Fórum zájemců o historii

Blaze tomu, kdo rád vzpomíná svých otců a vesel baví posluchače o jejich činech.
Právě je 23 zář 2018 08:19

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 67 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Velké obléhání Malty 1565
PříspěvekNapsal: 09 pro 2008 00:49 
Offline
Paní
Uživatelský avatar

Registrován: 26 zář 2008 20:00
Příspěvky: 366
Bydliště: 1 km od Prahy
Has thanked: 0 time
Been thanked: 0 time
Dìjiny nám vyprávìjí o slavných bitvách. Nuže, proè došlo k obležení Malty? Proè zahynuly na obou stranách tisíce stateèných mužù, kteøí k sobì jinak bezpochyby vùbec necítili nepøátelství? Proè zahynuly na obou stranách tisíce stateèných mužù, kteøí k sobì jinak bezpochyby vùbec necítili nepøátelství? Jak se obyvatelé Malty dívali na johanity, cizí vojáky na svém území, kteøí útok Turkù vyslovenì provokovali?Kdo vlastnì u nás rozhoduje, my nebo cizí žoldáci? Proè se má zásah proti nim odehrát na našem území? Když budeme stavìt pevnosti na obranu, pak si tím potenciálního agresora skuteènì znepøátelíme a sami si jeho váleènou reakci vyprovokujeme. Nestane se snad právì tahle stavba zcela logicky prvním cílem jeho útoku?

Záznamy se dochovaly. Prostých lidí se císaø a papež pochopitelnì neptal, tìm vládnoucím se to pak vùbec nelíbilo. Vìtšinou se ale obávali o vlastní moc a privilegia, ostatní zøejmì už nebylo tak dùležité. Nìco mùžeme zodpovìdìt sami. Jistì, pevnost chránící pøístav bude napadena jako první, ale bylo by snad lepší nechat jako první napadnout nechránìná mìsta plná civilního obyvatelstva?

Celé obléhání bylo historicky mnohokrát zpracováno, vždycky ovšem pouze z pohledu dnešního køesanského svìta. Kde se však berou nenápadné poznámky johanitù, že tohle èi onohle z jejich akcí mimo Maltu jim sultán dlouho trpìt nebude? Dovolte mi tedy udìlat výjimku a dát slovo Sülejmanovi. Kdo byl Sulejman zde:
http://www.youtube.com/watch?v=FQxmBY-- ... re=related

"Já že jsem agresor? A kdopak to stále mele nìco o nìjakém osvobození svatého hrobu? Pevnosti jsou na obranu? Nebo aby se tam johanité stáhli po agresi na mé území? Musel jsem zaútoèit na Rodos, abych se jich ve své blízkosti zbavil. (1522). Mohl jsem je tam všechny pobít, ale nechal je odtáhnout i s majetkem. Kdy se køížoví rytíøi takhle šlechetnì zachovali ve svaté zemi k muslimùm? Sotva jsou na Maltì, jde to všechno znova."

Nato by johanité asi pøiznali, že jejich politika není zdaleka tak defenzivní, jak si bude jednou køesanský svìt povídat. Jistì by ale pøidali, že co vlastnì znamená území sultána? Vždy je to historicky všechno køesanská Byzantská øíše, kterou on vojensky dobyl a znièil. Tím by ovšem mìli pravdu taky až na tu malièkost, že ta byla zase od Øímanù vojensky dobyté území.

Zùstává tedy jedna základní otázka! Byl by Sultán Sülejman napadnul Maltu, kdyby se na ni neusídlili johanité, kteøí mu byli trnem v oku? Moje odpovìï: možná pozdìji, ale docela urèitì! Osmanská øíše byla v tu dobu na vrcholu rozkvìtu a neustále expandovala. Pokud platí pravidlo, že státy se udržují principy svého vzniku, pak sultán ani nemohl jednat jinak. V tu dobu už Turci dobyli a obsadili katalánské pobøeží (1542), mìsta Niza (1544) a Tripolis (1551). Malta, nemohla uniknout jejich zájmu. Navíc nebyl vždy rozkaz sultána ani potøeba.

Velitelé turecké armády se èasto spojovali s piráty a drancovali støedomoøí do vlastní kapsy. V roce 1551 pøiplula takováto váleèná flotila k Maltì. Její opevnìní a pøítomnost johanitù však kapitány od útoku odradily. Obrátili tedy k sousednímu ostrovu Gozo, který vyplenili a témìø veškeré obyvatelstvo, asi 6000 lidí, odvlekli do otroctví. Staøí a nemocní, kteøí byli ušetøeni, pak v pøíštích letech vymøeli hlady, protože nemìli sílu zpustošená pole a zavodòování obnovit. Po této zkušenosti už nikdo nepøišel na myšlenku, že radìji nebudeme potenciálního agresora dráždit nìjakým obranným zaøízením. Jestliže Malané o johanity nestáli, pak o Turky ještì ménì a koneènì si uvìdomili, že sami se jim nikdy neubrání. Že tedy køesané ve støedomoøí musí táhnout spoleènì za jeden provaz, pokud nechce každý na svém vlastním viset. Výstavba dalších pevností se urychlila.
Dne 18. kvìtna roku 1565 se na obzoru ostrova Malty objevuje turecká váleèná flotila. 140 bojových galér, k tomu øada zásobovacích lodí, na nich 40 000 perfektnì vyzbrojených osmanských váleèníkù. Jádro této armády tvoøí v tìch dobách obzvláštì krutí janièáøi. Rozkaz sultána Sülejmana zní jednoznaènì: Dobýt pevnosti, znièit obranu, obsadit Maltu, naložit s obyvatelstvem bìžným zpùsobem a ostrov zaèlenit do Osmanské øíše jako strategicky dùležitý pro další výboje. Sicílie leží pouhých 90 kilometrù severnì.
Dne 19. kvìtna 1565 se Turci vylodili na Maltì a rozestavìli dìla kolem pevnosti St. Elmo, která ležela na špici poloostrova, kde se dnes rozkládá hlavní mìsto Valletta. 21. kvìtna zapoèal útok. Dennì dopadá na hradby asi 6000 dìlových koulí. Nìkolik metrù silné hradby odolávají, aspoò zatím. Obèas se St. Elmo zatøese a zahalí kouøem. To dìla pevnosti odpovídají.

Když Malané uvidìli na obzoru váleènou flotilu, zaèali jednat podle pøipraveného a jistì vícekrát nacvièeného plánu. Zapomeòme nyní všechny slavné rytíøské romány a pokusme se na tento den, 18 kvìtna 1565, podívat realisticky.

Bezpochyby tady vydìšenì stálo mnoho obyvatel, kteøí se báli a byli by radìji bezpodmíneènì kapitulovali. Na druhé stranì veslovali na galérách otroci, kteøí pøikovaní a pod bièem otrokáøù hluboce litovali, že padli osmanským Turkùm do rukou živí. Zatímco jejich ženy a dìti jsou nyní zcela bezprávní otroci svých pánù, musí oni ještì vynaložit poslední sílu aby tento osud pomohli pøipravit svým dalším krajanùm. Veslovat, než se tìlo vyèerpá natolik, že bude sice ještì živé, ale pro otrokáøe už nepotøebné hozeno s ostatními odpadky pøes palubu.

V den napadení už není èas na nìjaké referendum nebo diskuse, kdo mìl kdy v èem pravdu. Povinnost obrany platí pro všechny a ti všichni mùžou nyní jen doufat, že je jak a èím se bránit. Obyvatelé se stahují do pevností a citadel. Zapálí pole a domy, studny zamoøí exkrementy. Mnoho Turkù pak dostalo hned v pøíštích dnech úplavici. Další detaily radìji zanechme. Skuteèná válka si na šlechetné rytíøské souboje moc nepotrpí. Turci mají od sultána rozkaz zvítìzit a Malané vìdí, co by znamenalo podlehnout. Úèel tedy svìtí prostøedky a to na obou stranách.

Johanité natáhli v zátokách øetìzy a na bøezích kolem postavili palisády ze zašpièatìlých kùlù. Pevnost St. Elmo na špici poloostrova, která mìla tvar nepravidelné pìticípé hvìzdy, byla však jako první pod palbou dìl z lodí i pevniny.

Na pomoc Osmanùm pøiplul za nìkolik dní i slavný pirát Turgut Reis, zvaný Dragut, který mìl s dobýváním pevností zkušenosti. Volání o pomoc johanitù však zùstalo ještì dlouho nevyslyšeno. Témìø po mìsíci se podaøilo útoèníkùm jeden roh opevnìní prostøílet a tudy pak vedli další útok. Dne 23. èervna, více než po mìsíci obléhání, padla pevnost St. Elmo a byla útoèníky obsazena. Z 1500 obráncù se Osmanùm dostalo živých do ruky devìt. Mustafa Paša jim nechal useknout hlavu, jejich tìla pøibít na køíže a hodit do moøe, aby je proud odnesl k ostatním obráncùm. Možná pro muslima bìžný zpùsob zacházet s køesanským zajatcem, ale pokud tím snad ještì nìco sledoval, pak mu to vyšlo.

Velmistr La Valette nechal nato usekat hlavy tureckým zajatcùm a støílet je z kanónù na oblehatele. Nic nemohl Mustafa potøebovat více. Jestliže jeho vojáci zatím válèili pracovnì, bez emocí a celkem se jim mohlo i hodit do krámu nechat se zajmout, nyní se dostavil ten pravý bojový duch. I oni bojovali se správnou nenávistí k nepøíteli a do posledního dechu, i oni vìdìli co znamená padnout do zajetí køesanù. Týdny plynuly, na obou stranách se vraždilo z pomsty a dobíjeli zranìní i nemocní, kteøí už stejnì nemohli výsledek války ovlivnit.

Jedna událost z této doby vešla do dìjin Malty pod názvem "velký blaf". Jelikož byly všechny vojenské síly staženy na pobøeží, stálo hlavní mìsto Mdina (èti Em-dyna) prakticky nechránìné.

To vìdìl Mustafa Paša a poslal jednoho generála s 1800y vojáky mìsto obsadit. Velitel Mdiny se vèas o nebezpeèí dozvìdìl, ale co mohl dìlat? Nemìl dost obráncù ani prachu a dìlových koulí. Použil tedy rafinovanou lest. Nechal všechny obyvatele mìsta, starce a ženy obléci do uniforem, dal jim muškety nebo jejich atrapy a poslal je pózovat na hradbách. Když Turci zaútoèili, nechal vypálit salvu ze všeho, co mìl tak právì k dispozici. Turci pøekvapení poètem obráncù si zámìr rozmysleli a odtáhli. Turecký generál netušil, že tou jednou krásnou salvou mìsto spotøebovalo veškerý prach a na druhou už nemìlo. Blaf vyšel.

Po dobytí pevnosti St.Elmo pøestavìli Turci baterie dìl a ostøelovali Birgu (dnešní Vittoriosa), St. Angelo a Senglea. Útok po silné dìlostøelecké pøípravì podnikli 7. srpna, ale byli odraženi. Navíc kavalerie johanitù za jejimi zády vnikla do tureckého tábora, kde jezdci pobili koho našli. Boj se táhnul do nekoneèna a bezvýslednì. Jen poèet zbyteènì padlých na obou stranách narùstal. 21. srpna podnikli Turci ještì poslední útok a pokusili se dobýt pevnosti Birgu a Senglea. Jejich síly už nato ale nestaèily, byli znovu odraženi. K tomu jim pøišla zpráva, že zásobovací loï, na kterou už dlouho toužebnì èekají nikdy nepøipluje. Byla kdesi kýmsi pøepadena a vydrancována.

Zaèátkem záøí zbývá z armády mocné Osmanské øíše zhruba ètvrtina, ale Maltu brání už jen asi 800 vojákù. Tu koneènì pøichází pomoc køesanského svìta. Ze Sicílie pøiplouvá armáda jménem Gran Soccorso a bere Turky pod palbu. Ti se ještì pokusí o souboj, ale už je jim celkem jasné, že tahle bitva je prohraná. Navíc generál Mustafa Paša neznal skuteèný poèet køesanské posily a netušil, že jich je pouze asi osm tisíc. Jeho zbylí vojáci jsou už dávno naprosto zdemoralizovaní a povìtšinou nemocní. Dne 8. záøí 1565 se zruinovaný zbytek turecké armády obrací na útìk. Malta odolala.
pøevzato od: Gregor Moldavit - krásnì zkráceno - téma na celou knihu
celý èlánek zde:
http://dalky.cz/cteni/c-velke-oblehani-malty.html
http://www.youtube.com/watch?v=NRvgGQL1 ... re=related
upoutávka na pøedstavení :
http://www.youtube.com/watch?v=Gje02H4T ... re=related

_________________
Všechno je jinak.
Poznávej cesty Páně.


Naposledy upravil duli dne 09 pro 2008 17:13, celkově upraveno 4

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: další okolnosti
PříspěvekNapsal: 09 pro 2008 01:15 
Offline
Paní
Uživatelský avatar

Registrován: 26 zář 2008 20:00
Příspěvky: 366
Bydliště: 1 km od Prahy
Has thanked: 0 time
Been thanked: 0 time
Na zaèátku roku 1565 se podaøilo øádovým galérám zajmout veslici, plnou mladých hochù a eunuchù, blízkých Sulejmanovu srdci. Rytíøi je už nikdy Sulejmanovi nevrátili a nic se o nich neví.
Bojù se na turecké stranì zúèastnilo 6300 janièáøù, vybraných ze 40.000, tedy tìch nejlepších. 9.000 spahiù, 9.000 jajaláøù, což byli sebevražední útoèníci (jako kamikaze). Útoèili omámení hašišem, Obleèeni byli do zvíøecích kùží a na hlavách mìli pozlacené turbany. Mìli jen štít a šavli.
janièáøi:
http://www.youtube.com/watch?v=fI1fdhDx3FQ&NR=1
http://www.youtube.com/watch?v=-QKfDjGF ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=ackK2GP8 ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=8EnrH7PR ... re=related
(Janissary skupina Mehter Takımı je považována za nejstarší druh vojenského pochodového orchestru na svìtì)

Velmistr nechal studny v okolí otrávit konopím, výtažky z jedovatých bylin a fekáliemi.
Zátoku mezi dvìma pevnostmi uzavøel povìstný velký øetìz.
Draguta zasáhl za ucho kámen (byl ostøelován) a po nìkolika dnech zemøel, jak si pøedpovìdìl, když na vedlejším ostrovì Gozo zemøel pøed lety jeho bratr.

Na poèest velmistra bylo založeno mìsto, které po nìm bylo pojmenováno - Valetta (Humilissima Civitas Vallettae). Tímto vítìzstvím zachránili rytíøi Øádu svatého Jana jižní Evropu a køesanství. Zaèal další rozvoj Malty a ostrova Gozo, rozvíjela se kultura, architektura a umìní. Z tohoto období pochází mnoho cenných historických budov. Mìsto Valletta bylo postaveno v pravoúhlém systému. Protože rytíøi byli vìtšinou velmi majetní, najali si ty nejlepší umìlce k výstavbì celého mìsta. Vznikly tady tak pøekrásné umìlecké skvosty. Mìsto mìlo svùj vodovod a kanalizaci, což byl na tehdejší dobu úžasný pokrok.
Jean Parisot de Valette zemøel klidnì roku 1568 pøed dokonèením mìsta. Je pohøben v katedrále svatého Jana Køtitele.
Here lies La Valette.
Worthy of eternal honour,
He who was once the scourge of Africa and Asia,
And the shield of Europe,
Whence he expelled the barbarians by his Holy Arms,
Is the first to be buried in this beloved city,
Whose founder he was (pùvodní nápis je latinský, toto je pøeklad)
Pozdìji, když padla Osmanská øíše se u èlenù Øádu vytratila disciplinovanost a schopnost tvrdì bojovat. Na to rytíøi doplatili, když v roce 1798 pøiplul do Grand Harbour Napoleon a Malta se mu vzdala bez jediného výstøelu. Napoleon ukonèil po 268 letech vládu Øádu rytíøù Svatého Jana, nebo-li Maltézkých rytíøù. Francouzská posádka kapitulovala v záøí roku 1800, ale britská vláda si pøíliš nevìdìla rady s neoèekávaným pøevzetím moci na Maltì.
Amienská smlouva podepsaná v bøeznu 1802 povolila návrat rytíøù na ostrov, ale Malané se postavili proti této dohodì a požadovali, aby Británie i nadále spravovala ostrov. Jejich prosby však poté, co opìt vypukla válka mezi Británií a Francií v kvìtnu 1803, nebyly vyslyšeny a rytíøi se vrátili zpìt. Za války byly evropské pøístavy blokovány britským obchodním lodím a Británie brzy zmìnila názor a uvìdomila si strategickou polohu Malty. Ale rytíøi zde zùstali.
Hymna øádu:
http://www.youtube.com/watch?v=J1Z4Ascd ... re=related

http://www.youtube.com/watch?v=yRM-Uou5 ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=Fq-8CiMb ... re=related
http://www.pooh.cz/pruvodce/a.asp?a=2004581&db=444

_________________
Všechno je jinak.
Poznávej cesty Páně.


Naposledy upravil duli dne 23 led 2009 14:18, celkově upraveno 15

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Řád v Čechách
PříspěvekNapsal: 09 pro 2008 02:18 
Offline
Paní
Uživatelský avatar

Registrován: 26 zář 2008 20:00
Příspěvky: 366
Bydliště: 1 km od Prahy
Has thanked: 0 time
Been thanked: 0 time
Na začátku existence Øádu v Èechách stáli vyšehradský probošt a panovníkùv kancléø Gervasius a jeho synovec podkancléø Martin, kteøí vìnovali své jmìní na zøízení johanitské komendy na malostranském pøedmostí v Praze u tehdejšího Juditina mostu, pøedchùdce Karlova mostu . Panovník nadání potvrdil a přidal i pozemky v okolí mostu. Centrem vzniklého územího útvaru se stal chrám Matky Boží pod øetìzem na konci mostu (sub catena in pede montis). Název ukazuje na uzavírání brány komendy v noci øetìzem (pravdìpodobnì v místì dnešní Mostecké ulice) èi ohranièení tehdy nezastavìného øádového území øetìzem. V sousedství kostela vznikla øádová komenda se špitálem, který peèoval o poutníky a pocestné pøi vstupu do tehdejšího mìsta.
Roku 1182 potvrdil papež Lucius III. vlastnictví Øádu sv. Jana. Tøílodní románský chrám byl stavìn v letech 1158 až 1169 souèasnì s budovou konventu a hospicem. Prvními èleny Øádu byli v Praze pravdìpodobnì knìží - prvním známým pøevorem konventu je v roce 1181 pøevor Bernard.
V roce 1217 se však vedle pøevora Milhosta uvádí mistr Hugo, rytíø, mající pod svojí pravomocí tehdy již existující komendy v Èechách. Mùžeme ho považovat za pøedchùdce pozdìjších velkopøevorù. Øád byl podporován èeskými velmoži a tak postupnì vznikala další sídla - v Manìtínì, Støíbøe, Kadani, Ploskovicích a zvláštì ve Slezsku. Roku 1243 vìnovali mocní Bavorové ze Strakonic Øádu hrad Strakonice, který se stal øádovým sídlem až do 20. století, kdy musel být z hospodáøských dùvodù prodán.
Ve 13. století vznikly další komendy v Mladé Boleslavi, Žitavì a ve Svìtlé pod Ještìdem (dnešním Èeském Dubu, kde byly zbytky øádové komendy nedávno odkryty).Souèasnì s rozvojem Øádu v èeských zemích ze svého pražského centra to byla øádová komenda v Mailbergu v Dolním Rakousku, rovnìž založená v polovinì 12. století, z níž se Øád šíøil v Rakousku, a tak vzniká ve stejné dobì a soubìžnì základ pozdìjšího spoleèného Èeského a rakouského velkopøevorství.
Ve 12. a 13. století se Øád také šíøí ve Slezsku (Velký Týnec, rok 1170; Hrobníky, rok 1218; Kladsko, rok 1184; Makov a Opolí, rok 1224 a další).Úkolem øádového osídlování byla v tehdejší dobì nejen péèe o nemocné a pocestné, ale také ochrana cest a stavba kostelù, spojená s jejich duchovní správou. Tak rovnìž vznikají øádové fary, jichž se zachovala do našeho století celá øada. Typickými komendami s péèí o nemocné (tj. øádovými špitály) byly Strakonice, Mladá Boleslav, Brno a Opava. Komendou zbudovanou k ochranì dùležité cesty, ale pravdìpodobnì spojenou se špitálem byl Èeský Dub, založený kolem roku 1260. Z rùznosti úkolù také vyplývá, že øádová sídla byla obsazována rytíøi pro ochranu cest a hranic, knìžími pro duchovní službu v øádových kostelích a sloužícími bratry pro péèi o nemocné.Ve 14. století pùsobilo v pražském konventu již devatenáct knìží a deset rytíøù, kteøí spoleènì peèovali o školu a starobinec.
Roku 1301 obdržel pøevor pražského kostela Panny Marie pod øetìzem od papeže Bonifáce VIII. právo pontifikálií a od té doby je infulovaným pøevorem.V roce 1378 musela být již dokonèena pøestavba pražské románské baziliky v gotickou novostavbu, protože v ní bylo vystaveno tìlo zemøelého císaøe a krále Karla IV. a roku 1387 také zesnulá královna Johana, první cho Václava IV. Øádový konvent se v roce 1393 stal svìdkem známé scény, kdy se na neutrální pùdì sešli král Václav IV. s arcibiskupem Janem z Jenštejna, na jehož hlavu se snesl králùv hnìv. Obìtí tohoto hnìvu se pak stal arcibiskupùv generální vikáø Jan Nepomucký, který zemøel jako muèedník. Také pøevor Øádu Markold pozdìji zemøel násilnou smrtí na Karlštejnì.
Od konce 13. století stáli v èele zdejší øádové provincie cizinci, kteøí však byli panskou opozicí proti králi Janu Lucemburskému zatlaèeni, a od roku 1337 stojí v èele velkopøevorství témìø výhradnì pøíslušníci èeského panského stavu - Havel z Lemberka, Jan z Vartenberka, Jindøich z Hradce, pozdìji Wratislavové, Kolowratové, Lobkowicz, Sternberg a další.Rozvoj èinnosti Øádu byl násilnì pøerušen husitskými bouøemi.
V roce 1420 byl pražský kostel i konvent vypálen a ústøedním sídlem velkopøevorství se stává až do roku 1442 hrad Strakonice. Také další komendy byly znièeny (Manìtín, Èeský Dub, Mladá Boleslav, Horažïovice, Kadaò a další). Velkopøevor Jindøich z Hradce padl v boji proti husitùm, zatímco velkopøevor Jošt z Rožmberka, pozdìji knìz a biskup bøeclavský, se snažil v øadì spisù o smír mezi znesváøenými stranami. Mnoho øádového majetku se také ztratilo zabavením zchudlou královskou komorou. Tehdy zùstaly aspoò doèasnì oporou velkopøevorství komendy ve Slezsku, které zpoèátku nebyly postiženy válkou a zachovaly si svoji aktivitu (Opava, Žitava).
V 16. století rovnìž tam dochází ke ztrátám.Bìhem 13. století došlo k podøízení slezských komend pražskému mistru a zaèátkem 14. století také rakouských, a vzniká tak spoleèné Velkopøevorství èeské a rakouské se sídlem v Praze.
Teprve po konci Tøicetileté války, bìhem níž se osvìdèili velkopøevoøi Matouš Dìpold z Lobkowicz (1591 - 1620) a Rudolf Colloredo (1637 - 1657), dochází k novému rozkvìtu. Matouš Dìpold z Lobkowicz jen šastnou náhodou a pro svùj vìk a umírnìnost unikl pražské defenestraci a Rudolf Colloredo jako císaøský vojevùdce v roce 1648 hrdinnì bránil Prahu proti Švédùm. Jeho krásný pomník stojí v øádovém kostele. Pøevor Bernard de Witte obnovuje kostel Panny Marie pod øetìzem a Ital Carlo Luragho mu dává dnešní barokní podobu. Roku 1621 vzniká øádová knihovna, z níž pozdìji øádový knìz František Smitmer (+ 1796), velký bibliofil, uèiní knihovnu evropského významu, zachovanou do našich dnù. Karel Škréta maluje z povìøení pøevora de Witte oltáøní obraz u Panny Marie pod øetìzem, znázoròující bitvu u Lepanta (1571) a úèast øádových lodí.
Velkopøevor Gundakar Poppo Dietrichstein buduje v roce 1726 vedle øádového kostela nový velkopøevorský palác, jak jej dnes známe na stejnojmenném námìstí na pražské Malé Stranì a jak pøipomíná jeho znak nad hlavním vchodem. Knìžský konvent dostává v roce 1731 novou budovu po boku kostela z druhé strany. velkopøevor Dietrichstein také zakládá pozoruhodnou obrazovou galerii, která se rovnìž zachovala v majetku Øádu.
Øádové území na Malé Stranì - tak zvaná Maltézská jurisdikce - pøedstavovalo v tehdejší dobì jakousi autonomní èást Prahy s právy, která si zachovalo až do doby josefínské. Území zaujímalo kromì vlastních øádových budov padesát osm obèanských domù, hostince, obchody a školu spravovanou Øádem. Pøevor František Taufer z Rovína (+ 1745) peèoval o knìžský dorost tak, že v 18. století žilo v konventu jedenáct øádových kaplanù a na farách pùsobilo dalších osmnáct knìží. Vzhledem ke svým aktivitám pøežil øádový konvent josefínské reformy a obdržel navíc do své správy kostel zrušeného kláštera karmelitánù v Praze, kostel Panny Marie Vítìzné se svìtoznámou soškou Pražského Jezulátka.
Konvent pùsobil až do roku 1950. kdy byl souèasnì s ostatními církevními øády uzavøen. Tehdejší pøevor, Fra Antonín Voráèek, zemøel v roce 1978 a jeho nástupcem se stal v roce 1994 Fra Josef Zlámal.Od roku 1626 používá pøedstavený Øádu v Èechách trvale titul velkopøevora (magnus prior) a podléhají mu komendy na Moravì, ve Slezsku a v rakouských zemích. velkopøevor zasedal na zemském snìmu, byl prvním zemským prelátem a pøísedícím zemského soudu.
V 17. století vznikají nové komendy - místo zaniklých v dobì husitské - napøíklad v Mìcholupech roku 1696, Dožicích roku 1747 a další.Kritickým údobím byla také éra napoleonské nadvlády nad vìtšinou Evropy, kdy po ztrátì Malty roku 1789 a zániku dvaceti ètyø tehdejších velkopøevorství jedinì Èeské a rakouské velkopøevorství i se svým knìžským konventem pøežívá a stává se tak jediným a nejstarším Velkopøevorstvím Øádu, které nikdy nepøerušilo svoji existenci. Nicménì dochází opìt ke ztrátì dalších komend hlavnì v protestantském pruském Slezsku a také ke znaènému poklesu poètu profesních rytíøù. Udržuje se však poèet øádových knìží a tím také poèet øádových far a pøibývá množství èestných rytíøù.
Dochází tak ke zmìnì složení Øádu v dùsledku zmìnìných úkolù Øádu. Tradièní rytíøská èinnost, kdy èeští rytíøi odcházeli na Rhodos èi na Maltu, aby bojovali na øádových lodích proti Turkùm, ale pozdìji také na uherských polích na obranu køesanství, skonèila a pùvodní služba trpícím se opìt dostává na zasloužené první místo. Vzniká Dobrovolná sanitní služba jako pøedchùdce dnešní Èeské maltézské pomoci a obdobných pomocných organizací Øádu v jiných zemích.Významnou osobností této doby byl velkopøevor Fra Othenio Lichnowsky-Werdenberg, kterého lze považovat za obnovitele slávy velkopøevorství. velké zásluhy si získal øádový rytíø prof. MUDr. Jaromír sv. p. Mundy (1822 - 1894), který navrhl a pak dal postavit sanitní vagony, které se již v letech 1878 až 1885 uplatnily pøi ošetøování ranìných ve válce.
Bìhem první svìtové války sanitní vlaky Èeského a rakouského velkopøevorství pøevezly z fronty v osmi vlacích okolo tøi sta padesáti tisíc nemocných a ranìných a mimo to bylo udržováno devìt polních nemocnic. Vlaky i nemocnice spravovali øádoví rytíøi. Mundyho nemocnièní vagony byly po první svìtové válce uloženy ve Strakonicích, kde je bylo možno ve dvacátých letech ještì spatøit.Z èeského velkopøevorství rovnìž vyšla iniciativa k vybudování kostela a nemocnice ve Svaté zemi v Tanturu (mezi Jeruzalémem a Betlémem), èímž se Øád opìt po dlouhé dobì vrátil do míst svého vzniku. Velkopøevorství se o tato zaøízení staralo až do druhé svìtové války.
V dobì vzniku republiky mìl Øád v èeských zemích ještì znaèný pozemkový majetek (Strakonice, Obytce, Horní Libchava, Bøezinìves, Mìcholupy, Hrušky, Dožice), ale pozemková reforma a špatná hospodáøská situace vedly ke ztrátì vìtšiny tohoto majetku.
V roce 1938 se po pøipojení Rakouska k Nìmecku oddìlilo od èeského velkopøevorství novì vzniklé rakouské velkopøevorství ve snaze o záchranu své existence za vlády nacismu. Tato snaha byla marná, nicménì dosavadní velkopøevor Ludwigstorff již zùstal ve Vídni a do èela èeského velkopøevorství byl zvolen pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar. Po jeho smrti v roce 1941 k volbì velkopøevora pro potlaèení Øádu nacisty již nedošlo a vedení velkopøevorství se ujal jako regent Karel kníže Schwarzenberg (1911 - 1986). Jeho zásluhou Øád u nás pøežil i za komunistické totality a jeho aktivita byla zachována v nucenì omezené míøe doma i v exilu. V roce 1981 byl po delší pøestávce zvolen velkopøevorem Fra Karel Paar (1981 - 1988), jeho nástupcem v exilu je od roku 1988 Fra Cyril Toumanoff, žijící v Øímì.
Po násilném ukonèení èinnosti katolických øádù v roce 1950 byl veškerý zbylý majetek Øádu odòat, jeho èinnost zakázána, ale rytíøi i knìží, navzdory vìznìní i sledování, pokraèovali v èinnosti a malá skupinka èlenù Øádu (prof. H. Rokyta, Jaromír sv. p. Hrubý z Gelenj, Dr.F. Skøivánek, P. J. Zlámal a další) udržovali kontakt se spolubratry a sestrami v zahranièí (hrab. Daisy Waldstein a její manžel hr. Berthold Waldstein, rakouský velvyslanec v Praze Dr. K. Petrlik se svojí chotí, Dr. Willy Lorenz, kulturní rada rakouského velvyslanectví v Praze a jiní) a organizovali s nimi dodávky lékù a zakázané literatury z ciziny hlavnì pro pronásledované knìze a øeholní sestry.
Po listopadovém pøevratu byla èinnost velkopøevorství obnovena pod vedením Jaromíra sv. p. Hrubého z Gelenj, byli pøijati noví èlenové a obnovena charitativní èinnost Øádu organizováním zásilek lékù, zdravotnického materiálu a pøístrojù z ciziny. Byla založena Èeská maltézská pomoc jako charitativní organizace mladých, pøièlenìná k Øádu.
Významným okamžikem bylo navázání diplomatických stykù mezi Øádem a naší republikou dne 18. prosince 1991 a nástup velvyslance Øádu p. Maxe Turnauera, který si svou aktivitou ve prospìch velkopøevorství a celého Øádu (napøíklad významnou iniciativou pøi navázání diplomatických stykù mezi Øádem a Ruskou federací) získal velké zásluhy.Velkopøevorství získalo zpìt obì své budovy v Praze - velkopøevorský palác a budovu bývalého konventu. Obì budovy byly rekonstruovány a spolu se sousedním památným øádovým kostelem slouží Øádu pøi jeho snahách o plnìní tradièních úkolù pomoci trpícím.
Výraznì zkráceno. Obsah je tak na dvì knihy.

_________________
Všechno je jinak.
Poznávej cesty Páně.


Naposledy upravil duli dne 06 úno 2009 14:26, celkově upraveno 3

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: Jean Parisot de la Valette
PříspěvekNapsal: 05 led 2009 23:20 
Offline
Vévoda
Uživatelský avatar

Registrován: 05 led 2009 22:04
Příspěvky: 851
Bydliště: Anglicko
Has thanked: 2 times
Been thanked: 0 time
[quote="duli"]
Shodou okolností byl galejníkem u Draguta (Turgut Reis), toho pak zajal po osmi letech.A v roce 1554 byl zajat pirát, který ho zajal a šel k veslùm. Byl tedy zakalený jak ocel..
Jejich nejvìtším protivníkem byl turecký admirál Dragut Reis, který v roce 1551 vpadl na ostrov Gozo a odvedl témìø veškeré obyvatelstvo (asi 5000 lidí), aby je prodal do otroctví.

Trocha a doplním. S Dragutom mal de la Valette zvláštny vzah, dalo by sa poveda, že sa vzájomne uznávali. Medzi iným si vzájomne aj pomáhali, keï boli na galejách. Dragut mal osobný záujem na dobytí Malty, pri ažení v 1554 padol na Gozo jeho brat, a jemu osobne vyveštili, že nájde na Malte smr. Splnilo sa.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 05 led 2009 23:32 
Offline
Vévoda
Uživatelský avatar

Registrován: 05 led 2009 22:04
Příspěvky: 851
Bydliště: Anglicko
Has thanked: 2 times
Been thanked: 0 time
O johanitoch sa vie, že bojovali v krížových výpravách, a potom možno ešte, že obhájili ostrov Maltu proti tureckej invázii.To už menej, že boli skvelými námorníkmi, ktorý ešte v 18.st uèili kadetov anglického, francúzkeho i ruského námorníctva. V námornej bitke pri Chesepeak vo vojne o nezávislos USA anglickú flotilu porazila francúzka pod velením admirála grófa de Grasse. Bol johanitom od svojich 11 rokov...
V Stredomorí udržiavali rovnováhu voèi berberským pirátom. Keï ich napokon Napoleon z ostrova vypudil, táto sa zosypala, a "poriadok musela zabezpeèi zaèiatkom 19.st spoloèná francúzko-anglicko-americká intervencia proti.....berberským pirátom.....


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku: Re: foto
PříspěvekNapsal: 06 led 2009 19:54 
Offline
Vévoda
Uživatelský avatar

Registrován: 05 led 2009 22:04
Příspěvky: 851
Bydliště: Anglicko
Has thanked: 2 times
Been thanked: 0 time
duli píše:
Chtìla jsem sem dát foto, ale nejde mi po oskenování rozkliknout do nového okna a nevím, èím to je. Také mám super foto - panoramatické pøístavu ve Valettì..... :cry:
Jmenoval se Francisco Sigismundo C(c ?)omiti de Thun. Moje latina na pøeklad celé desky nestaèí. #-o

Na tohle latina staèí. František Zikmund ......Thun... :oops: promiò. Datum je 1707.
No nepomohla - comiti není kníže - asi je pøíslušný ..... ??? HELP !!! #-o


Nie je comiti gróf ( hrabì) ?


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 06 led 2009 20:28 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Comes - pán.

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 06 led 2009 20:48 
Offline
Královna
Uživatelský avatar

Registrován: 02 led 2007 15:55
Příspěvky: 3678
Has thanked: 3 times
Been thanked: 5 times
Ježek píše:
Comes - pán.

Diskuse k tomuto výrazu zde.

_________________
Loyaulté me lie.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
 Předmět příspěvku:
PříspěvekNapsal: 06 led 2009 21:13 
Offline
Vévoda
Uživatelský avatar

Registrován: 05 led 2009 22:04
Příspěvky: 851
Bydliště: Anglicko
Has thanked: 2 times
Been thanked: 0 time
Viola píše:
Ježek píše:
Comes - pán.

Diskuse k tomuto výrazu zde.


Ïakujem za usmernenie. :D


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 27 led 2009 17:21 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
K Johanitům u nás za vlády Lucemburků nově Jiří Mitáček, náš největší odborník na tento řád, v článeku Konflikt a smíření u voleb českých johanitských převorů v sborníku Rituál smíření. Všímá si tam především zasahování papežské kurie a českého krále do procesu volby českých převorů.

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 31 led 2009 09:48 
Offline
Vévoda
Uživatelský avatar

Registrován: 05 led 2009 22:04
Příspěvky: 851
Bydliště: Anglicko
Has thanked: 2 times
Been thanked: 0 time
Viem, že debata o ráde rytierov sv. Jána Krstiteľa sa už otočila iným smerom, ale pridal by som ešte niekoľko poznámok ohľadom pôsobenia rádu v 16.st .
V prvom rade johaniti nemali vždy apriori zlý vzťah s muslimskými krajinami, ani Tureckom samotným. Do 16.st bojovali tak proti berberským, ako aj kresťanským pirátom (o čom sa hovorí menej).Keď však v 1521 mladý, (a na turecké pomery) rytiersky zmýšľajúci sultán Sulejman (turecky Šalamún, meno náhodne vybraté z Koránu ) dobyl hraničnú pevnosť Uhorska Belehrad, čoskoro napísal veľmajstrovi Adamovi Villiersovi d´Ille Adamovi kaligrafický list - v ktorom ho zdvorilo vyzval, aby... buď uznal zvrchovatosť Turecka, alebo mu bez boja Rhodos vydal. Veľmajster samozrejme odmietol, a horúčkovite začal hľadať podporu pre rád. Nepochodil, rád sa napokon (skoro ako na Malte) musel spoľahnúť na svoje sily. Je zaujímavým faktom, že francúzki "najkresťanskejší" panovníci boli v tom období tichými spojencami Sulejmana !!!Dokonca sa vyskytli i kuriózne situácie - už po strate Rhodosu, keď johanitské galeje, resp. rytieri francúzkeho jazyka sa museli zúčastniť akcií po boku Turkov ! Späť k Rhodosu - veľmajstrovi Villiersovi sa podarilo získať iba jednu významnú osobnosť, vojenského inžiniera, neposedného génia, benátčana messire Gabrielle Tadiniho, ktorý potom naozaj prispel k obrane i čestnému odchodu rádu levím dielom. Nejdem opisovať priebeh obliehania, o tom je dostupná literatúra (najviac Berthold Waldstein - Wartenberk: Řád johanitu ve středověku ), skôr by som chcel podotknúť, že odchod rádu bol skôr ako dobrým gestom sultána - kompromisom, výhodným pre obe strany. Turci boli navyknutý na letné kampane. Na zimu odchádzali domov. Rhodos bol blízko, preto mohli na ostrove zostať a pokračovať v kampani, ale jesenné dažďe zmenili turecké mínerské zákopy na blatovisko, zvlhol im pušný prach, a v radoch tureckého vojska sa šírili choroby i nepokoje. Sultán bol však osobne prítomný, a nezdar by ho mohol stáť prestíž a možno i trón a život. Nemohol si ho dovoliť.
O nič radostnejšie vyhliadky nemali ani johaniti a obyvatelia mesta. Mali už zúfalo málo zásob - jedla i streliva, a verdikt ohľadom messire Tadiniho ohľadom situácie hradieb bol nemilosrdný - mesto bolo neudržateľné.
Takto sa napokon zrodila dohoda o "čestnom odchode". Rád by som pripomenul,že podobnú metódu použil Sulejman viackrát, napr. niečo podobné navrhol aj obrancom hradu Koszeg (Kysak,Guns) pod velením chorvátskeho baróna Mikuláša Jurasicsa (Jurašič) v 1532.
Dobytím Rhodosu začala vlasne vojna o nadvládu nad kolískou európskej i blízkovýchodnej civilizácie Stredomorím.


Naposledy upravil Robert dne 31 led 2009 19:32, celkově upraveno 4

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 31 led 2009 10:15 
Offline
Vévoda
Uživatelský avatar

Registrován: 05 led 2009 22:04
Příspěvky: 851
Bydliště: Anglicko
Has thanked: 2 times
Been thanked: 0 time
Pozrime sa trocha na to, prečo sa tento obrovský konflikt rozpútal.
V prvom rade to bolo zapríčinené vznikom obrovských impérii. Samozrejme Turecká ríša, ktorá v tom období okrem Perzie pohltila prakticky celý islamský svet, Balkán i časti Uhorska a ohrozovala Viedeň.
Druhým impériom bola ríša Habsburgov, pod vládou cisára Karola V, so Španielskom (neskôr za Filipa II.i Portugalskom), Nemecko,Čechy, Rakúsko i Uhorsko. Práve v Uhorsku a v Stredomorí obe ríše hraničili.Okrem toho ríša mala zámorské kolónie, a tak nie náhodou o Karolovej ríši vznikol slogan, " že nad ňou slnko nezapadá "...
Ďalším faktorom boli charaktery oboch vládcov. Sulejman bol vášnivým obdivovateľon Caseara, chcel byť jeho moslimským nástupcom a jeho snom bolo podobiť si Rím....
Podobne bol Casear idolom aj Karola V, čo bolo ešte posilnené jeho túžbou ubrániť kresťanstvo ako proti islamu, tak proti protestantizmu. Karol V sníval o dobytí Konštantinopolu....
Konfliktu napomohlo niekoľko nasledujcich skutočností - hlavne na tureckej strane. Niekedy okolo r.1522 sultána navštívil istý Piri Reis (Reis=kapitán) a ukázal mu svoj famózny atlas, známy pod pojmom "mapy Piriho Reisa". Tento súbor máp síce obsahoval aj najnovšie objavy portugalských a španielskych moreplavcov ( určite nie veľmi presne ), ale -a čo bolo dôležitejšie, podrobne opisoval bezpečné kotviská, prístavy a rôzne ročné obdobia vrtošivého a veľmi nebezpečného Stredozemného Mora. Jednoducho bol základnou príručkou pre akékoľvek námorné operácie v čase mieru aj vojny.
Oslabením johanitov, "námornej polície" doby sa otvoril priestor aj berberským pirátom. Títo boli odvážni, výborní moreplavci, krutí.... Lenže v 16. st sa našli korzári, ktorí už snívali o vlastných ríšach. Takými boli bratia Oruch a Hayretin Barbarossa. Kým Orucha pomerne rýchlo zlikvidovali Španieli, Hayretin opäť dal dokopy menších korzárov, a čoskoro nielen, že svojho brata plne "nahradil" ale v mnohom ho aj predčil. Hayretin pochopil aj to, že sám ríšu nezaloží, preto ponúkol svoje služby tureckému sultánovi Sulejmanovi. Turecko tak razom získalo osvedčenú a skúsenú námornú flotilu, a sny Sulejmana sa zdali byť na dosah ruky...


Naposledy upravil Robert dne 31 led 2009 19:38, celkově upraveno 3

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 31 led 2009 10:47 
Offline
Vévoda
Uživatelský avatar

Registrován: 05 led 2009 22:04
Příspěvky: 851
Bydliště: Anglicko
Has thanked: 2 times
Been thanked: 0 time
Odpoveď cisára Karola V. nedala na seba dlho čakať. Johantom dal ako léno za 2 maltských sokolov ročne Maltu, s tým, že majú ochraňovať aj brehy Alžíru. Pevnosť rádu v Afrike sa volala Tripoli. Do svojich služieb získal aj skvelého janovského admirála Andreu Dóriu, z rodu, ktorý bol johanitom tradične blízko. Na medzinárodnom poli sa tiež snažil o aliancu mocností v oblasti - to bola slávna Svätá Liga, ktorá spájala cisára, johanitov, Janov a Benátky. Liga však bol nestabilný útvar, obchodné republiky sa báli viac vzájomnej konkurencie, ako Turka (v skutočnosti Benátky informovali sultána o každom kroku ligy...) a tak spoločné akcie skončili väčšinou katastrofou.
Francúzko v tomto čase poskytovalo Turecko logistickú podporu i vojnový materiál. Piráti jednu zimu dokonca mohli používať juhofrancúzky prístav Toulon. Pre ich duchovné účely bol jeden kostol dočasne konvertovaný na mešitu !!!
Ofenzívne kroky síce priniesli spočiatku úspechy kresťanov, ale čoskoro sa karta obrátila v prospech Turkov. Liga pre vzájomnú nevraživosť Doriu a Benátok prehrala námornú bitku pri Prevezze (1538), postupne stratili aj africké pevnosti, Tripoli padlo v 1551. Frustráciu kresťanských síl zvýšila katastrofa na ostrove Djerba (1560-1561). Ostrov leží blízko afrických brehov, preto ho Španieli obsadili a rýchlo tu postavili pevnosť. Turut (Dragut) Reis však porazil ich loďstvo (v ktorom boli i johanitské lode), neboli schopní pevnosť zásobovať, a hoci sa posádka zúfalo bránila, napokon penosť dobyli. Turci ušetrili iba niekoľko aristokratických dôstojníkov pre výkupné, a pyramídu postavenú z lebiek Španielov bolo možné vidieť ešte aj v 19.st.
v 1547 Sulejman podpísal s kráľom Ferdinandom mier, v ktorom sa Ferdinand zaviazal sultánovi za časť Uhorska ovládaného ním, tzv."kráľovské Uhry" platiť tribút, t.j. bol de facto vazalom sultána !!!!
Situácia v prospech Európanov sa začala pomaly meniť až bojom o epicentrum Stredomoria, ostrov Maltu, kde po dlhej dobe rytierske rády johanitov i španielske ordo de Santiago zaskveli opäť v hlavnej úlohe....
Bude ešte nasledovať obdobie po Lepanto a úloha rádu v ňom, ale to už dakedy neskôr.


Naposledy upravil Robert dne 01 úno 2009 10:43, celkově upraveno 2

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 31 led 2009 10:53 
Offline
Vévoda
Uživatelský avatar

Registrován: 05 led 2009 22:04
Příspěvky: 851
Bydliště: Anglicko
Has thanked: 2 times
Been thanked: 0 time
K Malte bolo v predchádzajúcich príspevkoch popísané vcelku dosť. Pridal by som niekoľko drobností.
1) Obranu San Elma prežil jediný rytier, talian Francesco Lafreducci. Prebil sa do kavaliera, oddelenej bašty na hrote penosti smerujúcej k moru, zapálil smolnú fakľu- signalizujúcu pád pevnosti a potom so svojimi druhmi utekali k moru. Tu sa vzdali Dragutovým pirátom. V nádeji na výkupné ho ušetrili, a naozaj o niekoľko rokov ho rád vykúpil, alebo vymenil. Kedže v centre pevnosti janičiari zmasakrovali všetkých, čo boli ešte nažive, brat rytier Francesco pôsobil v ráde ako zjavenie.
2) Turci chceli mesto Sengleu dobyť tak, že prepašovali cez vnútrozemie do zátoky lode a zaútočili odtiaľ. Plán bol však vyzradený prebehlíkom, vysokým dôstojníkom spáhijskej kavalárie Mehmed ben Davudom, v ktorom vraj hrdinská obrana San Elma vzbudila " túžbu po návrate do náruče svätej Matky Cirkvi ". Ben Davud sa narodil v Grécku ako princ Philip de Lascaris....meno známe z obdobia krížových výprav, tradične blízke johanitom... V neskorších fázach bojov Philip vraj hrdinsky bojoval na hradbách proti svojim bývalým druhom....James Bond 16.st ? Za svoje služby dostal Lascaris doživotnú rentu od veľmajstra, a jeden veľmajster rádu v 17. st sa potom volal Juan Lascaris-Castillo.Bol asi z inej vetvy rodu, ale minimálne to ilustruje blízkosť Lascarisovcov k johanitom. Holt, staré križiacke duše...
3) Často sa píše o meškaní posíl miestokráľa Sicílie, dona Garciu de Toleda. Problém však nebol u neho, ale u Filipa II, ktorý Toledovi dovolil poskytnúť posily, ale zakázal mu ohroziť (t.j. použiť!!!) lode. Napriek tomu ostrovu pomohol malý kontingent cca 800 vojakov pod vedením maršála johanitov Melchiora de Roblesa a rytierov (dôstojníkov) ordo de Santiago, ktorý údajne opustil Sicíliu bez vedomia dona Garciu. Hm....Don Garcia de Toledo bol rytierskym komtúrom Santiaga a zrejme najvyšší predstaviteľ rádu v oblasti.....Bez jeho vedomia ...? Podobne nie je jasné, či Filip II napokon povolil vyplávanie hlavných posíl, ktoré prišli v septembri a Turkov definitívne porazili. Je celkom možné, že ani nie. Don Garcia po Malte o svoju funkciu miestokráľa prišiel, a objavuje sa už iba ako poradca víťaza pri Lepante dona Juana d´Austriu, ktorý už tradične so svojím nevlastným bratom veľmi dobré vzťahy nemal....


Naposledy upravil Robert dne 31 led 2009 15:19, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 31 led 2009 15:12 
Offline
Vévoda
Uživatelský avatar

Registrován: 05 led 2009 22:04
Příspěvky: 851
Bydliště: Anglicko
Has thanked: 2 times
Been thanked: 0 time
Johaniti sa v 16.st správali skoro presne tak, ako by sme čakali od templárov...Valette, Romegas, Le Mass,de Robles tvorili zohratý tím veľmi vzdelaných ľudí, ktorí nemali ani najmenšie ilúzie o svete okolo či v Európe, alebo v islamskom svete. Keď bolo treba, pre prežitie rádu urobili všetko - vrátane prepadnutia (Benátskych) kresťanských kolónií .Však Benátky oslávili pád San Elma ohňostrojom....čo im rád nikdy nezabudol, a vrátil aj s úrokmi. Ako prvý johanitský "majterštik" a posledný žartík starého lišiaka Valettu johaniti, tesne pred tureckou inváziou na Cyprus predali všetky svoje majetky na ostrove...
Rád pokračoval v svojej politike akú robil na Rhodose - podporoval obyvateľov Malty, a je zaujímavé, nemal problémy ani so židmi ani muslimským slobodným obyvateľstvom. Sú správy o tom, že slobodných muslimov pred útokom Turkov evakuovali na Sicíliu... Na rozdiel od kolónií Benátok, či iných talianskych obchodných republík, peniate neprúdili z Malty von - ale dnu. Marxizmom šmrcnutí historici často hovoria o kolonializme, veď moc mala v rukách malá zahraničná elita... Nuž, trocha divný kolonializmus - rád budoval na ostrove okrem opevnení a nemocníc (to je od špitálneho rádu samozrejmé), kostoly ale aj školy -, divadlá, zriadili tu univerzitu (medicínu, samozrejme) a podporoval obchod. Z Malty, holej skaly s chudobnými obyvateľmi, ktorých hlavným zdrojom obživy bol rybolov vhodne doplňovaný príležitostným pirátstvom urobil dôležité obchodné centrum napr. z bavlnou i iným tovarom. Počet obyvateľov sa počas ich vlády zniekoľkonásobil....Malťanom sa oplatilo za rád bojovať,a aj neskôr byť ich pod ich vládou. Štatistické údaje: v 1590 mali všetky tri mestá 7750 obyvateľov, v 1788 to už bolo 90 tisíc...
Podobne to zrejme bolo predtým aj na Rhodose, ktorý pod tureckou vládou upadal a na časy rytierov iba spomínal. V dobrom - Gréci rytierov vždy vítali....


Naposledy upravil Robert dne 31 led 2009 18:30, celkově upraveno 2

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 31 led 2009 16:32 
Offline
Vévoda
Uživatelský avatar

Registrován: 05 led 2009 22:04
Příspěvky: 851
Bydliště: Anglicko
Has thanked: 2 times
Been thanked: 0 time
Vráťme sa k boju o nadvládu o Stredomorie.Po tureckom ponižujúcom debakli na Malte Sulejman vyhlásil, že o nešťastnej výprave sa viac nebude hovoriť (Malta yok -Malta nie je), a že na rok osobne povedie útok na spupný ostrov. Nestalo sa tak. Malta určite dodala síl kresťanským bojovníkom, a chorý sultán mal obrovské problémy dobyť neveľkú pevnosť v močariskách na pomedzí Chorvátska a Uhorska -Szigetvár (Sihoť). Darmo zaplnili bažiny, hrad odolával. Ani keď sa Turkom podarilo vyhodiť do povetria baštu s pušným prachom, následkom čoho sa zrútila jedna celá strana štvorhranej pevnosti, ešte stále odolávali. Napokon poslední obrancovia vyrazili do samovražedného útoku na čele s veliteľom grófom Mikulášom Zrínyim (Zrínskym). Väčšina padla. Ani to však neurobilo Turkom radosť. Hrad predtým premenili na obrovskú pascu a keď sa dobyvatelia konečne dostali na nádvorie, to sa premenilo na jeden veľký ohňostroj. Sulejman o tomto už nevedel. Zomrel na svoje choroby v predvečer pyrrhovho víťazstva.( 1566 ) Jeho veľkovezír, pôvodne Srb Mehmed Sokollu však jeho smrť zatajil aby nezobral svojim vojakom chuť bojovať....
Nástupcom Sulejmana sa stal jeho najmenej podarený syn, Selim, ktorý po celý život zápasil so svojou závislosťou na alkohole... Nový sultán však musel pridať k ríši nové územie a Selim, v resp. Sokollu zvolil pohodlný cieľ - Cyprus. Tento katolícky ostrov v islamskom mori bol anachronizmom, bol príliš bohatý, príliš blízko...Benátčania síce Turkom platili tribút, ale aj tak občas poskytli útočisko kresťanským pirátom, či johanitom (z pohľadu Turkov v tom nebol rozdiel...). Signoria tušila, že sa niečo podobné chystá, preto dokonale opevnili hlavné mesto Nicosiu i prístav Famagustu... V kútiku duše však verili, že budú stačiť opäť iba peniaze....
Nestačili.Turci, ktorí sa vždy obávali zjednotenej odpovede kresťanského sveta urobili všetko preto, aby pozornosť svojich súperov odlákali inam. V Španielsku slovami, nejakými materiálom a pár odborníkmi podporili revoltu Moriscov, ktorým predtým kráľ zakázal aj posledné zvyšky ich zvykov (vrátane jazyka, kúpeľov a odevu....) Moriscovia už predtým neboli v závideniahodnej situácii - nech urobili hocičo, vždy to bolo v očiach vrchnosti i zvyšku obyvateľov zlé a zostával voči nim nevraživý postoj. ( Ako príslušník majoritou nepríliš obľúbenej menšiny viem, o čom hovorím...) Takže Španieli boli v šoku - muslimská revolta priamo na ich území !!!! Turci však v podstate pre Moriscov neurobili nič....
A tak, kým boli Španieli zaujatí Moriscami, Turci napadli pod velením Lalu Mustafu Cyprus. Benátčania sa bránili, Nicósia vďaka neschopnému veliteľovi Nicola Dandolovi padla za pár mesiacov, Kyrenia sa rýchlo vzdala tiež. Famagusta pod velenim schopného Antonia Bragadina odolávala, a jej odpor predĺžil príchod lodí Marca Queriniho so zásobami, a z lodí ostreľoval aj pozície Turkov na pobreží.
Boj o Cyprus oživil myšlienku Svätej Ligy. Nový pápež, Pius V, bývalý inkvizítor Michele Ghisleri (ktorého jeho predchoca, Pius IV nepovažoval za spôsobilého stolovať za jedným stolom s panstvom a ktorému Valette odmietol priať ponuku stať sa "veľkým" kardinálom a tým zatiahnuť rád do vojny s protestantmi.....) bol tiež nadšeným propagátorom myšlienky krížových výprav.Tentoraz sa zišli zasa všetci Gian Andrea Dória (synovec veľkého Andreu Dóriu) a Janov, španielskej armade velil sám don Juan d´Austria, johaniti na čele s Romegasom, a samozrejme Benátky. Napriek úsilu sa im Cyprus, v resp. Famagustu nepodarilo zachrániť, mesto v auguste 1571 kapitulovalo. Hoci Lala Mustafa pôvodne sľúbil obrancom voľný odchod, napokon pre zámienku, že Bragadin dal popraviť muslimských pútnikov (čo nebola pravda) dal veliteľov popraviť, a Bragadina zaživa zdrať z kože. Treba poznamenať, že viac ako akt pomsty išlo o demonštráciu sily umiernenejšej mocenskej klike Sokolluho.


Naposledy upravil Robert dne 31 led 2009 19:48, celkově upraveno 5

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 31 led 2009 17:02 
Offline
Vévoda
Uživatelský avatar

Registrován: 05 led 2009 22:04
Příspěvky: 851
Bydliště: Anglicko
Has thanked: 2 times
Been thanked: 0 time
Lode sa začali zbiehať pri Messine, a napriek tomu, že sa povážlivo blížila nepokojná jeseň a s ňou aj koniec plavebnej sezóny, padlo rozhodnutie pokračovať v ťažení. Velitelia ešte o páde Cypru nevedeli, a potom všetci si boli vedomí, že druhýkrát sa možno nepodarí dať loďstvo ligy dokopy. Okrem toho udržať disciplínu v mnohonárodnej zmeske vojakov, námorníkov a vesliarov (otrokov i najatých slobodných ) bolo neuveriteľne ťažké, a tiež by sa to inokedy nemuselo podariť.
Turci sa na zhluk kresťanských lodí dívali s obavami i optimizmom. Verili, že sa im v námornej bitke ako toľkokrát predtým podarí zvíťaziť. Zvedovia na oboch stranách "úspešne" dezimformovali velenie o počte lodí i mužov protivníka. Jeden z nich, turecký korzár "kara hodja" (čierny kňaz), veterán z Malty, mal vskutku zaujímavú kariéru - začínal ako - dominkánsky mních....
Turci sa už chystali na ukončenie sezóny a preto väčšina ich lodí bola už v Korintskej zátoke ( Lepante ).Ich loďstvu velili Uluch Ali, guvernér Alexandrie, Schuluch Mehmed a námorný veľkovezír Ali pasha.
Bitka sa rozpútala 7. októbra 1571. Začali ju vlajkové lode "Real" dona Juana s poradcom Romegasom a "Sultana" Ali pashu.
Bitka bola veľmi krvavá. Na tureckej lodi Schuluch Mehmeda napr. vypukla vzbura galejníkov, skoncovali s posádkou a unikli na pobrežie. Ali pasha a Schuluh Mehmed padli. Johanitom tiež neprialo šťastie - asi v strede bitky už unavených ich prepadlo 6 lodí Uluch Aliho.V dlhej bitke rytieri bojovali do posledného muža, ale napokon Ali dobyl aj ich vlajkovú loď "San Giovanni" a zajal aj ťažko zraneného veliteľa priora Pietra Giustianiho. Pôvodne chcel Uluch Ali odtiahnuť San Giovanniho do Konštantinopola, ale keď videl, ako sa blížia iné kresťanské plavidlá, nechal ju svojmu osudu. Chviľu sa ešte snažil nájsť lode Giana Andeu Doriu, ale napokon sa z bojiska stiahol. Bol jediný z veľkých tureckých veliteľov, čo bitku prežil. Od sultána dostal titul "kilich" t.j. meč. San Giovanni napon zachránili a prežil aj prior Giustiani.
Bitka mala aj humorné situácie. Jedna turecká loď, keď už minula všetko strelivo (pušný prach i šípy) začala ohadzovať protivníka nákladom, t.j. pomarančmi.....
Bilancia: Za 4 hodiny padlo 40 000 mužov, okolo 100 tureckých lodí bolo potopených, 137 zajala Liga, zajatých bolo 3500 Turkov. Zo 40 000 mŕtvych bolo Turkov asi 25 000.Okolo 20 000 kresťanských otrokov sa podarilo oslobodiť.
Sen Turkov o nadvláde Stredomoria skončil. Flotilu síce do roka obnovili, ale prakticky nepoužitá zhnila v dokoch.
Don Juan sa k zajatým synom Aliho Pashu zachoval rytiersky. Jeden síce zomrel cestou do Španielska, ale druhého s bohatou odmenou prepustil na slobodu. Sláva z Lepanta mu osobné šťastie nepriniesla - zomrel na chorobu počas neúspešného ťaženia proti rebelujúcemu protestatskému Holandsku.
Lepanto oslavovali rovnako katolíci i protestanti, víťazstvo znamenalo, že sila tureckého impéria slabne.... Lepanto znamenalo prakticky aj koniec vojny o Stredomorie. Konflikt bol asi jedným z najneľútostnejších v dejinách ľudstva. Počtom obetí, utrpením civilných obyvateľov i bojovníkov znesie porovnanie až s 1ww osvieteného 20.st... Rád johanitov z tohoto inferna však vyšiel s prestížou a posilnený. Podarilo sa mu uchrániť si svoje bytie (proti Turkom) i nezávislosť (hlavne proti Habsburgom...) Kým veľká armada sa napokon rozbila pri brehoch Británie, moc španielskych Habsburgov i ich rivala, turecké impérium potopila inflácia (vďaka mexickému zlatu) i rozmáhajúca sa ekonomika protestantských krajín, rád silnel..V nasledujúcom storočí si s tureckými loďami vedela poradiť aj aliancia Benátok a johanitov..Začiatkom 18 st. potom veľmajster Emmanuel Pinto da Fonseca vyhlásil suverenitu rádu. Pápež si na Malte otvoril nunciát....

Zdroje: Roger Crowley: Empires of the Sea -The Final Battle for the Mediterranean (1521-1580)
Tim Picless/Christa Hook - Malta 1565 - Last Battle of the Crusades
Jonathan Riley-Smith - Hospitallers - The History of the Order of St. John
Stephen Turnbull - The Ottoman Empire 1326 - 1699


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 01 úno 2009 20:35 
Offline
Paní
Uživatelský avatar

Registrován: 26 zář 2008 20:00
Příspěvky: 366
Bydliště: 1 km od Prahy
Has thanked: 0 time
Been thanked: 0 time
Okopírovala jsem část z Mongolské invaze, protože tématicky patří sem. :geek: (Pokrátím mezery.)

Ja doteraz ( aj s podobnými týpkami tu v Uk ) rozjímam, v čo rytierske rády verili....Už o nich vieme všeličo, ale v čo verili... Nad tými najstaršími rádmi ako templári, johaniti snáď aj lazariáni sa bude vždy vznášať podozrenie, že boli - aspoň čiastočne gnostikmi. S východnými kresťanmi sa snažili o ekumenu. Proste - aspoň v živote sa správali ako synkretici. Proste skutočnosť v tejto veci asi nezistí už nikto.

ned úno 01, 2009 5:19 pm
Michal
Kníže

Odpovědět s citací
Příspěvek Re: Mongolská invaze a èeské zemì

Robert píše:

Michal píše:
Pravda, že pokud jde o (ne)věrnost, šlo jen o evropské křesťany, Arméni, Gruzínci a jiní "starokřesťani" mezi ně nepatřili. :) "Starokřesťan" věděl, že reinkarnace je realita. :wink:

Ja doteraz ( aj s podobnými týpkami tu v Uk ) rozjímam, v čo rytierske rády verili....Už o nich vieme všeličo, ale v čo verili... Nad tými najstaršími rádmi ako templári, johaniti snáď aj lazariáni sa bude vždy vznášať podozrenie, že boli - aspoň čiastočne gnostikmi. S východnými kresťanmi sa snažili o ekumenu. Proste - aspoň v živote sa správali ako synkretici. Proste skutočnosť v tejto veci asi nezistí už nikto.

Legrace je, že tyto řády šli původně šířit na východ civilizaci. Docela dost ale nechápu, proč byly tak nesmiřitelné vůči třeba muslimům, kteří mnohdy měli víc tolerance než by se čekalo. :think: Pokud znali nějaké tajné pravdy, bylo to z jejich strany pokrytecké.

_________________
"Bùh je všude, proto je i ve mnì, stejnì jako v Tobì"

Robert
Rytíř
Registrován: pon led 05, 2009 10:04 pm

Odpovědět s citací
Příspěvek Re: Mongolská invaze a èeské zemì

Michal píše:
Legrace je, že tyto řády šli původně šířit na východ civilizaci. Docela dost ale nechápu, proč byly tak nesmiřitelné vůči třeba muslimům, kteří mnohdy měli víc tolerance než by se čekalo. :think: Pokud znali nějaké tajné pravdy, bylo to z jejich strany pokrytecké.

No oni s muslimmi vcelku vychádzali dobre. Ak si videl Arna II, scénka kde bojuje so zlým križiakom sa naozaj stala - talianski križiaci napadli nevinných arabských sedliakov na panstve johanitov, ale o chvíľu už bojovali s rytiermi osobne. Mám dojem, že pre nich neskončila iba výprava. Rády boli niečím - aspoň by sme ich snáď za čosi podobné mohli považovať- ako ochrancovia svojej civilizácie. Muslimskí vládcovia boli pre nich figúrkami moci a tak sa k nim aj správali. Ostatne aj kresťanskí, ale tí boli "ich".

Michal
Kníže

Odpovědět s citací
Příspěvek Re: Mongolská invaze a èeské zemì
To ano, jenže proti muslimům bojovali dost krutě a nesmiřitelně a pokud se dostali do zajetí, většinou dopadli blbě, právě pro svou nesmiřitelnost, na rozdíl od světských dobrodruhů, kterým šlo o kořist a kteří byli mnohdy ušetřeni, právě pro svůj pragmatismus.
_________________
"Bùh je všude, proto je i ve mnì, stejnì jako v Tobì"

Robert
Rytíř

Odpovědět s citací
Příspěvek Re: Mongolská invaze a èeské zemì

Michal píše:
To ano, jenže proti muslimům bojovali dost krutě a nesmiřitelně a pokud se dostali do zajetí, většinou dopadli blbě, právě pro svou nesmiřitelnost, na rozdíl od světských dobrodruhů, kterým šlo o kořist a kteří byli mnohdy ušetřeni, právě pro svůj pragmatismus.

Rytierske rády boli účinné organizácie a svoje záväzky (dnes by sme povedali, že biznis) brali vážne. Aj s dôsledkami. Inak sa nič dobre robiť nedá. Okrem toho vládcovia (v tom by sa asi tí kresťanskí a muslimskí určite zasa zhodli ) ich nemali v láske. Johanitom nik nepomohol ani pri Rhodose a veľmi ani pri Malte, Ešte aj tie posily si možno zorganizovali cez bratský rád sami. Ale o tom som písal včera pri johanitoch.

_________________
Všechno je jinak.
Poznávej cesty Páně.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 01 úno 2009 21:43 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 07 říj 2007 18:37
Příspěvky: 2052
Bydliště: Praha
Has thanked: 0 time
Been thanked: 12 times
duli píše:
Okopírovala jsem část z Mongolské invaze, protože tématicky patří sem. :geek: (Pokrátím mezery.)

Tohle plz nech na správcích, ti to mohou udělat mnohem elegantněji včetně zachování původních příspěvků a jejich autorů.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 01 úno 2009 21:47 
Offline
tím, èím je
Uživatelský avatar

Registrován: 01 lis 2005 19:01
Příspěvky: 4949
Bydliště: Železné Hory/Brno
Has thanked: 38 times
Been thanked: 8 times
Zany píše:
duli píše:
Okopírovala jsem část z Mongolské invaze, protože tématicky patří sem. :geek: (Pokrátím mezery.)

Tohle plz nech na správcích, ti to mohou udělat mnohem elegantněji včetně zachování původních příspěvků a jejich autorů.

Tak, tak - ono z těch MOngolů spousta věcí půjde jinam - musíme se domluvit kam ...

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 67 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Můžete zakládat nová témata v tomto fóru
Můžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Přejít na:  
cron
POWERED_BY
Český překlad – phpBB.cz