Richard Lví srdce

[cihlomorka]

No nejvíc by nám pomohl pøeklad té latiny - tøeba fakt Hovedenovi køivdíme a Hoveden se zdá se soustøedil na politický aspekt celé vìci - a vše vzniklo to pouze pøekladem z latiny do angliètiny. Pak by to ovšem byl zlý úmysl.

Jde o typický příklad středověké amicitiae jako výrazu lenního vztahu. Prvky, které jsou tam zmíněny (společné lože, pokrm) jsou jen normativní, symbolickou komunikací, která nevypovídá nic o reálném (ani upřímném) vztahu. Odkazuje se k určitým topoi (zažitým figurám) starozákonního příběhu o Davidu a Jonatánovi, ve středověku takové téma najdeme již u Řehoře z Toursu (smíření mezi Sicharem a Chramezindem), totéž při ukončení sporů Fridricha Sličného a Ludvíka Bavora o říšský trůn, atd atd.
O tom, jak pomíjivé ostatně mohly takové vroucí city být, svědčí nejlépe chování obou vládců jen o chvíli později, při odjezdu na kruciátu. Oba se museli zajišťovat sliby, že skutečně odjedou a budou bránit své vlastnictví, kvůli vzájemné silné nedůvěře, že by ten druhý mohl zněužít soupeřovy absence k útoku na jeho země. miláčkové!

Co se týče přesného překladu toho latinského pramene...
et in noctibus non seperabat eos lectus = a v noci je neoddělovalo lůžko (nebo lůžka ten sg./pl. není bez makrónů úplně jednoznačný),tedy Boswell zde je přesnější, i když Katkou malinko pozměněný, zatímco Riley se snažil to celé elegantně obejít coby „neoddělené komnaty“. Asi to nepochopil symbolicky a bylo to na něj moc silné kafe.
Ty doplněné pasáže (After the peace was thus made… though much against the will of his father) v latinském souvětí nejsou a pravděpodobně pocházejí z okolního textu.
seperabat je zřejmý překlep ze separabat.
Závěr: anglický král se, jat nesmírným úžasem, podivoval, co to znamená.

Nu ovšem, že se podivoval. však to byla od jeho synka opět řádná kudla do zad. Po dvacetiletí synovských válek (které si král ovšem zapříčinil sám svou neochotou předat sebemenší podíl na moci a nutností lavírovat s územími v rámci sňatkové politiky), nešťastném vypálení jeho rodného Le Mans, které vlastně sám zavinil, ponižující přísaze v Colombiers a Bezzemkově zradě byla Jindřichova psychika totálně podlomena. Vždyť pokud znáte svědectví Rogera z Wendoveru z jeho posledních dní, král před smrtí odmítl duchovní útěchu, a mrtvý byl okraden i o šaty.

[cihlomorka]

Byl nepøímým (nebo možná spíš pøímým) iniciátorem antisemitských násilností a pogromu po jeho korunaci, kam židùm zakázal pøístup. Pozdìji vystoupl aktivnì proti nejaresivnìjším úèastníkùm pogromu, ale zdá se spíš proto, aby mohl ryhle vyrazit na køížovou výpravu než že by toho nìjak litoval.

Odkud čerpáš? Já znam celou historku trochu jinak – delegace Židů s dary měla dorazit po korunovaci v době, kdy probíhala v ulicích už lidová veselice, a když pak došlo v podnapilé náladě k pogromu, král vyslal na ochranu Židů ozbrojence ještě v jeho průběhu, druhý den pak usvědčené exemplárně potrestal. Psal to, tuším Needler v „Richard Coeur-de-Lion in Literature“, ale fakt je to už déle, co jsem to viděla, mohu se mýlit.

V roce 1192 za Richardovy pøítomnosti ve svaté zemi umírá náhle - a za záhadných okolností Konrád z Montferratu, právì zvolený (a zdá se, že navzdory Richardovi a jeho plánùm) králem Jeruzaléma. A umírá pøíhodnì ještì pøed svou korunovací. Jeho vdovu Isabellu Richard okamžitì provdává za svého oblíbeného synovce Jindøicha ze Champagne. A údajnì vìtšina souèasníkù si myslela, že v této nikdy neobjasnìné vraždì byl Richard nìjak zainteresován.

Spory o jeruzalémský trůn je nutno chápat jako projekci rivality obou západoevropských monarchů.
Přestože z Jeruzaléma vyhnaný Lusignan byl mizerný politik, navíc smrtí manželky, která byla původním poutem ke království, skálopevnost jeho nároků značně utrpěla, byl prostě z hrabat z Poitou a La Marche a Richard byl tudíž jeho lenním pánem, což od začátku podmiňovalo jeho nutnou podporu. Filip II. přišel s vlastním kandidátem Montferratem a Lusignana bezprávně sesadil - spory o obsazení jeruzalémského postu logicky oba krále dělily po celou dobu jejich pobytu v Levantě.
Přestože po dobytí Akkonu byl dojednán kompromis (králem znovu Lusignan, po něm Montferrat), po Filipově odjezdu se okamžitě vrací problémy, Konrád při plánované zteči Jeruzaléma odmítal pomoc (mimochodem šlo o dobrý moment, právě byla vybojována úspěšná bitva u Arsúfu, škoda, že nemohl být využit) a vedl separátní jednání se Saladinem. Byl bezesporu schopnějším kandidátem, než Lusignan, ale v celkovém kontextu se choval na pěst.
Když ale dorazily poplašné zprávy z Anglie a Richard obracel k domovu, na generálním sněmu v Aškalónu dal demokraticky hlasovat a Konrádovi jeruzalémský post přiznal, zatímco Lusignanovi dal Kypr. Nemůžeme myslím úplně říct, že navzdory jeho plánům, protože přes osobní antipatie si Richard asi uvědomoval, že silný Montferrat je zárukou uspořádání poměrů v Palestině. A on potřeboval pořádek v Palestině coby hmatatelný výsledek svého křížového tažení.
Pár dnů nato je ovšem Montferrat zavražděn v Týru. Z našeho pohledu geniální timing. Zajímavé ale je, že v Levantě panovalo přesvědčení, že k vraždě došlo na rozkaz “Starce z hory“, vůdce pověstné sekty asasínů Sinana, kterému Montferrat krátce předtím vyloupil obchodní loď, pak ji potopil a odmítl škody nahradit. Jeden z vrahů se totiž před popravou k tomuto objednavateli přiznal.

Právě Montferratova vražda byla také jedním z význačných bodů obžalobního spisu Jindřicha VI. proti Richardovi (vedle paktu s Tankredem sicilským, svévolných zásahů na Kypru, „zrady Svaté země“) po jeho zajetí – je třeba mít na paměti, že rytíř navracející se z křížové výpravy byl nedotknutelný a bylo zapotřebí náhradních motivů. Zajímavé je, že tehdy Leopoldovi Rakouskému poslal šejk Sinan prý osobní list, ve kterém se k vraždě sám hlásí, popisuje její motivy a z Richarda snímá vinu. trošku v duchu dnešní teroristické tradice přihlásit se k daným incidentům.
List je dochovaný jen v opise – nelze tedy bohužel vyloučit falzum.

A „vdovu Isabellu Richard okamžitì provdává za svého oblíbeného synovce Jindøicha ze Champagne“

No on Jindřich ze Champagne byl ve skutečnosti víc než Richardův oblíbený synovec, byl to především dobrý kompromis, protože byl synovcem obou králů, Richarda i Filipa. Jeho manželství s Isabelou Jeruzalémskou je ostatně soudobými prameny hodnoceno jako mimořádně šťastné.

[Katerina]

originál plus překlad do angličtiny - zde :
http://www.brindin.com/pfricjan.htm

Já to jen skoro doslova (otrocky) přeložila - mít jednou dostatek času ...

[maresch]

Pád křížových výprav v Levantě, způsobila právě vyhraná bitva u Arsúfu. Nebýt přehnaných požadavků Richarda, na které nemohl Saladin v žádném případě pozitivně reagovat mohl se vývoj v Levantě ubírat úplně jiným směrem.