1) V čem všem se Kosmas shoduje (nebo naopak rozchází) s Kristiánovou legendou? Případně další kroniky? Předpokládám že za tu dobu, co spor probíhá, už si s tím někdo dal námahu.
Kosmas se rozchází s Kristiánem v líčení pověstí o Libuši a Přemyslovi. Zatímco Kristián nezná ani Libušino jméno a nazývá ji "hadačkou", Kosmas už zná i jejího otce Kroka, její setry Kazi, Tetu apod. A k tomu všemu ještě přidává onu pověst o sporu mezi dvěma pány ohledně jakéhosi pole, který potom Libuše rozsoudí. Dále to všichni známe - nastolení Přemysla.
Kristián se místo toho spokojí s jakýmsi morem, který postihl Čechy, a který byl zažehnán, jakmile se ona hadačka provdala za Přemysla.
Mé vysvětlení těchto (zdánlivě nepodobných) výkladů zní takto:
Kněžna Libuše a Přemysl Oráč nejsou pochopitelně skutečnými historickými osobnostmi. Jedná se dle mého názoru o jakýsi prastarý mýtus, který souvisel s rituály provozovanými za účelem bohaté úrody. Jeho stopy nezůstaly jen u nás, promítl se například i do známého řeckého mýtu o Afrodíté a Adónidovi. Použiji ho jako příklad.
Afrodíté předala Adónida jako malé dítě Persefoně, což byla bohyně podsvětí, na vychování. Když ale vyrostl, tak se do něj Persefona zamilovala a stali se z nich milenci. To nemohla Afrodíté snést, chtěla jej pro sebe. Obrátila se tedy k Diovi, aby její spor s Persefonou rozsoudil. Nakonec tak neučinil on, ale Múza Kalliopé. Ta rozhodla, že u každé z žen bude trávit Adónis stejný čas: třetinu roku.
Jak už to často bývá, bohyně lásky se s tím nechtěla spokojit. Snažila se Adónida okouzlit tak, aby už na nikoho jiného nemyslel. Persefona to věděla a prozradila Areovi, bohu války, že jej Afrodíté podvádí. Ares se proměnil v kance a Adónida zabil při lovu.
Ten tak odešel za Persefonou na celý rok do podsvětí. Zde se promítá pradávný odraz doby, kdy musel každý rok zemřít nejkrásnější jinoch vesnice kvůli zdaru polní úrody. Po celém Středomoří se kdysi uctíval kult velké matky, jenž se později přenesl na příklad na řeckou bohyni Afrodíté. "Velká matka" si vždy na jaře prostřednictvím své kněžky vybrala mladého muže, se kterým pak souložila na poli v první vyorané brázdě. Věřilo se, že tato posvátná svatba zajistí dobrou úrodnost. Na konci roku byl muž usmrcen a tím obětován podsvětí.
Pověst o Libuši (hadačce) a Přemyslovi má stejný mytický základ jako ta o Adónidovi: "velká matka" Libuše si tu patrně zvolila pro posvátnou svatbu Přemysla. Analogii s Adónidem můžeme ještě vysledovat v rozsuzování sporu: Kalliopé mezi Afrodíté a Persefonou, a Libuší mezi dvěma českými pány.
Tzv. Kristián pověst určitě velice zestručnil, i přesto je to cenný pramen, protože zachycuje prvky její ranější formy. Právě proto jsem i dříve psal, že si nemyslím, že se jedná o falzum (ale možné to je - mohl čerpat ze starších, nám neznámých pramenů). Mluví o tom, že Čechové byli postiženi zhoubným morem. Pod tímto morem musíme určitě chápat právě onu hrozbu špatné úrody. A proto si hadačka Libuše vyvolila Přemysla a provdala se za něj.
Kosmas ale o „zhoubném moru“ přímo nemluví. V jeho mladším podání se mor, který by u Kristiána přišel na úrodu, totiž změnil v pouhý spor – ale opět tu šlo o pole.
Ještě dodám, že v neolitu (tedy mladší době kamenné, asi 6000 – 4000 př. Kr.) se postupně přešlo v usedlý způsob života a byla uctívána ženská božstva, symboly plodnosti a rodiny. Eneolit (pozdní doba kamenná, asi 4500 – 2200 př. Kr.) ale přinesl první oráče, kteří se ocitali na vrcholu pokroku. Velice se to podobá změně ženské vlády nad Čechy ve vládu mužskou, jak to popisuje Kosmas. Zároveň snad, ve 4. tisíciletí před Kristem, sem přišli první Indoevropané.
Pověst by pak mohla být dávným odkazem této důležité úlohy oráčů (podobně i v Polsku Piast).
Kroka můžeme snad považovat za pohanského boha Triglava. Ten měl tři hlavy a sloužit mu měly tři kněžky: zde snad i naše Kazi, Teta a Libuše.
Dále se Kosmas rozchází s "Kristiánem" hlavně ve velice stručném vylíčení smrti sv. Václava, ještě předtím jen několika slovy zmiňuje Bořivoje, Spytihněva, Vratislava, Ludmilu a Drahomíru s tím, že jsme se o těchto věcech stejně dávno dočetli v legendách
Nijak nezdůrazňuje důležitou úlohu Velké Moravy v českých dějinách, nezmiňuje se Kristiánově Strojmírovi atd.
V Kosmovi jako takovém nenajdeme jediný důkaz, že by čerpal přímo z Kristiána, ale to také nic nevyvrací, vzhledem k tomu, že Kosmas psal ve 12. století, tedy v době, kdy - mám takový dojem - se ten odkaz Velké Moravy už tak moc nenosil
Existuje odjinud z Evropy nějaký příklad falešné legendy týkající se historie vládnoucí dynastie?
Jako příklad bych mohl uvést Slovo o pluku Igorově - tam jsou taky velmi dlouhé spory o jeho pravost. Jinak se dá dohledat spousta v pozdní době zfalšovaných děl vydávaných za pravé (třeba Ossianovy zpěvy...)
Jinak uznávám, že můj výklad pověsti o Přemyslovi nemusí být vůbec správný, ale i tak jsem tam viděl spoustu společných rysů...