Mahaut napsala
Otázkou je, zda poslechli krále nebo sami sebe
Zdravím Tě a jsem rád, že se Ti diskuze líbí.
Já nemohu napsat jak to tehdy asi bylo, ale mohu popsat pouze můj dojem jak to asi vzniklo.
Kolem nového krále Guy de Lusignana , vznikly dva názorové tábory. Jedněm bych říkal jestřábi (takoví ti radikálové) jejichž činy mi vůbec nejsou sympatické. Byli to lidé jako tebou zmiňovaný Renaud z Chatillonu, či velmistr templářů Gerard z Ridefortu.
Druhou skupinu reprezentoval Raimond z Tripolisu (snad ta jména píšu správně), který byl regentem bývalého krále. Ten je mi naopak velmi sympatický. No a těmto bych říkal třeba umírnění.
Umírnění chtěli pokračovat v politice bývalého krále. Jakési politice dohod a příměří ze Saladinem. Kdežto jestřábi se snažili vyvolat konflikt a utkat se se Saladinem (získat další území). Myslím, že v té době měl už i Saladín stejné přání a konflikt skutečně vyvolal.
Oblehl totiž křižácké město Tiberias. Královská rada rozhodla, že je nutné okamžitě vyrazit městu na pomoc. A i když umírnění neustále upozorňovali, že se Saladínem je možné se dohodnout, byli označeni a zababělce a král se rozhodl pro vojenskou výpravu. Vojsko bylo shromážděno strašně rychle. Když vyráželi, věděli že mají den pochodu ke Galilejskému jezeru. Proto si nevzali velké zásoby vody a počítali s tím, že vodu u jezera doplní. Zřejmě nevěděli že Tiberias je již dobit a před jezerem na ně čeká celá Saladínova armáda. K jezeru se již nedostali a skončili na náhorní planině odkud prý na to ohromné množství vody viděli.
No a ještě uvedu pár drbů :
Raimond z Tripolisu prý utekl zrádně z boje - nevěřím tomu, protože celý jeho život tomu nenasvědčuje. Nejspíš utekl až když už bylo po všem, nebo téměř po všem.
Byl prý tak zbabělý, že odmítal vytáhnout obleženému městu na pomoc i když tam měl manželku. Myslím, že se domníval, že jednání se Saladínem by bylo účinnější a rychlejší pomocí.
Saladín byl prý krutý. Nemyslím si to. Souhlasil s přerušením bojů po dobu nějaké svatby, která se konala ve městě. Toto příměří dokonce prodloužil a svatebčanům poslal dar. Když k němu přivedli jakousi křesanku, která vyvolala rozruch v jeho táboře, vyslechl ji. Dozvěděl se , že hledá své dítě, které jí muslimové ukradli. Nechal to dítě hledat a skutečně jej našli na trhu s otroky. Dítě i matku pak nechal bezpečně dopravit zpět do města i s dary.
To co se dělo pak v dobytém Tiberiasu, bylo jistě strašné ale bylo to dílo vojenské lůzy.
Zrádná Saladínova povaha se prý ukázala i na smrti Renauda z Chatillonu. Dal prý mu milost a okamžitě na to jej vlastnoručně zabil.
K Saladínovi mi však sedí spíše jiný výklad, který jsem četl. Saldín podal na znamení milosti pohár s vínem (nebo vodou) králi, ten upil a pohár podal vedleklečícímu Renaudovi. Saldín zvolal "jemu jsem milost nedal" a bylo po Renaudovi. Ostatně se domnívám, že si nic jiného nezasloužil.
Jo a mezi křižáky byl popraven i jeden svatý, ale na jméno si již nevzpomenu.
To jsem toho zase napsal a co je tam slůvek - prý.