Saladin

[Laurentius]

Možná jsem to málo zdůraznil, ale Eudes (Odo) de Chatillon-sur-Marne (Urban II.) de facto vyvolal křížové výpravy 1095 v Clermontu.
Dalším důvod porážky u Hattínu bych viděl právě ve velké rivalitě předních rodů v Levantě. Připadá mně, že zejména francouzské rody se dost nesnášeli a bylo pro ně těžké se podřídit příkazům Lusignanů. Mluvím o rodech Lusignanů, Courtenay, Ibelin, Toulouse a Chatillon.

[Michal]

Montgisard byla pro křesťany úžasná bitva. Za naprostého ticha byl v čele armády nesen „Pravý kříž“ a leprou trpící král Balduin se sotva držel na koni. Asi 500 rytířů a 80 templářů v čele pak smetlo drtivým útokem Saladinovu armádu z bojiště.

Co takhle o Montgisardu nějaký report?

[Michal]

Možná jsem to málo zdůraznil, ale Eudes (Odo) de Chatillon-sur-Marne (Urban II.) de facto vyvolal křížové výpravy 1095 v Clermontu.
Dalším důvod porážky u Hattínu bych viděl právě ve velké rivalitě předních rodů v Levantě. Připadá mně, že zejména francouzské rody se dost nesnášeli a bylo pro ně těžké se podřídit příkazům Lusignanů. Mluvím o rodech Lusignanů, Courtenay, Ibelin, Toulouse a Chatillon.

Mně to přijde, že celková nejednotnost křesťanů byla hlavní a jedinou příčinou porážky u Hattínu.

[Laurentius]

Ehm přes léto není na články čas. Napsat článek zabere dost času a práce. Moc se to nezdá, ale je to tak
Ještě jedna událost měla ovlivnit bitvu u Hattínu. A to silně kritizované velení jeruzalémské armády pod regentem Guyem de Lusignan u templářského hradu La Feve v roce 1183. 1183 probíhali další boje mezi Saladinem a Balduinem IV. Ten pro pokročilou lepru už nebyl schopen se účastnit tažení a tak se stal regentem manžel jeho starší sestry Guy de Lusignan. Během tažení byl Guy de Lusignan nerozhodný a jeruzalémské vojsko zaujalo tvrdou obranu. Mimochodem předvoji velel Renaud de Chatillon, který se snažil prosadit bitvu se Saladinem. V té době měl Jeruzalém možná dosud nejlepší armádu a mohl Saladina porazit. Guy získal pověst zbabělce a baronům se ho po bitvě podařilo odvolat a dosadit za regenta hraběte Raimonda z Tripolisu. U Hattínu se to pak možná Guy snažil odčinit a rozhodl se špatně pro riskantní pochod přes poušť proti Saladinově armádě.

[Amaury de Montfort]

Mně to přijde, že celková nejednotnost křesťanů byla hlavní a jedinou příčinou porážky u Hattínu.

Nevím, jestli to byla jediná příčina, ale určitě patřila k těm největším. Rozhádaní šlechtici byli tak zaslepení nenávisti, že se nechovali takticky či strategicky. Připadá mi, že Guy byl slaboch v rukou ,,špekulantů" a to se stalo Svaté zemi osudné. Ještě si myslím, že postava Gérarda de Rideforda byla daleko zásadnější než Reunold de Chattion.
Jinak bych se rád dozvěděl něco o Montgisardu, tak se pro další debatu

[Laurentius]

Psal se rok 1177. Bylo mu šestnáct let a trpěl smrtelnou nemocí - leprou. Bylo jasné, že nebude mít dědice. Jmenoval se Balduin a vládl jako jeruzalémský král Balduin IV. S pomocí boží se stane legendou.
Saladin se rozhodl zaútočit na oslabené království a začal útokem na Askalon. Balduin zjistil plány nepřátel a jen s 375 rytíři (podle kronikáře arcibiskupa Viléma z Tyru, vychovatele krále Balduina IV.) vyrazil bránit Askalon. Spolu s králem jsou tu velmistr templářů Odo de St.Amand, velmistr johanitů Roger des Moulins, bratři Balduin a Balian z Ibelinu, Reginald ze Sidonu a Joscelin de Courtenay. Je tu také obávaný válečník Renaud de Chatillon zvaný Araby Brins Arnat. Před rokem byl propuštěn ze zajetí v Aleppu, kde byl zajatcem posledních 16 let! Saladin Askalon i s Balduinem oblehl a další křižáckou posilu zablokoval v Gaze. Zanechal na místě část armády a dál pokračoval v tažení na Ramlu, Lyddu a Arsuf. Zle mladého krále podcenil a věřil, že už mu nemůže ublížit. Přesto Balduin dokázal přes blokádu opustit Askalon podél pobřeží a blízko Montgisardu u Ramly se ocitnul blízko armády Saladina. Překvapený Saladin a jeho velitelé za chaosu a paniky seřazovali armádu do bitevního postavení.
V čele jeruzalémské armády křesťanů byl nesen za ticha "Pravý kříž". Leprou trpící král s bandážemi na rukou před útokem poklekl před křížem a pomodlil se za vítězství. Povzbuzoval své muže. Pak udeřila na muslimské vojsko rytířská jízda a templáři. 500 rytířů a 80 templářů. Pokud taková jízda udeří v dobrém směru a čase nemá soupeře. Nic ji nemohlo zastavit. Rozrazila muslimské vojsko za velkých ztrát nepřátel. Zabit je Saladinův synovec Ahmad. Za cenu vlastního zničení se obětuje osobní sultánova garda mamlúků. Tím umožnila Saladinův úprk na jednom z velbloudů. Pronásledování ukončila noc a pak se jeruzalémská armáda vrátila do Askalonu. Místo se stalo skoro posvátným a na bitevním poli byl založen pro věčnou slávu benediktinský klášter Sv. Kateřiny Alexandrijské.


Tak to bylo vyprávění o Montgisardu. Jestli to tak bylo nevím. Já tam nebyl

V každém případě si Baudouin le lépreux de Jérusalem zaslouží náš obdiv.

[Laurentius]

Tak to byla taková legenda o bitvě u Montgisard. Urbana jsem použil jen pro příklad, že Renaud nebyl z nějakého malého rodu. S Renaudem nesrovávat. To je úplně jiná generace a o něčem jiném.

Gerard de Ridefort je hodnocen jako nejhorší velmistr templářů. V každém případě hrál významnou roli u dvou velkých křižáckých porážek. Na druhou stranu jsem četl někde i názory, že to není pravda a u Hattínu přemlouval krále Ridefort proti tažení. Jen jestli to nebyla nějaká templářská propaganda po bitvě. Po bitvě u Montgisard také Saladin prohlašoval, že v této bitvě porazil křesťany a o porážce nemůže být řeč To samé u La Feve 1183.

[Robert]

Gerard de Ridefort je hodnocen jako nejhorší velmistr templářů. V každém případě hrál významnou roli u dvou velkých křižáckých porážek. Na druhou stranu jsem četl někde i názory, že to není pravda a u Hattínu přemlouval krále Ridefort proti tažení. Jen jestli to nebyla nějaká templářská propaganda po bitvě. Po bitvě u Montgisard také Saladin prohlašoval, že v této bitvě porazil křesťany a o porážce nemůže být řeč To samé u La Feve 1183.

S tým hodnotením Gerarda de Rideford viem iba súhlasiť. Keď si porovnáme činy všetkých iných vm rádu - všetci boli lepší, aj keď aj nejeden jeho následovník zostal "na poli cti a slávy". Ja som čítal, že Gerarda hnala osobná nenávisť k Rajmondovi de Tripolis, vraj bol pôvodne jeho vazalom, ale Rajmond vydal ženu s bohatým venom, dcéru svojho vazala, na ktorú mal zálusk Gerard - za iného. Gérard ho preto údajne znenávidel a vstúpil do rádu. Mimochodom, musel byť vcelku populárny (v ráde) lebo rýchlo stúpal po hodnostiach až sa stal napokon vm. Možno mal dar reči a odvahy, už menej strategického myslenia.

Tak to byla taková legenda o bitvě u Montgisard. Urbana jsem použil jen pro příklad, že Renaud nebyl z nějakého malého rodu. S Renaudem nesrovávat. To je úplně jiná generace a o něčem jiném.

Áno, súhlasím. Renaud mal síce meno, ale iba to. Všetko čo získal v Outremeri vyženil, alebo získal za vlastné zásluhy.

[Michal]

Ale plátová zbroj je sama o sobě lehčí než kroužková, jezdec je těžší pouze v případě, že používá obě najednou.

To, že ktorá zbroj bola ťažšia som si neoveroval, možno Máš v tomto pravdu. Celkove si ale myslím - a potvrdzujú to aj názory šermiarov, že plástová zbroj viac obmedzovala pohyblivosť a rozhodne bola drahšia. Ostatne, krúžková zbroj sa používala ešte aj v 15.st hlavne v teplých oblastiach ako Španielsko, či dokonca Rhodos (johaniti).

To je sporné, plátová zbroj sice lépe chrání, zpočátku snad byla dražší jako novinka, ale z dnešního pohledu bych řekl, že kroužková zbroj je mnohem pracnější na výrobu. Zjistíme to. Vem třeba si kyrysy u pozdějších jezdců, kdyby měli mít všichni z nich kroužkovou košili, jejich majitel se nedoplatí.
Pokud jde o omezení pohybu, částečně asi ano v případě, že se pláty mohou různě klínit a bránit v pohybu, ale není to až taková hrůza, jak se mnohdy tvrdí, spíš naopak, člověk je v brnění velmi pohyblivý.
Kroužková zbroj je těžší a tedy se člověk spíš rychleji unaví. Pravda ovšem je, že rytíř dlouho používal zbroj smíšenou, tedy kůň i proto musel být silný destrier, aby váhu jezdce uneslc.

[Robert]

Dalším důvod porážky u Hattínu bych viděl právě ve velké rivalitě předních rodů v Levantě. Připadá mně, že zejména francouzské rody se dost nesnášeli a bylo pro ně těžké se podřídit příkazům Lusignanů. Mluvím o rodech Lusignanů, Courtenay, Ibelin, Toulouse a Chatillon.

Zrejme k tomu prispela tradičná francúzka rivalita sever - juh. Lusignanovci boli vo Francúzku vazalmi rodu de Tolouse, v resp. boli oveľa menej dôležití. Ibelini zrejme v Európe tiež dôležití neboli, meno a majetok získal až Geofrey, Balianov otec z filmu Kráľovstvo Nebeské. (Myslím toho skutočného.) Chatillon bol rod z Burgundska, a Courtenay tiež asi neboli južania.

[Laurentius]

Teď to nebudu ověřovat, ale Lusignanové ve Francii byli vazalové Richarda Lví srdce! Jejich hlavní panství bylo v Poitou. I později bojovali většinou na straně anglického krále proti francouzkému králi (např. Taillebourg 1242). Působili také hodně v Anglii.
Rod Chatillon patřil do Champagne (vazalové hraběte ze Champagne) a později sňatkem koncem 12. století získali Saint-Pol na severu Francie (vazalové francouzského krále).
Montferratové a Ibelinové mají snad svůj původ v Itálii. Největší vzestup tak udělali Ibelinové a o jejich předcích toho moc nevíme. Montferratové už dříve ovládali Piemont.
V každém případě rivalita mezi rody byla velká.

[Amaury de Montfort]

Tak to byla taková legenda o bitvě u Montgisard. Urbana jsem použil jen pro příklad, že Renaud nebyl z nějakého malého rodu. S Renaudem nesrovávat. To je úplně jiná generace a o něčem jiném.

Nejspíše jsi reagoval, na mou poznámku, že Reunold nebyl nic a stal se něčím. Nemyslel jsem to ve významu rodu, ale přímo na Reunolda. Protože když přišel do Svaté země tak byl mladý a bez zásluh = bezvýznamný. Rod de Chattilon byl proslulý a jejich krev kolovala i v žilám Přemyslovců (doufám, že se nepletu). Našel jsem nějaký rodokmen a jistá členka rodu de Chattilon se právě v něm objevila ve spojení s Přemyslem Otakarem I.

[Robert]

Teď to nebudu ověřovat, ale Lusignanové ve Francii byli vazalové Richarda Lví srdce! Jejich hlavní panství bylo v Poitou. I později bojovali většinou na straně anglického krále proti francouzkému králi (např. Taillebourg 1242). Působili také hodně v Anglii.
Rod Chatillon patřil do Champagne (vazalové hraběte ze Champagne) a později sňatkem koncem 12. století získali Saint-Pol na severu Francie (vazalové francouzského krále).
Montferratové a Ibelinové mají snad svůj původ v Itálii. Největší vzestup tak udělali Ibelinové a o jejich předcích toho moc nevíme. Montferratové už dříve ovládali Piemont.
V každém případě rivalita mezi rody byla velká.

Aj rod de Sant Gilles (Toulouse) aj de Lussignan boli vazalmi Plantagenetov - v rámci dedičstva po Eleanor Aquitánskej, mamke Richarda Levie Srdce. Toulousovci boli vazalmi Plantagenetov ešte aj v dobách katarských vojen. V tom, či boli Lussignanovci vazalmi Toulousovcov sa môžem mýliť, každopádne však boli menej významným (aj keď možno rovnako vznešeným )rodom v oblasti.
P.S. Nápad s katarskými vojnami je dobrý, je to skutočne zaujímavá tematika a to nielen pre záujemcov o stredoveké vojenstvo alebo katarskú herézu, ale aj preto, lebo išlo o najvyspelejšiu spoločnosť vo vtedajšej Európe.

[acoma]

Aj rod de Sant Gilles (Toulouse) aj de Lussignan boli vazalmi Plantagenetov - v rámci dedičstva po Eleanor Aquitánskej, mamke Richarda Levie Srdce. Toulousovci boli vazalmi Plantagenetov ešte aj v dobách katarských vojen.

Raimond VI. z Toulouse byl takéRichardovým švagrem, manželem Johany, vdovy po sicilském králi.

[Laurentius]

Ještě jsem také narazil u Montgisardu na jednu věc. Saladin měl z bitvy uprchnout za pomoci závodního velblouda, protože prý byl rychlejší než kůň. Používali se v muslimské armádě velbloudi i v boji? Dá se odhadnout počet? Používali je také křesťané? Já o tom nikde nečetl, ale třeba u bedouínů by se to dalo předpokládat.
A taky pokud by mohl podat někdo vysvětlení, kdo se vyzná v muslimském jezdectvu a zná rozdíl mezi ghulamem, qaraghulamem a tawashim.

[Laurentius]

Tak nejslavnější vojenskou příručku napsal přímo pro Saladina ve 12. století nějaký al Tarsusi. Válečnictví bylo u Saladina na dost sofistikované úrovni. Podle příručky např. jízdní lučištníci stříleli plošně do vybrané oblasti (ne na jednotlivé cíle) a u rytířů se zaměřovali na koně.
Qara, jak jsem zjistil, bylo označení pro černé obyvatelstvo z Afriky. Qaraghulam byla tedy "těžká" jízda vytvořená z černochů.

[Robert]

Tak nejslavnější vojenskou příručku napsal přímo pro Saladina ve 12. století nějaký al Tarsusi. Válečnictví bylo u Saladina na dost sofistikované úrovni. Podle příručky např. jízdní lučištníci stříleli plošně do vybrané oblasti (ne na jednotlivé cíle) a u rytířů se zaměřovali na koně.
Qara, jak jsem zjistil, bylo označení pro černé obyvatelstvo z Afriky. Qaraghulam byla tedy "těžká" jízda vytvořená z černochů.

Tu v UK sa na pultoch kníhkupectiev začínajú objavovať tituly ako "Krížové výpravy arabským pohľadom", a vyšli aj dobové spomienky jedného arabského aristokrata. Tam názov už neviem. Žiaľ , oba tituly som videl v Londýne, tu (Southamton) som sa s nimi nestretol. Možno sa čoskoro objavia aj v češtine. Máte celú kopu na stredovek výborných vydavatelsiev, napr. Argo.

Mojimi hrdinami katarských vojen sú grófi de Foix. Obaja, starší Rajmond Roger i mladší Bernard.

[acoma]

Tady vyšla zatím snad jen Kniha zkušeností arabského bojovníka / Munkiz ibn Usáma -- 1971

[maresch]

Lví srdce udělal to samé a taky je považován za "úžasňáka".

To je pravda, ale Ricky to udělal až poněkud později, ne?

Saladin dal popraviť zajatých rádových rytierov po Hattine. Richard rukojemníkov pri obliehaní Akry, keď neboli splnené jeho požiadavky. Richardovi rukojemníci však neboli iba bojovníci, ale údajne aj ženy a deti. Akokoľvek, v tomto smere to zo Saladinom vyzerá na "remízu". Pre kresťanov je hrdina Richard, pre muslimov Saladin.

Povraždění zajatců proběhlo několik dní před koncem ultimáta, které se Saladin chystal splnit. Došlo k tomu 20. 8. 1191.
Zajatců bylo kolem tří tisíc, mužů, žen i dětí. Nahé těla naházeli do studní v blízkosti města. Saladin měl připraven stejný počet křesťanských zajatců, které se chystal propustit, ale pod dojmem popravy, je uvrhl do otroctví.

[Katerina]

Rod de Chattilon byl proslulý a jejich krev kolovala i v žilám Přemyslovců (doufám, že se nepletu). Našel jsem nějaký rodokmen a jistá členka rodu de Chattilon se právě v něm objevila ve spojení s Přemyslem Otakarem I.

To mě tedy zaujalo - přemýšlela jsem jak - že by měl Přemysl nedosti na Adlétě Míšenské a Konstancii Uherské - ještě Madam de Chatillon -..

Tak jsem se na to koukla - a už to vím !!!

Byla to Agnes de Chatillon - ale s Přemkem I. měla společné jen to, že byla jeho tchýně ! Matka Konstancie Uherské - tím pádem jejím pokrevním potomkem byl až Václav I . - její vnuk . KOnstancie Uherská byla potomkem Agnes de Chatillon, jinak též Agnes z Antiochie z jejího manželství s Bélou III.

Mimochodem dáma se zajímavým osudem - a určitě to nebylo žádné peříčko , které sebou nechalo smýkat .. viz její první manželství, ony vůbec dámy z Outremér či zde pobývající byly většinou silné osobnosti - hnedka tou nejznámější Eleanor počínaje ...
škoda, že o tom vím tak málo .. to by bylo téma !!! - nejen ty vaše bitvy , pánové