Przemysl de Nyestieyky píše:…Říká se, že královna Žofie byla terčem pomluv. Dokonce byla korunována až po dlouhých 11 letech manželství s Václavem IV. Už kronikář Eberdorfer, který byl r. 1433 v Čechách, zaznamenal tuto legendu o zpovědnictví (1445-51) ve své kronice a Václava charakterizoval podle Ondřeje Řezenského. Ten se měl zmiňovat v nějaké husitské kronice (o tom asi budeš vědět Ty víc) o Zikmundově poměru k ovdovělé královně.
O královně prý také kolovaly zvěsti, že měla cosi se svým hofmistrem Jírou z Roztok.
I kanovník Pavel Žídek ve svém spise (1470-1) doslova píše, že Jan byl jejím zpovědníkem. Jak je vidět, několik desítek let po Janově zavraždění bylo ve vzdělaných kruzích zcela samozřejmé, že Jan byl královniným zpovědníkem.
Královský pár nebyl ve zrovna š?astném partnerství a král dlouhá léta korunovaci bavorské princezny odsouval. Navíc spolu ani neměli žádné potomky. Pokud by král chtěl prohlásit manželství za neplatné (jak se o tom spekuluje), hrál by rozhodující roli odborník v církevním právu, kterým byl právě doktor dekretů Jan Nepomucký. A zpovědník samozřejmě vyzradit zpovědní tajemství nesměl téměř za žádnou cenu.
Otázkou je, koho měla královna za zpovědníka doopravdy? Zná se vůbec jeho jméno...?[/i]
Ano, „
říká se“… Pokusím se odpovědět na tuto přehršel v jednom příspěvku.
Ano, korunovace královny Žofie byla oddalována po dlouhých 11 let. Důvod je však zcela prozaický. I české královny jak známo korunoval pražský arcibiskup. A král kvůli nesmiřitelným vztahům s Jenštejnem nechtěl, aby se právě on ujal tohoto úkolu.
Nevím, který Židkův spis máš na mysli. Doufám, že ne „
Spravovnu“, také dílko tohoto naivního a povrchního encyklopedika.
Jíra z Roztok byl hofmistrem královny Žofie, ale hlavně nejvyšším lovčím krále Václava IV. Je nasnadě, kterému úřadu se velký oblíbenec králův, jeho milec věnoval více. Královna několikrát zbytečně apelovala na svého manžela v tom smyslu, že Jíra úřad hofmistra velice velmi zanedbává a že si na to stěžují i jeho podřízení.
Když nebohá Žofie ovdověla, ke komu se mohla utéci, než ke svému švagrovi a žádat ho o pomoc. Byla totiž královnou vdovou v zemi, jež stála na pokraji revoluce, a situace se jí vymykala z rukou. I když Zikmund byl známý proutník, pochybuji, že by zneužil situaci, v níž se nešt'astná Žofie zralé krásy, ale ztrhaných rysů ocitla. Spekulace týkající se těchto dvou mužů můžeme bez jakéhokoli zaváhání a směle začlenit do kategorie dvorských drbů, jež měli na svědomí v Jírově případě příslušníci z řad vysoké šlechty, kteří nepokrytě žárlili na své kolegy z řad nižší šlechty.
A nyní k manželství královského páru. Ano, bylo nešt'astné. Královna Žofie, když byla mladá, oplývala nevšední krásou. Král ji zpočátku velice miloval, ale tato láska stále ochabovala v planém očekávání mužského potomka, dědice trůnu. Dnes se zdá být velice pravdě podobné, že neplodný byl král. Samozřejmě ve středověku byla na „vině“ vždy žena. A Václav by si ani ve snu nepřipustil, že by za to „mohl“ on. Pokud byl někdo někomu nevěrný, byl to král. Když s královnou přestal spávat, stále častěji se utíkal ke svým „lazebnicím“ a milovnicím. Těchto nevázaných sexuálních orgií, při nichž víno teklo proudem nejenom do hrdel prostopášníků, se účastnili údajně i královi milci. Naopak královna nechtěla „náhradu“ za krále, ale spíše za této situace hledala duchovní útěchu. Myslím, že jí psychicky velice pomohlo, když mohla začít navštěvovat Husova kázaní v Betlémské kapli. A jestli byl nějaký
Jan jejím zpovědníkem, pak to byl kazatel z Betléma, i když ne pochopitelně v Johánkově době.
Palacký ale hlavně moderní historiografie (Spěváček, Bobková) nepředložili jediný důkaz o tom, že Johánek z Pomuku byl zabit za to, že hájil zpovědní tajemství. Pouze Palacký uvádí, že Johánek, před dopadem do chladných vln Vltavy nebyl ještě mrtvý. Opust'me tedy spekuace a dvorské klepy a smiřme se s tím, že světec zaplatil životem za svůj podpis na jmenovacím dekretu mnicha Olena, jako Rackova nástupce v kladrubském opatství. Opětovně zdůrazňuji, že to nijak neumenšuje Janovo mučednictví, to jen katolíkům se zdálo málo důstojným. Amen!