Ozbrojený odpor musí mít definované nějaké cíle. Pokud by to měla být obnova řádu, tak by to znamenalo vytáhnout proti celé francouzské armádě, sesadit Filipa IV., nechat dosadit nového krále, podobně pohrozit papeži.
Jiné řády se vydaly logickou cestou, když si udělaly nějakou územní základnu (náhradou za ztracené území v Palestině). Němečtí rytíři rozšiřovali svůj řádový stát v dnešním Polsku, johaniti soustředili boje na Rhodos a ovládli, takže nesli nějakou dobu název rhodští rytíři (a po obraně Malty proti Turkům nesou dodnes název Maltézští rytíři).
Další rytíři se vrátili ke kořenům, kdy i johanité byli původně řádem špitálním, a začali provozovat nemocniční péči. Poutník potřebuje ubytovat, poskytnout jídlo a pití, alespoň základní ošetření, nějaké duchovní potřeby (takto dodnes fungují ubytovny na cestě do Compostely). Poutník do Svaté země tehdy potřeboval i vojenský doprovod na ochranu před lupiči nebo muslimy. Tak se ke špitální péči přidala funkce vojenská, která v mírových podmínkách zase mizela.
Co ale přetrvalo, bylo to, že špitálnictví vedly osoby urozené, rytíři, i když ta jejich vojenská funkce už pominula. Takže když svatá Anežka Česká, dcera Václava I. a zakladatelka anežského kláštera, založila špitální řád Křižovníků s červenou hvězdou (je to jediný český katolický řád), mohli se členy řádu věnujícímu se péči o nemocné stát zase jen rytíři. Tak autor Zbraslavské kroniky cituje jednoho mnicha: "Tu do středu přichází řád válečníků, jež pocta světská provází - řád křižovníků." (kap. 87)
V moderní době se rytířské řády věnují té špitální a dále charitativní činnosti. Johaniti dělají v podstatě pečovatelskou a asistenční pomoc -
https://maltezskapomoc.cz/ . Mezinárodně mají johaniti podobně jako Červený kříž nebo Červený půlměsíc tzv. mezinárodní právní subjektivitu, to znamená, že mohou uzavírat mezistátní smlouvy jako běžný stát.
Lazariáni, plným jménem Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského, se jmenují podle Lazara, kterého Kristus vzkřísil z mrtvých. V Palestině vedli lazariáni špitál pro malomocné, dnes provozují mj. hospic v bohnické léčebně, mají od ní pronajatou budovu. To slovo hospic stejně jako špitál pochází z lat. hospitium, a to od slova hospes - hosté, z toho pak i ang. hospital. Ten hospic zase odráží dobu, kdy špitál napůl léčil a napůl chystal člověka na odchod k Bohu.
Templáři vlastní územní základnu neměli, po vyhnání z Palestiny živořili na Kypru, s jehož dynastií měli už dlouho napjaté vztahy. Jakub de Molay byl zvolen velmistrem právě v tomto kyperském vyhnanství a jeho plány spočívaly v obnovené kruciátě proti muslimům, ne v defenzivním pojetí, kde by si dobyli vlastní územní základnu a za kterou by stálo za to bojovat.
Špitály templáři neměli, poukazoval na to i Molay, když odmítl návrhy na sloučené johanitů a templářů do jednoho řádu: "Templáři vyslýchaní ohledně charitativní činnosti řádu upozorňovali na skutečnost, že jejich úkolem nebylo zajišťovat špitální péči po vzoru johanitů. Neboť, jak píše Jakub de Molay ve svém pojednání o spojení řádů, "jeden byl založen na pohostinství, druhý na vojenské službě"." (
https://argo.cz/knihy/jakub-z-molay/ , s. 128)
Ta templářská moc vycházela z bohatství a feudálního vlastnictví - buď přímo pozemků, nebo dávek z vybraných cel nebo mlýnů apod., které odkázal ten který šlechtic. Pokud byli templáři prohlášeni za zrušené, nikdo jim nemusel dávky dál poskytovat, nikdo jim taky nemusel platit dluhy (včetně Filipa IV.). Nikdo se k templářům nemohl přidat, to už by se chápalo i jako zločin. I kdyby měli vlastní území, kdo jim v tu chvíli poskytl majetek.. Jestli templáři mohli za něco bojovat, tak za vlastní život, a to porůznu dělali.
Ve Francii proběhlo zatčení templářů v jeden den, v nešťastný pátek třináctého, odneslo to 1500 templářů. Ale i tak z přístavu La Rochelle odplula templářská flotila o 18 lodích a její osudy jsou neznámé, resp. předmětem všelijakých konspiračních teorií. V jiných zemích zatýkání neproběhlo, resp. proběhly soudy, které uznaly templáře za nevinné.
---
Co bylo trestuhodné, byla Molayho naivita a nedbání informací, že se něco chystá. Templáři přitom měli odjakživa dobrou výzvědnou síť, věděli třeba o egyptském plánu na dobytí posledních křižáckých území na pobřeží Palestiny a zařizovali se podle toho. Ve Francii také věděli o nebezpečí, ale Molay důvěřoval v postavení řádu.