Fórum zájemců o historii

Maciej Woźny: Rycerstwo opolskie do połowy XV wieku, Katowice 2020, 508 s.
Monografie, který vychází z historikovy disertační práce, obhájené na Slezské univerzitě v
roce 2017 se věnuje fenoménu rytířského stavu v jednom ze slezských knížectví.
Základem a většinou knihy je prosopografická analýza, více než 300 biogramů šlechtických
rodů nebo alespoň jednotlivců, od roku 1301 do poloviny 15. století (s pochopitelnými
přesahy do staršího i mladšího období), čili v době největšího rozdrobení tohoto regionu.
Woźny se ve své práci věnuje velkému tématu polské historiografie - migraci šlechty.
Konstatuje, že zhruba třetina rytířských rodů přišla do Opolska z jiných zemí, často z jiných
slezských knížectví (ale často rody původně z německého prostředí), poměrně silné
zastoupení mají rody z Čech a Moravy (Stošové, Petr Hecht z Olšan, Jan Čech z Grudzic,
Vincent Ransberg, aj.), daleko méně z tehdejšího polského království.
Autor zkoumá také hospodářské zázemí rytířstva. To nebylo nijak valné, pouze sedm rodů
vlastnilo 4 a více vsí. Pouze 7% rodů uznává za zámožné. Tim spíše je poměrně dost
prostoru věnováno složení knížecích dvorů, ústředním i lokálním úřadům. Zde je vidět vliv
českého prostředí, kdy palatina nahrazuje komorník a také vzniká starostenský úřad. Dalším
fenoménem je prosazování nižší šlechty v knížecí kanceláři (spojené s univerzitním
vzděláním rytířů).
Závěr obsahuje tabulky dvorských a zemských úředníků, 14 barevných map zobrazujících
majetkový vývoj ve sledovaném regionu a některé nepublikované pečeti. I přes abecední
řazení jednotlivých hesel, ale v knize chybí rejstřík osobních i místních jmen.
Kniha je solidní prosopografickou prací k dějinám slezského rytířstva, konkrétně v opolských
(hornoslezských) knížectvích a je cenným příspěvkem pro poznání nobility vedlejších zemí
Koruny české - řada rodů totiž působila jak v Opolsku, tak i Čechách nebo na Moravě
(Běsové z Kujav, Haugwitzové, Fulštejnové, Stange, Stošové aj.).

_________________
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.