Anežka Merhautová publikovala tezi o Ódinovi na přilbě už r. 1992 v časopise Umění 40, č. 3, s. 169-179. Článek byl v němčině s názvem Der St. Wenzelshelm, na posledních dvou stranách je český doslov -
Svatováclavská přilba
Během průzkumu Svatovítského pokladu byla věnována pozornost tzv. Svatováclavské přilbě, především proto, že dvě poslední jí věnované studie dospěly k protichůdným závěrům.
D. Hejdová (1964 a 1966) usoudila, že k původní nezdobené přilbě s pevně vytaženým nánoskem, chované v majetku Přemyslovců a pocházející z doby asi po polovině 10. století, byl po upilování nánosku připojen nynější zdobený nánosek se zdobenou obroučkou, převzaté z přilby asi alemansko-burgundského původu z konce 8. až počátku 9. století, snad vyrobené v Porýní. Naznačené spojení nastalo asi před sklonkem 10. století záměrně, aby vznikla relikvie knížete — sv. Václava, božího bojovníka. Nánosek s postavou zpodobňoval ukřižovaného Krista a podle Kristiánovy legendy toto znamení způsobilo, že kouřimský kníže podlehl v boji knížeti Václavovi.
K. Benda považoval přílbu v nynější podobě za jednotný celek, vzniklý kolem roku 1000 v severní Evropě, pravděpodobně na ostrově Gotlandu. Tvar samotné kaloty vychází z nordických příleb vendelského typu, avšak byl ovlivněn přílbami orientálními. Postava ukřižovaného Krista na nánosku sice navázala na západoevropskou ikonografii (polonahé tělo, oděné jen suknicí), avšak do severní Evropy směřoval způsob upoutání figury ke kříži, rozpad dolní části hlavy v hůlkovité útvary ve stylu Mammen. motiv trojsmyček vedle rukou Ukřižovaného, rostlinný motiv ve vrcholu horního ramene kříže, pletenec na obroučce. Technika výzdoby — plátování stříbrem — byla běžná v druhé polovině 10. až první polovině 11. století zejména v Jutsku a na Gotlandu. Přílba nepatřila knížeti — sv. Václavu; s jeho jménem byla spojena až v době vznikání jeho kultu, někdy v průběhu 11. století. Do Čech se dostala nejspíše obchodem nebo jako válečná kořist.
Dáváme zapravdu D. Hejdové, že nynější podoba přilby vznikla spojením dvou nesourodých částí. Podle nových zjištění však původní nezdobená kalota postrádala nánosek. Snad byla domácího původu a i mohla náležet knížeti Václavovi. Zbrojířské dílny vznikaly v českém státě patrně již od jeho počátku, zřejmě přejímáním zkušeností z Velké Moravy, kde byly zjištěny zbytky po dílně opravující či dokonce vyrábějící drátěné košile. Nynější nánosek s obroučkou původně patrně nebyl součástí starší přilby cizího původu, jak mínila D. Hejdová. Kdyby součástí cizí přilby byl, nebylo by potřeba při přenášení na naši kalotu obroučku vzadu násilně upevňovat, ji dělit a nelogicky spojovat s příčnými rameny nánosku, který byl původně sotva nánoskem, a to pro svůj ohyb k nosu a pro hrot, vybíhající z dolního ramene. Podobný nánosek by nos poranil, nikoliv chránil. Pomineme-li ještě další technické detaily, byl nánosek upevněn na původně týlní méně poškozené části nezdobené kaloty, která byla v těch místech předtím kladivem poněkud oploštěna, aby k ní nánosek lépe přilehl.
Ve tvaru nánosku neshledáváme kříž a v postavě na něm ani ukřižovaného Krista. Kříž nebyl na přilbách ani jinde tvarem podobný našemu nánosku, podle analogií připomínajícímu nejvíce stylizovaně pojatá strom. Na nánosku zpodobená postava s rozpjatými pažemi se vymyká představě ukřižovaného Krista svou holou hlavou - bez vlasů, motivem na hlavě, rozšklebenými, jakoby řvoucími ústy a vyceněnými několika zuby, vidlicovitě rozeklaným a zároveň s ústy nadměrně velkým knírem, náramky v podpaždích a zápěstích a konečně i doplňkovými prvky, nezauzlovatelnými smyčkami vedle rukou a trojúhelníkovitými prvky - hroty oštěpů (?), mířícími k hlavě. Tato postava s doplněnými motivy a tvarem nánosku se podle analogie blíží spíše zpodobňování pohanských bohů. Nezpodobňuje Odina, který se přibil na strom oštěpem a s řevem sbíral runy, jak to líčí Edda I.?
Snad tomu tak bylo. Odin-člověk tímto činem vykupoval předky, Kristus vykupoval lidstvo a této vzdálené obsahové paralele by odpovídalo i vzdáleně příbuzné formální pojetí, které při letmém pohledu nevylučuje představu ukřižovaného Krista. Odinovi by odpovídal i motiv, dotýkající se temene hlavy figury našeho nánosku, patrně představující (velké poškození nedovoluje tento motiv bezpečně identifikovat) dva rohy, s výplní mezi nimi. Obměnu tohoto prvku nalézáme u postav boha na nedochovaném rohu Gallehus, k jejíž hlavě míří hroty oštěpů (?). Podle analogií i další jednotliviny a motiv na obroučku směřují k severoevropskému umění. Je-li náš předpoklad správný, pak nánosek s obroučkou vznikly nejpravděpodobněji v dílně, která vyráběla souběžně předměty s pohanskou tématikou a křesťanskou obsahovou náplní a zároveň se nalézala v prostředí, kde byl Odin uctíván. Lze pomýšlet na dílnu v prostředí Vikingů.
Nynější nánosek a obroučkou nebyl původně součástí žádné přilby, ale spíše čelenky, a to podle i analogií. Předpokládaná čelenka byla při přenášení na nezdobenou přilbu ochuzena o některé části a aby se její původně asi celistvý kruhový tvar kalotě přizpůsobil, byla rozdělena, o část ochuzena a v jedné své části četnějšími nýty ke kalotě připojena. Původní podoba předpokládané čelenky se s jistotou nedá rekonstruovat, nabízí se několik variací.
Připojení asi původní čelenky ke kalotě nastalo pravděpodobně v souvislosti se založením pražského biskupství (973), kdy světec Václav umocnil význam této instituce a zároveň jako přemyslovec a někdejší český kníže se stal ochráncem vládnoucí přemyslovské dynastie. Volbu přilby za relikvii zřejmě ovlivnila i velká záliba českého knížete Boleslava II. ve zbroji v železu oproti zlatu, kterou zdůraznil později Kosmas. Kníže sám či s chotí asi pak daroval relikvii Svatovítskému kostelu, tedy sv. Václavu, jehož ostatky v tom kostele odpočívaly. Přilbu - relikvii měl pravděpodobně na mysli Kristián, když ve své legendě, vzniklé v letech 992 - 994, líčil, jak kouřimský kníže podlehl v boji knížeti Václavovi, vida na Václavově čele znamení kříže, tedy nynější nánosek.
Přilba i se svatováclavskou drátěnou košilí a mečem byla vždy chována ve Svatovítském kostele či pokladu a od počátku 13. století s nimi i vystavována. Jen v 15. století se přechodně nalézala na Karlštejně.
Více zde:
http://minulost.webnode.cz/buh-odin-na- ... ske-helme/" onclick="window.open(this.href);return false;