slavicekvac píše:
Vojtěch je biskup, není opat, v Břevnově nepochybně nežil, ani nemohl. Založení Břevnova byla společná věc kníže - biskup. Je fakt, že Vojtěch přivedl první sestavu mnichů, včetně opata. Ohledně Ostrova platí všechny uvedené vlivy, také Clunyjská i Gorzejská reforma. Zajímavý by byl exkurz na pozemkový vliv Ostrova. Což by mohlo promítnout vliv věcný - věroučný a civilizační na poměry v knížectví. Má někdo přehled, kde by taková data byla souhrnně pro nějaký přijatelný časový horizont? Sem tam jsem zachytil zmínky, že některá ves byla majetkem Ostrova, včetně kostela. Zajímavé je, že Ostrov dodával do Niederalteichu české opaty ! Ostatně Ostereich je vlastně Ostřík, kopec u kláštera, z jehož jména se vyvinul název země !
Vojtěch byl samozřejmě biskup a ne břevnovský opat, to jsem nenapsal zrovna jasně.. Při návratu z exilu v Itálii přivedl s sebou konvent mnichů z kláštera, kde doposud žil. To byl takový kompromis, aby se mohl vrátit. Ke klášternímu životu tíhl podle všeho více než k biskupskému úřadu.
Ostrov – byl založen mnichy z Altachu, a ten fungoval podle reformy z Gorze. Vliv clunyjské refromy spatřuješ kde? Obě reformy vedly k většímu řádu a větší osobní askezi, ale politicky jedna preferovala přímý patronát papeže nad kláštery (i kdyby je založil kníže), kdežto druhá reforma zdůrazňovala poslušnost knížecí, světské moci..
Ke vlivu Ostrova na české země mám studii Václava Huňáčka „Ostrov mezi Břevnovem a Sázavou“ ze sborníku Přemyslovský stát kolem roku 1000. Je tam o šíření kultu sv. Gottharda (mnich z Altachu) v Čechách – Ostrovští měli statky ve Slaném, a od nich tam pochází gotický kostel sv. Gottharda (jak jsme v něm poprvé setkali:-) ) Něco tam píše i o tom Ostříku, zase jako o hypotéze.. Studii můžu nafotit a poslat (skrz foťák nebo skrz kopírku)
***
elizabeth píše: No četla jsem teď Co můj kostel má … (jsem cca v polovině) a článek Jana Klápště a taky to, co píšeš v příspěvku výše a hlavně to vytučněné v něm, je (opět a zase) důvod proč se rovněž těmito věcmi zabývám.
Držbu půdy šlechtou raného středověku rozebírá ten článek o Vršovcích na našich stránkách a doporučuji k tomu článek Libora Jana -
http://praha5.ff.cuni.cz/smp/sites/defa ... 2009_2.pdf" onclick="window.open(this.href);return false; , ten se zabývá Vršovcem Nemojem a je držbou několika vsí pod Řípem. Téma to je otevřené až nekonečné
Pokud hledáš donace od knížete nebo šlechtice nějakému klášteru, tak Nemoj právě měl darovat nějaký majetek klášteru v Doksanech..
***
K majetkovému zázemí Ostrova mám studii Dušana Foltýna „Celly a proboštství kláštera Svatého Jana Křtitele na Ostrově“ ze sborníku Svatý Prokop, Čechy a střední Evropa (zase můžu nafotit a poslat). Nejjasnější pramen je z r. 1310, avignonský papež Kliment V. potvrdil Ostrovu jeho majetky (pobočné domy ve Slaném, Nicově, na Velízi, svatém Janu pod Skalou atd.).
Listina Přemysla Otakara I. z r. 1205 je falzem, které je té době obvyklé. Kláštery mají potřebu nechat si potvrzovat majetkový stav písemně, protože se na ně tlačí majetkové nároky z jiných stran. Nechávají si tedy potvrzovat údajné listiny z doby, kdy ještě listinné právo neexistovalo. Ač se tedy jedná o falza, nedá se říci, že by chtěly vyloženě falšovat historii. Spíše odrážejí daný stav věcí a do prvotní donace kladou i majetky které získaly třeba sto let po té první donaci. Aby to nebylo ještě tak jednoduché, tak listina samotná je falzem vzniklým někdy na poč. 14. století, která se hlásí k r. 1205..
Dušana Foltýna ocituji: „Zásadní roli při poznání postupu rozšiřování ostrovského panství v nejstarším období sehrává padělaná listina sepsaná někdy na počátku 14. století. Král Přemysl Otakar I. podle ní udělil v roce 1205 ostrovským mnichům různé imunity a současně potvrdil majetky, které jim údajně věnovali jeho předchůdci čeští velmoži. Podkladem chronologicky řazeného seznamu darů jednotlivých českých panovníků byl pravděpodobně soupis sestavený na počátku 12. Století a doplněný o poslední záznamy v padesátých letech téhož století. Z hlediska zkoumaného tématu je pozoruhodný především popis údajného obdarování kláštera ze strany knížete Břetislava I. Podle něj by již někdy v letech 1034 – 1055 měl klášter získat kapli v jeskyni sv. Jana Křtitele (to je pod Skalou), kapli na Velízi, kapli sv. Jana Křtitele v Zátoni a kapli sv. Jakuba apoštola v Domažlicích. Stejnojmenný vnuk knížete Břetislava vládnoucí v letech 1092 – 1100 měl přidat kapli sv. Petra poblíž Blanice. Stejné svatyně se nepochybně týká také pozdější dar lesa zvaného Putim připisovaného Vladislavovi II. Z velmožů měl majetky kláštera rozhojnit pan Zbraaslav o kapli sv. Vojtěcha v Tuklecích čili Havrani. Bolečej prý věnoval svatovojtěšskou kapli ve vsi Hrusice či snad Hruštice. V době pražského biskupa Otty (1140 – 1148) pak daroval Asinus, syn Hozeův, kapli v Krušině a další zboží. K posledním obdarováním zahrnutým do soupisu došlo zhruba v polovině 12. Století.“
***
Další falza z 13. století se týkají Břevnova. Tzv. zakládací listina je datována k 14. 1. 993. Boleslav II. měl klášteru darovat ves Břevnov a majetky v okolí, menší statky na Plzeňsku, Kouřimsku a Litoměřicku apod.
Tzv. Privilegium Jana XV. potvrzené r. 1224. Je datováno záhy na to k 31. 5. 993. Ten měl potvrzovat dar biskupa Vojtěcha (tedy ne knížete). Jsou tu neurčené statky (omnes ecclesias vestras, villas, agros…) a desátkové výnosy z provincií Litoměřicka, Bílinska a Děčínska. On-line listina je tady úplně dole -
http://147.231.53.91/src/index.php?s=v& ... 76&page=44" onclick="window.open(this.href);return false;
Falzy se zabývá Josef Žemlička ve studii „Hmotné zabezpečení nejstarších benediktinských klášterů v Čechách“ v témže sborníku a končí ho v intencích pražské školy: „Ačkoli tyto kláštery vznikaly v relativně sevřeném časovém úseku a za příbuzných podmínek, mohly se formy jejich zajištění individuálně lišit. Ale společné měly jedno: přes navenek velkorysé dary půdy a lidí z rukou knížete byla dispozice s nimi omezená a nemalou roli hrály podíly z knížecích (=státních) důchodů. Jejich význam klesal ve 13. Století úměrně s tím, jak mizelo původně obsáhlé zeměpanské jmění, jak se krátily příjmy, které z něho plynuly. Až tehdy se těžiště klášterních ekonomik přesouvalo na pozemkovou držbu a její výnosy, a to tím důsledněji, čím rychleji unikaly „soukromé“ světské i církevní majetky z moci slábnoucích hradských a provinciálních orgánů.“