Středověký les
Napsal: 28 zář 2014 23:34
Na úvod - Josef Žemlička píše v počátcích Čech královských na str. 319: "Les, zvláště ten hluboký a do daleka se táhnucí, byl pro člověka místem obávaným. Sídlely v něm temné síly, stával se útočištěm psanců. Mizeli v něm z očí jak svým nejbližším, tak pronásledovatelům.
Na druhé straně člověk s lesem žil a les mu sloužil. Byl nejen zásobárnou dřeva, ale také součástí tradiční agrární ekonomiky. Žila v něm zvěř, rostly jedlé plody, chovaly se včely, v letním měsících se v lesích pásl dobytek, býval místem lovecké zábavy. Víme, jakou roli mívaly lesy při ochraně hranic."
Druhý odstavec se týká té "fyzické" stránky lesa, kterou zatím nechám stranou (nejvíc by o ní tady napsal asi Richard).
První odstavec odkazuje na místo, které zaujímal les v reálu i představivosti. Les byl vykázán temným a nebezpečným bytostem. Na fyzické úrovni působil jako skrýš pro lupiče, vyhnané psance a další. Žemlička má na téže straně citovaného textu obrázek s popisem "Kam jinam než do hlubokého lesa mohl prchat Podiven, druh sv. Václava".
Z jiné strany ale také jako útočiště pro milence, kteří utíkají před konvencemi společnosti; v lese je vítá přírodní náruč vášně a lásky, neřídí je umělé kulturní manželské svazky založené na postavení a majetku.
Pak tu v myslích lidí sídlely temné síly nadpřirozené, stěží postižitelné, takže i budu mluvit více obrazně. Když se prosadilo křesťanství do myslí lidí, města a vsi byly zastaveny kostely a kaplemi apod., a tím byly staré síly vykázány za okraj kulturní společnosti, tedy do přírody.
V lesích žili lidé typu sběračů medu nebo výrobců dřevěného uhlí, kterých se ostatní trochu obávali, protože byli dotčení přírodní silou. Oblékáni bývali do zvířecích kůží, nikoli do tkaných látek, a nesli tak pojmenování "diví lidé"; knihu o nich napsal František Šmahel - http://stavitele-katedral.cz/praha-divi ... a-smahela/" onclick="window.open(this.href);return false; . Na spojení lesních lidí s mocnostmi přímo pekelnými ukazuje pohádková postava "fořta", což je označení pro čerta stejně jako pro hajného (odvozená z něm. Forst, ang. forest apod.)
Dalším, dost nejasným motivem středověkého umění jsou zelení muži. Na konzolách i svornících gotických kostelů jsou vyvedené jejich obličeje, kterým vycházejí z úst dubové listy nebo mají na čele dubové žaludy.
Další lesní skupinou byli trochu paradoxně mniši, hlavně poustevníci, kteří šli do lesa vyhledávat zkoušky. Les jako místo zkoušek znamenal pro střední Evropu totéž, co pro středomořskou oblast poušť; rozebírá to le Goff v knize Středověká imaginace v kapitole. Na poušť byl vyveden Kristus, aby se o něj pokoušel ďábel a Kristus mu mohl odolávat. Na poušti prožil pokušení sv. Antonín (ideální motiv pro malíře Hieronyma Bosche -http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c ... ntao01.jpg ).
Co je vůbec důležité, řecký výraz pro poustevníka "eremita" vznikl z řeckého eremos - poušť. A vychází mi, ač jsem ještě nenašel potvrzení, že i české poustevník vzešlo ze slova poušť. Je to opět trochu paradoxní, protože pod pouští si představíme holou pláň bez zeleně, kdežto v lese je zeleně dost..
Mimo zkoušek mohli mniši hledat v lese moudrost. Zakladatel cisterciáckého řádu sv. Bernard z Clairvaux pronesl: "Les ti dá více než knihy. Učitelé věc tě nikdy nenaučí tomu, čemu tě naučí stromy a skály." Citát je z Goffa (str. 68), ale k vidění je i v klášteře v Plasech v kapli sv. Bernarda.
***
Goff píše (str. 71), možná s narážkou na poustevnickou moudrost: "Mezi těmi, kdo si přicházejí k poustevníkům o radu, bývají i králové. Námětem jedné irské básně z 10. století je návštěva krále u poustevníka, téma zpracovávané ve středověké literatuře mnoha způsoby."
V Čechách proběhla dvě setkání knížete s poustevníkem v rozmezí asi necelých deseti let. Kníže Oldřich na lovu narazil na poustevníka Prokopa, který ochránil jelena loveného knížetem. Kníže vyjádřil poustevníkovi přízeň a pomohl mu vystavět klášter v Sázavě.
To je legenda, Oldřichův syn Břetislav se dostal do kontaktu se šumavským mnichem Vintířem, původem bavorským šlechticem a mnichem z bavorského Altachu. Vintíř (něm. Günther) ve válkách Břetislava s Jindřichem III. zprostředkovával jednání a výměnu zajatců. Německým vojákům pomáhal po prohrané bitvě u Brůdku r. 1040 k bezpečnému návratu přes hranice, aniž by se zachovaly zprávy, že by byl pak považován Břetislavem za zrádce.. Mohlo za to možná poustevníkovo charisma nebo společenský původ, ale na určitou nedotknutelnost svatého muže to ukazuje taky.. Na ty dva poustevníky kouknu ještě blíže..
***
Určité smíření křesťanství s lesem vykazují tzv. mariánská zjevení. To se nejčastěji dětem u vodního pramene zjeví ženská postava, může jim říct nějaké proroctví nebo něco jiného, třeba ať vodu z pramene donesou někomu nemocnému (kterého voda uzdraví). Lidé pak u pramene vystaví kapličku, popř. rovnou kostel nebo klášter.
Naprostou klasikou jsou Lurdy, kde se měla zjevit Panna Marie a kam proudí poutníci, aby se nechali uzdravit zázračnou vodou. Mezinárodním případem je zjevení v Medjugorje v dnešní Bosně a Hercegovině, které proběhlo r. 1981 ještě za Jugoslávie - http://www.medju.com/medjugorje/zjeveni-panny-marie/" onclick="window.open(this.href);return false;. V Čechách třeba Hejnice ve frýdlantském výběžku, kde na místě původní gotické kaple stojí barokní klášter s chrámem navštíveni Panny Marie - http://www.hrady.cz/index.php?OID=1115" onclick="window.open(this.href);return false; .
U nás ve vsi je studánka sv. Antoníčka i s jeho soškou- http://www.estudanky.eu/2980-studanka-u ... -antonicka" onclick="window.open(this.href);return false; O nějakých podrobnostech nebo snad zjevení nevím, ani o přímé souvislosti s poustevníkem sv. Antonínem, ale ukazuje to na to smíření církve s přírodou, alespoň co se vodních pramenů týče..
Na druhé straně člověk s lesem žil a les mu sloužil. Byl nejen zásobárnou dřeva, ale také součástí tradiční agrární ekonomiky. Žila v něm zvěř, rostly jedlé plody, chovaly se včely, v letním měsících se v lesích pásl dobytek, býval místem lovecké zábavy. Víme, jakou roli mívaly lesy při ochraně hranic."
Druhý odstavec se týká té "fyzické" stránky lesa, kterou zatím nechám stranou (nejvíc by o ní tady napsal asi Richard).
První odstavec odkazuje na místo, které zaujímal les v reálu i představivosti. Les byl vykázán temným a nebezpečným bytostem. Na fyzické úrovni působil jako skrýš pro lupiče, vyhnané psance a další. Žemlička má na téže straně citovaného textu obrázek s popisem "Kam jinam než do hlubokého lesa mohl prchat Podiven, druh sv. Václava".
Z jiné strany ale také jako útočiště pro milence, kteří utíkají před konvencemi společnosti; v lese je vítá přírodní náruč vášně a lásky, neřídí je umělé kulturní manželské svazky založené na postavení a majetku.
Pak tu v myslích lidí sídlely temné síly nadpřirozené, stěží postižitelné, takže i budu mluvit více obrazně. Když se prosadilo křesťanství do myslí lidí, města a vsi byly zastaveny kostely a kaplemi apod., a tím byly staré síly vykázány za okraj kulturní společnosti, tedy do přírody.
V lesích žili lidé typu sběračů medu nebo výrobců dřevěného uhlí, kterých se ostatní trochu obávali, protože byli dotčení přírodní silou. Oblékáni bývali do zvířecích kůží, nikoli do tkaných látek, a nesli tak pojmenování "diví lidé"; knihu o nich napsal František Šmahel - http://stavitele-katedral.cz/praha-divi ... a-smahela/" onclick="window.open(this.href);return false; . Na spojení lesních lidí s mocnostmi přímo pekelnými ukazuje pohádková postava "fořta", což je označení pro čerta stejně jako pro hajného (odvozená z něm. Forst, ang. forest apod.)
Dalším, dost nejasným motivem středověkého umění jsou zelení muži. Na konzolách i svornících gotických kostelů jsou vyvedené jejich obličeje, kterým vycházejí z úst dubové listy nebo mají na čele dubové žaludy.
Další lesní skupinou byli trochu paradoxně mniši, hlavně poustevníci, kteří šli do lesa vyhledávat zkoušky. Les jako místo zkoušek znamenal pro střední Evropu totéž, co pro středomořskou oblast poušť; rozebírá to le Goff v knize Středověká imaginace v kapitole. Na poušť byl vyveden Kristus, aby se o něj pokoušel ďábel a Kristus mu mohl odolávat. Na poušti prožil pokušení sv. Antonín (ideální motiv pro malíře Hieronyma Bosche -http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c ... ntao01.jpg ).
Co je vůbec důležité, řecký výraz pro poustevníka "eremita" vznikl z řeckého eremos - poušť. A vychází mi, ač jsem ještě nenašel potvrzení, že i české poustevník vzešlo ze slova poušť. Je to opět trochu paradoxní, protože pod pouští si představíme holou pláň bez zeleně, kdežto v lese je zeleně dost..
Mimo zkoušek mohli mniši hledat v lese moudrost. Zakladatel cisterciáckého řádu sv. Bernard z Clairvaux pronesl: "Les ti dá více než knihy. Učitelé věc tě nikdy nenaučí tomu, čemu tě naučí stromy a skály." Citát je z Goffa (str. 68), ale k vidění je i v klášteře v Plasech v kapli sv. Bernarda.
***
Goff píše (str. 71), možná s narážkou na poustevnickou moudrost: "Mezi těmi, kdo si přicházejí k poustevníkům o radu, bývají i králové. Námětem jedné irské básně z 10. století je návštěva krále u poustevníka, téma zpracovávané ve středověké literatuře mnoha způsoby."
V Čechách proběhla dvě setkání knížete s poustevníkem v rozmezí asi necelých deseti let. Kníže Oldřich na lovu narazil na poustevníka Prokopa, který ochránil jelena loveného knížetem. Kníže vyjádřil poustevníkovi přízeň a pomohl mu vystavět klášter v Sázavě.
To je legenda, Oldřichův syn Břetislav se dostal do kontaktu se šumavským mnichem Vintířem, původem bavorským šlechticem a mnichem z bavorského Altachu. Vintíř (něm. Günther) ve válkách Břetislava s Jindřichem III. zprostředkovával jednání a výměnu zajatců. Německým vojákům pomáhal po prohrané bitvě u Brůdku r. 1040 k bezpečnému návratu přes hranice, aniž by se zachovaly zprávy, že by byl pak považován Břetislavem za zrádce.. Mohlo za to možná poustevníkovo charisma nebo společenský původ, ale na určitou nedotknutelnost svatého muže to ukazuje taky.. Na ty dva poustevníky kouknu ještě blíže..
***
Určité smíření křesťanství s lesem vykazují tzv. mariánská zjevení. To se nejčastěji dětem u vodního pramene zjeví ženská postava, může jim říct nějaké proroctví nebo něco jiného, třeba ať vodu z pramene donesou někomu nemocnému (kterého voda uzdraví). Lidé pak u pramene vystaví kapličku, popř. rovnou kostel nebo klášter.
Naprostou klasikou jsou Lurdy, kde se měla zjevit Panna Marie a kam proudí poutníci, aby se nechali uzdravit zázračnou vodou. Mezinárodním případem je zjevení v Medjugorje v dnešní Bosně a Hercegovině, které proběhlo r. 1981 ještě za Jugoslávie - http://www.medju.com/medjugorje/zjeveni-panny-marie/" onclick="window.open(this.href);return false;. V Čechách třeba Hejnice ve frýdlantském výběžku, kde na místě původní gotické kaple stojí barokní klášter s chrámem navštíveni Panny Marie - http://www.hrady.cz/index.php?OID=1115" onclick="window.open(this.href);return false; .
U nás ve vsi je studánka sv. Antoníčka i s jeho soškou- http://www.estudanky.eu/2980-studanka-u ... -antonicka" onclick="window.open(this.href);return false; O nějakých podrobnostech nebo snad zjevení nevím, ani o přímé souvislosti s poustevníkem sv. Antonínem, ale ukazuje to na to smíření církve s přírodou, alespoň co se vodních pramenů týče..