Ne. U Přemyslovců nám chybí množství dcer, tohle mohou být klidně manželé dcer, sester z českých rodů.
Mě osobně napadli právě bližší příbuzní, než vzdálení přes manželky. A to ze dvou důvodů:
1) Strahovská listina obsahuje krátkou větičku, že Vladislav věnoval strahovských mnichům vesnici Chyška (dnešní Velká Chýška) na Pelhřimovsku) za spásu duše Michala (dux dedit Cisca villam pro anima Michaelis). Pořád mám ještě velké mezery ale z toho, co mám zatím nastudováno, jsem se nesetkal s případem, aby některý z Přemyslovců odkázal něco na památku někoho jiného, než bratra, bratrance, manželky nebo rodičů. Stejně tak v žádné listině u „řadových“ šlechticů. Ale rád se nechám poučit, pokud existují takové příklady.
2) Další písemnost, která tohoto Michaela vzpomíná, je listina s privilegii a dary pro rytířský řád Johanitů z roku 1169. Byl to právě (tehdy už) král Vladislav, kdo je někdy před tímto rokem pozval do Čech (snad už kolem roku 1158) a touto listinou řádu mimojiné daroval Manětín, který jeho otec Vladislav I. (*kolem 1070 †12.4.1125) svěřil Vladislavovým příbuzným Vratislavovi a Mikušovi, jimž ale bylo v krátkém čase vzato a dáno do Vladislavova užívání. Nebo alespoň tak jsem to pochopil z této věty:
Preterea addo et confirmo possessionem eidem domui hospitalis, quam pater meus dux Wladizlaus contulerat meis cognatis Wratizlao et Micus, sed eisdem brevi tempore raptis de medio, que iterum in usum meum cesserat, Manetin a meta Ncstinensi usque ad metam Plazensium (CDB I, str. 216, č. 246). Ale opět, rád se nechám poučit, pokud jsem tuhle větu pochopil špatně.
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Odkud ten Manětín? Jemnici snad vlastnila Konstancie.
Proč Manětín? Nejprve k
Jemnici, o které píšu k roku 1131 v souvislosti s údajným založením Jaroměřic nad Rokytno. Pověst založená na ústní tradici není pramenně doložena. Podle ní prý údajně ve zdejších lesích byl na lovu kníže a poblíž studánky v místě dnešního Dolního náměstí se mu podařilo skolit jelena šestnácteráka. Místo se knížeti zalíbilo, nakázal ho vymýtit a zjara založit menší dvorec pojmenovaný po něm. Jelen se pak objevil i ve znaku města. Je-li pověst pravdivá, jednalo se o Jaromíra III., jinak též zvaného Jemnický, který údajně spravoval okolní krajinu z knížecího dvorce v Jemnici.O předpokládaném Jemnickém údělu, který vznikl jako jedno z menších správních center hradské soustavy v rámci Znojemska, se dochovaly jen kusé a nepřímé zprávy. Podle nedochovaných Třebíčských análů (které dle názoru některých badatelů možná nikdy neexistovaly a na které se odkazují jen dva barokní historici Tomáš Pešina z Čechorodu a Bohuslav Balbín) měl Jemnici obdržet Jaromír od knížete Soběslava I. a po své smrti v ní byl i pohřben. O Jaromírovi v dochovaném písemném materiálu existuje pouze jediná zmínka v Kronice Kanovníka Vyšehradského v souvislosti s Lotharovou císařskou jízdou do Říma, z níž ovšem nelze žádnou spojitost Jaromíra s Jemnicí vyvodit. Falzátorská činnost Antonína Bočka existenci Jemnického údělu podpořila, neboť do moravského diplomatáře vložil vymyšlenou listinu synů Vratislava Brněnského Spytihněva II. Brněnského a jeho syna Svatopluka Jemnického. V současné době tedy neexistují žádné zaručeně spolehlivé materiály, které by dokazovaly existenci údělu. Nicméně nelze zapomínat, že Bořivojovci jako členové vládnoucího rodu Přemyslovců někde museli žít, stejně jako všichni ostatní jejich příbuzní, a Jemnice se zdá být opravdu oním hledaným místem. Informace o existenci Jemnického údělu pochází z mnohými historiky zpochybňovaných Třebíčských análů, které znal pouze barokní historik Tomáš Pešina z Čechorodu. Z archeologických nálezů bylo doloženo osídlení zdejší lokality už v době Středního Paleolitu (-300 000 až -10 00 př.Kr.), doklady o inzentivnějším osídlení však pochází až z doby Laténské kultury (-450 př.Kr.). Počátky vsi jsou spojovány s nedalekým hradem Bítov, založeným někdy před rokem 1061, který představoval důležitý opěrný bod na zemské hranici s Rakouskem. Jemnický knížecí dvorec se nacházel na pravém břehu říčky Želetavky v lokalitě zvané Podolí, kolem kostela sv. Jakuba Většího, ve 13. století došlo k jeho přeložení na strmý ostroh na levém břehu do míst, kde se nachází dnešní zámek. V této době také došlo k řízené kolonizaci dosud téměř neosídlených lesů Českomoravské vrchoviny. Zajímavostí jemnického knížecího dvorce byla (dnes již neexistující) rotunda sv. Jakuba, která vznikla v první čtvrtině 12. stol. (snad z Jaromírova popudu) a architektonicky byla velmi blízkou obdobou Znojemské rotundy. Písemně je Jemnice doložena až k roku 1227, kdy král Přemysl Otakar I. pověřil správce bítovské provincie Petra prodejem majetku znojemskému klášteru Louka na získání peněžních prostředků ke stavbě hradeb (CDB II, str. 303, č. 305). Počátek města je spojován také s hornictvím. Jedním z dokladů je i název města, který se vyvinul ze slova "jáma". Jemnice tedy byla osadou jamníků těžících rudu z jam. Těžilo se zde stříbro, olovo a zlato, což městečku přineslo prosperitu. Ve 14. století někteří měšťané zbohatli natolik, že začali skupovat okolní vesnice. Nejznámějším zbohatlíkem byl Martin z Radotic, který kolem let 1390-1392 působil jako mincmistr v Brně. O existenci mincovny přímo v Jemnici svědčí nálezy mincí s písmenem "G" (název městečka se psal Gemeniz, Gemnyc apod.). Zdejší mincovna nejspíše patřila moravskému markraběti Joštovi. Hornictví v dobách prosperity podporovalo i další řemesla. Rod zlatníků původem z Jemnice se postupně rozšířil až do Brna, Vídně a Norimberka a jejich výrobky se dnes nachází ve sbírkách mnoha muzeí, například až v Londýně. Nejznámějším členem tohoto rodu byl norimberský zlatník Wenzel Jamnitzer. Ještě dodám, že Jaromírovu smrt opět zaznamenaly pouze Třebíčské anály přičemž jak Pešina tak Čechorod se v dataci dokonce rozcházejí. Podle Pešiny zemřel Jaromír až roku 1161, kdežto podle Balbína roku 1138 a pochován byl v benediktinském klášteře Třebíč. Pravděpodobnější se zdá rok 1138, neboť v následujících letech už o něm není slyšet, kdežto o jeho bratrech ano.
Podle mého názoru by na té Jemnici jako sídle Bořivojovců něco opravdu mohlo být. Co se týče
Manětína. První zmínka o něm pochází až z roku 1169, kdy ho Vladislav daruje Johanitům. O starší historii jsem se nedopátral nic a o archeologických nálezech taky ne. Co když Manětín a jeho okolí až k Nečtinám a Plasům (zhruba 33 km severně od Plzně) patřil od nejstarších dob Přemyslovcům, kteří zde mohli mít knížecí dvorec? A mohli tu sídlit právě někteří z těch Přemyslovců, kdo nedosáhli na vládu na knížecím stolci nebo na Moravě, třeba právě Vratislav a Michal, byť třeba jenom velmi krátce. Jak o jejich rodičích bych uvažoval o Vladislavově strýci Boleslavovi IV. (*po 1062 †11.8.1091), který měl být nástupcem svého otce Vratislava II., ale předčasně zemřel. U něj ovšem prameny nezaznamenaly žádnou manželku ani potomky. Další hypotetickou možností jsou ještě neznámí vnuci prastrýce Spytihněva III. (*1031 †28.1.1061), z jehož potomků známe pouze dvě dcery neznámých jmen a Svatobora, který byl patriarchou v Aquilei.