Fórum zájemců o historii

Blaze tomu, kdo rád vzpomíná svých otců a vesel baví posluchače o jejich činech.
Právě je 17 říj 2018 06:43

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 6 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Patronátní právo
PříspěvekNapsal: 24 zář 2009 08:04 
Offline
Vévodkyně
Uživatelský avatar

Registrován: 04 zář 2006 14:24
Příspěvky: 2745
Bydliště: doma, což je všude tam, kde mě mají rádi...
Has thanked: 32 times
Been thanked: 5 times
Přátelé, nemáte někdo ponětí, kde bych našla v Klápštěho Proměně českých zemí ve středověku, Žemličkově Počátcích doby královské nebo ve Václavu II. a strukturách panovnické moci od Libora Jana, popř. v nějaké jiné dosti seriozní literatuře definici tzv. patronátního práva, neboli ius patronatus (dříve se překládalo jako podací kostelni) :?:

A vůbec bych k tomu uvítala nějakou literaturu. Něco by mohlo být u Václava Vaněčka ( a teď mi, sklerotikovi vypadl i její název) ale já bohužel tuto knihu nemám. Nemůže někdo pomoci?

Našla jsem něco v Žemličkových Počátcích na str. 128 ale zdá se mi to málo...

Díky za pomoc.

_________________
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 24 zář 2009 08:21 
Offline
Královna

Registrován: 29 led 2007 16:32
Příspěvky: 2366
Bydliště: Sazená 14, Velvary
Has thanked: 0 time
Been thanked: 2 times
elizabeth píše:
Přátelé, nemáte někdo ponětí, kde bych našla v Klápštěho Proměně českých zemí ve středověku, Žemličkově Počátcích doby královské nebo ve Václavu II. a strukturách panovnické moci od Libora Jana, popř. v nějaké jiné dosti seriozní literatuře definici tzv. patronátního práva, neboli ius patronatus (dříve se překládalo jako podací kostelni) :?:

A vůbec bych k tomu uvítala nějakou literaturu. Něco by mohlo být u Václava Vaněčka ( a teď mi, sklerotikovi vypadl i její název) ale já bohužel tuto knihu nemám. Nemůže někdo pomoci?

Našla jsem něco v Žemličkových Počátcích na str. 128 ale zdá se mi to málo...

Díky za pomoc.


takhle z hlavy fakt nevím - a to v poslední době v Klápštovi v podstatě ležím.. ale asi v jiných kapitolách ..

_________________
Biau seigneur, je vous prie chiérement et par la foi que vous me devés, que vous me menés si avant en bataille que je puisse férir un coup d´espée.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Dotazy k feudalismu
PříspěvekNapsal: 24 zář 2009 12:40 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 07 říj 2007 18:37
Příspěvky: 2052
Bydliště: Praha
Has thanked: 0 time
Been thanked: 12 times
k patronátnímu právu by něco mohlo být v úvodu k LC (Liber confirmatorium), které v podstatě nejsou skoro o ničem jiném no uplatňování asi nejmarkantnějšého aspektu patronátního práva - obsazování far. A to mi připomíná, že se začaly vést za Arnošta z Pardubic, čili něco bude tuším i v příslušné kapitole poslední Arnoštovy monografie z nakladatelství Vyšehrad. Nejsem doma, takže bohužel nemohu nahlédnout.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Dotazy k feudalismu
PříspěvekNapsal: 24 zář 2009 13:07 
Offline
Vévodkyně
Uživatelský avatar

Registrován: 04 zář 2006 14:24
Příspěvky: 2745
Bydliště: doma, což je všude tam, kde mě mají rádi...
Has thanked: 32 times
Been thanked: 5 times
Zany píše:
k patronátnímu právu by něco mohlo být v úvodu k LC (Liber confirmatorium), které v podstatě nejsou skoro o ničem jiném no uplatňování asi nejmarkantnějšého aspektu patronátního práva - obsazování far. A to mi připomíná, že se začaly vést za Arnošta z Pardubic, čili něco bude tuším i v příslušné kapitole poslední Arnoštovy monografie z nakladatelství Vyšehrad. Nejsem doma, takže bohužel nemohu nahlédnout.
Díky. Prý by něco mohlo být i v Žemličkových čechách doby knížecí, tak tam večer nahlédnu a jestli bych Tě mohla poprosit, jestli bys mi pak doma mohl mrknout do Arnošta z Pardubic? :)

_________________
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Patronátní právo
PříspěvekNapsal: 24 zář 2009 18:46 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
http://147.231.53.91/src/index.php?s=v& ... 126&page=5
V LC to není...

Zkusil bych Žemličku: Čechy. Konflikty světské a duchovní moci, toho se patronátní právo týká - tam by měl mít uvedenou další literaturu.

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Patronátní právo
PříspěvekNapsal: 25 zář 2009 17:44 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 07 říj 2007 18:37
Příspěvky: 2052
Bydliště: Praha
Has thanked: 0 time
Been thanked: 12 times
no, ono by stačilo i trochu zagooglit, třeba základní info na wiki

Samostatné heslo má i v Ottově slovníku:
Patronátní právo jest souhrn práv i povinností, které nezávisle na hierarchickém postavení příslušejí nějaké osobě vzhledem ke kostelu nebo k církevnímu úřadu na základě zvláštního právního důvodu. Na vývoj [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va, jehožto první stopy sahají až do V. stol., měly vliv hlavně čtyři momenty. 1. Přirozená snaha církve, aby odměnila zakladatele a podporovatele kostelův a církevních ústavů vůbec způsobem u církve jedině možným, na př. že se hledělo k jejich přáni při osazování beneficií, nebo že se jim věnovala vzpomínka při náboženských úkonech a pod. 2. Dle názorů germanských náležely do vlastnictví majitelů pozemků kaple a kostely vystavěné jimi na pozemcích jejich. Na základě práva vlastnického vlastníci osazovali beneficia spojená s kostely vystavěnými. Zákonodárství Karlovcův zavazovalo je, by při osazení řečeném vyžádali si schválení biskupovo co do způsobilosti kandidátovy a pak aby duchovního nesesazovali libovolně bez přivolení biskupova. Reakce proti tomuto oprávnění vlastníků začala sice záhy, ale byla prováděna důrazně teprve ve XII. stol., zejména papežem Alexandrem III. Od této doby onen oprávněný nazývá se patronus. 3. Fojtství čili advokacie církevní viz Advocati ecclesiarum. 4. Inkorporace (v. t.). Ježto pro obecné právo zvítězily názory reakční naznačené pod číslem 2., právo toto zná patronát jako souhrn oprávnění, kdežto dle práv partikulárních pojí se k oprávněním i povinnosti, pociťované v praktickém životě pravidelně jako tížící břímě[Patronátní právo] církevní má ráz práva veřejného, neboť bližší ustanovení jeho neřídilo se dle soukromých zájmův oprávněného patrona, nýbrž dle veřejných zájmů církevních, obhajovaných jurisdikcí církevní, čemuž ovšem nebylo vždy při vývoji partikulárním, tak zejména ne při vývoji v zemích nyní rakouských. Neboť nehledě k dřívějšímu vývoji v jednotlivých jejich skupinách, lze od dob reformačních v XVI. stol. pozorovati stále vzrůstající vliv zeměpanské moci v otázce patronátní, jenž pak zejména v době osvíceného absolutismu změnil znenáhla celý poměr tak, že začátkem XIX. stol. převládly povinnosti, kdežto práva mizela, což má důvod jednak v různých přehmatech patronů do jmění církevního, jejich správě svěřeného, jednak v nadvládě státu nad církví, kterak zejména přišla k platnosti za josefinismu. Ani konkordát z r. 1855 neprovedl pronikavých změn na věci této, poněvadž od prvních desítiletí XIX. stol. i u nás přetřásala se otázka úplného zrušení poměru patronátního, což dle vládních motivů k $ 32 zákona ze 7. květ. 1874 č. 50 ř. z., slibujícímu nové upravení patronátních poměrů, státi se mělo obligatorně neb alespoň fakultativně. K upravení takovému však nedošlo hlavně pro obtíže při vyvazení patronátních povinností. Že by k nápravě žádoucí dojíti mělo, pociťuje se všeobecně jak se strany vlády i patronů, tak se strany duchovenstva vysšího i nižšího. Přirozeno, že každá strana vychází se stanoviska svého, že stížnosti různě jsou založeny, tu se poukazuje k nesprávnostem, vyskytujícím se při vykonávání práva podacího, zejména co do klientel patronátních a nezávislosti patronů světských na úsudku biskupově o způsobilosti kandidátů, tu ke správě záduší, na př. co do konkretálního hospodářství na větších patronátech, tu zase k tížícím stavebním břemenům. Těžko říci, kdy dojde k nápravě žádoucí. Hlavním důvodem vzniku [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va jest 1. fundace, t. j. poskytnutí hmotných prostředků nutných ke zřízení církevního úřadu neb ústavu; v tom ohledu praví memoriální verš: Patronum faciunt dos, aedificatio, fundus, t. j. patronem se stane, kdo obvěnil, vystavěl nebo dal pozemek, při čemž není v každém jednotlivém případě nutno, aby jedna osoba poskytla vše, vždyť čásť scházející může doplněna býti na př. veřejnými sbírkami. Vždy však splněny býti musí veškeré náležitosti nutné ke zřízeni nového úřadu. V tomto případě nabývá se [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va věnováním řečeným, nikoliv ovšem proti vůli věnujícího. 2. [Patronátní právo] [Patronátní právo] vzniká papežským privilejem; sbor Tridentský zrušil všechny patronáty, jež měly původ ve výsadách, vyjímajíc patronáty vladařské a universitní, i odňal biskupům právo udělovati takové výsady. 3. Kdežto před sborem Tridentským uznávalo se ještě konstitutivné vydržení [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va, zrušen byl na sboru způsob tento (což ovšem sporno), i uznává se pouze promlčení od dob nepamětných (praescriptio immemorialis), které však činí pouhou domněnku právní (praesumptio iuris), jež odvodem zvrácena býti může, t. j. činí domněnku, že stav nynější vznikl od nepamětných dob způsobem právním. Předmětem [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va jest církevní ústav nebo beneficium; nejhojnější patronáty vztahují se k beneficia minora (v. Beneficium); patronát není možný vzhledem k papežskému beneficiu ani k místům kardinálským, ani ne k úřadům nestálým. Podmětem [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va může býti osoba fysická i právnická, pokud má způsobilost k právům církevním; jsou tudíž vyloučeni nekřesťané, exkommunikovaní, kacíři. Ale v říši Římsko-německé vytvořil se zvyk (sporno, zda právní obyčej) na základě míru Vestfálského v tom směru, že mohou protestanté nabýti a míti patronát věcný nad ústavy katolickými a naopak, ač zvyk ten zrovna se příčí myšlence paritní. V Rakousku mohou nekatolíci vykonávati patronát věcný nad ústavy katolickými (min. nař. ze dne 22. břez. 1860). Oproti tomu zabraňuje se židům i nekřesťanům vykonávati práva plynoucí z věcného patronátu, kdežto povinnosti musí býti plněny (cís. nař. z 18. ún. 1860 č. 44 a 45 ř. z.). Co do druhů patronátu různí se: 1. patronát věcný (ius patronatus reale) a osobní (personale); onen jest spojen s nemovitostí jako trvalé oprávnění, což při zřízení zvláště musí býti vytknuto; v zemích rak. převládá patronát věcný. Osobní patronát přísluší osobě oprávněné jako takové. Zaniká-li [Patronátní právo] [Patronátní právo] příslušnou osobou, nazváno i. p. personalissimum, ryze osobní; jestli předmětem dědictví, i. p. hercditarium č. dědické, při čemž rozhoduje dědické právo territoriální; obmezeno-li na rodinu zakladatelovu, i. p. familiare č. gentilicium, patronát rodinný. Dědičnost se v pochybnosti předpokládá. 2. Duchovní patronát (i. p. ecclesiasticum), světský (laicale) a smíšený (mixtum). Duchovní jest ten patronát, kterého nabývá duchovní na základě svého postavení duchovního, nebo když fundace pochází z majetku církevního. Světský jest patronát, kterého nabyl a jejž drží laik neb osoba duchovní nehledíc ke svému postavení duchovnímu. Smíšený vzniká, když zároveň splněny podmínky patronátu obého. 3. Patronát samostatný (i. p. singulare) a spolupatronát (compatronatus) podle toho, zda přísluší právo osobě jediné čili několika osobám společně, při čemž více osob má společně (in solidum) jen to právo, které jinak přísluší osobě jediné. 4. Patronát plný č. neobmezený (i. p. plenum, illimitatum) a neúplný č. obmezený (i. p. minus plenum č. limitatum), obsahuje-li veškeré oprávněnosti pravidelné, nebo když ta neb ona schází. 5. Patronát zeměpanský jest označení různých poměrů; tak patronátu fiskálního, jenž přísluší státu, nebo patronátu příslušejícího zeměpánu jako takovému, neb se jím zejména začátkem XIX. stol. vyrozumívalo oprávnění připisované vladaři následkem saekularisací co do osazování nižších beneficií, což theorie vycházející z přehnaných představ o svrchovanosti státu mylně odvozovala ze státní výsosti. 6. Oproti veřenému, t. j. zeměpanskému, fiskálnímu a fondovému patronátu ostatní druhy patronátu nazývají se soukromými. Jako obsah [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va vytýká starý memoriální verš: Patrono debetur honus, onus, utilitasque: praesentet, praesit, defendat, alatur egenus. Práva tato jsou: 1. právo podací (ius praesentandi), t. j. oprávnění navrhnouti při uprázdnění určitého místa kandidáta příslušné církevní vrchnosti; návrh činí patron dospělý písemně sám nebo svým zástupcem, a to při světském patronátu do čtyř měsíců, při duchovním do šesti měsícův od doby, kdy patron nabyl vědomost o uprázdnění úřadu; duchovní patron povinován navrhnouti toho, kdo ve farním konkursu (v. t., str. 716) biskupem označen za způsobilejšího, kdežto světský patron takto vázán není. Jak světský, tak i duchovní patron mohou navrhnouti několik kandidátů zároveň, z nichž biskup může si vyvoliti (gratificatio), nad to může světský patron po vykonané praesentaci ve lhůtě prvotní navrhnouti ještě jiné kandidáty jednou nebo několikráte tak, že biskup mezi nimi volí (ius variandi, variatio cumulativa), ač proti tomuto obecnému názoru ozývají se hlasy, že dle vůle patronovy platí praesentace všechněch kandidátů nebo jen praesentace posléz učiněná (variatio privativa). Při spolupatronátu volí se buď dle určitého pořadu nebo zvolen ten, kdo relativní většinu hlasů v sobě soustředil; při rovnosti hlasův osadí se úřad volně; navrhl-li každý patron zvlášť, kollátor vyvolí z nich nejzpůsobilejšího. Navržen. li jen jeden způsobilý kandidát, má ius ad rem, t. j. biskup jest povinován, by mu úřad udělil. Odmítne-li se podání, patron může se odvolati nebo podání změniti, při čemž lhůta počítá se znova. Prohlášen-li kandidát za nezpůsobilého, možno odvolati se z tohoto výroku; uplyne-li však do jeho vyřízení lhůta praesentační, ztrácí patron pro tentokráte právo podací. Nová lhůta běží, nepřijme-li navržený podání, nebo vzdá-li se ho, nebo zemře-li. Osobují-li si patronát dvě strany sporné, navrhuje, kdo drží patronát bezelstně. Sporno-li držení patronátu, uděluje se úřad volně, není-li spor rozhodnut do doby k osazení určené; zvítězivší strana může projeviti souhlas s vykonaným dosazením, by se držení [Patronátní právo]-va [Patronátní právo]-ho uchopila (repraesentatio). Sporno-li, zdali jest patronát nebo volné osazení, zůstane úřad neosazen až do skončení sporu a pro mezidobí zřídí se administrátor. Oproti těmto ustanovením obecného práva má rakouské právo některé odchylky. Konkordát rak. (čl. 25) z r. 1855 přiřkl podací právo k beneficiím kanovnickým a farním fondu náboženského a studijního císaři, ale s podmínkou, že k obročí označí jednoho ze tří kandidátů biskupem navržených, kteréžto obmezení nepokládá se za dále platné po vydání zákona z 7. květ. 1874 č.50 ř. z., který v $ 4 nařídil, že všechny církevní úřady a obročí nepodléhající patronátu soukromému, jsou-li nadány cele nebo z větší části ze státní pokladny, z náboženského fondu nebo z jiných veřejných důchodů, mohou propůjčeny býti pouze na základě praesentace vykonané státní mocí. Co se tkne císařských a státních patronátů, vykonávají nyní právo praesentační: 1. Zemské vlády ohledně veřejných patronátů zeměpanských, fondových a erárních a pak kde vláda vykonává praesentaci z důvodu dotace, ale s tou podmínkou, že roční důchod obročí neobnáší více než 1000 zl. konv. m. a že se přistoupí na kandidáta, kterého biskup v návrhu svém uvedl na prvním místě, jinak by praesentovalo ministerstvo kultu. 2. Řečené ministerstvo co do obročí s důchody většími. (Cís. rozh. z 19. pros. 1879 a min. nař. z 10. ún. 1880 č. 20029.) Přísluší-li právo praesentační obci, vykonává je obecní výbor, resp. obecní rada, při čemž ve smyslu mezikonfessijních zásad neměli by členové vyznání nekatolického míti účastenství ani při poradě ani při hlasování ohledně osoby, jež má býti k obročí navržena. Co se praesentovaného v Rak. tkne, smí patron duchovní praesentovati jen některého ze tří kandidátů, kteří mu biskupem byli označeni za nejzpůsobilejší (čl. 24 konk.), což dosud za platné považují pro obor církevní; za duchovní považovány konkordátem sice též patronáty fondu náboženského a studijního, ale vláda praesentuje nyní jako při patronátu světském. Patronovi světskému označuje biskup též tři nejzpůsobilejší kandidáty, ale zároveň předkládá mu seznam všech kompetentů (s vyznačením nezpůsobilých), z nichž patron kohokoli vybrati může. Zmínky zasluhuje ius nominationis čili optionis, na základě jehož třetí osoby mají vliv na podací právo patronovo tak, že mohou ze žadatelův označiti jednoho neb i více kandidátů patronovi, jenž při praesentaci jen z těchto kandidátů voliti smí, jak tomu na př. při děkanském obročí v Berouně, Českém Brodě a Kouřimi, jejichž patronem panovník, kde ale obce městské mají právo patronovi učiniti návrh, z něhož pak kandidát se vybéře k praesentaci. Dvorní dekret z 18. čna 1805 stanovil pro soukromý patronát lhůtu praesentační běžící ode dne zaslání seznamu kandidátův, a to bez výjimky na 6 týdnů, je-li patron v zemi, na 3 měsíce, přebývá-li za hranicemi říše. Mnozí pokládají toto ustanovení za zrušené konkordátem, aniž oživlo zrušením jeho, načež by rozhodovala i zde lhůta obecná. Náležejí-li oprávněné statky konkursní podstatě, nelze p. [Patronátní právo] vykonávati (dvorní dekret z r. 1799). Navržen-li kandidát patronem soukromým, musí před dosazením oznámen býti zemské vládě, proti jejímuž odporu nelze provésti dosazení ($ 6 zák. ze 7. květ. 1874 č. 50 ř. z.). 2. Patronovi připisuje se t. zv. cura beneficii (providentialis), která však dle obecného práva záleží pouze v tom, že patron smí sledovati správu příslušného církevního ústavu a učiniti biskupovi oznámení o nedostatcích se vyskytnuvších, jakož nutným jest jeho svolení k důležitým změnám majetku kostelního neb obročního, zejména při zcizení jeho. Dále cura beneficii nejde, což odpovídá tomu, že jest patronát výsadou výhodnou (favorabile privilegium), nikoli obtížnou (odiosum). V záležitostech ryze duchovních patron nemá žádného vlivu. V Rakousku příslušejí v tomto ohledu patronovi větší práva, ale i větší povinnosti. Zejména má patron spolupůsobiti při uvádění beneficiátů v práva majetková č. obroční ($ 7 zák. z 7. květ. 1874); jmění farních kostelů má spravováno býti společně farním správcem, farní obcí a patronem kostelním ($ 42), což blíže zákonem má býti provedeno ($ 43); obroční jmění má býti spravováno za dozoru patronova ($ 46) beneficiátem a za vrchního dozoru biskupův a státu; k dokladům, jimiž doloženy býti mají žádosti za zeměpanské svolení k zcizení a zavazení církevního majetku, náleží též dobré zdání patronovo nebo jeho zástupce (min. nař. z 20. čna 1860 č. 162 ř. z.); konečně zachoval $ 57 v platnosti všechny předpisy týkající se břemen stavebních (v. t.), která v praxi tíží ovšem patrony nejvíce. 3. Patron může žádati alimenty ze jmění ústavu patronátního, jestli potomkem zakladatelovým, zchudl-li bez viny své, není-li nikoho k tomu dle práva civilního povinovaného a nečiní-li se tím újma pravidelným a nutným výdajům církevním, k čemuž ve smyslu rak. platných předpisů přistoupiti by musilo povoleni politické. Jiné důchody mohly by patronovi plynouti pouze ze zvláštních důvodů uznaných. 4. Patron má některá práva čestná, jež mnohdy podléhají místním zvykům, jako čestné místo při průvodech církevních, uvítání při vstoupení do kostela při slavnostech, dříve právo na hrob v kostele, nyní na významném místě hřbitova, zvláštní čestné místo v kostele, vzpomínka zvláštní při modlitbách církevních atd. Co do převodu [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va sluší říditi se zásadou, že nesmí přecházeti způsobem úplatným, neboť jinak zakládalo by to skutkovou povahu svatokupectví, vždyť jest to i us temporale spirituali annexum. Osobní patronát přechází především dle pravidel stanovených listem zakládacím, ale jinak jak sukcessí universální, tak i singulární; konfiskace jmění nemůže dotýkati se [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va osobního. Možné jest též translativné vydržení patronátu, při němž se vyžaduje, ač sporno, 40leté držení při patronátu duchovním a 30leté drženi při patronátu světském, ovšem při stálé bona fides. $$ 1471, 1472 a 1485 obč. zák. mají tytéž lhůty, ale jen pod tou podmínkou, že se během jejich naskytla aspoň třikráte příležitost vykonati příslušná patronátní oprávnění a že této příležitosti bylo užito. Věcný patronát lze přenésti bez nemovitostí, nepříčí-li se to fundaci, dle pravidel platných při osobním patronátu; totéž stává se, když zcizuje se pozemek s výhradou patronátu, což se děje pravidelně v Rakousku, prodávají-li se statky státní nebo zemské nekřesťanům, při čemž panovníku se vyhrazuje [Patronátní právo] [Patronátní právo] S pozemkem přechází [Patronátní právo] [Patronátní právo] jako jeho akcessorium tenkráte, když vůbec vlastnictví pozemku mění se dle práva soukromého. Dělí-li se nemovitosti ideálně, mají spoluvlastníci patronát společný Při t. zv. děleném vlastnictví [Patronátní právo] [Patronátní právo] přechází na toho, komu připadne t. zv. dominium utile, jako na vasalla, emfyteutu, superficiáře; dále vykonává toto pravo usufruktuář (firmář dle práva anglického), manžel jménem ženy, přináleží li oprávněná nemovitost k jejímu věnu, a pak sekvestor, nikoli však zástavní věřitel, ani pachtýř ani prekarista, leda na základě zvláštního splnomocnění. [Patronátní právo] [Patronátní právo] zaniká: 1. Zánikem podmětu a předmětu patronátu. Pouhé změny při úřadě pod patronát postaveném nemají nutně zánik patronátu za následek, však nutno při změnách vyžádati si souhlas patronův; jednotlivosti řídí se konkretními případy. 2. [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va volně se vzdáti jest možno tam, kde s patronátem spojena jen práva, nikoli povinnosti, jinak ke vzdání se potřebí schválení příslušného. V Rakousku musí zabezpečena býti břemena patronátní. 3.Nabytím svobody (usucapione libertatis) se strany biskupovy zaniká [Patronátní právo] [Patronátní právo] nebo jednotlivé oprávnění, popírá-li totiž biskup bezelstně práva patronova a patron si nestěžoval do odpírání práv svých po dobu nutnou pro vydržení [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va (srv. $$ 1479, 1484-1485 obč. z.). Pouhým nevykonáváním-non usu-[Patronátní právo] [Patronátní právo] nezaniká, ani nelze z nevykonání jeho souditi ihned na vzdání se [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va. 4. Za trest ztrácí patron své právo, chce-li zciziti patronát simonisticky, nebo osvojuje-li si majetek kostelní, nebo když zabil nebo zmrzačil kleriky kostela patronátního, stal-li se kacířem nebo rozkolníkem, neb odstoupil-li od víry, k čemu v Rakousku přistupuje ztráta práv patronátních, nechce-li patron plniti povinnosti. 5. [Patronátní právo] [Patronátní právo] může, ač sporno, odstraněno býti rozhodnutím papežským. Za to nezaniká [Patronátní právo] [Patronátní právo], nabyl-li biskup [Patronátní právo]-ho [Patronátní právo]-va ve vlastní diécési, a to ani ne osobní právo, ježto jen nemůže vykonávati práva praesentačního, ale může zejména vzhledem k partikulárnímu vývoji dobře plniti povinnosti. [Patronátní právo] [Patronátní právo] jest zdviženo, t. j. nemůže býti vykonáváno, nemá-li způsobilosti ten, jemuž při věcném patronátu dostalo se oprávněné nemovitosti, nebo když vůbec nastaly okolnosti, jež mají za následek nezpůsobilost k nabýváni patronátu, na př. klatba patrona, nebo dopustil-li se patron simonie při podání. Co se tkne příslušnosti soudní, rozhodují o sporech patronátních obecně soudové duchovní pravidelným pořadem soudním. V Rakousku rozhodují nyní soudové státní, vzešel-li spor mezi několika nápadníky patronátu, kdežto úřady zeměpanské rozhodují po vyslyšení církevních úřadů, běží-li o to, stanoviti, zda stával patronát či volné osazení biskupské ($ 33 zákona ze 7. květ. 1874 č. 50 ř. z.). Taktéž rozhodují zeměpanské úřady ve sporech o plnění vyplývajícím z patronátu; jen když patron opírá své osvobození od plnění o důvody soukromoprávní, rozhodují soudy; avšak mohou správní úřady naříditi provisorium ($ 34 t. zák.). Patronát protestantskému právu církevnímu není neznámý a zakládá se na kanonických zásadách, ale doznal v partikulárném vývoji přemnohých závažných změn. Z literatury novější: Hinschius, System des kath. Kr., II., 618 sl., III., 6 sl.; Wahrmund, Das Kirchenpatronatrecht und seine Entwicklung in Oesterreich, I. (1894), II. (1896); Doubrava, Otázka patronátní v Čechách (v »Časopise kat. duchovenstva«, 1900 a sl.; má vyjíti samostatně). Hnr.
#######


v tom Arnoštovi se věnují uplatňování patronátního práva a případným problémům s tím spojeným:
Po řádném vysvěcení bylo další podmínkou regulérní, dobře fungující duchovní správy trvalé obsazení farních kostelů jejich správci a současně stálá residence, trvalá přítomnost farářů u jejich kostelů. Presentační právo zaručovalo návrh na jmenování faráře patronovi kostela a ustanovení arcibiskupovi. To bylo důsledně respektováno, ale často docházelo ke sporům mezi spolupatrony nebo k jejich neshodě ve věci osoby prezentovaného. Patronát se totiž dědil a tak se na něm mohlo v dalších generacích rozrůstajícího se rodu podílet současně více lidí z několika větví rodu. V takových případech neshod, či dokonce sporu o patronát mohl po nějakou - i delší - dobu zůstat kostel neobsazen. V těch případech Arnošt zasahoval a ze své pravomoci jmenoval dočasného správce takového kostela, dokud by se patroni neshodli. Nazýval se hospodář, yconomus, a vedle péče o vybavení a důchody kostela, jak je zřejmé z jeho pojmenování, mu náležela veškerá povinnost řídit kostel ve spirituáliích a temporáliích a jmenovitě sloužit farní obci svátostmi. Jmenovat takového „ekonoma" jistě předpokládalo mít dobrou evidenci o obsazení nebo momentálním neobsazení některého kostela. Přesto je zřejmě typické, že Arnoštovo jmenování takového správce známe ke kostelu sv. Mikuláše na Starém Městě pražském,62 ne z některé daleko od Prahy ležící lokality. Podobného dočasného správce jmenoval Arnošt i ke kostelům, jejichž farář byl toho času suspendován,63 opět se zdůvodněním, „aby farnost toho kostela nebyla zanedbána ve svátostech a v bohoslužbách". Jindy, táhlo-li se běžné ustanovení nového faráře příliš dlouho, alespoň přikázal představiteli sousední obce postarat se dočasně o administrátora farnosti.64 Hned čtyři formulářové kusy zachycují rozličně modifikované případy, kdy Arnošt jmenoval některému faráři koadjutora; zdůvodněním bylo vesměs stáří farářovo a jeho slabost, jednou dokonce amputace nohou.65 Že při ustavení pomocníka šlo opět především o bezproblémové pokračování duchovní správy (a sociální zajištění původního faráře), je nabíledni.
Biskupovy konfirmace farářů navržených patrony samozřejmě existovaly jako běžná praxe již dlouho před tím, než se Arnošt ujal svého úřadu, a nutně existovala i nějaká forma jejich centrálního evidování. Jestliže Arnošt mohl některému faráři potvrdit jeho pravoplatné jmenování k farnímu kostelu po té, co ten ztratil původní konfirmační listinu či mu shořela,66 mohlo k tomu rovněž dojít jen na základě nějakého centrálního zachycení všech konfirmací. Před rokem 1354 ale nejsou pro zapisování konfirmačních listin ještě žádné jiné doklady než nepřímé toho typu, který jsme uvedli.
Snad si tuto nedochovanou evidenci konfirmací či prostě obsazení far můžeme představit tak, že byla dosud vedena v kompetenci jednotlivých arcijáhnů, podobně jako patřila těmto hodnostářům formální příprava skupiny svěcenců za jejich obvod a jejich představení světiteli. S tím ostatně souhlasí i to, jak byly vedeny dochované konfirmaění knihy663 v počátečních letech své existence: v členění podle arcijáhenství.
Vzdálit se od kostela na delší souvislý čas mohl farář jen na základě písemného souhlasu svého ordinäre, ovšem za předpokladu trvalého zajištění bohoslužeb po dobu své nepřítomnosti. Arnošt dovoloval tyto absence na dobu dvou až maximálně sedmi let se zdůvodněním zadlužení, nejčastěji ale studií klerikových.67 Dovolení odejít na vymezený čas od kostela bylo vždy podmíněno zajištěním náhradní duchovní správy při kostele. Méně časté byly jakési doporučující listy pro kněze, kteří se vydávali na cestu k římské kurii; byly stylizovány jako záruka za držitele listu a současně žádost, aby mu bylo během cesty v cizině dovoleno sloužit mše.68

Zdeňka Hledíková: Arnošt z Pardubic, Vyšehrad, Praha 2008


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 6 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Můžete zakládat nová témata v tomto fóru
Můžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Přejít na:  
cron
POWERED_BY
Český překlad – phpBB.cz