k cestování v sedle - 70km denní dávka není pro dobrého (a že šlechtic, potažmo král dobrého koně měl) nic nemožného, docela normální. V úseku 5 a více dnů, to ale začíná být problém, kůň prostě potřebuje občas nějaký větší odpočinek. Pokud mohl střídat koně a nebo alespoň sebou vést koně náhradní a střídat ty, ujet se to asi dalo.(do té Paříže) Zcela běžné to určitě nebylo, to by kronikář konečně ani nezmiňoval

.
Cestovní krok pro koně je cestovní klus, když počítáme při občasném horším stavu cesty krok, lze počítat na ujetí denní dávky cca 70km tak 14 hodin i s přestávkami na odpočinek - pro koně i jezdce - aby to vydrželi několik po sobě jdoucích dní.
Pokud šlo o jednorázovou cestu po které je odpočinek, lze ujet i mnohem více. (stále je to o jednom koni a jezdci)
Je třeba brát v úvahu, že cesty byly paradoxně pro tento druh cestování lepší než dnes a většina dnešních ,běžných´koní, jsou proti dřívějšku vyměklí rozmazlení chcípáci, konečně jako lidé

Jo a zadek , pokud člověk opravdu jede a netřese se v sedle jako pytel ho..n, nebolí

Bolí ale jiné věci. Samozřejmě je ještě třeba si uvědomit že cestovní sedla, byla opravdu cestovní - umožňující komfort jezdce, třeba i na úkor jiných funkcí. V dostihovém moderním sedle by asi i Jan záhy odpadl

Navíc mnoho cestovních koní bylo záměrně vybíráno a cvičeno na tzv. mimochod, umožňující větší pohodlí právě při klusu - zvláště pro ženy- ženská sedla.
Jinak třeba na Zlaté stezce úseku přes hraniční hvozd, byla obvyklá denní dávka pro převoz zboží tak 25-30km, ale nákladní zvířata nesla i 150 kg zboží a cestu obvykle vykonala v kuse a majitel si těžko mohl dovolit aby mu padla. Chodili poměrně v rychlé frekvenci, třeba regulační nařízení o přepravě zboží na Zlaté stezce mezi Passovem a Prachaticemi, povolovala jednomu přepravci cestu pouze 1x týdně- je to teda regulační nařízení až z poloviny 16. stol., ale problém s , rychlou frekvencí´cest byl zákonitě starší. Na dalších úsecích kdy byla možnost cestovat vozy, byly vzdálenosti asi dost podobné, s tím rozdílem, že objem zboží se zvýšil. Já bych rychlost cestování zas tak nepodceňoval.
Ono vůbec v přístupu k jízdě na koni , se nesmí měřit dnešními měřítky. Dnes je jízda samotná cílem, tehdy byla pouze prostředkem. Kůň byl proto také tak cvičen a vybírán - vyselektování neposlušných a problémových koní, neboť koně nevlastnili aby se vyřádili, ale aby si usnadnili život. U naprosté většiny vlastníků jezdeckých koní u nás, je to zcela přirozeně jinak a dle toho to vypadá.