Gramotnost šlechty a panovníků ve středověku
Napsal: 26 úno 2010 17:26
Po delší době si zase trochu rýpnu do oficiálních teorií nebo tzv. všeobecně známých skutečností Jde mi o gramotnost obyvatel ve středověku, s důrazem na vyšší vrstvu. Teď myslím šlechtu a panovníky. Pořád se omílá, že číst a psát uměli jen kněží, pokud někdo vznešený, šlo o výjimku. Pragmaticky vzato má schopnost číst a psát dva důvody. Zaznamenat něco, co nemohu sdělit sám dané osobě (diplomacie, milostná korespondence) a nebo jde o to, informovat další generace (kronika, darovací listina, závěť). Prostý člověk nevlastnící téměř žádný majetek a pohybující se v omezeném prostoru své osady a okolí nic takového nepotřebuje. Pokud by šlo o dědictví, majetek přecházel na nejstaršího potomka, tudíž vymalováno, není potřeba cokoliv sepisovat. V případě problémů se seženou svědci, popř. přísaha je svatá (bez ohledu na náboženství). Netřeba v tom hledat omezenost, nízkou inteligenci apod. A teď, co se mi nezdá. Šlechta nepotřebuje číst a psát, je to zbytečnost, vhodná jen pro kněží, kteří nemohou/neumí bojovat. Chtěl bych vidět toho troubu šlechtice/panovníka, který nadiktuje veledůležitou informaci o něčem, aniž by si ověřil, že je tam přesně to, co tím myslel. Znám jen několik uváděných příkladů panovníků z našich dějin z období středověku, konkrétně kníže Václav, Přemysl Otakar II. (původně kněz) a Karel IV., kteří určitě uměli číst a psát (možná jich bylo "známo" víc, rád se nechám poučit). O to víc mě překvapuje, když vzbuzuje úžast skvělá paměť Václava II., ale zároveň se uvádí jeho negramotnost. To bych viděl spíš jako nějakou vadu než nechuť se to naučit. Čili, může mi někdo vysvětlit, na základě čeho se uzuje, že většina středověkých panovníků a šlechticů neuměla číst a psát? Jak jsem zmiňoval tu přísahu, dalo by se předpokládat, že kněz/mnich je před Bohem všemohoucím vázán dostatečnou zodpovědností, aby všechno věrně zaznamenal. Tomu ovšem odporuje fakt, že se texty falšovaly vždy a všude bez ohledu na autora a panovníci, kteří často byli ve sporu s církví, nemohli nějakému s prominutím černoprdelníkovi v tomhle určitě vždycky věřit. Neříkám, že existovaly školy psaní a čtení pro velmože, ale vůbec mi není cizí představa nějakých kurzů čtení a psaní, což se dá zvládnout za jeden rok a pak se můžu zase vesele chlubit, že já jsem hrdina na koni a ne nějaký písmák. Třeba se pletu a je to jinak, omlouvám se předem