo sloučení obou řádů, aby vznikl jeden silný a odstranily se občasné animozity (johaniti a templáři se v Palestině asi dvakrát vojensky střetli, jednou r. 1262 v bitvě u sv. Abbase, jeden řád stál na straně Benátek, druhý na straně Janova). Na johanity asi přešel i templářský archív, který je ztracený a pravděpodobně zničený po obsazení Kypru Turky r. 1571.

V Praze měli templáři dům s kostelem sv. Vavřince, ten přešel na johanity a jejich převor Bertold z Hennebergu, což byl vedle Aspelta další rádce, který pomáhal Janu Lucemburskému usídlit se v Česku, prodal r. 1313 nemovitost dominikánkám. Ty ho od r. 1319 přestavěli na gotický kostel sv. Anny, od 18. stol. je odsvěcený a má ho v pronájmu nadace VIZE 97 Dagmar a Václava Havlových - https://www.prazskakrizovatka.cz/

Církev :: Re: Templáři

no_email@example.com (Brenon) — Fri, 12 Apr 2024 09:47:11 +0200

Ingolf píše: ↑11 dub 2024 20:25
Filip IV. provedl zátah proti řádu ze své vůle i práva, využil nějakého svolení z doby válek proti albigenským, které dávalo francouzskému králi právo zasáhnout proti kacířství. papež byl překvapen, byl to i tak zásah do jeho pravomocí. Jakousi spoluúčast provedl ještě koncem r. 1307, kdy vyzval k zatýkání templářů ve všech zemích (ty jmenované koncily vznikly právě z tohoto popudu). Jinak ale vyšetřování řádu protahoval (proto byl řád zrušen až. r. 1312 a poslední templáři upáleni r. 1314), o vině měl pochyby (spíš kritizoval některé odchylky od ortodoxie, ale přímo kacířství v tom neviděl), ale když bylo jasné, že je situace neudržitelná, tak začal zápasit s Filipem o to, komu připadne templářský majetek. Většina majetku pak skutečně přešla na johanity, něco Filip stihnul uchvátit, něco si nechal zaplatit od těch johanitů.

Když tu byl několikrát zmíněn král Filip IV. - nebyl on tak trochu psychopat? Způsob popravy údajných milenců Filipových snach (aféra ve věži Nesle) by tomu dost napovídala.

Církev :: Re: Templáři

no_email@example.com (Ingolf) — Fri, 12 Apr 2024 20:51:01 +0200

Brenon píše: ↑12 dub 2024 09:47 Když tu byl několikrát zmíněn král Filip IV. - nebyl on tak trochu psychopat? Způsob popravy údajných milenců Filipových snach (aféra ve věži Nesle) by tomu dost napovídala.

Něco tam bylo špatně, prý vyrůstal jako dítě bez lásky, no není to můj oblíbenec.

Církev :: Re: Templáři

no_email@example.com (Ingolf) — Sat, 20 Apr 2024 15:22:31 +0200

Maršálek píše: ↑22 led 2007 16:07 "...Po pádu Akkonu se zvláště Templářům dá vytýkat, že se z nich stali pouze správci evropských majetků - žádní válečníci za Kristův hrob.

Nejenom Templáři, ale i Johanité a Teutoni (z těch největších) byli bezprostředně po Akkonu solidně decimováni. To že v Evropě zůstávali "nedotčené" komendy neznamená, že by tak měly tyto řády dostatek bojovníků pro další kampaně. třeba komendy v Čechách a Francii fungovaly tak trochu jako domov důchodců Johanité se mohli vepnout k dalším bojům i proto, že nabrali dostatek nových sil začleněním Templářů a jejich majetků do svých řad. Účast Teutonů ve svaté zemi nebyla nijak velká a jejich expanze ve východní Evropě utrpěla citelné rány ve střetu s ruskými knížectvími, které vyvrcholily v bitvě na ladožském jezeře (též Ledová pole).
Možná i pád Templářů nakopl ostatní Řády k tomu, aby si našly nové cíle a historické úlohy... Johanité boj s námořními piráty (a logicky střet s rodící se tureckou říší), Teutoni šíření křesťanství na východě Evropy, atd.

Stav po dobytí Akkonu nazval bych to jako ztrátu půdy pod nohama, a to v doslovném i přeneseném smyslu slova.
Doslova - řády ztratily vlastní území v Palestině a řešily to stěhováním na Kypr. Do toho některé důležité státy jako Francie, Aragonie i ten Kypr zakázaly řádům zmnožovat majetky, resp. zakázaly to donátorům na území svých států.
Přeneseně - řády ztratily svůj cíl, se ztrátou Svaté země nebylo co ani koho bránit. Templáři navíc po pádu Akkonu sami opustili zbylé hrady a pevnosti, čímž jim opět o něco padla popularita.

Dále se od koncilu v Lyonu r. 1274 diskutovala idea spojení templářů a johanitů v jeden řád, což po pádu Akkonu zarezonovalo ještě více. 15. 8. 1291, tři měsíce po pádu Akkonu, vydal papež Mikuláš IV. bulu Dura minis, kde žádá po arcibiskupech svolání místních synod s jejich podřízenými, aby se vyjádřili k této věci. Výsledky z pár synod se zachovaly a salzburská synoda doporučila rovnou sloučení templářů a johanitů i s německými rytíři. Sloučení požadoval i sicilský král Karel II. z Anjou, přičemž do čela řádu by postavil nejlépe svého syna Roberta, resp. nějakého Kapetovce. A sloučení řádu prosazoval i Filip IV. přesně s týmž úmyslem, tedy dosadit do čela řádu jednoho ze svých tří synů.
6. 6. 1306 pak papež Klement V. zve z Kypru velmistry templářů a johanitů a žádá po nich dopředu pojednání jednak o možné křížové výpravě, jednak o sloučení řádů. Molayovo pojednání se dochovalo a je odmítavé; johanitské je neznámé a asi ani nebylo sepsáno, zatímco pojednání o kruciátě sepsali oba velmistři.

Všechny řády se ke ztrátě Svaté země nějak postavily, johaniti a němečtí rytíři úspěšně. Johaniti r. 1309 získali Rhodos (oficiálně byzantský, ale ovládaný janovskými piráty) a v Evropě se obrátili zpět ke špitální péči. V Jeruzalémě existoval nějaký špitál od dob Karla Velikého, který tam nechal poutníkům postavit i knihovnu apod. Pak tam vedli špitál kupci z italského města Amalfi a po nich johaniti. K péči o poutníky si teprve pak přidali i ozbrojenou ochranu a po pádu Svaté země se tedy johaniti v Evropě vrátili ke svým kořenům.

Němečtí rytíři vytvořili přímo řádový stát v Prusku, prý podle vzoru států křižáckých. Ideu měli také jasnou, za druhé křížové výpravy bylo stanoveno, že Němci mohou místo v Palestině válčit za křesťanství proti pohanským Baltům, a to mohli němečtí rytíři činit i po r. 1291.
Ta bitva německých rytířů s Rusy na ledovém poli se stala námětem skladby Sergeje Prokofjeva - https://www.youtube.com/watch?v=xyDKezD ... nel=RC15O5

Templáři odmítli možnost usídlit se na španělské Ibize, až bude dobytá, místo toho se soustředili na Kypr. Problémem ale bylo, že templáři stihli vystoupit proti nárokům Huga III. Kyperského přímo na korunu jeruzalémského království, když se postavili za protikandidáta Karla z Anjou. Kdo by pak chtěl takového spojence na území svého státu.. A to se ještě r. 1306 zapletli templáři do puče proti králi Jindřichovi II. ve prospěch jeho bratra Amauryho.
Templáři jinou náplň než válčení neměli, a tak plánovali další kruciátu ve spojení s Armény a Mongoly. To skončilo krachem a vyznačovalo se přehnanými nadějemi, ale zas taková chiméra to nebyla. Oboje napíšu jako samostatné příspěvky.

Církev :: Kypr, Lusignanové a templáři

no_email@example.com (Ingolf) — Sat, 20 Apr 2024 15:50:49 +0200

Lusignanská dynastie dostala Kypr náhradou za Jeruzalémské království, ale Kypr nakonec přežil zánik všech křižáckých států a stal se útočištěm vyhnaných.
Vše začalo úmrtím malomocného jeruzalémského krále Balduina IV. r. 1185. Jeho nezletilý nástupce a synovec Balduin V. umírá hned r. 1186. Podle závěti Balduina IV. měl v tomto případě vykonávat regentskou vládu Raimond III. Tripolský, dosavadní poručník Balduina V., a nového krále měli společně vybrat papež, císař a králové Anglie a Francie. Tento komplikovaný postup zavrhla Isabela, sestra Balduina IV. a současně matka Balduina V., která se se svým manželem Guyem z Lusignanu nechala korunovat na jeruzalémské panovníky.
To uvítala většina velmožů, proti byl v podstatě jen Raimond III. a jeho spojenec Balian z Ibelinu. Klíče ke korunovačním klenotům drželi velmistr johanitů a templářů. Johanita je radši vyhodil z okna, aby se sebral velmistr templářů Gerard z Ridefortu a klenoty Isabele a Guyovi poskytl.

Guy z Lusignanu a templáři patřili k tzv. "válečné straně", chtěli bojovat se Saladinem, zatímco "mírová strana" chtěla zachovat mír a po tomto převratu se se Saladinem nakrátko spojila. Krize směřovala k porážce křižáků u Hattínu, zajetí Guye i Rideforta Saladinem a ztrátě Jeruzaléma a mnoha dalších měst.

Saladinovi odolal Tyr, který pomáhal bránit nově dorazivší křižák Konrád z Montferratu. Roku 1188 byl Guy propuštěn ze zajetí se slibem, že opustí Palestinu. To neudělal, naopak napadl Konráda, který mu odmítal uznat poslušnost a sám jevil zájem o jeruzalémskou korunu. Většina velmožů stála za Konrádem, protože ten projevil válečné schopnosti narozdíl od Guye, který prohrál katastrofálním způsobem u Hattínu a k tomu přijít o Jeruzalém, to implikuje přijít o nárok na jeruzalémskou korunu.
Následně Guy odtáhl a oblehl Akkon, i když obléhaných bylo více než obléhatelů. To se změnilo, když začaly dorážet posily v podobě třetí kruciáty a pod vedením Richarda Lvího srdce byl Akkon v červenci 1191 dobyt.
To mělo mj. ten dopad, že Guy z Lusignanu měl také pevné zázemí jako Konrád z Montferratu, ale na druhou stranu Guyovi zemřela na podzim 1190 jeho manželka Sibyla, takže Guy ztratil další bod své legitimity být jeruzalémským králem.

Spor rozhodl před svým odjezdem Richard Lví srdce, kdy jeruzalémskou korunu dostal Konrád z Montferratu a Guy z Lusignanu jako odškodnění Kypr. Konrád byl ještě r. 1192 zabit assasíny a koruna přešla na vdovu Isabelu, která si vzala za manžela Jindřicha ze Champagne, synovce Richarda Lvího srdce. Guy umírá r. 1194 a kyperská koruna přechází na jeho bratra Amauryho (1194-1205). Jindřich a Amaury uzavřeli dynastické dohody, Amamuryho syn Hugo I. Kyperský si vzal Alici ze Champagne, dceru Jindřicha. Kyperská dynastie získává nějaký stálý nárok na jeruzalémskou korunu.

Richard Lví srdce mohl disponovat Kyprem, protože ho cestou k Akkonu dobyl. Na Kypru do té doby vládnul uzurpátor Izák Dukas Komnenos , který se odtrhnul od Byzance. Jenže bouře zahnala na Kypr lodě, kde plula mj. Richardova snoubenka Berengarie, dcera Sancha IV. Navarského, a Izák ji zajal. Richard doplul o týden později a zajal Izáka. Kypr prodal Richard nejprve templářům, kteří tu ale nebyli oblíbeni a před konfliktem je zachránila směna, kdy Richard Kypr zpět odkoupil a převedl na Guye z Lusignanu.

Po Amaurym vládl jeho syn Hugo I. (1205-1218), účastnil se 5. kruciáty, která byla asi nejméně výrazná, a tak ani Hugo nezanechal větší stopu. Po něm jeho syn Jindřich I. (1218-1253), po něm jeho syn Hugo II. (1253-1267), ten umírá bezdětný, takže nastupuje syn jeho sestry Isabely Hugo III. (1267-1284).

Hugo III. získal jeruzalémskou korunu se svolením jeruzalémské rady (v jeruz. království v té době kvetlo právo a jeruz. radu tvořili taky právníci), ale proti němu vystoupil Karel z Anjou, vládce Sicilíe. V červnu 1277 koupil právo na trůn od Marie z Antiochie, měl podporu papeže, Francie i templářů , a tak ihned uvedl posádku do Akkonu. Demurger píše: "V roce 1279 byl Vilém z Beaujeu (=templářský velmistr) schopen zakázat Hugovi III. přístup do Tyru, což přirozeně volalo po odplatě: kyperský král nechal templářům zabavit majetek na ostrově. Toto rozhodnutí vyvolalo trvalou krizi ve vztazích mezi templáři a Kyperským královstvím a způsobilo problémy, které po svém nástupu zdědil Jakub z Molay." (s. 54) - https://www.databazeknih.cz/knihy/jakub ... aru-132477
Templářský dům v Limassolu navrátí Hugo r. 1280 na zásah papeže.

Uklidnění vztahů přinesla smrt obou králů, Karla z Anjou r. 1285 a Huga III. r. 1284. Nový kyperský král Jan I. (1284-1285) nebo jeho bratr a nástupce Jindřich II. (1285-1324) si v listu papeži ještě stěžuje na templářské zacházení s jeho otcem Hugem, ale Jindřicha II. (1285-1324) už templáři akceptují i jako krále jeruzalémského; byl korunován v Akkonu r. 1286 jako poslední z jeruz. králů.

Roku 1291 umírá při obraně Akkonu Vilém z Beaujeu. Před pádem Akkonu naložil templářský komtur Theobald Gaudin templářský poklad a odvezl ho nejprve do Sidonu a po vyklizení všech templářských kontinentálních držav na Kypr. Gaudin se stal na krátkou dobu velmistrem, nejprve postoupil v pořadí z pozice komtura, pak byl zřejmě zvolen, ale r. 1292 (starší literatura má r. 1293) umírá.

Na Kypru přihlíží templáři puči proti Jindřichovi II. ve prospěch jeho bratra Amauryho. Jindřichovi byl mu ponechán titul, ale regentství přešlo na Amauryho (1306-1310). jako důvod puče byla uvedena králova neschopnost a pučisté jednali v dohodě s částí Arménů, kde v té době sílily také hlasy po odvolání krále Hethuma II., který vstoupil k františkánům, protože chtěl vést duchovní život, k tomu asi třikrát abdikoval a po návratu na trůn likvidoval své konkurenty. Amauryho manželka byla také Arménka (a dík vzájemným dynastickým vztahům se Lusignanové budou moci stát pány i Arménie v krátkém rozmezí 1341-1375, než ji definitivně zničí mamlúkové z Egypta).
Templáři i johanité do toho nezasahují, jen potvrdí výsledný stav. Molay před svým odjezdem na podzim 1306 jmenoval jako svého zástupce maršála Aymona z Oiselay, který v lednu 1308 donutí podepsat Jindřicha II. další, ještě méně výhodnou smlouvu ve prospěch Amauryho (a předtím měl v plánu Jindřicha unést). Když dorazí pokyny papeže k zatýkání templářů, Amaury je poslechne a templáři pod vedením Aymona se po předchozích protestech a obraně 1. 6. 1308 vzdají.

Lusignanové vládli na Kypru do r. 1489, kdy je pohltily Benátky. Po Jindřichovi vládl syn jeho dalšího bratra Guye, a to Hugo IV. (1324-1359) a pak Hugův syn Petr I. (1359-1369). Petr plánoval křížovou výpravu, tu i na jeho popud vyhlásil Urban V. 31. 3. 1361. Petr za kruciátu agitoval v Evropě a r. 1364 přijel i za Karlem IV., ale ten projevil ochotu jen verbální. S Petrem přicestoval i básník Guillaume Machaut, který vychválil Karlův dvůr. Ještě více Petra proslavil Waldemar Matuška v muzikálu Noc na Karlštejně, protože "král cyperský" v jeho podání, který na Karlštejně hledá nějakou ženskou, to je on..