Konradin

Dějiny od roku 1197 do roku 1378 (smrt Karla IV.) - Přemyslovští králové od Přemysla Otakara I. až k Václavu III., první Lucemburkové (Jan a Karel). Světové dějiny v 13. a 14. století

Moderátoři: elizabeth, Katerina, Ježek

Uživatelský avatar
elizabeth
Vévodkyně
Příspěvky: 2126
Registrován: 04 zář 2006 15:24
Bydliště: doma, což je všude tam, kde mě mají rádi...
Has thanked: 2 times
Been thanked: 3 times

Konradin Štaufský

Nový příspěvek od elizabeth »

Dohromady dané info dle německé wikipedie apod... Odkaz dole. Znamená to přípravu na článek... :D \:D/ z mé strany

Výborně mi překladač přeložil jednu větu, kterou zde předkládám:

S Konradin skončil poslední oprávněný dědic na sexuální císaře Staufer muž v kufru
jak je to děsivý, dostala jsem z toho záchvat smíchu... :roll: :lol:

Obrázek
Conradin v Codex Manesse, na počátku 14. Století
Conradin (* 25. března 1252 na hradě Wolfstein v Landshutu, † 29. října 1268, popraven v Neapoli , od roku 1254 vévoda švábský, král jeruzalémský, dědic království siciliilského , byl posledním legitimním dědicem z císařského rodu Hohenštaufů.
Dětský král
Konradin, syn Alžběty Bavorské a německého krále Konráda IV, byl také legitimním králem Sicílie a Jeruzaléma. Po smrti svého otce, 21. května 1254, byl zřejmě vychováván na dvoře svého strýce, vévody Ludvíka Přísného Bavorského, pod jeho poručnictvím. Falckrabě Ludvík prosadil, aby byl dvouletý princ formálně uznán vévodou švábským a byl také titulárním králem Jeruzaléma.
Jeho italské dědictví bylo spravováno jeho strýcem Manfredem, který se ale roku 1258 nechal sám korunovat králem Sicílie. Roku 1255 vyzval papež Alexandr IV všechny leníky i švábskou šlechtu, aby se Konradina zřekla. Roku 1256 zakázal jeho volbu římsko-německým králem. Namísto toho byl roku 1257 králem jmenován 1257 Richard Cornwallský.. Vévoda Ludvík Bavorský mu dal svůj hlas s výhradou, že švábské vévodství Konradin udrží jako štaufské dědictví. Roku 1262 Konradin formálně přijal švábskou korunu, k jejímu přijetí ho doprovázel falckrabě Ludvík.
Konradin v Itálii
V bitvě u Benventa padl v roce 1266 sicilský král Manfred 1266 a sicilským krélem byl papežem korunován Karel I. z Anjou. Tím klesly Konradinovy šance, aby se stal římským císařem. Přesto se princ na žádost italských ghibellinů vydal do Itálie, ač se tím ocitl v papežově klatbě. Z říšské šlechty ho podporovali mimo jiné bavorský vévoda Ludvík, švábký hrabě Rudolf Habsburský ( pozdější římský král) a jeho nevlastní otec Menhard II. Goricko-tyrolský. Ti jej doprovodili do Verony, ale dále jej nenásledovali, snad proto, že se domnívali, že pozice Anjouovců na jihu Itálie nemůže být tak pevná, aby si s ní neporadil rytířský básník Konradin pouze za přispění svých italských stoupenců. Jiní historikové se domnívají, že v následování prince Konradina jim zabránila papežova klatba (prof. Žemlička) Jeho doprovod se skládal z členů z dolnoněmecké nižší šlechty a příznivců vévody Friedricha I. Bádenského. Podporu mu vyjádřila ghibellinská města střední Itálie, zejména Pisa s jejíž pomocí se mu podařilo získat na svou stranu i Řím. Zde ho v jeho snažení podpořil Jindřich Kastilský, bratr římského krále Alfonsa X. Kastililského.
Rozhodující boj a porážka
Při pokusu dostihnout Saracény, kteří povstali na podporu Konradina, bylo princovo vojsko 23. 8. 1268 v bitvě u Tagliacozza jednotkami Karla z Anjou zničujícím způsobem poraženo. V prudké bitvě na sebe nejprve strhly převahu štaufské oddíly, střetnutí nakonec ale rozhodla část francouzských rytířů ponechaná v záloze. Konradin se i s Fridrichem Bádenským zachránil útěkem, byl ale dopaden u Astury Giovannim Frangipanim a vydán Karlovi z Anjou. Ten uspořádal předstíraný proces s Konradinem a jeho průvodci a po „procesu“ ho nechal s 10 až 15 jeho průvodci, mezi mimi také s Friedrichem I. bádenským, 29. 10. 1268 jako zločince na Pizza del Mercato v Neapoli veřejně setnout a zahrabat v neposvěcené zemi (no, Karla I. z Anjou prostě nemám ráda, jakkoli je to u mě a Francouzů neobvyklé. Nenapadlo mě, že věta: "vidět Neapol a zemřít", pochází vlastně od Konradina a Fridricha Bádenského).

Většina současníků chápala takové zacházení s královským synem jako hrozný zločin ( a já se jim nedivím), překročení hranic, které byly vytyčeny národům už před staletími právem a obyčejem. Obzvláště velké bylo zděšení italských ghibellinů.

Smrt rytířského prince představuje tečku za nadvládou Němců ve středověké Itálii, ač právě mladinký Konradin, který skládal básně, představoval kultivované vyústění německo-italského soužití. Poprava Fridricha Bádenského se jeví jako zbytečná a příliš krutá. Lze proto uvažovat o snaze Anjouovce odstranit jednou provždy uchazeče rakouského trůnu z cesty guelfskému českému králi, s nímž se chtěl spříznit.

Ostatky Konradinovy a Fridricha Bádenského byly později pohřbeny v kapli Santa Maria del Carmine pod hlavním oltářem. Roku 1847 nechal tehdejší korunní princ a pozdější král Maximilian II Bavorský, na památku jeho posledního odpočinku pomník od Bertela Thorvaldsena, v jehož podstavci dnes ostatky posledního Štaufa odpočívají. ( a mám nápad na výlet nebo spíš na dovolenou)
Konradin byl poslední legitimní dědic císařského trůnu z rodu Štaufů. Na živu byl již z tohoto rodu jen Enzio (kolem 1215-1272), nemanželský syna Konradinova dědečka Fridricha II., ale ten byl až do své smrti vězněn v Boloni. Konradin neměl žádné děti, ač byl ženat se Sophií von Landsberg, ale jejich manželství nebylo konzumováno.

Konradin měl velký význam pro historii Bavorska, protože falckraběti Ludvíkovi daroval za jeho podporu v italském tažení, do držení Horní Falcko a Sulzbach v jihozápadním Bavorsku.

Obrázek

Obrazy:
Tischbein (1784): Konradin Švábský a Friedrich Bádenský
Umělecké zpracování :
J. H. W. Tischbein: Konradin Švábský a Friedrich rakouský přebírají při šachové hře svůj rozsudek smrti (historický obraz z r. 1784)

Literatura
• Ferdinand Geldner: Konradin, oběti na velký sen. Velikost, pocit viny a tragédie na Hohenstaufen. Meisenhelder Bach, Bamberg 1970
o 1. Text
o 2. panely
• Karl Hampe: Historie Konradins na Hohenstaufen. Koehler Verlag, Leipzig 3. Oběh 1942.
• Hartmut Jericke: Konradins března z Říma do Palentinischen úrovni v srpnu 1268. In: Roman Historické komunikací Bd 44 (2002) s. 150-192.
• Walter Migge: V Staufer v německé literatuře od roku 18. Století. In: Pan Reiner dům (eds.): Doba Hohenstaufen. Historie, umění, kultura. Württembergisches Národní muzeum, Stuttgart 1977
o 3. eseje, s. 275-290
• Josef Mühlberger: Conradin. Poslední ze skvělého rodu. Bechtle, Esslingen 1982, ISBN 3-7628-0421-4
• Kurt PFISTER: Konradin. Ztroskotání na Hohenstaufen. Hugendubel, Mnichov 1941.
• Hans Schlosser: Corradino sfortunato? Oběti mocenské politiky? Na přesvědčení a provedení poslední Hohenstaufen. In: Orazio Condorelliho (ed.): Panta rei. Studi dedicati a Manlio Bellomo. Il Cigno, Řím (5 vols)
o 4. 2004, ISBN 88 do 7831-174-X, s. 111-131.
• Hans U. Ullrich: Conradin. Tragédií Neapol. Svět-Verlag, München 2004, ISBN 3-8004-1463-5
Fiction
Ttragickým osudem posledního Štaufa se nechali inspirovat spisovatelé i dramatici. Existuje více než 100 dramat o Konradinovi z 18. století, dále četné básně a lyrická próza textů. K básníkům a autorům knih o Konradinovi patří Friedrich Schiller, August Graf von deska, Gustav Schwab, Conrad Ferdinand Meyer, Agnes Miegel, Theodor Körner, Ludwig Uhland, Naubert Benedikte a Konrad bílé.
• Italo Chiusano: Konradin, poslední Staufer. DTV, Mnichov 1996, ISBN 3-423-12170-X
• Heinz S. Laube: dědici ze Staufers. Román. Schneekluth Verlag, Mnichov 1999, ISBN 3-7951-1704-6
• Georg Schreiber: Meč bez koruny. Konradin román do posledního Hohenstaufen. Vydavatel Štýrsko, Graz 1964
Genealogie
• Genealogie mittelalter.de
• Literatura a tím o Konradin v katalogu Německé národní knihovny

Zdroj: http://de.wikipedia.org/wiki/Konradin_von_Hohenstaufen
Naposledy upravil(a) elizabeth dne 14 zář 2008 12:58, celkem upraveno 2 x.
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
Uživatelský avatar
Maršálek
Kníže
Příspěvky: 364
Registrován: 22 led 2007 10:38
Bydliště: HK

Nový příspěvek od Maršálek »

Já bych rozhodně nechtěl, aby to vyznělo zle, ale stále tu dámy píšete o tom, jak kdo podle zvítězil poté, co si ponechal v záloze část vojska, která v rozhodující chvíli padla nepříteli do zad. To je přeci zcela normální taktický krok, který využívali bezezbytku všichni vojevůdci, od drobných zemanů bojujících „partyzánským způsobem“ počínaje, přes velmože a knížata, císařem konče. To že to pak kronikáři poražené strany uvádějí jako podlost, která vzala jejich příznivcům „jisté, spravedlivě dobyté vítězství“ je jenom berlička – prázdná fráze, která má obhájit jejich pokořeného patrona. Útok do boku či zad bojující linie, nebo bojem zaměstnaného šiku má vždy fatální důsledky. Obě strany se tomu brání manévrováním křídel, zálohami, krytím terénem, atd. Současně obě strany taktizují i v již zuřícím boji a snaží se vylákat protivníka z jeho pozic a vnutit mu svůj bitevní plán. Na tom není nic podlého. Když stejným způsobem vítězně bojovali čeští králové, dávali to jejich kronikáři jako zářný příklad jejich válečného umu a Boží přízně.

Totéž se týká vystavování těla padlého protivníka, kterým vítěz veřejně a nadevší pochybnost deklaruje že jím vítězně vybojovaný střet byl rozhodný a konečný. Cílem je zastrašit vlastní opozici a zlomit nepokořené síly poraženého protivníka – vzít mu naději na legitimní odpor jménem poraženého, který se vrátí, aby znovu zformoval své síly…

Poprava zajatého vladaře druhé strany také není nelogická, nejde-li o sousedský spor dvou suverénů, ale o spor dvou kandidátů ne stejný trůn (takové boje mají daleko častěji vyhlazovací charakter,opět se stačí podívat do dějin). Je to sice možná kruté k zajatému protějškovi, ale je to současně praktické řešení, kterým se zamezí dalšímu pokračování konfliktu, dalšímu krveprolití a utrpění civilistů i vojáků obou stran, válečným nákladům, atd. A opět bychom našli bezpočet příkladů již do starověku – není to tedy rozhodně precedens.

Hm, ono všechno má svůj rub a líc, buďme solidní a dívejme se na věc z více stran :wink:
servo
Uživatelský avatar
acoma
Královna
Příspěvky: 1039
Registrován: 19 srp 2006 00:38

zálohy za rohem+popravy+vystavování mrtvých tìl

Nový příspěvek od acoma »

Důvody tohoto bohulibého počínání my dámy samozřejmě chápeme... :wink:

A odsouzení takového činu se neprojevuje jen u něžnějšího pohlaví, ale také pánové se k němu přidávají -ze současných například Vaníček, Žemlička, Krieger... 8)
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
Uživatelský avatar
acoma
Královna
Příspěvky: 1039
Registrován: 19 srp 2006 00:38

Velitelé Rudolfovy zálohy

Nový příspěvek od acoma »

P.S. tak mě ještě napadá - proč se tedy dva vybraní Rudolfovi velitelé zálohy, která celé hodiny čekala v nečinnosti na vhodný okamžik, tak kroutili a ještě po bitvě omlouvali svůj krok?

Ale tohle by spíš bylo do tématu Moravské pole... :wink:
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
Uživatelský avatar
elizabeth
Vévodkyně
Příspěvky: 2126
Registrován: 04 zář 2006 15:24
Bydliště: doma, což je všude tam, kde mě mají rádi...
Has thanked: 2 times
Been thanked: 3 times

Nový příspěvek od elizabeth »

Maršálek píše:Já bych rozhodně nechtěl, aby to vyznělo zle, ale stále tu dámy píšete o tom, jak kdo podle zvítězil poté, co si ponechal v záloze část vojska, která v rozhodující chvíli padla nepříteli do zad.
Opravdu bych tě prosila, abys nám našel, kde jsme psaly, že to bylo podlé. Já jsem napsala jen to, že záloha ten boj rozhodla, ačkoliv třeba Konradin měl početní převahu nad Karlem I. z Anjou. Ale přesto záloha boj rozhodla, jak v bitvě u Tagliacozza, tak v bitvě na Moravském poli. O podlosti nepadlo ani slovo.

Totéž se týká vystavování těla padlého protivníka, kterým vítěz veřejně a nadevší pochybnost deklaruje že jím vítězně vybojovaný střet byl rozhodný a konečný. Cílem je zastrašit vlastní opozici a zlomit nepokořené síly poraženého protivníka – vzít mu naději na legitimní odpor jménem poraženého, který se vrátí, aby znovu zformoval své síly
Jistě. A nebo taky na vznik pověstí, že se vrátí teda živý a sformuje ten odpor, o němž píšeš virtuálně, aby byl připraven až se vrátí(ne jako blaničtí rytíři až bude nejhůř, to může i po smrti a s desetkrát vystaveným tělem) :wink: Třeba pobobně nakládal také Edward I. s ostatky Williama Wallace. Bylo to běžné. Proto jsem na to poukázala, ne proto, že bych t viděla jako zvláštní.


Poprava zajatého vladaře druhé strany také není nelogická, nejde-li o sousedský spor dvou suverénů, ale o spor dvou kandidátů ne stejný trůn (takové boje mají daleko častěji vyhlazovací charakter,opět se stačí podívat do dějin). Je to sice možná kruté k zajatému protějškovi, ale je to současně praktické řešení, kterým se zamezí dalšímu pokračování konfliktu, dalšímu krveprolití a utrpění civilistů i vojáků obou stran, válečným nákladům, atd. A opět bychom našli bezpočet příkladů již do starověku – není to tedy rozhodně precedens.
Ve starověku jistě, ale ve středověku to tak běžné nebylo a rozhodně ještě při popravě Marie Stuartovny se podivovali ( nejen Alžběta) nad neobvyklostí. Ano, zde jsem opravdu napsala, že to bylo neobvyklé... Kastrovalo se oslepovalo, ale král se obvykle nepopravoval. Dej nám tedy ten bezpočet příkladů, o němž mluvíš. Zejména za vrcholného středověku by mě to zajímalo. Možná mě z dřívější doby napadá spor královen merovejských Brunhildy a Fredegundy, ale to není tentýž případ. Oni panovníci dost neradi dávali takový případ, aby tak ev. jednou neskončili sami...
Naposledy upravil(a) elizabeth dne 26 srp 2008 13:40, celkem upraveno 1 x.
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
Uživatelský avatar
Maršálek
Kníže
Příspěvky: 364
Registrován: 22 led 2007 10:38
Bydliště: HK

Nový příspěvek od Maršálek »

ach jo, ačkoli jsem to nemyslel zle, opět se to zvrhlo do osobní roviny...
Takže pro upřesnění, nikoho jsem svým příspěvkem nenapadal, jenom vyvracím obecně zažité mýty :wink:

Pokud jde o vytáčení a omlouvání hejtmanů záloh, jak se zmiñuje Acoma, pak se přiznám, že o tom nic nevím (a opět se do nikoho neobouvám). Ono čekat s početnou a netknutou zálohou na vhodný okamžik není až tak snadné jak to může vyznít. hejtman záloh prostě krotí svoje rozvášněné muže i sebe sama a stále hodnotí situaci, aby se neunáhlil. Zatímco on se svými odpočatými a nevyužitými muži stojí, umírají vpředu jeho přátelé a příbuzní. Krvácí tam bezpočet výborných mužů, kterých si celá země váží a především, je tam jeho vladař, stokrát v průběhu probíhajícího boje bezprostředně ohrožený… Když záloha vyrazí moc brzo, bude její úder nedostatečný a zcela se vyčerpá a zaplete bez užitku, když vyrazí jenom o malou chvilku pozdě, pak už nebude k ničemu a její manévr již může jenom strhnout první váhající k útěku (viz. manévr Miloty na MP, který zjevně přišel pozdě). Když bude hejtman zálohy manévrovat moc a při objíždění ztratí bojiště z očí, může se mu stát, že nebude přes terén či jinou překážku kam udeřit, atd. Na těchto hejtmanech stála klíčová rozhodnutí, proto byli vybíráni ti nejzkušenější. Jak zdůvodní to, že příliš otáleli a zemřelo kvůli tomu zbytečně příliš mnoho dobrých urozených mužů . že by zbabělost? Evropský model válečnictví totiž ještě ve vrcholném středověku požaduje přímé zapojení panovníka do boje – nejlépe vedení hlavního úderu. Hejtman záloh tak čeká na vladařův pokyn (ovšem posel se musí obvykle probít celým bojištěm, což se mu nemusí podařit, nebo ho to zdrží natolik, že rozkaz již není aktuální; signální praporce se používají málo protože v mele na ně nemusí být čas, atd.).
- tímhle příspěvkem se jenom snažím poukázat, že někdy všichni soudíme moc rychle a přestáváme za klíčovými událostmi vidět lidské emoce.

Pokud jde o tvrdé kroky vítěze vůči zajatému vladaři, co třeba staletí trvající spory říšských knížat, italských signorií, slezských a polských knížectví, válka růží v Anglii? Ale pěkným příkladem z VS je např. v civilizované Anglii vražda Richarda II. jeho strýcem, který se následně dal korunovat a obratně vytvořil legendu o nutnosti srazit tyrana (a to se Richard provinil především tím, že se mu téměř podařilo ukončit válku s Francií). Svou, řekněme špinavou, roli v tom zahrál i Froissart a to nedlouho předtím připlul do Anglie a daroval Richardovi své vrcholné dílo – kroniky lásek a válek, aby ho následně na objednávku vraha očernil a zpochybnil jeho legitimní původ…V úzce vymezeném časovém období to samozřejmě není časté, to bychom tu měli kapitalismus výrazně dříve :wink: I mě samému jsou takové události samozřejmě nesympatické, ale podívám-li se na to i z druhé strany, pak dovedu pochopit důvody takového počínání (morálně schválit a pochopit jsou dvě rozdílné věci). Tím ale nezpochybňuji, že každý korunovaný a pomazaný vladař požíval až mystické Boží ochrany a jenom o něco méně nedotknutelný v očích prostých lidí byl dědic trůnu, příslušník královského domu, atd.
servo
Uživatelský avatar
Maršálek
Kníže
Příspěvky: 364
Registrován: 22 led 2007 10:38
Bydliště: HK

Nový příspěvek od Maršálek »

nevíte někdo o překladu nějakých Konradinových veršů? myslím že je mám v edici z Manesse, to je ale transliterovaná středověká němčina a ta mi dvakrát nejde :oops:
servo
Uživatelský avatar
elizabeth
Vévodkyně
Příspěvky: 2126
Registrován: 04 zář 2006 15:24
Bydliště: doma, což je všude tam, kde mě mají rádi...
Has thanked: 2 times
Been thanked: 3 times

Nový příspěvek od elizabeth »

Maršálek píše: Pokud jde o tvrdé kroky vítěze vůči zajatému vladaři, co třeba staletí trvající spory říšských knížat, italských signorií, slezských a polských knížectví, válka růží v Anglii? Ale pěkným příkladem z VS je např. v civilizované Anglii vražda Richarda II. jeho strýcem, který se následně dal korunovat a obratně vytvořil legendu o nutnosti srazit tyrana (a to se Richard provinil především tím, že se mu téměř podařilo ukončit válku s Francií). Svou, řekněme špinavou, roli v tom zahrál i Froissart a to nedlouho předtím připlul do Anglie a daroval Richardovi své vrcholné dílo – kroniky lásek a válek, aby ho následně na objednávku vraha očernil a zpochybnil jeho legitimní původ…V úzce vymezeném časovém období to samozřejmě není časté, to bychom tu měli kapitalismus výrazně dříve :wink: I mě samému jsou takové události samozřejmě nesympatické, ale podívám-li se na to i z druhé strany, pak dovedu pochopit důvody takového počínání (morálně schválit a pochopit jsou dvě rozdílné věci). Tím ale nezpochybňuji, že každý korunovaný a pomazaný vladař požíval až mystické Boží ochrany a jenom o něco méně nedotknutelný v očích prostých lidí byl dědic trůnu, příslušník královského domu, atd.
Promiň, pane Maršálku, ale mám pocit, že se tady, s odpuštěním, bavíme jeden o koze a druhý o voze... :D

Já mluvím o veřejných popravách korunovaných hlav a ty o královraždě, což je podstatný rozdíl, zvl᚝ ještě když by se ta královražda dala podepřít vraždou krále tyrana (ač uměle a nepravdivě). Jistě takových případů je mnoho, dokonce je o nich celá kniha a pojednává např o vraždě syna Edwarda I. Edwarda II. jehož nechala manželka Isabela Francouzská se svým milencem zabít viz viewtopic.php?t=85&postdays=0&postorder=asc&start=39 , nebo o vraždě jednoho ze strýců Karla VI., jenž sice nebyl králem ale v podstatě důsledek byl stejný, jako by jím byl. Ve Francii 16. a 17. století pak "institut královraždy" dovedli k dokonalosti ( zavraždění obou po sobě vládnoucích Jindřichů III. a IV.) a vždy se vědělo, kdo za tím stál ( Guisové, jezuité, Španělsko). Sprostá vražda je morálně ještě horší než veřejná poprava a rovněž chápu pohnutky, které k tomu dotyčné vedly ( zvl᚝ tu Isabelu :wink: ), ale stejně jako ty je neschvaluji.

Ale vrame se Konradinovi, o něm je toto téma, takže, pane Maršálku, povede-li se ti sehnat ty verše, ev. je přeložit, doufám, že se s námi o ně podělíš.
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
Uživatelský avatar
Maršálek
Kníže
Příspěvky: 364
Registrován: 22 led 2007 10:38
Bydliště: HK

Nový příspěvek od Maršálek »

probůh, já je sice můžu přepsat, ale překládat je raději nebudu (kolena kolena, odneste mě k jezeru...) :lol:

Pokud oddělujeme královraždou a veřejnou popravou panovníka či dědice (která je veřejnou královraždou), pak jsme si nerozuměli a já se omlouvám :wink:
Nicméně i tak jsem jich našel kromě Konradina a Fridricha Bádenského od poloviny 13. do konce 14. st. až dost:
- Přemysl Otakar II. (tady je to samozřejmě s otazníkem, by čeští kronikáři měli jasno)
- Karel I. z Anjou
- Jindřich Probus
- Ladislav Kumán
- Jan Habsburský
- Přemyslav Velkopolský
- Eduard II. Plantagenet
- Václav III.
- Albrecht Habsburský
- Richard II. Plantagenet
- Jan Zhořelecký

Sicilské nešpory jsou pěkným dokladem, že příklad je hodný následování…:twisted:
servo
Uživatelský avatar
elizabeth
Vévodkyně
Příspěvky: 2126
Registrován: 04 zář 2006 15:24
Bydliště: doma, což je všude tam, kde mě mají rádi...
Has thanked: 2 times
Been thanked: 3 times

Nový příspěvek od elizabeth »

Maršálek píše:...Pokud oddělujeme královraždou a veřejnou popravou panovníka či dědice (která je veřejnou královraždou), pak jsme si nerozuměli a já se omlouvám :wink:
Samozřejmě, že od začátku mluvíme o veřejné popravě:
elizabeth v pøíspìvku 1 píše:nechal oba vznešené zajatce věřejně popravit. Netrpěl žádnými výčitkami svědomí, jako trpěla Alžběta Tudorovna, když měla vydat katu Marii Stuartovnu.
elizabeth v pøíspìvku 2 píše:Ve starověku jistě, ale ve středověku to tak běžné nebylo a rozhodně ještě při popravě Marie Stuartovny se podivovali ( nejen Alžběta) nad neobvyklostí. Ano, zde jsem opravdu napsala, že to bylo neobvyklé... Kastrovalo se oslepovalo, ale král se obvykle nepopravoval. Dej nám tedy ten bezpočet příkladů, o němž mluvíš. Zejména za vrcholného středověku by mě to zajímalo. Možná mě z dřívější doby napadá spor královen merovejských Brunhildy a Fredegundy, ale to není tentýž případ. Oni panovníci dost neradi dávali takový případ, aby tak ev. jednou neskončili sami...
maršálek píše:Nicméně i tak jsem jich našel kromě Konradina a Fridricha Bádenského od poloviny 13. do konce 14. st. až dost:
- Přemysl Otakar II. (tady je to samozřejmě s otazníkem, by čeští kronikáři měli jasno)
- Karel I. z Anjou
- Jindřich Probus
- Ladislav Kumán
- Jan Habsburský
- Přemyslav Velkopolský
- Eduard II. Plantagenet
- Václav III.
- Albrecht Habsburský
- Richard II. Plantagenet
- Jan Zhořelecký

Sicilské nešpory jsou pěkným dokladem, že příklad je hodný následování…:
Co prosím znamená z hlediska tvojí logiky: Nicméně i tak jsem jich našel kromě Konradina a Fridricha Bádenského od poloviny 13. do konce 14. st. až dost:

Pro mě to znamená, že i kdybych i já od začátku mluvil o veřejné popravě, tak bych našel dost příkladů. Pokud jsi to myslel jinak, tak jsme se opět nepochopili.A z kontextu mi vyplývá, žes to myslel úplně jinak. Že jsi od začátku dával příklady královražd do nichž tuto popravu počítáš. Pro mě je ale veřejná poprava něco zcela jiného.

Takže znovu: Kdo z těchto lidí, které jsi vyjmenoval byl veřejně popraven jako Fridrich Babenberský nebo Konradin? Opravdu další je až ta Marie Stuartovna. Všichni ti co jsi vyjmenoval byli většinou zavražděni :!: . A navíc srovnávat někoho, kdo padl v bitvě s někým, koho dal někdo zabít je taky zvláštní. Já jsem sice uvedla příklad Brunhildy a řekla jsem, že to není správný příklad, ale Brunhilda byla aspoň na popud Fredegundina syna (a teď si nejsem jista, no jenoho pozdějšího krále merovejského) veřejně rozčtvrcena koňmi.
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
Uživatelský avatar
Maršálek
Kníže
Příspěvky: 364
Registrován: 22 led 2007 10:38
Bydliště: HK

Nový příspěvek od Maršálek »

To na co jsem upozorňoval byl fakt, že politická vražda pomazaného a korunovaného vladaře nebyla zdaleka tak vzácná. Měla různé formy, ale prakticky obdobné důsledky.


Všem se tímto omlouvám za OT :oops:
servo
Uživatelský avatar
acoma
Královna
Příspěvky: 1039
Registrován: 19 srp 2006 00:38

Nový příspěvek od acoma »

Maršálek píše: Pokud oddělujeme královraždou a veřejnou popravou panovníka či dědice (která je veřejnou královraždou), pak jsme si nerozuměli a já se omlouvám :wink:
Nicméně i tak jsem jich našel kromě Konradina a Fridricha Bádenského od poloviny 13. do konce 14. st. až dost:
- Přemysl Otakar II. (tady je to samozřejmě s otazníkem, by čeští kronikáři měli jasno)
- Karel I. z Anjou
- Jindřich Probus
- Ladislav Kumán
- Jan Habsburský
- Přemyslav Velkopolský
- Eduard II. Plantagenet
- Václav III.
- Albrecht Habsburský
- Richard II. Plantagenet
- Jan Zhořelecký

Sicilské nešpory jsou pěkným dokladem, že příklad je hodný následování…:twisted:
Kterej Jan Habsburský skonal na popravisti? A Karel I. z Anjou?

Ty zbyly zahadne uhynuli, ze?

Sicilske nespory? Tam prece nikoho nepopravili. :shock:
Naposledy upravil(a) acoma dne 25 srp 2008 16:44, celkem upraveno 1 x.
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
Uživatelský avatar
acoma
Královna
Příspěvky: 1039
Registrován: 19 srp 2006 00:38

Nový příspěvek od acoma »

A kterej Jan Habsbursky? A co ten Karel I. z Anjou? A co ty nespory? :shock:
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
Uživatelský avatar
Maršálek
Kníže
Příspěvky: 364
Registrován: 22 led 2007 10:38
Bydliště: HK

Nový příspěvek od Maršálek »

acoma píše:A kterej Jan Habsbursky? A co ten Karel I. z Anjou? A co ty nespory? :shock:
:oops: au, poněkud jsem to v Itálii překombinoval
...a Jan byl samozřejmě Rudolf :wink:
servo
Uživatelský avatar
acoma
Královna
Příspěvky: 1039
Registrován: 19 srp 2006 00:38

Nový příspěvek od acoma »

Maršálek píše:
acoma píše:A kterej Jan Habsbursky? A co ten Karel I. z Anjou? A co ty nespory? :shock:
:oops: au, poněkud jsem to v Itálii překombinoval
...a Jan byl samozřejmě Rudolf :wink:
Tak to už beru. :lol: :lol: :lol: 8)
Prožitek není to, co se vám stane, prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!
Uživatelský avatar
elizabeth
Vévodkyně
Příspěvky: 2126
Registrován: 04 zář 2006 15:24
Bydliště: doma, což je všude tam, kde mě mají rádi...
Has thanked: 2 times
Been thanked: 3 times

Sicilské nešpory

Nový příspěvek od elizabeth »

acoma píše:
Maršálek píše: Pokud oddělujeme královraždou a veřejnou popravou panovníka či dědice (která je veřejnou královraždou), pak jsme si nerozuměli a já se omlouvám :wink:
Nicméně i tak jsem jich našel kromě Konradina a Fridricha Bádenského od poloviny 13. do konce 14. st. až dost:
- Přemysl Otakar II. (tady je to samozřejmě s otazníkem, by čeští kronikáři měli jasno)
- Karel I. z Anjou
- Jindřich Probus
- Ladislav Kumán
- Jan Habsburský
- Přemyslav Velkopolský
- Eduard II. Plantagenet
- Václav III.
- Albrecht Habsburský
- Richard II. Plantagenet
- Jan Zhořelecký

Sicilské nešpory jsou pěkným dokladem, že příklad je hodný následování…:twisted:
Kterej Jan Habsburský skonal na popravisti? A Karel I. z Anjou?

Ty zbyly zahadne uhynuli, ze?

Sicilske nespory? Tam prece nikoho nepopravili. :shock:
Takže doplňuju pro ty, co nevědí o sicilských nešporách, oč tam vlastně šlo.

Na začátek zopakuji známé informace:

Roku 1266 papež Kliment IV. udělil Sicílii v léno mladšímu synovi francouzského krále Ludvíka VIII. - Karlu I. z Anjou. Ten porazil roku 1266 nemanželského syna císaře Fridricha II. Manfreda u Benventa (viz zde)a 1268 jeho mladičkého vnuka Konradina, kterého poté nechal v Neapoli popravit. Vládu v království však neudržel dlouho.

A nyní to hlavní:
Roku 1282 vypuklo proti Francouzům rozsáhlé povstání na Sicílii, které vešlo do dějin pod názvem sicilské nešpory. Příčinou byl daňový útlak vlády krále, který se neustále pokoušel o další expanzivní politiku, mimo jiné na území obnovené byzantské říše. Proto povstání finančně podpořil byzantský císař Michael VIII. Palaiologos. Jako svého krále přijali vzbouření Sicilané Manfredova zetě, aragonského krále Petra III. Roku 1302 se království obojí Sicílie definitivně rozdělilo na neapolské království, které zůstalo dynastii Anjou, a sicilské království v čele s aragonskou dynastií.

zdroj: http://fiore.webnode.cz/products/oboji- ... ralovstvi/

Ono to sice nesouvisí úplně s Konradinem, spíše s Karlem I., ale uvedla jsem informaci o s. nešporách na pravou míru.
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
Uživatelský avatar
elizabeth
Vévodkyně
Příspěvky: 2126
Registrován: 04 zář 2006 15:24
Bydliště: doma, což je všude tam, kde mě mají rádi...
Has thanked: 2 times
Been thanked: 3 times

Dotaz

Nový příspěvek od elizabeth »

"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
Uživatelský avatar
Ježek
Král
Příspěvky: 4082
Registrován: 01 lis 2005 19:01
Bydliště: Železné Hory/Praha
Has thanked: 95 times
Been thanked: 21 times

Re: Dotaz

Nový příspěvek od Ježek »

elizabeth píše:http://aleph.vkol.cz/F?func=find-c&ccl_ ... base=svk01

Máte někdo představu oč jde?
Zřejmě od knihu o Konrádovi. Aneb historie nešastného synovce císaře Fridricha II, vydaná v Frankfurtě v roce 1790 ...
Uživatelský avatar
elizabeth
Vévodkyně
Příspěvky: 2126
Registrován: 04 zář 2006 15:24
Bydliště: doma, což je všude tam, kde mě mají rádi...
Has thanked: 2 times
Been thanked: 3 times

Re: Dotaz

Nový příspěvek od elizabeth »

Ježek píše:
elizabeth píše:http://aleph.vkol.cz/F?func=find-c&ccl_ ... base=svk01

Máte někdo představu oč jde?
Zřejmě od knihu o Konrádovi. Aneb historie nešastného synovce císaře Fridricha II, vydaná v Frankfurtě v roce 1790 ...
Zřejmě jen na prezenční vypůjčení, viď?
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
Uživatelský avatar
Ježek
Král
Příspěvky: 4082
Registrován: 01 lis 2005 19:01
Bydliště: Železné Hory/Praha
Has thanked: 95 times
Been thanked: 21 times

Re: Dotaz

Nový příspěvek od Ježek »

elizabeth píše:Zřejmě jen na prezenční vypůjčení, viď?
Jestli vůbec (ale já v tomhle znalý nejsem).

Tak kupme v Dojčlandu nějakou knihu o tom - jak tady Acoma předesílá v úvodu

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Common Crawl Bot a 1 host