Fórum zájemců o historii
http://www.e-stredovek.cz/forum/

Stravování ve støedovìku
http://www.e-stredovek.cz/forum/viewtopic.php?f=5&t=222
Stránka 1 z 1

Autor:  acoma [ 10 bře 2007 19:57 ]
Předmět příspěvku:  Stravování ve støedovìku

Kdož obžerstvím høeší, høeší i proti duši své i proti tìlu, nebo opije sì, duši svú zbaví rozumu, na tìle zemdlé... tolik Tomáš Štítný ze Štítného
Obrázek
Obraz od Hieronyma Bosche

Autor:  acoma [ 10 bře 2007 21:26 ]
Předmět příspěvku: 

Støedovìcí lékaøi dìlili potraviny na vlhké, suché, horké nebo chladné. Toto bylo nutné brát v úvahu pøi vaøení, protože nemìla pøevládnout žádná z tìchto vlastností, aby neohrozila zdraví èi rovnou život pøípadného jedlíka. Jídla se dále dìlila na jídla vhodná pro jednotlivé povahy - sangvinik nemìl jíst to samé, co cholerik a stejnì tak nemìl jíst v létì to samé, co v zimì. Fyzicky pracující mìl jíst vydatnìjší jídla než línìjší bližní.
Mezi nejvhodnìjší pokrmy patøilo maso mláïat a ptákù - maso jehòat, kùzlat, sajících telat a vykastrovaných zvíøat, slepice, kapouni, køepelky, bažanti, ryby, vejce, chléb, olej a vonná vína.
Jídlo v tu dobu pokládané za nejzdravìjší (drùbež, maso mláïat a ovoce) jedla pøedevším šlechta. vyloženì nezdravé jídlo bylo maso starých volù, lišèí, medvìdí, houby, boby, mìkké sýry a kombinace ryb s mlékem.
Zajímavé je, že zelenina mìla být jedena sporadicky a pokud ano, tak v létì a pøed jídlem. Ovoce bylo pokládáno za mnohem zdravìjší, protože rostlo dál od zemì. Platila zde pøímá úmìra - èím výš, tím zdravìjší. :shock:
Obrázek

Autor:  acoma [ 10 bře 2007 22:51 ]
Předmět příspěvku:  pøíklady støedovìké kuchynì

http://myschwerk.webzdarma.cz/daz_buoch ... spise.html
http://myschwerk.webzdarma.cz/gastro.html#6
http://myschwerk.webzdarma.cz/gastro.html#13
http://myschwerk.webzdarma.cz/gastro.html#14
http://myschwerk.webzdarma.cz/gastro.html#15

Autor:  acoma [ 27 kvě 2007 22:25 ]
Předmět příspěvku: 

pro pøedstavu - hostina z Hodinek vévody z Berry...
Obrázek

Autor:  Georg [ 11 zář 2007 14:58 ]
Předmět příspěvku: 

Roku 1462 navštívil Jiøí z Podìbrad s doprovodem/páni z Michalovic Sternberku a Rábí/ Zhoøelec.O tom jak byl Jiøík,jedlík k pohledání pohoštìn,se mùžeme dozvìdìt z úèetních knih mìsta.Hostina se odehrávala pod pøístøeškem,protože vedle úètu za stoly lavice a židle tan byl též úèet za prkna trámy a šindele i osvìtlení.odmìnìno bylo i služebnictvo ,èíšníci a kuchaøky,šefkuchaø mìl odìv ze specielní látky.Co se jedlo není psáno,ale mùžem si udìlat pøedstavu z toho,co bylo nakoupeno ,u mnoha položek od více dodavatelù.
Jednalo se o kapry štiky a pstruhy,slepice mladší i starší,kuøata a vejce,jelena,voli/z Polska/,býky a telata,mléko a sýry,zeleninu,koøení,zelí a petržel,sádlo,mouku ,bílý a tmavý chléb,svìtlé a tmavé pivo,víno vlašské/od Magdeburku/,moravské/od Olomouckého biskupa a francouzské.
Nezapomnìlo se ani na krmení pro konì ,pištce a kejklíøe,malíøe,písaøe a øeèníka. zaplaceno bylo skoro 300kop kr. Pro zajímavost za to jídlo asi80 a za víno 115kop.

Autor:  Kateřina_z_Landštejna [ 20 led 2008 12:55 ]
Předmět příspěvku: 

Poøídila jsem takový letmý náhled na vaøení a stolování v dávných dobách. To téma by vydalo na nìkolikasvazkové dílo, což není mou ambicí, ale bdu to doplòovat o další poznatky. Možná se to bude hodit v dubnu :D

Je to zatím neupravené, protože mi doma nefungují místní ovladaèe. Zítra to v práci vylepším.

-------------------------------------------------------------------------------------

Jak vaøili a jídávali naši pøedkové

Jistì by nám závidìli brambory a nejspíš by je ranila mrtvice z hojnosti a rozmanitosti jídel, která máme k dispozici. A pravdìpodobnì by jim vìtšina z nich nechutnala, jako by nám nechutnaly lahùdky kuchynì støedovìké.

VAØENÍ

Naši pøedkové vaøili daleko jednodušeji a mìli k dispozici mnohem ménì surovin, jež my dnes považujeme za bìžné. Zejména brambory a cukr, bez nichž si dnes kuchyni umíme jen tìžko pøedstavit, v jídelníèku støedovìkém chybìly úplnì.

Jídlo prostých lidí sestávalo zejména z obilovin v podobì kaší, placek, chlebù a dalších druhù peèiva, zeleniny vaøené, konzervované i konzumované za syrova, ovoce rovnìž syrového i vaøeného a konzervovaného a mléka a mléèných výrobkù. Maso bylo spíše vzácností a vítaným zpestøením dost jednotvárného jídelníèku.

Kuchynì bohatých m욝anù a šlechty byla podstatnì bohatší, zvláštì na maso, a pestøejší. Na panovnických dvorech a v klášteøích pak bylo vaøení doslova umìním.

Základ však mìly oba „svìty“ spoleèný. Byl jím polévky, omáèky a kaše. Ty se daly konzumovat samostatnì, s masem, rùznými druhy peèiva a jiných mouèných výrobkù, zeleninou.

DRUHY JÍDEL

Kaše se vaøily z mletého prosa, pohanky, ovsa, pšenice, ovoce, zeleniny i masa a jedly sladké i sladké.

Zvláštním druhem jednoduchého pokrmu bylo pražmo – v plochém pekáèi (pražnici) opražená nezralá zrna obilí. Pražmo se jedlo samotné, s mlékem, rozdrcené a smíchané s ovocem, mlékem èi vodou na kaši. Byl to rychlý pokrm prostých lidí, poutníkù a snad i ozbrojencù.

Polévky se pøipravovaly z koøenové zeleniny (pastiòák, petržel, tuøín, øedkve, øepa) zelí, lebedy, kerblíku a dalších listovin, mouky, krup. Bývaly husté, protože to byl základní pokrm, mnohdy jediný, koøenìné dostupnými koøeními domácí provenience (kmín, libeèek, bazalka, rozmarýn…), v bohatších domácnostech i dováženým.

Omáèky se jedly samostatné i jako pøíloha k masùm. Bývaly sladké i slané, pøipravované z vývarù, zeleniny, ovoce, mandlí i oøechù, vína.

K tomu naši pøedkové pojídali placky kynuté i nekynuté, rùzné druhy chleba a peèiva, preclíky, oplatky, noky vaøené, peèené i smažené.

Doplòkem této základní stravy bylo mléko a mléèné výrobky, vejce a pokrmy z nich.
Mléko se pilo syrové, ochucené medem, koøením, kysané, pøipravovaly se z nìj polévky, kaše a omáèky (jíchy). Ve mìstech bylo ponìkud hùøe dostupné pro malou trvanlivost a zde se konzumovaly zøejmì spíše mléèné výrobky.
Mléèné výrobky sestávaly z tvarohu a sýrù. Èeské sýry byly mimochodem povìstné již v 15. století pro svou rozmanitost a zpùsob jejich koøenìní.
Vejce se vaøená i smažená v podobì nejrùznìjších míšenin, které známe a jíme i dnes.

MASO

Samostatnou kapitolou ve stravování bylo maso.
To nebylo dostupné každému a církevní pøedpisy navíc dost pøísnì vymezovaly, kdy maso není možno jíst. Kromì toho i spoleèenské zvyklosti urèovaly nìkteré druhy masa (zejména zvìøinu z „vysoké“) jen panstvu a panovníkovi.
Poddaným byla povolena èasovì vymezená èižba (lov drobného ptactva), lov nìkterých drobných dravcù, pochopitelnì chov domestikovaného zvíøectva a ptactva.
Dùležitým zdrojem masa jsou ryby, které byly upravovány vaøením, peèením i smažením a konzervovány solením a uzením. Byly navíc postním pokrmem – tedy urèeny k požívání v obdobích, která církev stanovila jako jinak bezmasá nebo zcela bezbílkovinná (nìkteré pùsty zakazovaly i vejce a mléko spolu s výrobky z nìj).

V bohatých nebo/a spoleèensky výše postavených domácnostech se konzumovalo maso ve velké rozmanitosti a množství, vaøené, peèené, rožnìné, uzené, vcelku i sekané - zvìøina, hovìzí, vepøové, skopové, drùbež a ryby sladkovodní i moøské. Èechy mìly tu výhodu, že jimi vedly tøi dùležité obchodní stezky, takže se sem dostávaly i druhy jídla a koøení, jinde málo nebo úplnì neznámé, což platí i o moøských rybách.

STOLOVÁNÍ

A jak jedli?

Dnešní zpùsoby stolování by, stejnì tak jako náš jídelníèek, naše pøedky šokovaly.

STOLNÍ NÁÈINÍ

Prostí lidé jedli své jednoduché pokrmy obvykle z jedné mísy, pokud se jídlo pøipravovalo v nízkém hrnci èi pražnici, pak rovnou z nich. Øídké jídlo nabírali lžícemi, obvykle døevìnými, ale také kousky placek, chlebovou kùrkou.
Ostatní se obvykle jedlo rukama, a to jak na panovnických dvorech, tak v chatrèích žebrákù.

Vidlièka jako souèást jídelního náèiní se u nás objevuje až koncem 15. století, kdy byla užívána jako nástroj k pojídání sladkých i slaných drobných laskomin. Do té doby byla na stole kuriozitou. V kuchyni však vidlièky užívány byly podobnì, jako dnes.

Na støedovìkém stole bychom tedy v prosté domácnosti spatøili spoleènou mísu nebo døevìné èi hlinìné jídelní misky, døevìné lžíce, pohárky døevìné èi hlinìné, jeden nebo nìkolik nožù a chléb, placky èi jiné peèivo. Pokud by bylo podáváno více jídel, pak nìkolik mis nebo podnosù, opìt døevìných èi hlinìných.

V bohatých domácnostech až do pozdního støedovìku vypadala skladba náèiní obdobnì, avšak bylo zdobnìjší a již ve vrcholném støedovìku bìžnì sklenìné a kovové. Kovové stolní náèiní bývalo bronzové, cínové, železné, ménì obvykle pak støíbrné, zlacené èi zlaté – byly to lžíce, nože, talíøe, mísy, podnosy, konvice, poháry i ozdobné pøedmìty.
Sklenìné nádobí bylo reprezentováno zejména rùznými druhy pohárù, ozdobných nádob, mis.

Aèkoli naši pøedkové používali jako hlavní jídelní náèiní ruce, vùbec to neznamená, že stolování nemìlo svá pravidla.Spíše naopak. Kultuøe stolování bylo vìnováno mnoho prostoru a její pravidla byla velmi pøísná, a už se to týkalo rozsazování stolovníkù, jejich chování u stolu, konverzace.

HYGIENA

Jedním z nejdùležitìjších pravidel byla hygiena. Ta spoèívala v èištìní rukou a pøed jídlem, bìhem nìj i po nìm a ve vyplachování úst. Èištìní rukou se dìlo buï otíráním od ubrouskù èi šátkù, a omýváním k tomu urèenou vodou ve zvláštních nádobách (mìdenice – nádoba k omývání, aquamanille – konvièka na omývací vodu).

Ústa se pøi jídle vyplachovala èistou vodou, ráno a veèer pak šalvìjovým odvarem (ten má protizánìtlivé úèinky a naši pøedkové neznali kartáèek na zuby).
Ústa se navíc èistila párátky (paradla). Ta byla døevìná, slonovinová, støíbrná, zlatá. Na vzácné kousky mìli vlastníci ozdobná pouzdérka a paradla byla mnohdy luxusním dárkem tøeba ke svatbì.


Rovnìž èistotì nádobí a stolu byla vìnována velká pozornost.
Bylo považováno za neslušné otírání nožù do stolních pokrývek – doporuèovalo se napø. otøení do kousku chleba a jeho odložení na kraj talíøe nebo, pokud se v hodovní místnosti nacházeli psi, obdaøení kouskem chleba jich.
Talíøe a misky se nevylizovaly a nevytíraly chlebem. Obsluhující personál je mìnil, pøípadnì na žádost hodovníka oplachoval. Pouze tam, kde nebylo možno talíøe mìnit, bylo pøípustné vytøít jej pøed dalším chodem kouskem chleba nebo šátkem.
Podobnì byly mìnìny i poháry, bylo-li to možné.

Neslušné bylo i olizování lžic a nožù. K jejich oèištìní pøed dalším chodem byly používány ubrousky (servíty), pøípustné bylo i nepøíliš nápadné otøení kouskem chleba. Lžíce se nesmìly odkládat neoèištìné na ubrusy. Na stole mìly urèené místo, a to vpøedu pøed talíøem, nùž vpravo.

Protože ani bohaté domácnosti nedisponovaly velkým množstvím nádobí, bylo bìžné, že si své nádobí vozilo panstvo na hostiny sebou. Byla to i vítaná pøíležitost jak se blýsknout pøed ostatními zajímavými kousky.

CHOVÁNÍ U STOLU

Nedílnou souèástí hodovních pravidel bylo i chování u stolu.

Spoleèensky neúnosné bylo vydávání tìlesných zvukù, šourání se nožem v zubech, srkání, bryndání, pití s plnými ústy, mluvení s plnými ústy a jiná pravidla, známá i nám. Tyto zvyklosti byly písemnì zaznamenány již ve 14. století a není pochyb, že jsou podstatnì staršího data.

Spoleèenské chování bylo v Evropì významnì ovlivnìno kulturou stolování, pìstovanou v arabských zemích, již v 11. století. K nám tyto zvyklosti zøejmì pronikaly s jistou prodlevou, která však s ohledem na køižování zemì obchodními stezkami a bohatými zahranièními styky nebyla velká.

Dùležitý byl zasedací poøádek, uplatòovaný podle významu a vìku hostí. Nejvýznamnìjší hosté sedìli v èele stolu, u kulatého stolu pak èelem ke dveøím.

Mladí stolovníci byli vedeni k tomu, aby v pøípadì potøeby posloužili starším nebo významnìjším a jinak se drželi v pozadí. U stolu obsluhovali chlapci nebo muži. Nikdy ženy (vyjma hospod a venkova).

U stolu se mìlo sedìt klidnì, hovoøit dle spoleèenského statusu, bylo neslušné smát se pøíliš nahlas, pomlouvat, vykøikovat, zpívat, hádat se, zívat, vrtìt tìlem a konèetinami.
Prohøeškem bylo pøílišné nahýbání se nad cizími talíøi, hlasité dovolávání se obsluhy, pøídavku jídla, pití vybírání nejlepších kouskù, hrabání se v mísách, onimrávání jídla, oškubání se nad ním, drobení do nápojù, vracení jídla a pití z talíøe èi poháru.

Odìní u stolu muselo být úplné, èisté, odpovídající spoleèenským zvyklostem. Podle nìkterých zdrojù se neodkládala ani pokrývka hlavy.

Usednutí ke stolu probíhalo opìt dle spoleèenského statusu – mladí a ménì významní usedali pozdìji a byli povinni vstát, pronášel-li významný host napø. pøípitek.
Odchod od stolu se dìl ve stejném poøadí, nebyl-li odcházející z nìjakého dùvodu odvolán. Pak mìl povinnost pozdravit ostatní úklonem hlavy nebo hlubší poklonou. Bylo vhodné, aby svùj pøípadný návrat signalizoval vložením ubrousku do talíøe.

Pøed jídlem i po jídle se mìli stolovníci pomodlit. Pak teprve mìla propuknout volnìjší zábava.
[/b]

Autor:  KOMOŃ [ 22 led 2008 13:00 ]
Předmět příspěvku: 

Georg píše:
Roku 1462 navštívil Jiøí z Podìbrad s doprovodem/páni z Michalovic Sternberku a Rábí/ Zhoøelec.O tom jak byl Jiøík,jedlík k pohledání pohoštìn,se mùžeme dozvìdìt z úèetních knih mìsta.Jednalo se o kapry štiky a pstruhy,slepice mladší i starší,kuøata a vejce,jelena,voli/z Polska/,býky a telata,mléko a sýry,zeleninu,koøení,zelí a petržel,sádlo,mouku ,bílý a tmavý chléb,svìtlé a tmavé pivo,víno vlašské/od Magdeburku/,moravské/od Olomouckého biskupa a francouzské.
.


Kdo by se potom divil ,že Jiøík byl obézní a vodnatý.A jeho žluèovejm kamenùm to taky nemusí prospívat.

Stránka 1 z 1 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
http://www.phpbb.com/