Mýtické předky Přemyslovců jmenuje Kosmas (I., 9) v pořadí: Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Hostivít.
Diskuse se vedou o tom, nakolik jsou tato neobvyklá jména vymyšlená, nebo jestli byly tyto osoby reálné, nebo mýtické.
K tomu nutno pro úplnost dodat Karbusického nápad, že Kosmas špatně pochopil a přepsal jiný text.
1a)
Pravdivost jmenného seznamu zastává Dušan Třeštík v Počátcích Přemyslovců s. 95: „Vymyšlen určitě nebyl, takové katalogy se ústně tradovaly v celé Evropě, buď jako seznamy předků, nebo jako posloupnost panovníků. Byly ´oficiální´ v tom smyslu, že například byly recitovány při intronizaci irských a skotských kmenových ´králů´. Protože se český nastolovací rituál podobal irskému a skotskému i v takových podrobnostech, jakými bylo obuvání střevíců ´předků´, je možné, že to, co slyšel Kosmas, bylo takovýmto oficiálním katalogem původně přednášeným při slavnostech stolování.“
Důležité by podle mě v tom případě bylo to číslo sedm, protože do sedmého kolene se lidé považovali za příbuzné. To s sebou neslo povinnost vzájemné podpory, v pozdějších křesťanských zákonících to neslo zákaz sňatku do sedmého kolene..
1b)
U těch jmen se udává jejich nezvyklost, což má naznačovat jejich vymyšlení nebo jiný původ těch slov. Možná Vojen by souvisel s vojem/vojskem, Vnislav by mohl být reálný podobně jako třeba Stanislav.
Jenomže tu máme jedno nezvyklé jméno ze seznamu a k němu Pošumaví ves Nezamyslice. Ta je poprvé uváděna r. 1045 jako majetek břevnovského kláštera. V obci stojí původně románský kostel, velkoryse přestavěný v gotice (když jsem ho viděl poprvé z dálky, považoval jsem ho automaticky za novogotickou stavbu, tak velký gotický kostel na tak malou obec jsem nečekal) -
http://www.hrady.cz/index.php?OID=10356" onclick="window.open(this.href);return false;
Vsi s koncovkou -ice bývaly pojmenovány podle jména pána a ta koncovka znamenala „rodinu“, ve smyslu příbuzenstva i čeledi (jako jsou Češi čeledí sv. Václava). Klasika je obec Ivančice.
Koncovka -ic se používá v toto smyslu, když se řekne „to jsou Novákovic děti“. Ve slovanské mytologii jsou bozi Svarog a jeho syn Svarožic; synem knížete je kněžic atd.
Tudíž Nezamyslice by mohly pocházet od bývalého pána jménem Nezamysl..
2a)
Mýtickému stylu jmen ze seznamu by napovídala dvojice Přemysl-Nezamysl. Třeštík ji odvozuje od indoevropského základu, kde vládnou dvojčata. Etymologicky by tak tato dvojice mohla odpovídat řeckým bratrům Prométheus-Epimétheus, tedy „Dopředu myslící“ a „Dozadu myslící“. Tomu by odpovídal Přemysl jako přemýšlející a Nezamysl jako nepřemýšlející.
2b) Záviš Kalandra se jménům věnoval v knize České pohanství, která právě vyšla v reedici -
https://www.kosmas.cz/knihy/215855/ceske-pohanstvi-1-2/" onclick="window.open(this.href);return false;
Kalandra přišel s jinou tezí vzniku jmen, a sice že jsou (mimo toho Přemysla a Nezamysla) odvozena od bohů, kteří vládnou sedmi dnům v týdnu. Románské a germánské jazyky takto odvozují názvy dnů dodnes. Třeba středa je v latině Merkurův den – Mercurii dies, z toho je fr. mercredi. Merkurovým protějškem je v lecčems germánský bůh Wodan, z toho je ang. Wednesday.
To dobrá záminka rozebrat, jak se zasvěcení dnů jednotlivým bohům vypočítalo.
Sedmidenní týden pochází z Mezopotámie, z pravlasti astrologie i astronomie. Zasvěcení se dá vypočítat podle vzdálenosti planet od Země. V astrologii i individuálním horoskopu je země středem vesmíru, odpovídá to ještě ptolemaiovskému vidění vesmíru před kopernikánským, heliocentrickým obratem.
Teď to vezmu hodně laicky. Nejslabší planety v astrologii jsou ty, které jsou nejblíže Zemi. První je Měsíc, pak se to stupňuje – Merkur – Venuše – Slunce – Mars – Jupiter – Saturn.
To řazení dnům začíná v pondělí nejslabším Měsícem. Pak je tu chyták, že další zasvěcení nejde hned další den, tedy že by Merkur vládl úterý, ale jde to vždy obden. Tedy Merkur – středa, Venuše - pátek, Slunce - neděle, Mars – úterý, Jupiter – čtvrtek, Saturn - sobota.
Z toho pocházejí doslovné latinské názvy – Dies lunae, Dies martis, Dies mercurii, Dies Jovis, Dies veneris, dies Saturni, dies Solis.
Germánské jazyky adekvátně tomu přiřazují pondělí měsíci (monday, Montag);
- úterý válečnému bohu jménem Týr, Tiu, Ziu – tuesday, Dienstag;
- středu Wodanovi, který podobně jako Merkur putuje mezi světy – ang. Wednesday (něm. Mittwoch znamená střed týdne jako české středa);
- čtvrtek hromovládci jménem Thor nebo Donnar – thursday, Donnerstag
- pátek ženské bohyni jménem Freya – friday, freitag;
- sobota bývá odvozena od hebrejského sabatu, v ang. je saturday podle římského Saturna;
- neděle podle slunce – sunday, Sonntag.
Co by teoreticky mohlo sedět – Mnata jako božský vládce pondělí, to jméno podobné německému Mond.
Vojen – po Mnatovi jako vládce úterý, jestli to Voj- znamená vojenství, tak úterku vládce válečný bůh Mars, to by šlo..
Vnislav nic, tam není žáná indicie; Hostivít by měl vládnout pátku, ale tomu vládne za všech okolností ženské božstvo..
Křesomysl – jestli to má být od spojení vykřesat myšlenku (jako by měla být od myšlení dvojice Přemysl a Nezamysl), tak tam mě něco napadá. Zabíhá to do esoteriky, tak to berte s nadhledem prosím..
Svět se dá dělit na makro- a mikrokosmos. Co je v Zemi/makrokosmu velké, to se v jistém smyslu uzavírá i v organismu, nejlépe v člověku. Oboje se uzavírá v pevné hmotě, vodní živel nese život – řeky nesou vodu pro závlahu stejně jako cévy nesou krev.
V severské mytologii vznikla Země zabitím obra jménem Ymi. Z jeho masa udělali bohové zemi, z lebky oblohu, z kostí skály, z vlasů lesy.., a co je nejdůležitější pro tento případ, tak z mozku „chmurné mraky“.
Mraky odpovídají mozku a blesk by měl odpovídat myšlence.. Jak říká lidová moudrost, když člověk dostane nápad nebo něco pochopí, že mu to „blesklo hlavou“, „rozsvítilo se mu“.
Blesk je elektřina, pokyny z mozku do nervů šíří jemné elektrické impulsy..
Čtvrtku vládnou hromovládci, kteří vládnou blesku a kteří takto makrokosmicky „křešou myšlenku“ v podobě blesků..
Blsk vzniká úderem hromovládcovy zbraně, tedy hromoklínu nebo třeba Thorova kladiva. Když jjde Thor do boje, bývá popisován jako zamračený.. To odpovídá bojovému nasazení, ale člověk se mračí i tehdy, když přemýšlí.. A když se mračí, tak mu „lítají z očí blesky..“.