Habsburci v našich dějinách do r. 1526
Napsal: 09 pro 2006 16:58
Ne že bych se Habsburků nejak zastával a fandil jim, ale byl to - i přes ve španělsku poslední opravdu těžce zdegenerované generace - veleúspěšný rod, který si prošel svým vývojem a měl taktéž hodně štěstí, což se třeba bohužel nedá říci o posledních generacích Přemyslovců a Lucemburků - ke škodě národa českého. Těžko říci, jak by se dějiny vyvíjely, kdyby Václav III. nebyl zavražděn nebo Václav IV. nebo Zikmund měli schopného mužského nástupce. Habsburci prostě byli v dějinách vždy tam, kde bylo třeba a bylo to pro ně výhodné, navíc toho vždy dokázali využít. To štěstí samozřejmě se též počítá - vymření českých Jagelonců smrtí Ludvíka u Moháče atd. a na to předtím velmi prozíravě uzavíranou sňatkovou politikou - za jeden z příkladů.
Samotný rod se narozdíl od Přemyslovců a Lucemburků vyznačoval dosti velkou soudržností mezi jednotlivými členy a větvemi (výjimky samozřejmě byly i zde viz. vpád Pasovských do čech).
Nakonec bych chtěl podotknout, že ani před Ferdinandem I. poslední Habsburk na českém trůně, obecně přijímaný českou šlechtou - Ladislav Pohrobek, nebýt brzké smrti, nemusel být špatným panovníkem (vymření albrechtovské větve Habsburků).
Tím chápu prostě některé kroky, které v dějinách učinili, občas za tichého přihlížení šlechty i té české.
Kdyby sice v historii neplatí, ale udržení úspěchů v zahraniční politice + územních zisků za Přemysla Otakara II. a Václava II. spojené s prosazováním češtiny v dotyčných zemích, tak bychom se asi dověděli spostu zajímavých příspěvků z diskuzních fór německy a polsky, možná maďarsky mluvících webů.
Samotný rod se narozdíl od Přemyslovců a Lucemburků vyznačoval dosti velkou soudržností mezi jednotlivými členy a větvemi (výjimky samozřejmě byly i zde viz. vpád Pasovských do čech).
Nakonec bych chtěl podotknout, že ani před Ferdinandem I. poslední Habsburk na českém trůně, obecně přijímaný českou šlechtou - Ladislav Pohrobek, nebýt brzké smrti, nemusel být špatným panovníkem (vymření albrechtovské větve Habsburků).
Tím chápu prostě některé kroky, které v dějinách učinili, občas za tichého přihlížení šlechty i té české.
Kdyby sice v historii neplatí, ale udržení úspěchů v zahraniční politice + územních zisků za Přemysla Otakara II. a Václava II. spojené s prosazováním češtiny v dotyčných zemích, tak bychom se asi dověděli spostu zajímavých příspěvků z diskuzních fór německy a polsky, možná maďarsky mluvících webů.