Hudáček, Pavol: Castrum Salis
Napsal: 06 bře 2018 22:44
Hudáček, Pavol: Castrum Salis; Severné pohraničie Uhorska okolo roku 1000. Veda, Bratislava 2016.
https://www.martinus.cz/?uItem=268379#description" onclick="window.open(this.href);return false;
Autor píše v předmluvě, že chtěl psát o dějinách šarišského regionu, nicméně stále častěji narážel na problém Castra Salis (Solnohradu), jediného známého hradu tohoto regionu v raném středověku.
Mně to zaujalo v geografických souvislostech pro pochopení regionálního rozvrstvení slovenské země.
Slovensko se zvedá od Dunaje až k Tatrám. Nejvýznačnějším regionem je Nitransko, nížina od Dunaje k menším horám s centrem tedy v Nitře. V Nitře bylo významné centrum Velké Moravy, za Uherska tu vládla údělná knížata a vzniklo tu první biskupství na území Slovenska. Ve vrcholném středověku vládl území Matúš Čák (i když z Trenčína).
Dalším regionem je východ a jihovýchod země s centrem v Košicích (2. největší město na Slovensku), tady je zeměpisná návaznost na dnešní Maďarsko.
Z uherských kmenů se tu usídlili tzv. Kabarové, to byla část Chazarů, která se přidala k Uhrům při jejich tažení. Z nich by měl pocházet Samuel Aba, zeť Štěpána I. a uherský král v letech 1041 – 1044. Ve vrcholném středověku tu vládli Abovci, vedle Matúše Čáka druhý rod, který se snažil o autonomii na Anjouovcích (a nakonec poraženi Karlem Robertem).
Dalším regionem je právě Šariš na severu Slovenska s centrem v Prešově (3. největší město).
Zajímavými regiony jsou pak Liptov Spiš mezi Nízkými a Vysokými Tatrami, ty fungovaly hlavně jako obchodní cesta směrem do Polska, osidlovali je Němci, kteří tu stavěli města, stálo tu dost hradů včetně monumentálního Spišského hradu. Obchodní cesta do Polska procházela právě i Šarišem. Dneska tudy vede dálniční cesta z Bratislavy do Košic, stále nedostavěná (dálniční spojení z Bratislavy do Košic se možná nakonec povede přes Maďarsko, asi právě dík výhodně zeměpisné návaznosti Maďarska na východ Slovenska).
Ty regiony mimo Nitransko nejsou okrajové významem, z Gánovců u Popradu pochází lebka neandrtálského člověka a nejstarší železný artefakt ve střední Evropě (dýka, prý dovoz odněkud z Malé Asie).
Problémem oněch geograficky okrajových regionů je nedostatek zpráv a nejasné vyznění pramenů. Třeba v legendě o sv. Svoradovi, světci a mnichovi v nitranském klášteře Zoboru, se píše, že pocházel „z polské země“. Jenomže tou zemí mohl být právě severoslovenský region obsazený v té době Poláky..
U okrajových regionů se neví, nakolik patřily k Velké Moravě. Spiš k ní zřejmě patřit mohla. Ve Spišských Tomášovcích fungovalo slovanské hradiště asi mezi lety 800 – 850, to bylo zničené a vedle něj bylo postaveno nové hradiště fungující asi mezi lety 850 – 900. Ten proces by napovídal stylu známému z Česka, kde velkomoravsští a přemyslovští vládci dobývali hradiště a vedle nich postavili hradiště svoje (velkomoravská Olomouc, přemyslovská Kouřim).
Nové hradiště ve Spišských Tomášovcích navíc nese stavební prvky obvyklé v Nitransku a polském Povislí, kam také sahala moc Svatopluka.
U Šariše je příslušnost k VM méně prokazatelná, ale pokud Svatopluk ovládal Spiš a polské Povislí, tak Šariš leží na cestě mezi oběma regiony, tudíž se tu nějaká forma závislosti dá předpokládat.
Šariš naopak zřejmě zůstal nezávislý nebo autonomní na Uhrách. Raní Uhři sice procházeli horním Potisím, ale směřovali dále na jih, na území Šariše se nenalezly maďarské hroby z rané doby. Po pádu VM v Šariši nadále fungují hradiště v Šarišském Sokolově a Obišovcích, je tedy možné, že se sem stáhli Slované před uherskou expanzí, podobně jako se jiní Slované stáhli před uherskou expanzí na území dnešní Moravy do bezpečnějšího centra Čech.
***
Castrum Salis přes časté zmínky v písemných pramenech pro změnu není archeologicky identifikovaný. Býval kladen do obce jménem Solivar (novotvar z pův. maď. Sóvár), přičemž slovo -vár je v maď. hrad.
V Solivaru je navíc v poloze Várhegy na mírném návrší kostel sv. Štěpána s nálezy z 10. - 12. stol. Svatý Štěpán byl prvním uherským králem, ukazovalo by to na starobylost zasvěcení v době, kdy si tím uherský stát upevňoval legitimitu v obsazených oblastech.
Otázka je, proč byl hrad solný. Jedna možnost je, že podle nálezů soli z okolí, a tady je lokalita zvaná Sopotok, tedy Solný potok. Druhá možnost je, že hrad jakožto hraniční fungoval i jako skladiště soli (nejspíše z uherského Sedmihradska) na cestě do Polska a Rusi.
Přes Salis totiž podle všeho procházela cesta, která se napojovala na velkou evropskou obchodní magistrálu z muslimského Španělska přes Řezno, Prahu, Krakov a Přemyšl do Kyjeva. Další směr obchodu směřoval na sever, čemuž svědčí maďarské nálezy typu mincí a zbraní ve vikinských obchodních městech, např. ve švédské Birce.
Castrum Salis je prvně zmiňován někdy kolem roku 1000 v Uhersko-polské kronice, kdy měl tvořit hranici mezi Uhrami, Polskem a Rusí. Poláci tehdy vládli Slovensku až po Dunaj a tehdy došlo k setkání Boleslava Chrabrého s králem Štěpánem. Štěpán pak odešel do Stoličného Bělehradu, Boleslav právě do Castra Salis.
Situování Castra Salis na toto trojmezí ho definuje jako hrad strážní i obchodní.
https://www.martinus.cz/?uItem=268379#description" onclick="window.open(this.href);return false;
Autor píše v předmluvě, že chtěl psát o dějinách šarišského regionu, nicméně stále častěji narážel na problém Castra Salis (Solnohradu), jediného známého hradu tohoto regionu v raném středověku.
Mně to zaujalo v geografických souvislostech pro pochopení regionálního rozvrstvení slovenské země.
Slovensko se zvedá od Dunaje až k Tatrám. Nejvýznačnějším regionem je Nitransko, nížina od Dunaje k menším horám s centrem tedy v Nitře. V Nitře bylo významné centrum Velké Moravy, za Uherska tu vládla údělná knížata a vzniklo tu první biskupství na území Slovenska. Ve vrcholném středověku vládl území Matúš Čák (i když z Trenčína).
Dalším regionem je východ a jihovýchod země s centrem v Košicích (2. největší město na Slovensku), tady je zeměpisná návaznost na dnešní Maďarsko.
Z uherských kmenů se tu usídlili tzv. Kabarové, to byla část Chazarů, která se přidala k Uhrům při jejich tažení. Z nich by měl pocházet Samuel Aba, zeť Štěpána I. a uherský král v letech 1041 – 1044. Ve vrcholném středověku tu vládli Abovci, vedle Matúše Čáka druhý rod, který se snažil o autonomii na Anjouovcích (a nakonec poraženi Karlem Robertem).
Dalším regionem je právě Šariš na severu Slovenska s centrem v Prešově (3. největší město).
Zajímavými regiony jsou pak Liptov Spiš mezi Nízkými a Vysokými Tatrami, ty fungovaly hlavně jako obchodní cesta směrem do Polska, osidlovali je Němci, kteří tu stavěli města, stálo tu dost hradů včetně monumentálního Spišského hradu. Obchodní cesta do Polska procházela právě i Šarišem. Dneska tudy vede dálniční cesta z Bratislavy do Košic, stále nedostavěná (dálniční spojení z Bratislavy do Košic se možná nakonec povede přes Maďarsko, asi právě dík výhodně zeměpisné návaznosti Maďarska na východ Slovenska).
Ty regiony mimo Nitransko nejsou okrajové významem, z Gánovců u Popradu pochází lebka neandrtálského člověka a nejstarší železný artefakt ve střední Evropě (dýka, prý dovoz odněkud z Malé Asie).
Problémem oněch geograficky okrajových regionů je nedostatek zpráv a nejasné vyznění pramenů. Třeba v legendě o sv. Svoradovi, světci a mnichovi v nitranském klášteře Zoboru, se píše, že pocházel „z polské země“. Jenomže tou zemí mohl být právě severoslovenský region obsazený v té době Poláky..
U okrajových regionů se neví, nakolik patřily k Velké Moravě. Spiš k ní zřejmě patřit mohla. Ve Spišských Tomášovcích fungovalo slovanské hradiště asi mezi lety 800 – 850, to bylo zničené a vedle něj bylo postaveno nové hradiště fungující asi mezi lety 850 – 900. Ten proces by napovídal stylu známému z Česka, kde velkomoravsští a přemyslovští vládci dobývali hradiště a vedle nich postavili hradiště svoje (velkomoravská Olomouc, přemyslovská Kouřim).
Nové hradiště ve Spišských Tomášovcích navíc nese stavební prvky obvyklé v Nitransku a polském Povislí, kam také sahala moc Svatopluka.
U Šariše je příslušnost k VM méně prokazatelná, ale pokud Svatopluk ovládal Spiš a polské Povislí, tak Šariš leží na cestě mezi oběma regiony, tudíž se tu nějaká forma závislosti dá předpokládat.
Šariš naopak zřejmě zůstal nezávislý nebo autonomní na Uhrách. Raní Uhři sice procházeli horním Potisím, ale směřovali dále na jih, na území Šariše se nenalezly maďarské hroby z rané doby. Po pádu VM v Šariši nadále fungují hradiště v Šarišském Sokolově a Obišovcích, je tedy možné, že se sem stáhli Slované před uherskou expanzí, podobně jako se jiní Slované stáhli před uherskou expanzí na území dnešní Moravy do bezpečnějšího centra Čech.
***
Castrum Salis přes časté zmínky v písemných pramenech pro změnu není archeologicky identifikovaný. Býval kladen do obce jménem Solivar (novotvar z pův. maď. Sóvár), přičemž slovo -vár je v maď. hrad.
V Solivaru je navíc v poloze Várhegy na mírném návrší kostel sv. Štěpána s nálezy z 10. - 12. stol. Svatý Štěpán byl prvním uherským králem, ukazovalo by to na starobylost zasvěcení v době, kdy si tím uherský stát upevňoval legitimitu v obsazených oblastech.
Otázka je, proč byl hrad solný. Jedna možnost je, že podle nálezů soli z okolí, a tady je lokalita zvaná Sopotok, tedy Solný potok. Druhá možnost je, že hrad jakožto hraniční fungoval i jako skladiště soli (nejspíše z uherského Sedmihradska) na cestě do Polska a Rusi.
Přes Salis totiž podle všeho procházela cesta, která se napojovala na velkou evropskou obchodní magistrálu z muslimského Španělska přes Řezno, Prahu, Krakov a Přemyšl do Kyjeva. Další směr obchodu směřoval na sever, čemuž svědčí maďarské nálezy typu mincí a zbraní ve vikinských obchodních městech, např. ve švédské Birce.
Castrum Salis je prvně zmiňován někdy kolem roku 1000 v Uhersko-polské kronice, kdy měl tvořit hranici mezi Uhrami, Polskem a Rusí. Poláci tehdy vládli Slovensku až po Dunaj a tehdy došlo k setkání Boleslava Chrabrého s králem Štěpánem. Štěpán pak odešel do Stoličného Bělehradu, Boleslav právě do Castra Salis.
Situování Castra Salis na toto trojmezí ho definuje jako hrad strážní i obchodní.