A hned začnu. Tak jsem konečně řádně pochopila proč se JL vždycky nechtělo zpět - od Rýna a z Francie se těžko vrací ...
natož zpět do otravných povinností. Počasí nám sice zcela nepřálo, ale ani nebylo zbytečně nepřátelské (tedy až na poslední den) - jen to občas mělo vliv na fotky ..
Den první - na Rýn a do Špýru .. cesta celkem dle harmonogramu, až na mé zaváhání v závěru cesty - kdy jedno špatné odbočení mělo za následek objetí témeř celého města. Naštěstí pak náš hotýlek, přímo u Rýna byl kousek od katedrály, takže to bylo orientačně v pohodě. Katedrála je monstrozní .. obří - na jednu fotku se celá pojmout nedá. Uprostřed je zavěšena obří koruna. Tak jsem si představovala na kterém místě asi leželi Jan s Eliškou před oltářem při svatebním obřadu.
Na cestě z katedrály nás zase chytl déšt a náhle se opravdu setmělo.
Když jsme dorazili zpět do hotelu, bylo náhle témeř po dešti, asi 8 večer a já koukla z okna na lužní lesy pod hotelem a donutila máti k procházce k řece, a nelitovaly jsme.
U řeky panoval opravdu klid a mír a hlavně .. náhle se , jako předzvěst budoucích hezkých zážitků nad řekou klenula duha .
Máte ji na fotce. Pod většinu fotek u všech alb jsem se snažila dát vysvětlující popisek, což je občas opravdu nutné přečíst, jinak unikne podstata fotky - hlavně u fotek od Kresčaku
http://catherinelagrande.rajce.idnes.cz/Na_Ryne_Spyr/
Druhý den jsem se zrovna nevyznamenala .. přes vytisknuté mapy, obří autoatlas a další podrobné mapy - ráno pršelo a já nějak špatně vyjela ze Špýru , tudíž jsem nebyla schopná najít Mannheim a cestu do Francie - a to mě čekal nejdelší úsek celého výletu - ze Špýru až na břehy Atlantiku .. mělo to být 7 hodin, ale já skoro 3 hodiny hledala Francii.
Pak jsem se konečně chytla a jelo se dobře, déšt pominul a pak začalo svítit i sluníčko, cesta Francií byla moc hezká .. a přes naše velké zdržení a spěch jsem neodolala a odbočila podívat se na katedrálu v Remeši .. a vskutku jsem nelitovala.
Byl to nádherný zážitek, katedrála měla přesně ten náboj, co má mít, a považuji to za 2. nejlepší zážitek naší cesty. S malnkým hororem .. uvnitř mě máti upozornila , že v jedné boční kapli je fotka Johanky z Arku, tak se chstám foit, a jak dávám foťák k oku, už zaměřený na Johanku, tak ona náhle zavrtěla hlavou , že ne , že jí fotit nemám, jak jsem se lekla, tak jsem to zmáčkla a máte ji na fotce, ne nejlíp, ale tváří se tam dost přísně, asi jsem ji fakt naštvala. Trochu jsem se bála, aby mi za to něco neprovedla.
http://catherinelagrande.rajce.idnes.cz/Na_Ryn_Remes/
Náš penzion v MOntreuil sur Mer jsme nakonec ještě trochu hledali , poradil mi laskavý hostinský v jedné restauraci v Saint - Jossé , který kupodivu mluvil dost dobře anglicky a měl v restauraci knihovnu a čítárnu.
Dorazila jsem k penzionku, který stál tak trochu stranou před devátou večer .. a nikde nikdo, penzion prázdný, nikde auto, ani živáčka a všechny dveře zavřené, pak náhle dorazilo auto, paní majitelka - co nemluvila ani slovo anglicky , tak jsem se musela soustředit, abych jí rozumněla - nás ubytovala, dala klíče a řekla, že dneska mají v restauraci zavřeno, at si někam dojdem a zase odfrčela. Zústaly jsme úplně samy v prázdném hotelu a když jsme vyrazily na večeři, tak jsme zjistily, že nedokážem dveře zamknout, prostě to nešlo, klíč se neotáčel v zámku. Máti propadla panice, že si na nás někdo počká, až odejdem na večeři a pak nás až se vrátíme zabije. Ale hlad byl silnější. Vrátili jsme se k laskavému panu hostinskému,který byl takový frajer, že ještě v deset večer nám připoravil večeři sebou a vzal si na to deset minut - tak na kafe a malé pivo pro máti a připravil i lžičky, salát ubrousky a omluvil se, že bohužel nemá vidličky ..
Vrátily jsme se do Hitchcokova hotelu, kde jsem nakonec pchopila patent - klika se musela zvednout nahoru a pak to zamknout šlo.
Ráno jsme vyrazily na pláže normandské bylo pod mrakem, ale teplo, městečko na pobřeží témeř mrtvé, nicméně přípravy na sezonu v pném proudu. Všude kytky a zeleň. Na plážích spousta lidí se psy na procházce, rybáři a racci .. a duny .. kam jsem vlezla a myslela , že už nevylezu, jak se v tom boří nohy. A mušličky a kameny.. a strašlivě studená voda .. jenže nevlezte tam, že jo ..
Odtud jsme sledovaly pobřeží a pak se otočily do vnitrozemí, na Crécy -en- Ponthieu, to už jsem se nemohla dočkat. Jenže jsme jely přes městečko Rue, kde jsem nám naplánovala oběd. Z toho nakonec nic nebylo, v místím neskutečném řeznictví jsme zakoupily dobrůtky - a bagetky - a místo oběda si prohlížely poklad .. a můj asi třetí nejlepší zážitek z cesty .. jen tak na hlavní ulivci toho prťavého městečka kde se vzala tu se vzala nádhená pozdně gotická kaple, úžasná. Máte ji také na fotkách - a schválně si všimněte uvnitře těch zdobných detailů, viděla jsem je mockrát, ale barevné a namalované .. na středověkých iluminacích .. jakoby se sochař rozhodl, že obrázky co zná, převede do 3D. A uvnitř kaple souprava soch , větších než já .. několik Ludvíků, a další francoužští svatí.
http://catherinelagrande.rajce.idnes.cz/K_Atlantiku/
A pak už směr Crécy - bylo to celkem kousek, jen pár km. Přijela jsem do městečka a zastavila na náměstí, tam jsem hnedka uviděla památník .. Janovi a Francouzům padlým u Kresčaku.Na vrcholu památníku vlajky - česká, francouzská, lucemburská a myslím i EU. Památník pěkně udržovaný - jinak městečko nic moc , celkem spíš ošklivé. A jak jsem se tak plazila po památníku a máti mě fotila , kousek od nás černý John s českou SPZ - přišel ke mně velmi ošumělý , skoro bezdomovec a francouzsky mi něco říká , došlo mi, že ukazuje, že tamhle byla .. a nerozuměla jsem co, boj, válka , tak říkám Francouzsky .. battaile ? A on hned radostně přikyvoval a pak , že tam a ukazoval na druhou starnu je Croix de Bohéme .. tedy český kříž. Bylo vidět, že rád poradil..
Ukázalo se, že směr Battaile .. je lepší vzít autem .. všude cedule - pole a krávy .. a rozlehlá krajina jen mírně zvlněná. Pak si máti všimla červené cedule a mě došlo, že ta hnusná dřevěná rozhledna je muzeum .. a že stojí na místě eduardiva mlýna. Tak jsem tam vyšplhala a viděla bitevní pole před sebou .. měli tam schematickou mapku s vyznačeným postavením obou stran a směrem útoků a to bylo vkresleno do současné krajiny .. všechny orientační body v krajině, jak jsou dneska .. nejen domy, továrna , ale i stromy a keře .. aby se člověk měl podle čeho orientovat. Udělalo mi to celkem dobrou představu o lokalizaci bojových jednotek. Máti tam uškubla větvičku růží, tak budu mít růži od Kresčaku.
Pak jsme se vydaly hledat Croix de Bohéme , což se ukázalo jako docela problém, protože jediný ukazatel k němu byl na náměstí a pak už ne .. projela jsem maličký a ohavný Crécy-en-Ponthieu všemi směry tam a zpět .. kromě jednoho
, při té příležitosti jsem si vyfotila koncové i počínající cedule. Pak nezbylo než odchytit místního sekáče obecní trávy, posunkem naznačit , at si sundá sluchátka a vychrlit na něj Crua dˇBohém ? a on na ně chvíli koukal a pak pravil Crou d´Bohém ! (mě to přišlo stejně, ale on asi vnímal rozdíl
.. a vysvětlit cestu.
A tak jsme ho našly .. no paráda, místo v krajině nádherné, všude klid , zdžela jsem se tam dlouho a vůbec se mi nechtělo jet pryč .. kdyby máti nenaléhala, tak tam sedím ještě dneska.. padl na mě takový poklid .. bylo tam fakt příjemně .. vzláštní , místo, kde umřelo tolik lidí a násilně .. a přitom vyzařovalo takový poklid, možná .. smíření..
A Jan mi tam přišel mnohem víc přítomný než v tom Špýru nebo pak v Lucemburku.
No a já mu tam dala kytičku a šlohla jsem mu jasmín.. máti ho zasadí a budu mít další kresčacký keř.
No škoda slov .. a tady máte pár obrázků:
http://catherinelagrande.rajce.idnes.cz/Na_Ryn_Krescak/
fakt se dívejte dolů pod fotky na popisky, jinak je to matoucí
NO a než mi upadne ruka .. a nechám druhou část na zítra .. přidám ještě obrázky Janovy "zašívárny" v Durbuy .. městečko a kraj, kde se zastavil čas, tak tam už nikdo nespěchá .. krajina nahoru a dolů, stráně, kopce a strže a údolí se střídají s mírně zvlněnými poli , lesíky ,tlusté a bílé belgické krávy, co na dálku vypadají spíš jak vepříci a nesmírně zdvořilí lidé, jak vás zmerčí tak hned Bon jour, Bon jour madame ..
jak uvidíte na fotkách .. ačkoliv Janův hrad už byl přestaven a vlastní ho někdo jiný .. Janovu památku zde stále ctí .. městečko malé, ale i večer zde byl život na náměstíčku plném restaurací a hotýlků .. já tu měla dobrou večeři .. máti pořídila trochu hůř, jakési podivné spálené karbanátky z housky .
Řeka Ourthe půlí městečko na dvě části takže je ve svazích - podobně jako Lucemburk .. možná proto si to místo Jan vybral .. a uhání tam kolem hradu docela rychle
http://catherinelagrande.rajce.idnes.cz/Na_Ryn_Durbuy/
Kaj kolem Durbuy mě fakt dostal .. a chápu .. bydlely jsme tam dva dny .. alejeden z nich byly v Holandsku na tulipánech .. ale to až zítra v pokračování .. Lucemburk, Trevír , ..