Fórum zájemců o historii

Blaze tomu, kdo rád vzpomíná svých otců a vesel baví posluchače o jejich činech.
Právě je 20 zář 2018 11:35

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 16 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Svatý Prokop, Sázavský klášter
PříspěvekNapsal: 21 led 2015 22:40 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Prokop a Sázava nejdou odloučit jeden od druhého. Pramenů k Prokopovi je minimálně a informace jsou diskutabilní. Vše vychází z legendy Vita minor asi z konce 11. století (ani toto datování není stoprocentní). Legendě mohla předcházet ještě staroslověnská legenda, na čemž zase nepanuje shoda. Prokopův Život je navíc ovlivněn legendistickými motivy převzatými ze Života sv. Benedikta (odchod od rodiny, usazení se v jeskyni..).
Bádání vypadá asi tak, jak praktikoval Prokopův životopis Petr Sommer - vezme popis šlechty té doby a podle náznaků z pramenů se snaží Prokopa a jeho rodinu přiřadit nějaké vrstvě. Funguje i opačný postup, kdy se z legend dozvíme něco, co autor ani nezamýšlel přímo předat, a sice popis venkovského náboženského života - Prokop se měl účastnit procesí s obrázky svatých po polích apod.
Nejsou to prostě prameny jako u sv. Vojtěcha, kde je více autorů legend a více přepracování, k tomu zápisy z kronik a doklady ze zahraničních pramenů. U Prokopa máme českého šlechtice a pravděpodobně klášter fungující na rodové bázi. Místo mezinárodních souvislostí tu máme vesnické slavnosti, místo Vojtěchových sporů s Boleslavovou družinou spory s místními sedláky z Milobuzi.. Ale to nijak neshazuji význam, Kouřimsko bylo jednou z významných oblastí přemyslovského státu a christianizace venkova byl taky podstatný proces.

Co pak dalece přesahuje české obzory, to je samozřejmě kulturní styk s východoslovanským prostředím. Prokop je jméno řecké, což může napovídat původu z byzantské říše, kde žilo dost Slovanů, a Sázava v 11. stol. pěstovala staroslověnské písemnictví. Některé svatováclavské legendy se dostaly na Rus, český jazykový vliv spatřují jazykovědci v ruských a chorvatských dílech. Ale zase je tu stejný problém, na významu a charakteru staroslověnštiny nepanuje shoda. Jméno Prokopa se dá vysvětlit i jinými způsoby, do bádání zasahuje politika tím známým dělením kultury na Východ a Západ, které v době Prokopova života nebylo nějak moc markantní.

***

Stručný úvod - Prokop byl ženatý a měl děti (syn Jimram se stal třetím opatem kláštera), odešel poustevničit, měl kolem sebe poustevnickou komunitu na základě benediktinské řehole. Po nějaké době, asi r. 1032, založil vlastní klášter. Bylo by to za života knížete Oldřicha, klášter měl pak bohatě obdarovat Břetislav I.

Prokop umírá r. 1053 a dva roky poté nastávají těžké časy, kněží jsou vyhnáni do Uher knížetem Spytihněvem I. (1055-61). V Uhrách pobývá i Spytihněvův bratr Vratislav, který se stává knížetem (1061-92) a mniši se navracejí i s ním. Definitivní vyhnání staroslověnských mnichů a osazení latiníky proběhlo r. 1096 za Břetislava II.

Prokop byl kanonizován r. 1204 - datum je snad jisté, akorát se neví, jestli to bylo svatořečení se vším všudy nebo třeba jenom elevace (vyzvednutí) ostatků na oltář..

Za Karla IV. se stal Prokop definitivně patronem české země. Je jednou z šesti postav svatých na gotické mozaice jižní věže pražské katedrály, které vzhlížejí ke Kristu (s ním sv. Václav, Ludmila, Vít, Vojtěch, Zikmund) - http://www.hrady.cz/wnd_show_pic.php?picnum=104856 Staroslověnština měla najít místo v nově založeném klášteře Na Slovanech, kam Karel IV. pozval benediktiny ze slovanských zemí znalé hlaholice. Za Karla vznikla poslední prokopská legenda Vita Maiores.

***

Literatura:
Petr Sommer: Svatý Prokop; z počátku českého státu a církve. Vyšehrad, Praha 2007. - http://www.ivysehrad.cz/kniha/svaty-pro ... -a-cirkve/
ed. Petr sommer: Svatý Prokop, Čechy a střední Evropa. NLN, Praha 2006. Soubor studií o benediktinech vůbec, Prokopovi a Sázavě. https://www.nln.cz/knihy/svaty-prokop-c ... ni-evropa/
Method K. Klement: Jsem ražen z českého kovu. Vyšehrad, Praha. Několik kapitol o sv. Prokopovi, Sázavě a Emauzích - http://www.paulinky.cz/obchod/detail/Js ... skeho-kovu Zvláštní kniha od benediktina, který prošel klášterem Na Slovanech, pak se snažil obnovit klášter na Sázavě a působil tam jako farník. Psána už podle svého názvu vlastenecky, jinak se spoustou originálních myšlenek, ze kterých je poznat, že autor tématem žije, že to nemá jen jako studijní materiál. Plánuju na knihu někdy samostatnou recenzi.
Petr Kubín: Sedm přemyslovských kultů. Katolická teologická fakulta UK – Togga, Praha 2011. Jedna kapitola je o kultu sv. Prokopa.

Prokopské prameny:
0. Staroslověnská legenda - je o ní zmínka v pozdním prologu k Vita maior, ale žádný doklad, překlad, jiná dobová nebo pozdní zmínka o ní není.. Praví se doslova: "Třebaže je můj sloh prostý a vůbec si nečiní nejmenšího nároku na spisovatelské umění, přece se dovolávám svědectví vševědoucího Boha, že mé vypsání, přeložené do latiny ze slovanského písemného zpracování, je plně pravdomluvné."

1. Vita minor - první známá prokopská legenda. Napsaná do konce 11. stol., protože popisuje první vyhnání slovanských mnichů, ale pak už je jim ústy Prokopa věštěna jen klidná budoucnost (o dalším vyhnání ani zmínka).

2. Mnich sázavský - kronika sázavského kláštera a jeden z pokračovatelů Kosmy. Napsaná po r. 1170, protože popisuje zásah Fridricha Barbarossy do nástupnictví na český trůn po Vladislavovi I. r. 1172.
Co se týče Sázavy, Mnich pouze čerpá z Vitae minor, přidává informaci o Prokopově rodišti v Chotouni a známou scénu, kdy Prokopa navštíví kníže Oldřich, který sem zabloudí při lovu na jelena.

Kronika patří od okruhu písemností, které měly legitimizovat nebo utvrdit postavení klášterů, a sice dvojím způsobem. Jednak majetkově - psala se falza, která tvrdila, že celý současný majetek daroval klášteru nějaký dávný kníže. Nejedná se o falzum, který by chtělo být podvodem a nárokovat si něco, co klášteru nepatří.. Kláštery si tím potvrzovaly pouze ty majetky, které aktuálně vlastnily a měly o ně obavy.
Druhým důvodem byla legitimita klášterní komunity vůbec. Od 12. století ztráceli benediktini monopol na osazování klášterů (jak jej zavedl na západě Karel Veliký). Od západu přicházely nové řády (cisterciáci, premonstráti), které získávaly větší popularitu. Výstrahou pro benediktiny byl osud osazenstva v klášteru v Želivu. Ten byl osazen právě ze Sázavy, ale po několika letech byli benediktini vyhnáni (vrátili se na Sázavu) a klášter osazen premonstráty.

3. Vita antiqua, do konce 13. století. Jméno má od Chaloupeckého, který ji považoval za nejstarobylejší. Sepsána ale byla po Prokopově kanonizaci. Ještě nebyla přeložena do češtiny, aspoň o tom nevím.

4. Vita Maior - po r. 1350 v souvislosti se zmíněnou církevní politikou Karla IV. směřující k obnově slovanských a českých kultů.
Tato Větší legenda je zachycená mj. v obrázkové Liber depictus ze 14. stol., sepsané v Českém Krumlově pravděpodobně v tamějším minoritském klášteře. Ta kniha je podstatná tím, že udává některé zázraky navíc. Je tu i ten známý motiv, kdy Prokop donutí čerta, aby mu nahradil kolo u vozu, které čert zlomyslně rozbil.

5. Legenda o svatém Prokopu je staročeským překladem zpracováním legend z latiny, je z 14. století.
Legendu zpracoval a volně převedl do moderní češtiny Jaroslav Vrchlický zase pod názvem Legenda o sv. Prokopu - http://www.ulozto.cz/xcz4ZZv/legenda-o- ... valita-pdf

6. Přídavky k rukopisům legend, které se týkají aktu Prokopova svatořečení. Prokop měl přikázat spícímu sázavskému opatovi Božetěchovi, aby se vydal do Říma. Papež Božetěcha ignoroval, takže mu musel Prokop také vstoupit do spánku (hrozil mu holí).
V karlovské době zachytily pár informací kroniky Neplachova nebo Přibíkova.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Prokopovo jméno a možný původ
PříspěvekNapsal: 27 led 2015 23:02 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Jako v každém benediktinském klášteru své doby fungovala na Sázavě umělecká produkce. Opisovaly se legendy a Sázava byla specifická tím, že mniši přepisovali originální latinské legendy do staroslověnštiny. U václavských legend máme I. stsl. legendu sepsanou prostým stylem a II. stsl. legendu, která je v podstatě překladem Gumpoldovy legendy.
Legendy se pak dostávaly do Chorvatska a hlavně na Rus, kde byly dále opisovány. Takže z nedochované legendy o Ludmile vznikla v Čechách legenda Fuit a na Rusi se dochoval Prolog ke ztracené stsl. legendě. Na Rusi tak třeba mohli vědět, jak vypadá hradiště v Tetíně.. Jak tyhle kontakty vznikly?

Staroslověnštině dal písemnou formu věrozvěst Cyril, písmo se jmenuje hlaholice. Po vyhnání Metodějových žáků z Velké Moravy odešli do Bulharska; Kliment se stal biskupem v Ochridu a možná on přeměnil hlaholici na novou formu, tzv. cyrilici. Z Moravy si žáci odnesli negativní vztah ke Svatoplukovi a vykreslili ho tak i v legendách. Podle Třeštíka tento vztah převzal i český Kristián, protože jiné české legendy žádný rozkol mezi Svatoplukem a Metodějem neuvádějí..

Špatně ale dopadly i bulharské vztahy s Byzancí. R. 1018 dobyl Bulharsko byzantský císař Basileos zvaný Bulharobijce. Část bulharských kněží a mnichů se rozprchla. Další část odešla na Rus, kde pomohla zavést cyrilské písmo, ze kterého se vyvinula dnešní azbuka. A dík cyrilskému písmu byla předznamenána literární výměna se Sázavou..
Jiná část exilu - nebo to byl jen kulturní vliv - zasáhlo Chorvatsko, kde mniši používali hlaholici a odtud byli povoláni Karlem IV. do kláštera Na Slovanech. Jiná část exilu odešla do Uher. Ve slovenských Michalovcích byl objeven náhrobek Periasana, syna posledního bulh. vládce, napsaný byl cyrilicí.

A Jiří Sláma ve sborníku o Prokopovi píše: "Je velmi pravděpodobné, že sv. Prokop, původem Bulhar, se dostal do Čech právě v souvislosti s výše vzpomenutými politickými událostmi (= válkou r. 1018). Této hypotéze neodporuje žádný z bezpečných údajů obsažených v nejstaší svatoprokopské legendě."
U toho se zastavíme - této hypotéze odporují už první slova Vity minor "Byl tedy blažený opat Prokop, rodem Čech"... Odporuje ji Mnich Sázavský, který klade Prokopovo rodiště do Chotouně. Samozřejmě ale nejde o bezpečné údaje.. Obě díla asi chtěla podpořit nárok stsl. kultury, protože v paměti bylo vyhnání stsl., mnichů r. 1055 a nahrazení latiníky - Vita minor to dokonce komentuje tak, že sv. Prokop vyháněl dosazeného opata holí.. (což je motiv typicky prokopský, jak bylo vidět i v kanonizačním dodatku legendy, kde hrozil holí papežovi).

Další linie se ale dá vést tak, že jakýsi Čech se vydal na pouť do Jeruzaléma, vzal to cestou přes Ochrid, kudy vedla poutnická stezka, a třeba tam chvíli zůstal, stal se mnichem a nechal si dát řecké řádové jméno, se kterým přišel zpátky do Čech. I při jiných spekulacích se uvádí, že jméno může mít po Prokopovi Jeruzalémském, to by byl zase odkaz na hypotetickou pouť do Svaté země.
Tato jihovýchodní stopa si ale zaslouží detailnější diferenciaci. Počítá tak nějak automaticky s tím, že balkánští Slované převzali řecko/byzantskou kulturu a ztotožnili se s ní. Události z r. 1018 ale měly za následek exil staroslověnských mnichů a kněží pryč, zatímco Bulharsko zůstalo na 170 let součástí Byzance. Prokop je také řecké jméno a měl do Čech utéct před Řeky.. Ne že by to bylo vyloučené, ale mějme to na paměti.

Prokop a Břevnov
Sázavu spojuje s východním evropským okruhem jednak staroslověnský jazyk a někdo tu nalézá i jazyk řecký, odrážející se hlavně v Prokopově jménu. Řecký a východoslovanský okruh pak spadá do budoucího okruhu pravoslavného, přičemž někdo přenáší tento rozkol jako existující problém už starších dob.

Na českých stránkách Ortodoxia píší: "Obdělával kousek půdy, která mu poskytovala chléb a jiné pokrmy, jedl také lesní plodiny. Tento způsob života si zvolil, aby činil pokání za to, že se česká knížata většinou odcizovala cyrilometodějskému dědictví a přikláněla se k latinské církvi, která byla našemu národu cizí a byla reprezentována cizími kněžími." -http://orthodoxia.cz/svati/prokop.htm
O Prokopovi tu tvrdí: "O jeho orientaci na východní křesťanství svědčí i jeho řecké jméno Prokop, které přijal jako mnich a které se v západní latinské sféře v tu dobu neudělovalo."

Jedno řecké jméno opata českého kláštera ale známe, je to Anastasius, první opat na Břevnově. Břevnov byl založen Vojtěchem po jeho návratu z prvního exilu r. 993 (pokud nemá pravdu Petr Kubín, který klade vznik někdy o 50 let později). V exilu se Vojtěch setkal s řeckým křesťanstvím, protože část pobytu v Římě strávil u sv. Nila - http://catholica.cz/?id=4665. Stal se přítelem silně nábožensky založeného císaře Oty III., jehož matka Teofano pocházela původem z byzantské císařské rodiny a měla řecký dvůr..

Vojtěch pobýval v klášteru sv. Bonifáce a Alexia v Římě na Aventinu, o kterém píše Merek Derwich: "Ačkoli se atraktivní hypotéza o existenci ´latinsko-řeckého misijního semináře´ na Aventinu ukázala být pouhým historiografickým mýtem, nemůže být pochyb o tom, že soudobá atmosféra pestrého a východními vlivy prosyceného monastického života v Římě musela ovlivnit činnost Vojtěcha, Bruna a jejich žáků ve střední Evropě, pro niž byla charakteristická velká vstřícnost a úzké kontakty s východním mnišstvím." A z tohoto kulturního okruhu sebral Vojtěch osazenstvo pro břevnovský klášter..
Řecké mnišství té doby vykazovalo silnou tendenci k askezi a poustevnictví, přičemž poustevníci v cizích zemích měli působit i jako misionáři. K tomu celému tíhl i Vojtěch. Řečtí mniši mj. ovlivnili část benediktinů, kteří založili po r. 1020 kamaldulský řád, formou více benediktinský, obsahem více asketický/řecký - http://www.david-zbiral.cz/poustevmnisi ... c151661207 .

Řecké mnišství mělo pouze jeden řád, jménem basiliánský podle sv. Basilia ze 4. stol. A jeden jeho příbuzný, také svatý, se jmenoval Anastasius.. Pokud byl konvent Břevnova osazen mnichy ovlivněné řeckou mnišskou tradicí a opat nesl řecké jméno, mohl Prokop přijít ke svému řeckému jménu tady. Benediktinské kláštery provozovaly poustevny, jako byla Prokopova, a některé poustevny se časem staly kláštery - příkladem je Svatý Jan pod Skalou, původně poustevna kláštera Ostrova. Prokop žil také jako poustevník, dokud kníže Břetislav nenadal klášter a Prokopa nepřinutil, aby se stal opatem..
Proti basiliánskému směru mluví Vita minor (kap 4), když popisuje život poustevníků: "Poněvadž se v jednomyslné lásce duchovně shodovali, ustanovil jim (Prokop) mnišská pravidla a posvátnou službu Boží podle vzor dobrotivého otce Benedikta." Vita Minor zároveň volně čerpá (typy zázraků apod.) z legendy o sv. Benediktovi - za asi 60 let od založení kláštera by tedy musela být zapomenuta původní basiliánská řehole a implantována nová, benediktinská. Moje hypotéza tedy je, že Sázava byla klášterem českých benediktinů, kteří byli přes Břevnov ovlivněni řeckou tradicí.. (Zároveň je ale nápadné, že dva roky po konečném vyhnání sázavských mnichů vzniká benediktinský klášter v ruském Novgorodě - být to Sázavští, tak by to ukazovalo na průnik východní a západní tradice v rámci jejich komunity..)

***

Co se týče Prokopova jména jako argumentu etnicity, tak nutno pokračovat dál v jeho pokrevní linii. Nástupci v úřadu sázavského opata byli jeho synovec Vít a poté syn Jimram. To nejsou ani slovanská, ani řecká jména. Vít je saský světec, dovezený do Prahy při tažení saského vévody Jindřicha I. během tažení proti sv. Václavovi. Jimram je bavorský světec, přičemž opat v klášteře sv. Jimrama v Řeznu býval do r. 974 zároveň řezenským biskupem, pod jehož diecézi spadaly i Čechy..
Podle vyjádření Ortodoxie měl Prokop volit poustevnický život jako pokání za to, že se česká knížata přiklonila k západní církvi, a tentýž Prokop dal zároveň svému synovi jméno bavorského světce, z jehož kláštera probíhala christianizace Čech.. Ale nejde o to se přetahovat, komu Prokop patří. Naopak, jména z Prokopovy rodiny odkazují ještě na jednotu církve a i Karel IV. pozval hlaholské mnichy ne jako opozici proti katolíkům, ale jako výraz snahy o smíření Východu a Západu..


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Orba s čertem
PříspěvekNapsal: 02 úno 2015 10:06 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Nejznámějším prokopským motivem je asi orba s čertem. Prokop čerta zkrotil a vyoral s ním brázdu. Tato Čertova brázda vedla ze Sázavy do Chotouně, podle Mnicha Sázavského Prokopova rodiště - http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Certova_br%C3%A1zda .
Ten motiv je ale poměrně nový a prošel vývojem. Nejstarší legendy o orbě nic neudávají.

Prvním pramenem je pak už výše zmíněná Liber depictus z poloviny 14. století, díle vzniklém v minoritském klášteře v Českém Krumlově. Kniha obsahuje několik legend zpracovaných výtvarně, včetně prokopské. U ní vychází z karlovské Vita maior, ale motiv orby k ní přidává (mimo to přidává ještě pozici Prokopa jako děkana vyšehradské kapituly).
V Liber depictus zlomil škodolibý čert Prokopovi kolo u vozu. Světec pak čerta donutil, aby se místo kola otáčel sám..

Teprve v baroku byl příběh podán tak, že Prokop zapřáhl čerta do rádla a vyoral s ním brázdu vedoucí ze Sázavy do Prokopovy rodné Chotouně (k té brázdě se ještě dostanu v příspěvku o osídlení Sázavska, ona to byla pravěká cesta a umístění kláštera k jednomu jejímu brodu vypadá plánovitě). Poprvé tuto pověst publikoval křižovník Jan Beckovský r. 1700 v díle "Poselkyně starých příběhů českých".

Existují vysvětlení od podoby slov mentes (mysl) a montes (hory), protože v legendách je formulace, že Prokop "rádlem své nauky mysl (posluchačů) užitečně zlepšoval". Balbín také psal, že "démony tak si v službu přidržoval, že i ve skalách je orati přinutil". Jiná možnost podoby slov je, že orat se řeklo nj. črtat a pluh byl črtadlo..

Čert orá a Prokop ho pohání křížem - podle mě se v tom může odrážet benediktinské heslo doložené od 17. století - Crux Sancta Sit Mihi Lux, Non Draco Sit Mihi Dux - doslova Kříž svatý ať je mým světlem, drak ať mi není vůdcem. Takové heslo by se dalo zobrazit právě zapřažením ďábla, spoutáním jeho moci, člověkem, který je spojen s mocí kříže..

***

Z ikonografických motivů spadají do středověku poutní odznaky sv. Prokopa s čertem. Dva nejznámější pocházejí z Králova Dvora u Berouna (po r. 1380) a druhý z Jinolic u Jičína (14.- pol. 16. stol.) (k vidění na pražské výstavě o benediktinech). Měly by se týkat tedy poutí do Sázavy.
Fota těch dvou odznaků má Sommer ve své knize na str. 208, na netu jsem je našel pouze v menší kvalitě na web livinghistory, v 2. sadě obr. č. 7-8, další neznámého místa nálezu pod č. 9 - http://livinghistory.cz/node/435 V prvním případě drží světec berlu a čert je na ní nalepen tlapami z boku, v druhém případě je čert poškozen, ale dvě končetiny na holi jsou ještě patrné.

***

Z novější ikonografie je zajímavý dům v Prokopské ulici na Praze 1, který byl přestavěn z bývalého kostela zasvěceného Prokopovi. Na domě je plastika světce, jak stojí na ďáblovi a drží ho řetězem - http://www.hrady.cz/wnd_show_pic.php?picnum=49602 Prokop jindy drží ďábla i na řeholním řemínku.
Z baroka pochází socha Prokopa na Karlově mostě, kde odstrkuje satana berlou a je tam i ta orba - http://www.turistika.cz/mista/karluv-mo ... -sv-prokop


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Orba s čertem
PříspěvekNapsal: 02 úno 2015 10:11 
Offline
Král

Registrován: 28 říj 2009 11:55
Příspěvky: 2434
Has thanked: 0 time
Been thanked: 5 times
Výborné, díky. Porozhlédnu se také po prokopských atributech. Někde mám fotku patera Klementa se sázavským čertíkem. Taková malá soška. Klement byl místním správcem.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: K osídlení Sázavska
PříspěvekNapsal: 05 úno 2015 21:57 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Legendy tvrdí, že Prokop odešel do jeskyně do pustiny, daleko od lidí. Je to asi stejný typ tvrzení jako o liduprázdnosti Čech před příchodem praotce Čecha na Říp.
Osídlení kolem Sázavy dokumentuje mimoděk už Vita minor, když popisuje Prokopovy spory o půdu s Milobuzskými. Mnich sázavský pak v duchu své majetkové obhajoby kláštera argumentuje, že Milobuzské měl při založení Sázavy vyplatit kníže.
Druhým dokladem osídlení, a to kontinuálního, jsou archeologické pozůstatky od nejstarších neolitických kultur.

Sázava se nachází na místě, kde řeka opouští skalnaté území a rozlévá se do širší nivy. To už je vhodné místo k osídlení. Tzv. Čertova brázda, která vede ze Sázavy do Chotouně, údajného Prokopova rodiště podle Mnicha Sázavského, fungovala od pravěku jako obchodní cesta.
Čertova brázda vede skrz Kouřimsko - http://www.mapy.cz/zakladni?planovani-t ... 22%7D&ri=0 a to bylo v předpřemyslovských Čechách středohradištní doby (8.-9-stol.) jedno z center osídlení. Vita minor lokalizuje Prokopovu jeskyni také s odkazem na Kouřim, protože to byl asi nejznámější bod té části země: "Připomenutá jeskyně je vzdálena dvě míle od hradu Kouřimě a dostala své jméno od řeky Sázavy, která pod ní teče."

Václav Cílek říkal v jednom dokumentu, jak si na kouřimském hradišti představuje, že je třeba na Václaváku nebo Staromáku, protože Kouřim se mohla klidně stát hlavním městem Čech, kdyby zvítězila jiná dynastie.. Dobývání Kouřimi je zachyceno ve svatováclavských legendách, kde kouřimský kníže zahodil zbrań poté, co uviděl na Václavově přilbě zazářit kříž.. Přilba je doteď relikvií a událost jen ukazuje na význam Kouřimi té doby. Po ovládnutí Kouřimi tu Přemyslovci postavili nové hradiště.

Velikost středohradištní Kouřimi je patrná z letecké mapy - http://www.mapy.cz/zakladni?x=14.989200 ... ni&id=3439
Nedaleko Kouřimi stálo další velké hradiště v Hryzelech - http://www.mapy.cz/zakladni?x=14.988895 ... ward&id=69 a osídlení ze starohradištní doby zastupuje známé hradiště v Klučově.
A menší hradiště ze středohradištní doby stálo ve Vraníku poblíž Sázavy, jižně od řeky - http://www.mapy.cz/zakladni?x=14.923331 ... ni&id=3823 a u Dojetřic bylo další - http://www.mapy.cz/turisticka?x=14.8860 ... ni&id=3823

Takže máme jedno zásadní sídelní území, které protíná stará obchodní cesta. Na jeden pól této cesty klade Mnich Sázavský svůj klášter a na druhý Prokopovo rodiště.. A to ještě před legendou o tom, že tudy měl Prokop orat s čertem..
Je dost možné, že Sázavský klášter měl také fungovat i jako sídlo správy. Minimálně měl pomoci christianizovat místní lid, to je myslím bez diskuse. Dalším důvodem mohlo být ovládnutí brodu přes Sázavu na staré obchodní cestě (kláštery také v té době dostávaly na živobytí částky z cel, tady se to nabízí samo). Pak mohl nějak nahradit správu namísto hradišť v Dojetřicích a ve Vraníku, akorát se neví nic konkrétního.. Ale ta návaznost na osídlení Kouřimska myslím patrná je.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: K osídlení Sázavska
PříspěvekNapsal: 06 úno 2015 09:20 
Offline
Král

Registrován: 28 říj 2009 11:55
Příspěvky: 2434
Has thanked: 0 time
Been thanked: 5 times
Po ovládnutí Kouřimi tam hned nebylo nové hradiště. To se stalo až za Boleslava I vybudováním celé tzv. hradské soustavy. Podle Šolleho se na Kouřimi za Václava stala jediná změna - pohanský obětní rybník se stal křestní nádrží. Je to tvrzení vyplývající ze zjištění změn na nádrži provedených a dobře datovaných před hradskou změnou. Zmíněná bitva nejspíš nebyla jen o dobytí Kouřimi, ale o větší území, nejspíš o podstatné části toho, čemu se později říká Slavníkovské dominium. Podstatná informace Kristiánova je o tom, že Václav nechal kouřimského knížete dál vládnout, ale za to, že přijal křesťanství. Pozoruhodné je, že na všeobecné přání nebojovaly družiny, ale vojevůdci ! Bylo to jimi schváleno, oba s tím souhlasili. Nebojovat se rozhodnul kouřimský kníže. Velkorysost Václava vůči němu byla odpovídající odpovědí křesťana. Uvažoval jsem proč to ty družiny chtěly. Zřejmě byla obrovská únava z probíhající občanské války pohanů a křesťanů. O té máme jinak jen Kristiánovu zmínkiu - strana křesťanská nabyla konečně vrchu, když se Václav domohl znovupovolání (revocatur) na pražský stolec a poslal Drahomíru do vnitřního exilu, spíše domácího vězení. Velmi pozoruhodná historická epizoda. Boleslav I. tak nejednal, a Kouřim zabral a přestavěl. Boleslav II pak nechal ať ve fyzické slabosti, či schválně dobýt Libici Vršovci. Jinak celá východní oblast tzv. Slavníkovského dominia je hradišti protkána, takže výše uvedené úvahy o osídlení jsou správné. Také ještě zdaleka nevíme o všech. Neinvazivní archeologie snad přinese jednou kompletní katalog hradišť s časovým vymezení vzniku a zániku. Z toho se teprve dá odhadovat množství obyvatel, kteří jednak na hradištích žili a jednak se na ně uchylovali ze vsí jako do útočiště. Také dosud nemáme dobrý obraz christianizace tohoto území, protože prakticky na každém hradišti ( nekopaném ) se podle mne najde rotunda, nebo pohřebiště se záušnicemi ( symbol eucharistie podle Borkovského ) okolo dřevěného kostela. Jak bylo na Kouřimi před přestavbou na hradské místo. Zdroj christianizace můžeme hledat z obou stran, jak z východu ( kvůli rotundám ) tak ze západu vlivem Regensburku na celé území, možná i pro příbuznost knížete Slavníka s Ottony.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Svatý Prokop, Sázavský klášter
PříspěvekNapsal: 06 úno 2015 09:38 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Ovládnutí Kouřimska bylo na delší dobu, Václav tamějšího knížete ponechal a nekompromisní zavedení hradské soustavy nastalo až za Boleslava, to jsem nerozepsal..

U toho Libušina jezírka na staré Kouřimi se nalezlo taky pohřebiště s bohatými nálezy, které ukazují na moc tamějšího knížete. Nejznámější šperk se jmenuje Kouřimská kněžna - http://www.sperkarstvi.cz/detail.php?id=96
Že by se jezírko používalo ke křtům, o tom jsem dosud neslyšel.. Po Václavově výhře to ale má logiku..

Spojitost Kouřimi s Libicí je možná, Šolle to odhaduje i podle podoby materiální kultury.. A mě by zajímalo, jestli taková podobná kultura je i na hradištích v tom Vraníku a Dojetřicích... Ale pokud se jedná jen o kulturu elity, ta se asi do okrajových hradišť nešířila..


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Benediktini a nové řády
PříspěvekNapsal: 07 úno 2015 00:00 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Benediktini v Čechách čelili od poloviny 12. století nástupu nových řádů. Jejich nápor se dá v Čechách poměrně jednoduše zdokumentovat a pokusím se podat i důvody, proč benediktini ztráceli na popularitě.

Kronika Mnicha Sázavského je spisem spadajícím do tzv. Historiae fundationum monastoriorum, tedy spisy o založení kláštera, které legitimizovaly jak stávající majetky, tak samotné právo existence kláštera. Mnich psal v době, kdy benediktini čelili náporu nových řádů a některé bened. komunity byly přímo nahrazeny premonstráty.
Nápadné to je v porovnání s legendou Vita minor, která popisuje hlavně Prokopovy zázraky, zatímco Mnich přidává třeba motiv založení knížetem Oldřichem. Jediným Prokopovým zázrakem z Mnicha je vyhnání německého opata, což se vztahuje zase k legitimitě klášterní komunity - a zřejmě i k situacím, kdy byly benediktinské komunity v Želivu a olomouckém Hradišti nahrazeny premonstráty z německého Steinfeldu.

***

Nové řády přivedl do Čech Vladislav II. (1140-72). Je možné, že na úpadku obliby benediktinů měla vliv vizitace papežského legáta Guida r. 1143, která objevil v klášterech závažné nedostatky. Opati na Sázavě a v Hradišti u Olomouce byli přímo obviněni z nezákonné volby.. Nahrazení konventu v Hradišti reformním řádem se tak jeví hned v jiném světle..

Do nástupu Vladislavovy vlády fungovalo v přemyslovském státě 11 benediktinských klášterů, chronologicky - ženský u sv. Jiří na Hradě, Břevnov, Ostrov, Sázava, Rajhrad, Hradiště u Olomouce, Opatovice, Třebíč, Kladruby, Postoloprty, Vilémov.
Ve 40. letech 12. stol. byly založeny čtyři premonstrátské kláštery - Strahov, Doksany, Litomyšl a Louňovice pod Blaníkem; a čtyři cisterciácké kláštery - Sedlec, Plasy, Nepomuk a Svaté pole.

Klášter v Želivu vznikl asi po r. 1144. Nový pražský biskup Daniel nastoupil r. 1148 a hned r. 1149 nařídil vyhnání benediktinů a osazení Želiva premonstráty ze Steinfeldu. O osudech mnichů se neví jistě, Jarloch říká, že byli vypovězeni ze země. Nejenže to ale postrádá smyslu, Mnich Sázavský navíc udává, že bývalý opat Želiva Reginhard z Met se stal r. 1162 opatem Sázavy. Mohl tedy přivést s sebou alespoň část želivského konventu.
Olomoucký biskup Jindřich Zdík, Danielův strýc, před svým úmrtím r. 1150 vyhnal benediktiny z Hradiště a dosadil premonstráty opět ze Steinfeldu. Benediktini nalezli útočiště v Opatovicích. Od nich pochází jeden písemný pramen, hradištsko-opatovické anály, které začali psát na Moravě a dokončili v Opatovicích.

Nebezpečí pro benediktiny skončilo r. 1159, resp. 1177. R. 1159 došlo k papežskému schizmatu, většina volitelů zvolila Alexandra III., ale Barbarossa nechal potvrdit protikandidáta, Viktora IV. Premonstráti a cisterciáci se postavili za Alexandra, král Vladislav na stranu Barbarossova Viktora. Když tedy Vladislavova manželka Judita hodlala založit klášter, byly mezi lety 1152-1167 povolány od pražského sv. Jiří benediktinky do Teplic (jiným důvodem volby ale mohlo být, že benediktinská řehole dovolovala koupání a pár klášterů stálo u léčivých pramenů, a Teplice jsou lázeňské město..)
Ani po smíru Barbarossy s Alexandrem r. 1177 k vyhánění benediktinů nedocházelo. Počet klášterů se ale během těch pár let vyvinul tak, že benediktinský řád měl stejný počet klášterů jako řády nové, po přesunech v osazenstvu Želiva a Hradiště a založení teplického kláštera byl poměr 10:10.


Naposledy upravil Ingolf dne 29 úno 2016 21:26, celkově upraveno 2

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Benediktini a nové řády
PříspěvekNapsal: 07 úno 2015 00:07 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Benediktini vznikli v 6. století. Sv. Benedikt měl ideu spojit roztříštěné poustevnické hnutí. Poustevníci měli poustevničit spolu, měli mít nějaký jednotnější řád a řeholi apod. Namísto života v pustině odlehlé od lidí se měli mniši zavřít do zdí – kontakt se světem byl možný přes prelaturu, sídlo opata, aby lid zvnější nerušili klid komunity.
Karel Veliký uzákonil benediktiny jako jediný povolený řád. Na benediktini působilo nadále východní vliv, spočívající v poustevnictví, a z Ostrovů keltské mnišství.

Keltské mnišství původně vycházelo také z přísného poustevnictví (mniši žili v drsných podmínkách ve skalách u moře), ale jeho kultura na kontinentu zapříčinila „devalvaci“ chudého života.
Keltské mnišství přinesl irský světec sv. Kolumbán (543 – 615) do franské říše. Centrem se stal klášter v Luxeuil na SV země. Jih a střed Galie zůstával pod vlivem galorománské církve, sever země byl zatím kláštery skoro netknut. Irsko i sever Galie nebyly urbanizovány, irské kláštery byly přizpůsobeny podmínkám vsi (zatímco galorománské kláštery působily ve městech). Kláštery měly jednak hospodářskou funkci, jednak poskytovaly duchovní potřeby.
Kláštery si za duchovní potřeby nechávaly platit. Od nich pochází praxe zpovědi a rozhřešení (za poplatek), klášterům dávali lidé půdu, aby si pojistili místo v nebi. Na půdě pracovali propuštění otroci, darovaní klášteru. Kláštery pobíraly desátky. Franští šlechtici navíc přistoupili k praxi vlastnictví klášterů – kdo založil klášter, vlastnili jeho zisky (na rozdíl od galorománských klášterů, které spravoval biskup). Do klášterů byli předáváni děti šlechticů na výchovu a někteří byli dosazováni jako opati, což vedlo ale k duchovnímu úpadku.

Kláštery začaly být příliš spjaté se světskou mocí a příliš bohaté, což zapříčinilo kritiku zvnějšku i reformy zevnitř. Benediktin měl být poznán podle tlustého břicha, prelatura opata se stávala luxusním palácem.
Po r. 1000 vznikaly řády, které prosazovaly chudobu a odmítaly vlastnictví půdy, např. Grandmontští Štěpána Mureta, kartuziáni a potom známé žebravé řády. Cisterciáci vyřešili věc tak, že mohli vlastnit pouze tolik půdy, kolik zvládli obdělávat vlastními silami.
Zmíněné žebravé řády měly ještě kazatelskou funkci – a tu sv. Benedikt odmítal, resp. odmítal divoké putování a spojené s kázáním, místo toho prosazoval „stabilitas loci“, pevnější usazení se.
Popularita nových řádů tedy vycházela jak z návratu k chudobě, tak z nových kvalit, které mohly nabídnout.

Úpadek zapříčiněný vlivem světské moci (vlastnictví klášterů šlechtou, dosazování opatů z řad příbuzných zakladatele) měla pomoci vyřešit známá clunyjská reforma podle benediktinského kláštera v Cluny. Clunyjské kláštery měly být pod správou papeže, pryč z vlivu šlechty.
Na to navazovala celocírkevní reforma Řehoře VII., která chtěl odstranit světskou investituru. Další církevní reforma převedla praxi zpovědi na farní kněze, zpovídat za úplatu už mniši neměli.

Benediktini jako hlavní řád vcelku volně spojovali více směrů i aktivit. Tuto vnitřní pluralitu nahradila vnější pluralita řádů – čistě poustevnických, rytířských, špitálních, kazatelských. A v nových řádech nepanovala taková svoboda, ale pevnější řád, určený pro specifické potřeby řádu.

***

Volnější podmínky benediktinů vedly k různým interpretacím jejich života. Heslo Ora et labora (Modli se a pracuj) nechávalo volné dveře otázkám, co se myslí prací – pouze fyzická práce, nebo i umělecká a vzdělávací?

Petr Damiani v 11. stol. napsal život sv. Antonína, kde hned v úvodu vyzdvihl jako hlavní ctnost, že Antonín nezatoužil po vědění. Damiani byl sám vzdělanec, který dosavadní styl života zavrhl ve prospěch poustevnictví, tak tam možná projektoval něco svého.. Iniciátor trapistické reformy v 17. století Rancé mínil, že vzdělání je úchylka a studovat se má maximálně ve volném čase..
Tak můžeme shrnout jeden pól benediktinství. Tendence k prostému životu vedla k obnově poustevnictví a askezi, stejně jako k jednoduchému duševnímu životu bez touhy po vědění. Druhý pól je jakoby "vyměklý", kritizovaný kvůli hromadění majetku. Ale to je jednoduchý odsudek až předsudek. Arnold Angenendt v prokopském sborníku píše (s.20-21): "Z teologického hlediska si možná donační zbožnost zaslouží kritiku, a proto protest 12. století proti ní může vypadat originálně křesťansky. Přesto měly uvedené donace přímo fundamentální význam pro kulturu Západu. V raně středověké společnosti bez měst tvořily kláštery díky svém majetku ekonomická akumulační střediska ... Ke zhotovení jedné karolinské bible bylo potřeba kůží ze dvou set zvířat. Clunyjský klášter poskytoval chudým každoročně 17000 pokrmů. Téměř všechno, co známe z umění a kultury raného středověku, pochází z klášterů. Dokonce ještě bible, které používala škola sv. Viktora v Paříži, tak důležitá pro teologii 12. století, pocházely z donací za spásu duší. Ano, mnohé z toho, co bylo tehdy a pozdějších stoletích vytvořeno, je dnes světovým kulturním dědictvím."
To, co obsahuje výstava o benediktinech v Praze, je také evropským kulturním dědictvím a také pochází z finančního pozadí, které dnešnímu člověku nemusí být sympatické..

Oproti prostému poustevnickému pólu vystupuje ještě zájem o vědění, tedy teologická a filosofická spekulace. Benediktinskými učenci byli Herman Chromý, kronikář z Reichenau, autor Světové kroniky, matematik apod.; Gerbert z Aurillacu, pozdější papež Silvestr II., zavedl do Evropy arabské číslice; Anselm z Canterbury je zakladatelem nebo aspoň předchůdcem scholastiky.
Tolik na na vysvětlení postavení benediktinů, z čeho vycházejí jejich světlejší i temnější chvilky, nebo že kritizované bohatnutí řádu vychází z praxe vesnických klášterů na Ostrovech, kde mělo správně vedené hospodářství svůj dobrý důvod..

Některé popsané stránky benediktinského řádu se projevily i na Sázavě, za úřadu čtvrtého opata Božetěcha. Mnich sázavský ho popisuje z dobré stránky jako umělce, a z té horší stránky jako člověka toužícího po slávě a domýšlivého: "Uměl velmi krásně malovat a vyznal se výborně ve vytváření nebo v rytí prací ze dřeva i z kamene a v soustruhování kosti. Muž skvělé výmluvnosti a bystré paměti, ale toužící po slávě u lidu, domýšlivý, popudlivý a trochu i hříchům oddaný. On vybavil náš klášter chvalně všelikou ozdobou, jak se dnes jeví. Kostel rozšířil do délky, šířky i výšky překrásně a opatřil nad to látkami, zvony, kříži a vůbec všemi věcmi klášterními..."
Proti Božetěchovi ale vznikla opozice, kterou podle Mnicha zasel ďábel. Opozičníci pomlouvali opata u knížete Břetislava II., který spor rozhodl tak, že tehdejší mnichy vyhnal, čímž skončila fáze stsl. kultury na Sázavě.. Vzhledem k pnutí v rámci řádu mezi askety oproti umělcům a vědcům mi vychází, že i zmíněný spor na Sázavě mohl teoreticky vycházet z tohoto základu..


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Němcobijec, český patron
PříspěvekNapsal: 07 úno 2015 23:41 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Prokop se stal českým patronem a zřejmě v tom hrála roli jeho národnost, resp. poukazy na jeho národnost z pera literátů.
Prokop dostal přízvisko "Němcobijec". Odvozuje se to od události zachycené už ve Vita minor. Po prvním vyhnání sázavských mnichů r. 1055 do Uher byl do Sázavy poslán nový konvent (z Ostrova). Podle legendisty kníže: "Ustanovil do onoho kláštera za opata rodilého Němce, muže plného vášnivé hněvivosti." Prokop se opatovi zjevil a vyzýval k odchodu, ten neposlechl a Prokop "jal se ho prudce tepat nejpádnějšími ranami berlou, kterou nosil v ruce".
Je to zároveň jediný zázrak, který udává i Mnich sázavský.. Přirozeně to zapadá do jeho koncepce díla jako obhajoby legitimnosti místní komunity. Prokop vyhnal opata německého etnika a Mnich psal v době, kdy se do Želiva a Hradiště nastěhovali mniši z německého Steinfeldu.

Druhým odkazem, který zdůrazňuje Prokopovu etnicitu, je hned úvod legend "Byl tedy blažený opat Prokop, rodem Čech".
Kubína to vůbec vede k názoru, že prvním svatoprokopským spisem byl Mnich sázavský a až po uhájení existence kláštera vznikla klasicky hagiografická Vita Minor, která ještě přidala další zázraky. Jinak je ale možný i ten opačný postup, Vita minor může být starší a Mnich by vynechal všechny zázraky vyjma toho, který se mu hodil do koncepce.

Na zemského patrona povýšil Prokop za Karla IV. Klášter Na Slovanech zal. r. 1347 měl Prokopa mezi svými svatými (mezi P. Marií, sv. Vojtěchem, Jeronýmem, Cyrilem a Metodějem). Prokop je vyobrazen v kapli sv. Kateřiny na Karlštejně po r. 1345, na mozaice svatovítské katedrály s dalšími pěti patrony z let 1370-71. Z té doby pochází votivní obraz na biskupském roudnickém hradě od Jana Očka z Vlašimi. Prokopský cyklus se objevil ve výmalbě v gotickém kostele v Praskolesích..

Před karlovskou dobou pocházejí pouze dvě zobrazení Prokopa, a to ve dvou klášterních miniaturách z doby kolem r. 1250. První dosvědčená kaple zasvěcená Prokopovi je z r. 1243 z Brna. Ale to ještě nejde o přímo patronát nad Čechami. Z toho důvodu jsem skeptický i vůči možnosti, že Prokop je jakožto zemský patron vyobrazen už na plastice románského kostela v Jakubu, a vůbec že ty postavy mají být zemští patroni..
Sporná je i možnost, že Prokop je vyobrazen v kostele sv. Jakuba tentokráte v Rovné u Stříbrné Skalice, který stavěla sázavská huť -http://cestyapamatky.cz/kolinsko/rovna/kostel-sv-jakuba V podkruchtí jsou nejasné zlomky, které mohou ukazovat už na Prokopovu orbu s čertem, ale zase to může být jen přenášení mladších motivů do dob starších.

***

Jakožto Němcobijce si Prokopa oblíbili i husiti. tady by mě zajímalo, jestli Prokop Holý si své jméno zvolil, nebo jestli mu ho dali jeho vlastenečtí rodiče třeba.. Jméno Prokop se už dávalo, jedním byl Prokop Lucemburský, synovec Karla IV.

Moderní vlastenecká společnost se hlásila pouze k patronům etnicky českým. Je to vidět na porovnání patronů z mozaiky svatovítské katedrály a dejme tomu sousoším na Václaváku. Kolem sochy sv. Václava už nejsou sv. Vít ani sv. Zikmund, zůstali sv. Ludmila, Prokop, Vojtěch a nově Anežka Česká, i když ještě tehdy nebyla svatá (mimochodem originál Václavovy jezdecké sochy je zase v areálu Anežského kláštera)

Když koncem 19. století v Praze rostla dělnická česká čtvrt Žižkov, hlásila se už svým jménem k Žižkovi. Doteď tam jsou tramvajové zastávky Husinecká, Orebitská, Lipanská a Žižka má svou jezdeckou sochu. Čtvrť dostala svůj kostel, postavený v novogotickém duchu Mockerem, a volba zasvěcení padla přirozeně na Prokopa - http://www.hrady.cz/index.php?OID=1991
***
Tady je odkaz na pamětní minci k 10. výročí vzniku ČSR, položka č. 131 - http://www.aurea.cz/Katalog18/18kat0101.htm . Jedna strana zobrazuje sv. Václava v čele blanických rytířů. Druhá strana zobrazuje sv. Prokopa při orbě s čertem, nad ním je havíř a okolo nápis Jsem ražen z českého kovu.
Ten nápis je zároveň titulem knihy Methoda Klementa. Vydavatel knihy Bohumil Svoboda píše v úvodu, že kniha zůstala dlouhou dobu neobjevená, že se sice znal titul, ale ten byl považován jen za omyl související s jinou pamětní medailí s názvem Jsem ražen z ryzího kovu, kterážto medaile se vztahovala k 950. výročí Prokopova narození. Mně to vychází, že se vztahuje přímo k medaili z r. 1928, možná ji Svoboda neznal..
Jak se nápis vztahuje zrovna ke sv. Prokopovi, to se asi nedozvíme.. Možná se nápis vztahuje jen na samotnou kov medaile, možná k tomu havíři na medaili, možná byl míněn vztah Prokopa jakožto patrona havířů. Tím se stal dík svému jménu, havíři prokopávají hory :)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Svatý Prokop, Sázavský klášter
PříspěvekNapsal: 17 úno 2015 21:13 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Rostoucí popularita Prokopova jména od 14. století je dokázána i statisticky. V letech 1346-70 bylo jméno Prokop 31. nejčastější, v letech 1375-90 už skočilo na 11. místo.. Snad se to týká všech jmen bez ohledu na sociální vrstvy, co se podařilo vyhledat..

Nejstarší svatyní sv. Prokopa byla ta brněnská kaple, druhou nejstarší svatyní a dodnes v základech stojící je ten kostel v Prokopské ulici na Malé Straně, jak je z něho teď činžák..

První zmínku o orbě s čertem má mít ještě před Beckovským (publikováno r. 1700) Mikuláš Dačický z Heslova (publikoval kolem r. 1600), konkrétní dílo ale nevím..


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 20 úno 2015 22:06 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
http://www.paulinky.cz/obchod/detail/Js ... skeho-kovu

Je to napůl historická, napůl religionistická kniha. Autorem je benediktin původem z Emauz, a Emauzy zakoupily r. 1940 část areálu sázavského kláštera. Klement se tak stěhoval do Sázavy a stal se tamním farníkem, přičemž hlavním cílem bylo obnovit celý klášter.
Do toho zasáhla válka. Teď bylo 14. února výročí poškození Emauz ke konci druhé světové války v důsledku amerických náletů. Obraz poškozeného kláštera byl hlavním tahem protektorátní propagandy, ale už nacisti nezmiňovali, že celý konvent r. 1941 rozprášilo gestapo a opat Vykoukal (který mj. inicioval zakoupení Sázavy) zahynul r. 1942 v Dachau.. Rozbití emauzské komunity mělo platnost i pro Sázavu.
Po válce Klement ještě stihl začít restaurátorské a stavební práce a přimět příslušná místa k započetí archeologických průzkumů. Plánoval i návrat prokopských ostatků. S Klementem počítalo jako budoucím opatem po obnově kláštera, ale to mu zatrhl pro změnu komunistický režim. V l. 1941 - 1957 stihl sepsat tuto knihu, která byla objevena v jeho pozůstalosti někdy po Listopadu 1989.
***
Kniha je psaná takovým líbezným jazykem, ze kterého mě občas bolela hlava, ale jinak autor umí být kritický a nepřikrášluje skutečnost. Na jednu stranu tak autor rozebírá tradici, která se na světce nabalila, a je vidět, že ho hřeje u srdce. Třeba existuje novější tradice, že Prokop bydlel před Sázavou v dalejské jeskyni v dnešních pražských Jinonicích, resp. srozumitelněji řečeno v dnešním prokopském údolí. Odtamtud ho vyhnal přílišný zájem lidí, tak se odstěhoval za klidem do sázavských lesů. Cestou odpočíval na kamenech, do kterých tím vtiskl svoji podobu. A kdo si na ty kamen lehne, přestanou ho bolet záda...

Na druhou stranu ale rozvíjení prokopské tradice nesleduje s radostí. Některé nové prvky moderní kritická věda shodila, a takovýto despekt stahuje s sebou dolů i celou tradici. Je to podobné osudu Kristánovy legendy. Ta obsahuje střízlivé zmínky o Cyrilovi a Metodějovi, jinak nezvyklé. Cyrilometodějská tradice byla znovuobjevená a nafouknutá až v baroku, a když začal moderní kritika korigovat tyto barokní dodatky jako nereálné, svezl se s tím i celý Kristián a začala být zpochybňována jeho pravost, čehož se nezbavil úplně ani dodnes.. podobně jako u cyrilometodějské tradice, kde zbavením nánosu zůstane střízlivý Kristián, tak u prokopské legendy zbavením barokních i gotických nánosů zůstává Vita minor..

Klement tak postupuje jakoby dvěma směry. Jde časově dopředu, ukazuje na nové prvky, aby je definoval, zhodnotil i ocenil. Ale pak je odkládá jakožto nepůvodní a jde jakoby časem zpátky, aby se zastavil až u nejpůvodnějšího znění legendy.. A na tu už si nenechá sáhnout..

Z kritických bádání -
- Odhaluje chybu v překladu v Liber depictus. V legendě se píše, že Prokop svlažoval srdce (lat. pectora) posluchačů. Opisovač četl pectora jako peccora, což je dobytek, a namaloval světce, jak kropí dotyčná zvířata..

- Klement odmítá, že by Prokop byl vyšehradským kanovníkem. Kanonikát byl založen až r. 1070. A odvozuje vše jako další možnou chybu v opisech, kde jsou věty, že Prokop byl vzdělán ve slovanském písmu, kanonicky schváleném, pocházejícího od Cyrila z Velehradu. Prý nastaly změny v opisech, že Prokop byl kanonicky oblečen (ne vzdělán) a protože Velehrad už dávno nebyl, tak se z toho udělal Vyšehrad...

- źivot sv. Prokopa je dost legendistický a Klement rozebírá (a dnešní historici také), že prokopská legenda je zásadním způsobem odvozena z legendy o životě sv. Benedikta. Oba dva žili poustevnicky v jeskyni; jejich pověst přitahovala davy lidí;jejich pověst přitahovala i démony, kteří světce pokoušeli; oběma se zjevil ďábel v podobě černého ptáka (i když v jiných souvislostech, Prokopovi tehdy, když ho vymítl z posedlého); oba postavili kostel sv. Jana Křtitele; oba založili klášter; oba zachránili mnicha zpod zbořené zdi; oba měli dva blízké, kteří nesli jejich odkaz (Prokop ty příbuzné Víta a Jimrama); oba předpověděli datum své smrti..
Naprostá většina údajů o Prokopovi a jeho dvou následovnících je takto legendistická, o samotné postavě historického Prokopa je toho známo fakt minimum.. Co ale legenda napovídá - jestli byl Benedikt vzorem Prokopovým, pak ale sázavská kultura nevycházela z východního, baziliánského mnišství, ale ze západního, benediktinského..
Z tvrdých dat je v prokopské legendě uvedeno datum Prokopova úmrtí 25. 3. 1053. Klement podotýká, že v týdnu od 21.-28. března se praktikuje oficium sv. Benedikta...

***
Klement má pár postřehů k datu kanonizace. To je udáváno na 4.7. 1204, 4. července mají i civilním kalendáři svátek Prokopové. Kolem data je dost nejasností a je to na samostatný příspěvek (do kterého se mi ale nechtělo), tak jen stručně.
Není zachovaná papežská bula, která by akt potvrzovala (na rozdíl od všech ostatních svatořečených za pontifikátu Innocence III.). Kanonizaci popisuje dodatek k Vitě minor, Prokop měl papeži hrozit holí, jestliže ho nesvatořečí.. Papež pak svolil a měl vyslat kardinála Guida do Sázavy, aby akt provedl..

Existuje pár nesrovnalostí. Jsou dva kardinálové toho jména a ani jeden nebyl toho dne v Čechách. Prokop se nehodil do svatých té doby. Církev prodělávala reformy a sílila vůči světské moci. A do toho tomuto silnému papeži někdo vyhrožuje holí a tvrdí, že ho probodne.. Prokop byl kdysi ženatý, a papežská reforma tvrdě vyžadovala po kněžích celibát.. A Prokop byl vyznavačem slovanské liturgie, kterou papežové také tvrdě odmítali..

Tu poslední výtku ale Klement mimoděk napadá, protože rok 1204 dává do souvislosti s tažením křižáků na Byzanc. To skončilo tragicky a Klement se taky od řádění křižáků dost distancuje. Ale plánem papeže před tažením bylo sblížit se s pravoslavím.. A kanonizovat opata slovanské liturgie se vztahem k Východu, k cyrilometodějské tradici, to by do toho zapadalo..
Datum 4. července je zároveň svátkem biskupa Oldřicha Augsburského (žil v 10 stol., účastnil se mj. bitvy na Lešském poli r. 955). A Klement měl nápad ztotožnit tohoto Oldřicha s postavou českého knížete Oldřicha, který založil sázavský klášter.. V jeden den že by se slavil opat kláštera i jeho zakladatel..


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Svatý Prokop, Sázavský klášter
PříspěvekNapsal: 21 úno 2015 16:17 
Offline
Král

Registrován: 28 říj 2009 11:55
Příspěvky: 2434
Has thanked: 0 time
Been thanked: 5 times
Na pokec vložím fotky Klementa, tady to neumímk :-(


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 07 dub 2015 20:36 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Co je na sázavském klášteru z hlediska dějin nejspecifičtější, je určitě používání staroslověnštiny. Staroslověnština v liturgii byla ale problémem od dob cyrilometodějských. Papežové ji střídavě povolovali a zakazovali a konečný verdikt vyřkl Štěpán V. r. 885. Staroslověnština se zakazuje v liturgii, ale je vítána v písemnictví, aby pomohla pochopit křesťanskou nauku. Zákaz se týkal skutečně jen jazyka při mši, misie se přirozeně musely vést v místním jazyce a písemnictví je prostředek pro misie (není to tak, že by Cyril a Metoděj přišli první s kázáním v domácím jazyce, zatímco bavorští kněží před nimi by Slovany neznalé latiny začali přesvědčovat latinskými frázemi..)

Zákaz stsl. liturgie opakoval papež Jan XIII. při založení pražského biskupství. Tady je otázka, nakolik skutečně stsl. liturgie přetrvávala (český stát musel být přirozeným útočištěm pro kněží po pádu Velké Moravy), nebo nakolik to vyplývá z předpokladu, že vznik českého biskupství Boleslav I. mohl prezentovat jako obnovu biskupství Metodějova z Velké Moravy (vedle pražského totiž dost pravděpodobně současně vzniklo i moravské biskupství). To by se zákaz týkal toho, aby se neobnovila tradice moravského křesťanství se vším všudy, i se zakázanou liturgií.
Povolení stsl. liturgie požadoval ještě Vratislav II. r. 1080, ale opět neúspěšně.

Vita minor tvrdí, že Prokop byl "v slovanském písmě, od nejsvětějšího biskupa Cyrila někdy vynalezeném a od církve kanonicky schváleném, byl dokonale vzdělán". Vita maior lokalizuje stsl. školu na Vyšehrad, ale jiný doklad o ní není (jsou i pokusy hledat školu v maď. Visegrádu nebo Vyšgorodu u Kyjeva).

***

Budeme tedy sledovat dvě větve, jednak stsl. liturgii, jednak písemnictví a mezinárodní kontakty.
Užívání stsl. liturgie bylo stíháno opakovanými papežskými zákazy a třeba Třeštík její používání v Sázavě vůbec popírá. Pokud liturgie přeci jen fungovala, byly doklady o ní zničeny, tvrdí to výslovně i Mnich sázavský a dává to logiku, pokud byla opozice vůči stsl. kultuře.
Ničení stsl. knih ale šťastnou náhodou přetrvaly dvě památky, tzv. Pražské zlomky. Jsou to zlomky dvou kodexů, které byly druhotně použity jako přídeští na desky na nový spis (na latinský apoštolář). Staroslověnsky se tu dochovaly modlitby na velké církevní svátky a část mše na Velký pátek.
Podle jazykovědců mají být zachovalé zlomky od sebe vzdáleny 50 let, tedy by se stsl. liturgie měla používat i před prvním vyhnáním mnichů.. Nevyznám se v tom, nevím..

***

Bezpečně prokázané je stsl. písemnictví a styky s Rusí. Staroslověnština se dostala na Rus po odchodu stsl. kněží z Bulharska r. 1018 (viz výše). K přímým kontaktům českých a ruských mnichů mohlo dojít v Uhrách, kde sázavští trávili první vyhnanství (konkrétně v klášteře ve Visegrádu).

Na Rus se pak dostaly stsl. legendy sepisované v Sázavě a byly tu dále rozvíjeny. Nejstarší opis na Rusi pochází z let 1095-97 a je to služba o svátku sv. Václava.
Svatý Václav byl vůbec oblíbeným světcem z českého prostředí. Jeho osud se podobal osudu ruských svatých bratrů Borise a Gleba. Všechny zabil jejich bratr, aby se zmocnil trůnu; v Čechách Boleslav I., v Rusku Svjatopolk (1015-18). Existují názory, že ruský kníže Jaroslav pojmenoval po českém světci svého syna Vjaceslava (už r. 1034, tedy ještě před hypotetickým kontaktem Čechů a Rusů v Uhrách).

Stykům Sázavy s Rusí napovídá skladba relikvií svatých uložená do sázavského oltáře r. 1095. byli uloženi mj. patron řádu sv. Benedikt, Jeroným, Mikuláš, Martin z Tours a taky relikvie Borise a Gleba. Celkově jsou to světci východní i západní, a ti západní s nějakým vztahem ke střední Evropě - např. sv. Martin z Tours byl misionářem v Panonii. Ruští světci pak napovídají kontaktům s Rusí. No a dva roky po vyhnání sázavských je založen benediktinský klášter v Novgorodě. Ač se neví, jestli ho založili Sázavští, logiku by to mělo.

Ruské spisy už jen výčtem - I. a II. svatováclavská legenda, Služba o sv. Václavu, Proložní legenda o sv. Ludmile, Proložní legenda o sv. Václavu, Proložní legenda o přenesení ostatků sv. Václava, Slovanská legenda svatovítská.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Svatý Prokop, Sázavský klášter
PříspěvekNapsal: 06 pro 2016 00:59 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1590
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Byl jsem na přednášce prof. Sommera o sázavském klášteře v době gotiky. Přednášející to vzal, jak je asi jeho zvykem, zevrubně, od románských základů do barokizace.

Celé to končil celkovým fotografickým pohledem na Sázavu a slovy, že je to "logická dispozice benediktinského kláštera". A v průběhu přednášky skutečně zcela samozřejmě počítal s tím, že klášter je svou formou benediktinský, nikoli snad basiliánský..

Benediktinské kláštery měly pevně dané plány, co všechno v nich má být. Nevím teda, jestli nějaké podobné zásady měli basiliáni, resp. jestli se některé zásady překrývaly. Beru to teda jen jako nadhození tématu.

Archeologové odkryli na Sázavě základy staveb typických pro řádový život benediktinů, jejichž řehole kladla důraz na společný život. Na Sázavě tedy byl refektář, dnešními slovy jídelna (byla vytápěná podzemní pecí, ze které šly teplovody).
Byla odkryta románská kapitulní síň (dnešní gotická byla přistavěna na spáru). Nad síní býval stavěn dormitář (společná ložnice; kdežto např. františkáni spali každý ve své cele ), takže síň byla zahloubena víc do země. To si vybavuju z cisterciáckého kláštera v Oseku (cist. byli reformovaní benediktini), ale neřeknu teď, jestli i na Sázavě se povedlo zjistit takové zahloubení..

V benediktinském klášteru fungovala klausura, obytná část uzavřená světu, byla taktéž na Sázavě.

Při Sázavě fungovalo laické osídlení v tzv. severní zahradě, jsou tam k vidění odkryté základy románské tetrakonchy.
Takové osídlení klášteru zajišťovalo přímou fyzickou práci na jeho majetcích, řemeslnou výrobu .. Je to typické zase pro benediktinské kláštery. Klášter Ostrov měl při sobě osadu Sekanku (v dnešní Davli, ale založená byla ve 13. stol.), klášter v Kladrubech osadu Pozorka.


Naposledy upravil Ingolf dne 06 pro 2016 17:32, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Svatý Prokop, Sázavský klášter
PříspěvekNapsal: 06 pro 2016 12:45 
Offline
Král

Registrován: 28 říj 2009 11:55
Příspěvky: 2434
Has thanked: 0 time
Been thanked: 5 times
Ingolf píše:
Byl jsem na přednášce prof. Sommera o sázavském klášteře v době gotiky. Přednášející to vzal, jak je asi jeho zvykem, zevrubně, od románských základů do barokizace.

Celé to končil celkovým fotografickým pohledem na Sázavu a slovy, že je to "logická dispozice benediktinského kláštera". A v průběhu přednášky skutečně zcela samozřejmě počítal s tím, že klášter je svou formou benediktinský, nikoli snad basiliánský..

Benediktinské kláštery měly pevně dané plány, co všechno v nich má být. Nevím teda, jestli nějaké podobné zásady měli basiliáni, resp. jestli se některé zásady překrývaly. Beru to teda jen jako nadhození tématu.

Archeologové odkryli na Sázavě základy staveb typických pro řádový život benediktinů, jejichž řehole kladla důraz na společný život. Na Sázavě tedy byl refektář, dnešními slovy jídelna (byla vytápěná podzemní pecí, ze které šly teplovody).
Byla odkryta románská kapitulní síň (dnešní gotická byla přistavěna na spáru). Nad síní býval stavěn dormitář (ložnice), takže síň byla zahloubena víc do země. To si vybavuju z cisterciáckého kláštera v Oseku (cist. byli reformovaní benediktini), ale neřeknu teď, jestli i na Sázavě se povedlo zjistit takové zahloubení..

V benediktinském klášteru fungovala klausura, obytná část uzavřená světu, byla taktéž na Sázavě.
Co je na zahradě bylo zřejmě až za Božetěcha. Kdysi se to pokládalo za Prokopovu stavbu.

Při Sázavě fungovalo laické osídlení v tzv. severní zahradě, jsou tam k vidění odkryté základy románské tetrakonchy.
Takové osídlení klášteru zajišťovalo přímou fyzickou práci na jeho majetcích, řemeslnou výrobu .. Je to typické zase pro benediktinské kláštery. Klášter Ostrov měl při sobě osadu Sekannu (v dnešní Davli, ale založená byla ve 13. stol.), klášter v Kladrubech osadu Pozorka.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 16 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Můžete zakládat nová témata v tomto fóru
Můžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Přejít na:  
cron
POWERED_BY
Český překlad – phpBB.cz