Fórum zájemců o historii

Syn Jana Jindřicha a Markéty Opavské. Přiznávám, že jinak o něm nic moc kloudného nevím. Akorát, že byl provorozený, ctižádostivý až "na půdu" a stal se dokonce římským králem. Své postoje měnil podle svých mocenských cílů, potřeb a tužeb. Jošt Lucemburský byl dokonce v podezření ze smrtelné otravy Jana Zhořeleckého.



Václav IV., Karel IV. A Jošt Lucemburský

acoma píše:...Přiznávám, že jinak o něm nic moc kloudného nevím. Akorát, že byl provorozený, ctižádostivý až "na půdu" a stal se dokonce římským králem...

Ano, z pohledu mé maličkosti nechvalně proslulý Lucemburk především tím, že přestože byl svým bratrancem, římským a českým králem Václavem jmenován jako jeho říšský generální zástupce pro Itálii, neváhal se proti svému královskému příbuznému postavit vedle Rožmberků do čela odbojné panské jednoty v r. 1394. Za tyto "zásluhy" obdržel úřad hejtmana Českého království. Co více dodat pro dokreslení charakteru tohoto Lucemburka?
Římským králem se stal v r. 1410...

Jiøí Motyèka píše:...neváhal se proti svému královskému příbuznému postavit..

Možná měl být důslednější... možná že by byl schopnější než Václav IV., i když se jeho bratr markrabě Prokop zdá být "rozumější"...?
(A neříkám to pro svoji zaujatost vůči Václavovi, ani proto, že byl Jindřich Nístějka z Valdštejna oblíbencem a věrným dvořanem markraběte Jošta. )

Przemysl de Nyestieyky píše:...možná že by byl schopnější než Václav IV...

Ano, to nelze vyloučit. Když mně ale, nemůžu si pomoct, povahově připadá trochu podobnej svému bratranci Zikmundovi Lucemburskému, a to navzdory tomu, že otcem Jošta Lucemurského byl Jan Jindřich...

Jiøí Motyèka píše:[
Římským králem se stal v r. 1410...

Moc si tu funkci neužil, což jsem nevěděla. Zvolen byl 1. října 1410 a 18. ledna 1411 umřel.

Malá zajímavost k Joštovi - on, jeho bratranec Jan z Barry (oba vnuci Jana Lucemburského) a vévodkyně Marie z Baru spolu objednali a byl jim dedikován politicky laděný spis Jana z Arrasu , který byl dokončen cca v roce 1393 o hadí víle Meluzíně , zakladatelce rodu Valois a Lucemburků.
Hodně stručně jde o genealogicko, propagandistickou skladbu a oslavu Meluzíny a jejích 4 synů - budoucích vládců Kypru, Armenie, Lucemburska a Čech !
Pro nás je jsou zajímaví 2 mladší synové víly Meluzíny - Antoine a Renauld, kteří si v bojích a záchranou osiřelých princezen vyslouží jejich ruku a Antoine se stane lucemburským hrabětem, Renauld českým králem poté co zvítězí nad krakovským králem, který oblehne Prahu ! a při tom zabije českého krále. Renauld ho porazí a pak se ožení s českou princeznou Eglantine.
Oba jsou samozřejmě dokonalými rytíři , skvělými bojovníky, a velmi krásní, až na to, že jejich ne-lidský původ po matce Meluzíně se u nich projevil tak, že Antoinovi vyrůstá z tváře lví tlapa a Renauld, český král má jen jedno oko.
Je zde hodně odkazů na soudobé události, ale samozřejmě není možno dosazovat za literární postavy historické osobnosti.
Jošt se tedy na tomto projektu, oslavujícím Lucemburskou dynastii podílel jako jeden ze zadavatelů, zdá se , že si podobně jako bratranec Karel uvědomoval sílu propagandy a uměl ji používat. Na rozdíl od Karla, který posiloval spíš instituci panovníka , Jošt akcentoval rodovou výlučnost.
Cítil se zřejmě hlavně Lucemburkem, ne už tolik Přemyslovcem.

Ty jo. O Meluziíně jsem věděla, ale ne, že objednavatelem byl Jošt. Kdes to vyšárala?

acoma píše:Ty jo. O Meluziíně jsem věděla, ale ne, že objednavatelem byl Jošt. Kdes to vyšárala?

Zase v jednom historickém sborníku - Historica Mediaevalia - ale jak jsem psala neobjednával si to sám, ale spolu s bratránkem z Barry.

Ten jednooký švarný Renauld jako český král - to je dobré, že ?

Meluzína je víceméně nosným tématem dnešní francouzské historiografie (nevím, proč), zabývající se středověkem. J. Le Goff se tím zabývá v knize Za jiný středověk, v Čechách má tento proud - historická antropologie také své následovníky - Nejedlý, Nodl. To ale jen na okraj, klidně se o tom můžeme bavit v jiném tématu.

Tak ještě něco k Joštovi :

Roku 1371 se podle závěti svého otce Jana Jindřicha měl stát markrabím Moravy se všemi právy a statky , kromě těch, které byly odkázany jako úděl oběma mladším bratrům - Prokopovy a Janu Soběslavovi.

Roku 1380 se Jošt pokusil rozšířit své právo po celé Moravě a dostal se tak do sporu s olomockým biskuptvím a hned na něj byla uvalena klatba a nad celou Moravou interdikt. Jošt se s olomouckými narovnal, a tak bylo obé zrušeno.

Jenže hned rok na to se Jošt dostává do sporu, a hned válečného s bratrem Prokopem o úděl nejmladšího Jana Soběslava a celé to skončilo opravdu spravedlivě. Václav IV. spolu s Albrecchtem III. a Vilémem Míšenským rozhodli, že si oba mají bratrům úděl rozdělit. Jan Soběslav byl v té době biskupem v Litomyšli.
V roce 1395 se dostává pro změnu do rozepře přímo s Václavem IV., které vyřeší vojenskou smlouvou s Albrechtem IV. proti Václavovi IV.
1401 - JOšt vytváří branný spolek s panskou Jednotou v Čechách a míšenskými makrabími a jako představitel spolku jedná s římských králem Ruprechtem o vpádu do Čech.
Pak se pro změnu smiřuje s Václavem a uzavírá smlouvu proti Zikmundovi.
V mezidobí se bratranci také navzájem zajímali, věznili a propouštěli ze zajetí, uzavírali mezi sebou spolky vždy proti jednomu z nich.
Tentam je vzorná a týmová spolupráce předchozích tří lucemburských generací. Možná i tato vzájemná nesvornost pak vedla k ukončení jejich silné pozice v evropské politice. A Jošt jak je vidět z předchozího se na tom z velké míry podílel.

Právě neshody Jošta s Prokopem o špatné rozhodnutí v otcově testamentu (a nebyl jeden) vedli k tomu, že se oba dostávali také do sporů mezi Václavem, Zikmundem a Panskou jednotou a často na opačných stranách.

acoma píše:http://www.kosmas.cz/detail.asp?cislo=131521

Knížku jsem si koupil přímo v Matici Moravské, která ji vydala r. 2002 (v Kosmase neustále vyprodána), ale nejspíš ji už nějaký badatel přede mnou prohlížel.
Autor Václav Štěpán se v ní zmiňuje, že ji dělal na popud samotného J. Spěváčka, kterému je kniha také věnována. Oproti Spěváčkově trilogii jsou poznámky řazeny za kapitolou a ne pod čarou, což je kvůli neustálému listování poněkud nepraktické.
Občas jsem ztrácel kontinuitu popisovaného děje, takže se mi Spěváček četl o něco lépe - přesto: je to příjemně podrobná a věcná kniha. Je to nedocenitelná práce, která tu chyběla!
Co mě však není příliš po srsti, je autorova tendence vidění arcibiskupa Jana z Jenštejna v negativním světle.
Pak bych mu ještě vytknul drobné nepřesnosti v genealogických otázkách v případě Valdštejnů nebo nesprávné záměny jmen v případě pánů ze Železnice (Jarek totiž není Janek, jak se autor domnívá...)

a co ses dozvedel noveho???

acoma píše:a co ses dozvedel noveho???

Moc brzo na to, abych to už měl přečtený, ale vlastně to, že za všechno může velkou měrou Jenštejn.

Kdo za co může, nevím, ale vím jak Jošt vypadal.
výška cca 183 cm, robustnější stavba těla, podle svalových úponů vyvinutější svalstvo. Lebka středně dlouhá, nízká, s úzkým čelem. Obličej nízký s vysokými očnicemi a širším nosem. Zachovalé zbytky vlasů a vousů jsou středně až tmavě hnědé. Krevní skupina A, na kostře dědičné znaky společné členům rodu Lucemburků a také degenerativní produktivní změny a osteoporóza (v době smrti bylo Joštovi 57 let). Jošt podle nálezů v době růstu prodělal silný stres - zřejmě horečnaté onemocnění.
podle odlitku Joštovy lebky a dobového zobrazení v Gelnhausenově kodexu zhotovila Dr. Veselovska (Antropologický ústav Ruské akademie věd v Moskvě) Joštovu bustu... viz. obrazek

Katerina píše:

acoma píše:Ty jo. O Meluziíně jsem věděla, ale ne, že objednavatelem byl Jošt. Kdes to vyšárala?

Zase v jednom historickém sborníku - Historica Mediaevalia - ale jak jsem psala neobjednával si to sám, ale spolu s bratránkem z Berry.

Tak pro Vaši infromaci, z článku už je kniha, a výtvarně nádherná (bohužel 420 CZK) Prohlížela jsem si jen obrázky skoro 45 minut.

Jošt je tam vyobrazen také, barevně, ale je ve tváři takový nějaký celý černý. Vlasy a vousy též, že by dědictví Přemyslovců - resp. Elišky ?

Zajímavé je, že k původu od Meluzíny, který takto "propagangisty" využila až Janova vnoučata se hlásil už Janův otec Jindřich VII. na klenotu přilby nosil meluzínu, v podobě okřídleného vodního hada. Jan sám také a později i jejich příbuzní z vedlejší francouzské lucemburské větve Jan a Petr Lucemburský.

Ještě k Joštovi. Zajímavé je, že patřil ke vzdělancům své doby. Prý měl rozsáhlou knihovnu se spoustou spisů, sám také rukopisy opisoval, dopisoval si s italskými humanisty a Mistr Jan Hus mu zaslal jeden z Wiklefových spisů, asi jako dárek.

O Meluzíně a celém tom mýtu toho napsal mnoho Martin Nejedlý, Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků (vyšlo loni), předtím Fortuny kolo vrtkavé - mělo by to všechno být na stránkách Kosmase. Štěpánův Jošt je úmorná četba, louskal jsem to na lodi z Moreje a to už byla opravdu zoufalost.

Vybrat dostatečnou částku pro postavení sochy markraběte Jošta na brněnském Moravském náměstí je hlavním cílem nedávno založeného občanského sdružení Jošt Moravský. Jezdecká socha markraběte moravského a římského krále by měla zdobit prostor před kostelem svatého Tomáše už na podzim roku 2010.

více zde:
http://zpravy.idnes.cz/brno.asp?c=A0803 ... 7_brno_taj