Fórum zájemců o historii

Blaze tomu, kdo rád vzpomíná svých otců a vesel baví posluchače o jejich činech.
Právě je 15 črc 2019 23:03

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 17 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Zahranièní politika Vratislava II.
PříspěvekNapsal: 20 bře 2008 16:36 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Bøetislav I; poté, co stabilisoval situaci v knížectví, zaèal se opírat o systém hradù (hradiš) a snad už on chtìl získat královský titul, proto pøivedl z Hnìzdna tìlo sv. Vojtìcha (pravda, jeho ostatky se ještì nìkolikrát nìkde objevily), aby v Praze nad jeho hrobem vystavìl katedrální kostel a zøejmì pøes papeže chtìl získat kýženou korunu, jeho nejstarší syn v tom pokraèoval a získal od papeže právo nosit mitru. To je dnešními historiky považováno jako pøedstupeò královské koruny.

Odlišná je zahranièní politika Vratislava II. On podporoval krále Jindøicha IV; pøedevším proti jeho øíšským soupeøùm, zapojil se také i do boje proti papežství.

Výèet jeho expansivních úspìchù je vlastnì celkem bohatý - získal Srbsko (jako dar jej pozdìji pøedal svému spojenci Viprechtovi z Grojèe), titul rakouského markrabìte, v Mohuèi byl korunován èeským a polským králem, podle nìkterých názorù na èas vlastnil Malopolsko a Slezsko.

Jak mùžeme jeho politiku - pøíklon k císaøství hodnotit v souøadnicích tehdejší Evropy a tehdejšího knížectví? Byla jeho cílem vskutku koruna, který zásadnì mohla mìnit jeho pomìr k bratrùm a "šlechtì"? Nebo to byla jen ozdoba úspìšné politiky za hranicemi knížectví?

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Donín
PříspěvekNapsal: 20 bře 2008 17:21 
Offline
Sedlák

Registrován: 23 pro 2007 15:47
Příspěvky: 9
Has thanked: 0 time
Been thanked: 0 time
Zdravím, Vratislav II. je moje oblíbené téma, ale teï bych chtìl zminit (a slyšet názory) na jednu zvláštnost, kterou pøinesl. Tou byla držba Donína, nìmecké Dohny, významného hradu na cestì mezi Míšní a Chlumcem po Saské stezce - na saské stranì.

Víme, že Donín (zjevnì pod nedochovaným jménem) nechal nìkdy v roce 960 založit Otto I, jako nástupní pevnost pøed èeskou hranicí. Jindøich IV. jej vìnoval roku 1076 spolu s pøíslušným správním obvodem Vratislavu II. jako projev dùvìry. Pravdìpodobnì v té dobì získává hrad jméno Donín, tedy sídlo Donì nebo Zdonì (èeské køestní jméno).

Od té doby byl Donín èeským zbožím v Øiši, což nebyla zrovna typická pozice - král ani císaø Øíše v Èesku žádné zboží nedrželi.

Nicménì Vratislav Donínskem oblenil Wiprechta z Groèe (pøi pøíležitosti svatby), v roce 1109 jej pøejímá Jindøich V. a èiní z donína purkrabství. V držbì se pak v krátkých sledech støídá Øíše a èeský panovník, v roce 1152 pak pøechází už jako øíšské léno od Fridricha Barbarossy na Jindøicha z Rotova, který se zaèíná psát jako purkrabí z Donína.

V roce 1212 opìt pøipadá hrad darem Bedøicha II. èeskému králi, ovšem za podmínky, že hrad vyplatí Míšni, tak se i stalo. Roku 1341 je purkrabství donínské promìnìno v manství Èeské koruny pøináležející králi.

Hrad ovšem v roce 1402 pøipadl vlastnì definitivnì k Míšeòsku (následnì Sasku) - byl dobyt - a Donínové o svou hodnost pøišli, pøesto se ale dále psali jako Donínové. Koruna se domáhala ještì s rùznými úspìchy náhrady, ale v 17. století tyto pokusy ustaly, zùstavše bez odezvy.

Od 13. století do roku 1562 sídlila jedna vìtev donínského rodu v severních Èechách, kde držela Grabštejn, Lemberk a Valtínov.
Jiná vìtev rodu držela Vildštejn, Okoø a Benátky nad Jizerou, vìtšinu majetkù ale rod ztratil po bìlohohorských konfiskacích.

Proè zvláštnost? Donín se nakonec èeskými dìjinami docela protínal. Sobìslav I. tu držel v letech 1126-28 své strýce, svou roli sehrál ale ještì pøed tím v dobì, kdy se knížecího stolce domáhali moravští pøemyslovští údìlníci Ota Èerný a Svatopluk. U Donína se Ota Èerný setkává s Boøivojem...

Tak to jen tak na okraj, o jaké zvláštnosti rozšíøil své panství Vratislav II ... (omlouvám se, koho to nudilo...)


Naposledy upravil Valtari dne 21 bře 2008 07:07, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 20 bře 2008 19:28 
Offline
Panoš
Uživatelský avatar

Registrován: 16 led 2008 20:57
Příspěvky: 53
Has thanked: 0 time
Been thanked: 0 time
Jen trochu doplním VATLARIHO.

Erbem rohu pánù z Rotova - purkabí z Donína byl modrý štít se dvìma støíbrnými parohy køížem pøez sebe. V klenotu bylo stejné znamení dvou paroží, které drží dívka v modrém šatu.

_________________
Jsem kdo jsem, nic víc a ani nic míò.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Donín
PříspěvekNapsal: 21 bře 2008 11:05 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Valtari píše:
Od té doby byl Donín èeským zbožím v Øiši, což nebyla zrovna typická pozice - král ani císaø Øíše v Èesku žádné zboží nedrželi.

U Donína se Ota Èerný setkává s Boøivojem...


To vypovídá o nejednoznaènosti vztahu èeského panovníka k tomu øíšskému, která se nedá shrnout do jedné vìty.

Bylo to dùležité místo ještì pøed vstupem do Èech po labské stezce - tudy již Nìmci vpadli - za Bøetislava I. Lépe zadržet nepøítele ještì pøed vlastním územím.

A s tím vìznìním, to je také zajímavé, kromì Oty na Køivoklátì to jsou vesmìs pohranièní hrady - Kladsko, Pøimda.

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Donín
PříspěvekNapsal: 29 bře 2008 16:16 
Offline
Sedlák

Registrován: 23 pro 2007 15:47
Příspěvky: 9
Has thanked: 0 time
Been thanked: 0 time
Ježek píše:
To vypovídá o nejednoznaènosti vztahu èeského panovníka k tomu øíšskému, která se nedá shrnout do jedné vìty.


Mohu-li svùj názor na tohle, pak vztah èeského panovníka k Øíši musel být záležitostí stejnì turbulentní, jakou byla doba, v níž se to udávalo. Navíc z té doby už mnoho pochopit nedokážeme, øada vìcí už nám uniká, nevìøíme tomu, že je nìkdo mohl brát vážnì. Že nìkdo vìøil v to, že být panovníkem je závazek, služba, nechápeme, co to je rytíøský etos, víra v Boha i spasení, jak byla brána v tu dobu nám uniká taktéž. Takže máte pravdu, jednou vìtou to shrnout nelze, mìnilo se to panovník od panovníka.

Kdybych ovšem mìl generalizovat, pak bych øekl, že køesanští panovníci raného støedovìku vìøili, že byli povoláni, aby svùj lid zajistili a pøipravili na spasení. A to urèovalo jejich domácí i zahranièní politiku - názor na to, jak toho dosáhnou.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Vratislav ještì ne ani knížetem
PříspěvekNapsal: 31 bře 2008 19:00 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Valtari píše:
že køesanští panovníci raného støedovìku vìøili, že byli povoláni, aby svùj lid zajistili a pøipravili na spasení. A to urèovalo jejich domácí i zahranièní politiku - názor na to, jak toho dosáhnou.

Tohle mne štve na mém orthodoxním ateismu - tohle nedokážu pochopit. A rùzné analogie, myšlenkové konstrukce tomu nepomohou. Ale vrátím se k pùvodnímu tématu.

Zatím se budu vìnovat krátké episodì z let 1055 - 1061, kde snad mùžeme hledat koøeny Vratislavovi "øíšské" politiky.

V lednu 1055 umírá Bøetislav a èeského stolce se ujímá Spytihnìv, Vratislavovi náleží Olomoucko, jeho mladším bratrùm jižní díl brnìnskoznojemský. Po incidentu u Hrutova s moravskými velmoži, Spytihnìv táhne na Moravu a jímá oba mladší bratry, Vratislav stihne prchnout do Uher na dvùr ke králi Ondøejovi. Tam se žení s jeho krásnou dcerou Adlétou.

V té dobì (1056) umírá øíšský král Jindøich III; regentství za jeho stejnomeného syna vykonává vdova Agnes. Ta konèí nepøátelství s uherským královstvím, zasnubuje Juditu s Ondøejovým synem Šalamounem (1057).

Tehdy se mohl Spytihnìv cítit v nebezpeèí, možnost Vratislavovi podpory náhle vzrostla (a podle slibù mìl být údìlníkem v Olomouci). Snad to je dùvod, proè Spytihnìv vyjednává s papežem a získává pozdìji provo nosit mitru (1059/60). Nicménì Vratislav se mùže vrátit do svého údìlu.
Situace se komplikuje v Uhrách, Ondøej nechává korunovat svého syna králem, èímž poruší domluvu s bratrem Bélou, správcem tøetiny království (už jsem slyšel, že to byl slovenský stát :D ). Béla hledá podporu v Polsku na dvoøe Boleslava Smìlého a nachází ji. V roce 1060 probíhá v Uhrách boj o moc - Ondøej je poražen a umírá, králem se stává jeho bratr. Nìmecká pomoc nebyla pøíliš silná a neví se zda Vratislav Ondøejovi pomohl (Spytihnìv urèitì ne).

Nicménì záhy Vratislav je postaven pøed tento problém z jiné posice, po smrti Spytihnìva 28.1. 1061 se stává knížetem. I to mùže být dùvod proè tìsnìji spolupracuje s nìmeckou øíší.
Tak vzniká jedno z trvalých schemat støedoevropské politiky:
Nìmecko+Èechy (èasto v jisté závislosti) x Polsko+Uhersko.

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 09 dub 2008 22:19 
Offline
Panoš

Registrován: 10 led 2008 21:03
Příspěvky: 60
Has thanked: 0 time
Been thanked: 0 time
U Bøetislava se snaha o zisk královské koruny, pokud vím, nepøedpokládá, jen snaha o zøízení arcibiskupství. To ale mohl být zjevný pøedstupeò, který se nicménì nezdaøil


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 10 dub 2008 19:44 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Bertoldus, frater Templi píše:
U Bøetislava se snaha o zisk královské koruny, pokud vím, nepøedpokládá, jen snaha o zøízení arcibiskupství. To ale mohl být zjevný pøedstupeò, který se nicménì nezdaøil

Kdo ví...
Vlastní arcibiskup mohl pøípadného krále uèinit nezávislejším na císaøi, když pøihlédneme k situaci knížecího vìku, kdy církve byly národní, prašký biskup byl èasto lepším kaplanem Pøemyslovcù, církev nebyla tolik poutána a øízena z Øíma. Ano, výjimka je nìmecká církev, èásteènì na papežovì stranì v boji o investituru. Nicménì i císaø mohl "instalovat" svého arcibiskupa - mohuèského.
Bøetislavovi šlo o dohnání náskoku Polska a Uher - obojí mìli arcibiskupství i královskou korunu (pravda Mìšek se jí vzdal, Boleslav Štedrý ji zase "na truc" vùèi Øíši nechal vyrobit).

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Vratislav v 60. letech
PříspěvekNapsal: 13 dub 2008 12:21 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Na poèátku knížecí vlády Vratislava II. polsko-uherské spojenectví mohlo jeho zájmy sbližovat se zájmy øíského dvora.

Starý Jindøich podporoval reformní úsilí v církvi, pøedsedal nìkolika italským synodám. I politika regentky Agnes podporovala reformistické tendence - pozdìji se to mìlo øíšským králùm vymstít v okamžiku, kdy papežství zaèalo bojoval o hegemonii úplnou nad svìtskou mocí. Regentská vláda nebyla silná, Sálci ztratili øadu korunních majetkù, zahranièní (východní) politika také nebyla pøíliš aktivní.

V poèátcích své vlády vycházel Vratislav s východními sousedy dobøe, po smrti své manželky Adléty se oženil se sestrou Boleslava Smìlého, Svatavou. Pøíliš nepodporoval svého švagra Šalamouna (toho podporovalo císaøství) v boji proti jeho bratrancùm Gejzovi a Ladislavovi.

V šedesátých letech se zaèaly kalit korektní (nikoli spojenecké) vztahy s Polskem - Boleslav Smìlý nebyl sto platit tribut z roku 1054. Proto Vratislav podnikl nìkolik nájezdù na Slezsko.

V roce 1069 se ujal samostatné vlády Jindøich IV.

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 20 zář 2008 17:47 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Øímský král Jindøich se záhy dostal do potíží a to hned s 2 protivníky.
Prvními byli Sasové, když v roce 1070 odòal bavorské vévodství jejich vlivnému pøedákovi Otovi z Northeimu a do Saska král povolával švábské ministeriály, vùbec nedbal starých svobod, Sasové povstali.
Druhým byl nový papež, Øehoø VII; v dubnu 1073 zvolený. Papež byl horlivým stoupencem duchovní nadøazenosti nad svìtskou. V roce 1075 Øehoø své názory sepsal v Dictatu papae, celkem nerozšíøeném dokumentu.
Tøetím sokem mohl být polský kníže Boleslav II. Smìlý, ten se zøejmì pokoušel vytvoøit proticísaøskou koalici Polska, Uher (kde se angažoval) a Rusi (kde se také angažoval). Tento projekt, namíøený také proti èeskému knížectví, vycházející snad z øíše Chrabrého, byl nad síly Smìlého. A to i pøesto, že navazoval kontakty z øíšskou oposicí a papežem.

Vratislav se zapoèátku neocitl v úplné oposici vùèi papežovi,nedržel se pevnì v táboøe Jindøicha, v roce 1073 mu nový papež potvrdil užívání mitry. Nicménì tìžko øíct, jak to bylo s jeho vlastní politikou. Nijak se neangažoval v uherské nástupnické krisi, kde jeho bratr Ota (údìlník olomoucký) vojensky zasáhl ve prospìch Gejzy (Gejzova sestra Eufemie byla Otovou manželkou) - rok 1074.

Rokem 1075 zaèíná spojenectví Vratislava s Jindøichem. Spoleènì vthli z Èech do Míšeòska, kde trestají odbojného markrabìte Ekharda II; poté oba cestují do Øezna. Vratislav získává v léno východní marku (zhruba Dolní Lužici). V èervnu se èeský kontingent úèastní bitvy u Homburgu, kde jsou králem Sasové poraženi. Doèasnì se vzdávají, na dùkaz smíøení se saským vévodou stává Ota z Northeimu.

V roce 1076 naplno zaèíná boj mezi papežem a králem Jindøichem, zaèíná se formovat øíšská oposice (zatím se nedokáže dohodnout na protikráli), za úèasti Sasù a podpoøená Øehoøem.
Jindøich opìt vytáhl proti Míšni, Vratislav zøejmì zabírá Budyšínsko. Za pomoci Rusù válèí Poláci proti Èechùm. Vratislava èeského pøedevším nepotìšila korunovace Boleslava Smìlého králem Polska, titul mu udìlil Øehoø, hledajíc tak spojence.

Nakonec byl protikrálem zvolen švábský vévoda Rudolf z Rheinfelden, Jindøich ho v roce 1077 vytlaèil ze Švábska. Veškerých vojenských operací se úèastní i Èeši, popisováni kronikáøi jako krutí, bitvu u Mellrichstadtu nestihnou, skonèí nerozhodnì.

V roce 1079 je zabit krakovský biskup Stanislav, král Boleslav, je bìhem povstání vyhnán ze zemì (za rok umírá v Uhrách).Vratislav se, kromì neúspìšného útoku na Míšeòsko, neúèastní vojenských akcí na západì. Velkým otazníkem je jeho angažování v polských záležitostech

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 28 bře 2010 13:09 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Zajímavý článěk v posledním čísle MM má Lukáš Reitinger - týká se Vratislavova polského královského titulu a nese název "Census de terra Polonie" a Přemyslovská svrchovanost nad Polskem.

Vychází z poplatku Poláků za Slezsko, ustavený v Quendlinburku roku 1054 a celkem vysokého - 500 hřiven stříbra a 30 zlata. V průběhu století se zapomíná na to, že ten tribut je placen jako náhrada za Slezsko (v případě neplacení nikdo nenárokuje vrácení Slezska), podle Kosmy je to poplatek za Polsko, tudíž polský vládce je poplatníkem českého knížete a je na něm závislý. Zpětně Kosmas aktualisuje minulost a píše, že Břetislav podmanil celé Polsko - tak mělo dojít k závislosti a vysokému tributu.
Tribut za Slezsko se později spíše nepletil než platil - Vratislav ho vymohl někdy na počátku 80. let, během krise v Polsku a tehdy si opět "podrobil" Polsko a mohl se tak zvát pánem Polska. Vratislavovu vládu nad Polskem stvrdil císař (který navíc nezískával poplatek z Polska) královským titulem roku 1085.
Poté se poplatek vybíral podle aktuální situace - spíše ne.

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 08 lis 2011 19:08 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Zajímavé je zamyšlení, proč se Vratislav nepřipojil k papeži, ale od roku 1075 ho nacházíme mezi spojenci Jindřicha IV.
Přitom po určitou dobu byly vztahy Vratislava s Řehořem korektní, ba možná více než to, jak dosvědčují papežské listiny z let 1073 - 4. Papež v nich píše smířlivým tónem, Vratislava přesvědčuje o své přízni. Děkuje za odváděné poplatky, přiznává Vratislavovi mitru (snad i zde naznačuje, že další spoluprací si může dopomoci ke královské koruně.
Snad se Vratislav cítil zrazen při postní synodě roku 1074, kdy se biskup Jaromír (protivník Vratislava) očistil ze zločinů, ze kterých byl obviněn (napadení biskupa Jana).

Svojí roli i v tom měla příslušnost tradičních nepřátel českého knížectví Polska a Uherska k papežské stolici a latentní nepřátelství k císařství. To bylo zvlášť naléhavé v případě Uher, kde probíhal boj mezi procsařským Šalamounem (byl leníkem Jindřicha) a propapežským Gejzou a Ladislavem.

Vratislav zřejmě nenabídl svoji pomoc nezištně. V 70. letech získal, alespoň nominálně, Míšeň a Budyšínsko, biskup Jaromír po odpadnutí mohučského Siegfrieda se stal kancléřem pro Německo (i když spíše nominálně). U něj se snad i uvažovalo, že by mohl být dalším mohučským arcibiskupem.

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 17 lis 2011 14:34 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Podvejme se pro srovnání na situaci v Polsku, která je bohužel také založena na interpretaci jenom několika málo pramenů. Také tam fungoval určitý sytém rozdělení moci mezi vládnoucí dynastii. V dříve neklidném a samostatném Mazovsku vládnul Vladislav Heřman, mladší bratr polského knížete Boleslava II. Zdá se, že oba sourozenci, narozdíl od znesvářených Přemyslovců byli fungujícím tandemem. Nepřátelství s Vratislavem Českým a Jindřichem Sálským spadalo ještě do doby před vystoupením papeže a polský panovník i se svým mladším bratrem náležel k Řehořovu táboru, aniž by to ovšem znamenalo, že se vzdá předreformního pojetí světské moci. Spolupráce s papežem nesla své ovoce. V roce 1076 bylo založeno v Plocku, tedy v sídle Vladislava Heřmana, biskupství. Stejný rok proběhla korunovace Boleslava králem, neznáme bohužel přesnou roli papeže při ní, zdá se ovšem, že ji minimálně dodatečně schválil. Ale i přes tyto úspěchy existovala v Polsku oposice a zřejmě jedním z jejich členů byl krakovský biskup Stanislav, který byl na rozkaz krále (podle kronik králem) zabit. V důsledku toho vypuklo v Polsku povstání a král Boleslav byl vyhnán z Polska. Zde bude dle mého soudu správný názor G. Labudy, který tvrdil, že vzbouřenci povolali na trůn z Plocku Vladislava Heřmana a pod jejich vlivem došlo k změně zahraniční politiky, byly obnoveny přátelské vztahy s českým knížectvím a skrz něj i s císařstvím. Vladislav Heřman se během své vlády nehlásil ke královskému titulu.

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 16 bře 2012 10:52 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Podívejme se podrobněji na výpravy do římského světa.
Proč Vratislav táhl do Říše. Podle polské historičky J. Sobiesiak kromě zisků, které z toho mohl mít, jako kořist, prestiž, měl povinnost pomoci římskému panovníkovi. Existovala tradice české pomoci v bitvě u Lechu a výprav proti Luticům, nicméně po lenním holdu Vladivoje a nastolení Jaromíra říšským panovníkem, se tato pomoc stala povinností. V opačném případě, pokud by Vratislav odmítl, zřejmě by se připojil k říšské oposici.
Římská jízda ale v této době nebyla zřejmě povinností (Vladislavovi ji vnutil Jindřich V.), šlo o soukromou dohodu Vratislava s Jindřichem IV. Z ní měli prospěch oba, oba v podstatě vyšším titulem.

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 19 čer 2012 10:14 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Nedávno jsem četl zajímavý článek Jana Powierského: Miedzynarodowe okoliszności polityczne wznowenia walk monarchii piastowskej o Pomorze za Wladyslawa Hermana okolo 1090 r. Komunykaty Instytutu baltyckiego, 1994.
Poutavě líčí evropskou situaci, kdy se rozpadají koalice, vznikají nové a Evropa je ve válce. Vladislav Heřman má v podstatě volné ruce a proto může zasáhnout v Pomoří. Zajímavé jsou ovšem názory na politiku Vratislava.
Vratislav nevycházel dobře s uherským králem Vladislavem - s tím se dá souhlasit, zde do exilu putoval jak Jaromír, tak i později Břetislav (II.).

Další názory jsou spekulativnější. Vratislav neměl být na přelomu 80. a 90. let v dobrých vztazích s císařem, měl se s ním usmířit a přitom se vzdát nároků na míšeňskou marku a polský královský titul. Vliv na to měl mít konflikt s Jaromírem, který prohrál a musel do exilu.

Powierski také píše o tom, že negativní vztahy měl Vratislav s Vladislavem Heřmanem - ty se začaly měnit na počátku 90. let a vyvrcholili pomocí českého krále proti Pomořanům.

Ani jedno si nemyslím - Vratislav vycházel s římským i polským panovníkem, nevzdával se polského titulu kvůli vnitřním problémům.

Co to ale otočit. Nebyla Vratislavova pomoc proti Pomořanům důsledkem jeho polského královského titulu?

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 13 črc 2012 20:46 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
A ještě jeden zajímavý názor (s kterým ale nesouhlasí). Jindřich IV. udělil privilegium pražskému biskupství (které vlastně rušilo moravské a krakovské), aby zrušil jablko sváru mezi Vratislavem a Jaromírem.

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 03 srp 2015 15:16 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1636
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Doba druhé poloviny 11. stol. na mě působí dojmem jedné velké přetahované bez pořádného výsledku. Jindřich IV. válčí s papežem o právo investitury, z porážky se podivně vyvlékl pochodem do Canossy a Řehoř VII. umírá v podstatě v defenzivě.
V Říši probíhá permanentní válka s opozicí, kde Jindřich prohrává, co může (jednou spasí holý život útěkem do tmy), ale opozice nemá sílu zvrátit celý boj ve svůj prospěch a utrpí vždy nějaké Pyrrhovo vítězství (jako protikrál Rudolf, když ve vyhrané bitvě přijde o pravou ruku, čímž v očích veřejnosti ztrácí věrohodnost).
Vratislav neustále válčí v Jindřichův prospěch, aniž by to přineslo odpovídající územní zisky. I o příhraniční Míšeňsko vede vleklý, nejistý boj.

Na druhou stranu pro Čechy to bylo období klidu, žádné boje neprobíhaly na českém území. cena lidských životů ztracených v cizině je jedno měřítko, ale pokud by bojovníci zůstávali doma a vedli vzájemné půtky, zemi by to zase škodilo. Expanze směrem ven upouští takový ventil a z ciziny proudí kořist nebo kulturní novinky - takto ve stejné době fungoval vikinský sever (akorát to odnášely kořistěné země).

***

Vratislavova královská koruna se někdy udává jako chabá náhražka za očekávané územní zisky. Nevím, jestli tak Jindřich musel uvažovat. Jakmile dosáhl titulu císaře (od protipapeže, v té době fakt nic nefungovalo jednoznačně..), tak z titulu své funkce korunoval svého největšího spojence Vratislava.
Královský titul se vším všudy počítá s autokratickou vládou děděnou na potomky. Český vládce byl ale dál volen sněmem Čechů - upozorňuje na to V. Vaníček ve své monografii o Vratislavovi a M. Wihoda v nové knize První česká království vůbec píše o "korunou obdařeném knížeti".

Český sněm se samozřejmě bránil oslabení své moci. Když Soběslav I. chtěl zajistit stolec pro svého syna Vladislava, tak ho přivedl na říšskému vládci Lotharovi, který dal Vladislavovi zemi v léno.. Po Soběslavově smrti ale sněm zvolil jiného vládce, také Vladislava (II.), syna Vladislava I., bratra Soběslavova. Bylo to natruc..
Případ ukazuje na jednu věc - královský titul vychází z udělení císařem, knížecí titul ze zvolení českým sněmem. Královský titul vypadá na jednu stranu jako povýšení země, zvýšení moci, ale na druhou stranu poutá českého vládce více k Říši, odkud je královský titul udělován.. Knížecí titul takový lesk neměl, ale vycházel plně z české samostatnosti.. Výsledkem býval chvíli hybridní stav, kde sněm volí knížete, kterého císař povyšuje na krále.

***

Vaníček uvažuje o významu královské moci pro vztahy s cizinou, do které sněm neměl ani možnost mluvit. Tak třeba usazování cizích obchodníků v Praze (Němců, Vlachů, Židů) by bylo věcí krále. Na Vratislavovo privilegium se odvolává jedna listina z doby Soběslava II. (1173-78), podle které Vratislav povolil usazení Němcům v Praze na Poříčí.
Důležité je tu zlistinění aktu, protože používání listin přichází do Čech opět ze dvora Jindřicha IV. Vratislavův bratr a pražský biskup Jaromír byl také po dlouhou dobu Jindřichovým kancléřem, takže měl pod palcem psaní listin jeho kanceláře..
Tohle všechno podle mě mohl (musel by) časem pokrýt i kníže, ale tady se to všechno dobře seběhlo v jeden okamžik..


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 17 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků


Můžete zakládat nová témata v tomto fóru
Můžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Přejít na:  
cron
POWERED_BY
Český překlad – phpBB.cz