Právo první noci vzniklo u archaických kultur, za středověku mizelo a tolik zpráv už o něm není.
Právo vysvětluje J.P. Roux v knize Král, s. 130:
http://www.kosmas.cz/knihy/134897/kral-myty-a-symboly/
Králi přísluší práva a povinnosti nebezpečného charakteru, král může vést zabíjení, ať už na lovu, nebo ve válce (obě aktivity se navíc řídí podobnými pravidly a lov je tréninkem koordinace družiny pro válku). Pokud zabije jedinec, chápe se to jako vražda, pokud pod vedením vládce, je to jaksi omluveno.
Svatební noc je podobně nebezpečná. Mění dívku v ženu, poteče krev, může se narodit dítě – všechno jsou to magické, nebezpečné akty. Lidé se první noci spíš báli, než se těšili. První noc se odkládala, nebo se právo přenechalo – na nadpřirozenou bytost, šamana, na svatebčany (zprávy o raných Slovanech).., krále. Král pak právo první noci stejně jako právo lovu může delegovat na své šlechtice.
Úplně vážně se první nocí zaobírá Engels v díle O původu státu, rodiny a soukromého vlastnictví. Ten to vidí jako mezistupeň mezi původní polygamií raných kultur a monogamií u křesťanství a kapitalismu.
Polygamie se podle něho omezovala několika způsoby. a) Na nějaké datum nebo událost – pohanská oslava, jako pozůstatek svatojánská noc (původně letní slunovrat), pálení čarodějnic (čas mezi jarní rovnodenností a slunovratem, staví se májky jako falický symbol, celý svátek pronásledován kvůli sexuálnímu podtextu církví). b) Na nějakou mužskou osobu, která má víc moci – šaman, vůdce kmene žijící v polygamii (harémy Sáma nebo sv. Vladimíra na Rusi) c) Jsou vybrny ženy, které působí jako prostitutky, které sexuální činnost přeberou za všechny ženy na sebe. Engels myslím dává příklad chrámových prostitutek.
d) Kombinace faktorů, jako určitá událost a určitý muž – jako že svatba a právo vrchnosti na první sex, tedy právo té první noci.
Podle marxismu ovlivňují materiální podmínky veškeré lidské chování, včetně sexuálních pravidel. Polygamie se týká matriarchátu, kde ekonomiku vede žena, protože obdělává pole. Patriarchát začal u pastevců, kde dobytek pase muž. V matriarchátu dědí po matce všecny děi, ať je otcem kdokoli. V patriarchátu chce mít otec jistotu, že bude dědit jeho skutečný potomek, proto prý žádá po ženě věrnost, a tím se přechází k monogamii (alespoň pro ženu, muž si může užívat dál..)
Na výkladu se projevuje síla i slabina marxistické filosofie a historiografie. Síla tkví v komplexnosti dějin, kde marxista hledá systém a řád, kde má každý stupeň svůj smysl, kde studium každého stupně dává smysl, aby se odhalily jeho negativa a pozitiva a odkaz pro budoucnost, která podle dialektické filosofie vede k překonání kapitalismu a nastolení komunismu.
Všechny historické jevy pak začleňuje do tohoto historického rámce, aby mu jej potvrdily. A v tom je právě slabina, protože sem začleňuje jevy, které mají základ jiný. Podle marxismu vše vychází z ekonomiky, resp. ovládání výroby vládnoucí třídou. Všechny kulturní jevy a rituály mají toto postavení ideologicky potvrdit. Postavení krále u primitivních kultur ale nebylo nijak zvlášť třídní, král nebyl autokrat, samovládce v tom smyslu, že by si dělal, co chtěl. Král byl osobou nejvíce svázanou povinnostmi a zodpovědností. Zajišťoval bezpečnost a soudil, k tomu měl kontakt s božským světem, aby zajistil úrodu. A když nastal hlad, král býval obětován. U některých řeckých kmenů byl král volen a obětován každý rok.
To je zase jeden z argumentů, že pro lidi znamenají rituály a celá kultura víc než ekonomika. A že ritály královské moci nejde vykládat jen jako divadlo a propagandu pro oblbnutí ovládaných, aby nekladli vládnoucí třídě odpor. A ekvivalentně právo první noci pak nemusí být výrazem práva sexu z pozice moci, ale jako akt nebezpečný, spíš povinnost než právo, jak to popisje Roux.