Fórum zájemců o historii

Jak se exkomunikace šlechtice dotkla jeho poddaných. Bylo to tak, že se na jeho území nesměly slavit vše, nepohřbívalo se dle církevních pravidel, nekřtily děti a podobně?

Narazil jsem na to zde http://www.e-stredovek.cz/forum/viewtop ... 905#p42905" onclick="window.open(this.href);return false;, tak by mě zajímaly důsledky takového činu. Chápu, co to znamenalo pro toho postiženého velmože (že nesměl ani páchnout do kostela ), ale co chudáci jeho poddané ovečky?

K tomu by mohlo být něco zde: https://www.academia.edu/24903997/Pozap ... _interdikt" onclick="window.open(this.href);return false;

Ježek píše:K tomu by mohlo být něco zde: https://www.academia.edu/24903997/Pozap ... _interdikt" onclick="window.open(this.href);return false;

Děkuji, velmi zajímavé čtení! Jak je vidět, každá doma měla nějakou svoji "kolektivní vinu"

A ta kolektivní vina vychází podle mě z něčeho, co nazývám kolektivní identitou. V dřívějších dobách byl člověk více jednotkou většího sociálního organismu, než aby byl individualitou.. Moderní doba vrací tohle pojetí v radikálním nacionalismu, kde je člověk hlavně součástí národa a až pak individualitou, nebo v komunismu, kde je člověk slovy Stalina šroubkem ve stroji.. V náboženství to používají sekty - spasen bude jen člen sekty, zatímco ostatní lidé se mohou chovat jakkoli morálně a dobře, ale nejsou součástí toho správného celku..

Středověk měl kolektivní identitu, kde Bůh spasil celý společenský organismus, nebo ho celý zavrhl. Pokud by byl ten organismus nakažen "nemocí", míněno kacířstvím, tak zahynul celý.. jako když lidské tělo postihne nemoc a celé ho zabije, nebo jako když se zadře jeden šroubek ve stroji.. Středověk vnímal jako základní jednotku nějaký lidský celek, ne jednoho člověka.. Spása se týkala toho celku a člověka jako součásti toho celku..

Rozebíral jsem to kdysi tady - http://www.e-stredovek.cz/forum/viewtop ... 14&#p38114" onclick="window.open(this.href);return false;

Ingolf píše:A ta kolektivní vina vychází podle mě z něčeho, co nazývám kolektivní identitou. V dřívějších dobách byl člověk více jednotkou většího sociálního organismu, než aby byl individualitou.. Moderní doba vrací tohle pojetí v radikálním nacionalismu, kde je člověk hlavně součástí národa a až pak individualitou, nebo v komunismu, kde je člověk slovy Stalina šroubkem ve stroji.. V náboženství to používají sekty - spasen bude jen člen sekty, zatímco ostatní lidé se mohou chovat jakkoli morálně a dobře, ale nejsou součástí toho správného celku..

Středověk měl kolektivní identitu, kde Bůh spasil celý společenský organismus, nebo ho celý zavrhl. Pokud by byl ten organismus nakažen "nemocí", míněno kacířstvím, tak zahynul celý.. jako když lidské tělo postihne nemoc a celé ho zabije, nebo jako když se zadře jeden šroubek ve stroji.. Středověk vnímal jako základní jednotku nějaký lidský celek, ne jednoho člověka.. Spása se týkala toho celku a člověka jako součásti toho celku..

Rozebíral jsem to kdysi tady - http://www.e-stredovek.cz/forum/viewtop ... 14&#p38114" onclick="window.open(this.href);return false;

Bylo to teologicky mylné, vedené spíše praktickou potřebou donutit hlavouna k slušnému chování. Nefungovalo to nikdy. Příkladem je spíše než exkomunikace interdikt, s kterým se směšuje. Interdikt je nad územím, exkomunikace nad osobou. Nejznámější je interdikt v době Václava IV. Na to tady jsou jistě znalci doby, já to nejsem.