Przemysl de Nyestieyky píše:
KOMOÑ píše:
...srbské,uherské úøední záznamy.
Leze to z tebe jak z chlupatý deky... tyhle záznamy neznám, ale jestli omezíš tempo svý strohosti, rád si (nejen já) o tom nìco poslechnu.
Musím øíci že sem si to pøeèetl na netu ale je to oficiální úøednický dokument.
FAKTA
OVÌØENÉ DOKUMENTY
Podobných pøípadù bychom ve starých písemnostech nalezli velmi mnoho. Problémem je, že je sporné, zda mají také faktickou hodnotu, a když ano, tak do jaké míry. Proto se jimi nebudeme zabývat nijak vážnì. Existují však i úøední dokumenty, které jev upírství potrvzují a které už nelze brát jen tak na lehkou váhu. Jsou totiž sepsány a podepsány soudci, lékaøi nebo vojáky, kteøí jakožto úøední osoby pohlíželi na svìt realisticky a ve spisech nic nepøikrášlovali ani nepøidávali. Právì takovéto osoby bývaly povìøeny zprávy o upírech zkoumat, a na základì toho vyhotovili listiny, o nichž si teï povíme.
Zajímavý pøípad se stal v roce 1725 ve vesnici Kisilovy v Uhrách. Asi tøi týdny po pohøbu jistého Petra Plogojovièe onemocnìlo náhle ve vesnici nìkolik osob. V osmi dnech zemøelo devìt osob, starých i mladých, a to po krátké jedno- èi dvoudenní nemoci. Všichni na smrtelné loži vypovìdìli, že pøíèinou jejich smrti je Plogojoviè, který k nim v noci pøišel jako upír, lehl si na nì, stiskl jim hrdlo a vysál jim krev. Aby bylo zabránìno dalšímu neštìstí, rozhodli se obèané otevøít Plogojovièùv hrob a mrtvolu spálit. Obrátili se proto na císaøského místodržitele a na místního faráøe, aby jim k tomu udìlili povolení. Ti se zpoèátku zdráhali, ale když jim vesnièané pohrozili, že opustí vesnici a usadí se jinde, postoupili nakonec celou záležitost soudnímu dvoru do Bìlehradu, odkud byli do vesnice vysláni dva úøedníci. Komise dala otevøít hroby všech, kteøí zemøeli v posledních šesti týdnech. Když otevøeli hrob Plogojovièe, nalezli jej s otevøenýma oèima, s pøirozenou barvou oblièeje a bez nejmenšího mrtvolného zápachu. K nálezu byl proto pøivolán ještì císaøský dùstojník z Gradišky, který do úøedního protokolu uvedl následující:
...odebral jsem se v prùvodu popa z Gradišky do jmenované obce Kisilovy, abych prohlédl již vykopané tìlo Petra Plogojovièe a podle skuteèné pravdy jsem zjistil toto: Pøednì nebylo tu ani stopy onoho zápachu, jaký pociujeme z hrobu a z tìla mrtvého. Tìlo, jehož nos byl pouze trochu splasklý, bylo zcela èerstvé, vlasy, vousy i nehty, když pøedtím staré vypadaly, byly znovu narostlé, stará kùže, která byla ponìkud bìlavá, se oloupala a novou bylo pod ní vidìti. Oblièej, ruce i nohy a vùbec celé tìlo bylo takové, že za života nemohlo lépe vypadati. V jeho ústech jsem spatøil - ne bez úžasu - trochu èerstvé krve, kterou vysál podle všeobecných výrokù z tìch, jež pøipravil o život - sumou byly tu všechny známky, jaké takoví lidé, jako již shora povìdìno, mají míti. Když tedy pop i já jsme spatøili toto divadlo, pøièemž lid byl stále rozèilenìjší a také podìšenìjší, pøipravili všichni poddaní rychle kùl, který zahrotili, pøiložili jej mrtvému tìlu na srdce, aby bylo probodeno, a pøi probodení nejen že se mnoho krve ukázalo z úst a uší, a sice krve zcela èerstvé, nýbrž objevily se ještì jiné pusté známky, kterých z respektu pomíjím. Potom zmínìné tìlo podle zvyku spálili na popel, což vysoce slavnému úøadu oznamuji a zároveò oddanì a nejposlušnìji prosím, aby, kdyby se tu byla stala nìjaká chyba, nebyla pøiètena mnì, nýbrž lidu, který byl strachem jako bez sebe.
Doba, o které se hovoøí, je doba, kdy Evropu doslova zachvátila vlna upírství. Úøady se k vìci nestavìly vùbec laxnì, dùkazem toho je, že byly ustanoveny mnohé komise povìøené zkoumáním zpráv o upírech a pøípadnì zásahem. Èastým exhumacím byli pøítomni lékaøi, kteøí byli povìøeni vyhotovením protokolu o zásahu.
A pak ještì tenhle.
Jedním z nejlépe zdokumentovaných, nejznámìjších a zároveò nejzáhadnìjsích je pøípad z vesnice Medvìdija v Srbsku, o kterém se zachoval úøední dokument, který budu citovat. Název zní "VISUM ET REPERTUM stran tak zvaných upírù, èili vysávaèù krve v Medvìdiji v Srbsku na turecké hranici 1.ledna 1732."
Na opìtná udání, že ve vesnici Medvìdija v Srbsku tak zvaní upíøi mnoho osob bídnì sprovodili ze svìta vysávavše jim krev, byl jsem na rozkaz zdejšího vrchního velitelství spolu s pány dùstojníky a dvìma vojenskými ranhojièi k tomu ustanovenými vyslán, abych vìc podrobnì vyšetøil. Vyšetøování toto konali jsme za pøítomnosti velitele setniny hajdukù, kapitána Goršice Hadnaka barjaktara a starších hajducké vesnice. Tito, byvše vyslechnuti, udali jednohlasnì, že asi pøed pìti lety jeden tamní hajduk, jménem Arnold Paole, který si pádem z vozu zlomil vaz, za svého života èasto vypravoval, že byl za svého pobytu u Gosovu v tureckém Srbsku èasto velmi prudce soužen upírem a že teprve, kdyz pojedl hlíny z hrobu takového upíra a potøel se jeho krví, byl jeho pronásledování zbaven. Zmínìní hajduci vypovìdìli dále toto:
1. Dvacet až tøicet dní po smrti uvedeného Arnolda Paola stìžovali si nìkteøí obyvatelé vesnice, že jsou v noci krutì trýznìni; z nich pak skuteènì ètyøi osoby zemøely. Aby tomu zlu uèinili pøítrž, vykopali zmínìného Arnolda Paola asi za ètyøicet dní po jeho smrti z hrobu a shledali, že jeho mrtvola jest úplnì neporušená, že mu tekla zcela èerstvá krev z oèí, uší a nosu, že rubáš a prostìradlo v rakvi byly veskrze zkrvavené atd. Ponìvadž z toho poznali, že zde bìží o skuteèného upíra, probodli mu podle obyèeje srdce špièatým kùlem, pøièemž
2. vydal zcela dobøe slyšitelné steny a vyšla z nìho hojnost èerstvé krve. Spálili tudíž mrtvolu ještì téhož dne a popel hodili do hrobu. Všichni, kdož byli upírem usmrceni, stali prý se rovnìž upíry. Vykopali proto svrchu zmínìné ètyøi osoby z hrobu, vyšetøili je stejným zpùsobem, propíchli jim srdce kùly a spálili je rovnìž na popel. K tomu pøipojili svìdci, že Arnold Paole útoèil též na dobytèata a vysával jim krev. Ponìvadž pak
3. lidé požili z tìchto dobytèat maso, ukázalo se brzy, že jsou v obci noví upíøi, a skuteènì v dobì tøí mìsícù zemøelo sedmnáct mladých i starších osob, a to vìtšinou bez pøedchozí nemoci ve dvou až tøech dnech. Pøi tom hlásil
4. hajduk Jovíra, že jeho snacha Stanjoska pøed patnácti dny se odebrala svìží a zdráva na lùžko, o pùlnoci však se strašným køikem za velkého zdìšení naøíkala, že syn hajduka, jménem Miloe, zemøelý pøed ètyømi nedìlemi, ji rdousil, a že cítí velkou bolest na prsou. Od té doby chøadla, až osmého dne zemøela. Potud vypovìdìli svìdci. V úøedním spisu se pokraèuje dále:
Ještì téhož dne odpoledne odebrali jsme se v prùvodu uvedených hajdukù na høbitov, abychom dali otevøíti hroby, podle udání podezøelé, a plníce vysoký rozkaz, prohlédli mrtvoly v nich pohøbené. Pøi tom se ukázalo podle výsledkù pitvy toto:
1. Mrtvola ženy jménem Stana, dvacetileté, která zemøela pøed tøemi mìsíci po tøídenní nemoci, byla úplnì neporušená, bez veškeré stopy hniloby. Po otevøení mrtvoly se ukázalo in cavitae pectoris množství èerstvé krve. Cévy, a to arterie i veny, nebyly naplnìny sraženou krví, nýbrž byla v nich nalezena právì tak, jako v plicích, játrech, žaludku a ostatních vnitønostech, èerstvá a tekutá krev, jako u zdravého èlovìka. Na nohou a rukou byly nalezeny èerstvì narostlé nehty a èerstvá kùže.
2. Mrtvola ženy, jménem Milica, asi šedesátileté, zemøelé po tøímìsíèní chorobì a pøed devadesáti dny pohøbené. V dutinì prsní bylo nalezeno mnoho tekuté krve. Vnitønosti byly v témže stavu, jako pod èíslem 1. Pøi pitvì mrtvoly vyslovili všichni pøítomní hajduci podiv nad otylostí zemøelé, kterou všeobecnì od mládí znali jako velmi hubenou a vyzáblou, takže její otylost nastala až po smrti. Stala se upírem, ponìvadž jedla maso z ovcí, zahubených upíry.
3. Osmileté dítì, ležící v hrobì již devadesát dní, bylo shledáno zcela ve "stavu upírském".
4. Mrtvola šestnáctiletého syna hajduka, jménem Miloe, pohøbená pøed devíti nedìlemi po tøídenní nemoci, se podobala ve všem ostatním upírùm.
5. Totéž bylo shledáno u sedmnáctiletého syna hajduka, jménem Jáchym, jenž zemøel po tøídenní nemoci a byl v hrobì osm nedìl a ètyøi dny.
6. U mrtvoly ženy, jménem Ruša, pohøbené pøed šesti nedìlemi po desetidenní nemoci, bylo nalezeno velké množství èerstvé, tekuté krve nejen v dutinì prsní, nýbrž též in fundo ventriculi. Totéž bylo shledáno u jejího dítìte, pohøbeného pøed pìti nedìlemi ve vìku osmnácti dnù.
7. Mrtvola desetiletého dìvèete, zemøelého pøed dvìma mìsíci, byla shledána zcela ve "stavu upírském". V dutinì prsní mìla mnoho èerstvé krve.
8. Vykopané mrtvoly jisté ženy hajdukovy, zemøelé pøed sedmi nedìlemi, a jejího, pøed jednadvaceti dny zemøelého dìcka byly nalezeny v pokroèilém stupni hniloby, aè byly pohøbeny v téže pùdì a v pøímé blízkosti ostatních otevøených hrobù.
9. Mrtvola tøiadvacetiletého sluhy jistého hajduckého desátníka, jménem Rhade, pohøbená pøed pìti nedìlemi, byla nalezena rovnìž v pokroèilém stupni hniloby.
10. Totéž bylo shledáno u ženy zdejšího barjaktara, zemøelé pøed pìti nedìlemi, a jejího dítìte.
11. Mrtvola šedesátiletého hajduka Stanka, zemøelého pøed šesti nedìlemi, byla nalezena neporušená, bez stopy hniloby s množstvím èerstvé krve.
12. Rovnìž ve "stavu upírském" byla nalezena mrtvola dvacetipìtiletého hajduka Milca, zemøelého pøed šesti nedìlemi.
13. Stanjoska, dvacetiletá žena hajdukova, zemøelá pøed osmnácti dny po tøídenní nemoci, byla nalezena v oblièeji úplnì èervená a živé barvy; je to táž, která byla - jak svrchu vylíèeno - zemøelým synem hajduka Miloem o pùlnoci rdoušena. Na pravé stranì pod uchem mìla dlouhé, krví podlité místo. Pøi otevøení rakve proudila jí z nosu èerstvá krev, jakož byla nalezena i v dutinì prsní. Též její vnitønosti byly neporušené.
Po vykonané prohlídce byly mrtvolám, u nichž byly shledány pøíznaky upírství, pøítomnými cikány zutínány hlavy a s jejich tìly spáleny, popel byl pak vržen do øeky. Ostatní mrtvoly byly vloženy zase do svých hrobù.
Actum ut supra.
Jan Flickinger v.r., plukovní ranhojiè slavného pìšího pluku z Fürstenbuchu
Jan Jindøich Siegell v.r., ranhojiè slavného morulského pluku
Jan Bedøich Baumgartner v.r., ranhojiè téhož pluku
Dole podepsaní potvrzujeme, že vše, co plukovní ranhojiè slavného pluku Fürstenbuchova se svými obìma pomocníky stran svrchu uvedených upírù zjistil, ve všem souhlasí s pravdou, že vyšetøování se konalo v naší pøítomnosti a bylo námi øádnì zkoumáno.
Na dùkaz toho naše vlastnoruèní podpisy.
Büttner v.r., podplukovník slavného pluku Alexandrova
J.H.von Lindenels v.r., praporèík téhož pluku
Není to sice støedovìk ale víme že vampírismus je starý skoro jako lidstvo samo.
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Členové
Thanks Toplist 
Thanks list
možné "odrùdy":
Pokud vím, tak J. Špaèek, øeditel èelákovického musea, který dìlal tehdejší výzkumy, popsal u nalezených kosterních pozùstatkù i tzv. protivampyrické zásahy. Což na popravišti nebylo obvyklé. Stejnì tak pøímo lokalisace vlastních popraviš mìla svá pravidla a nejsem si jist, zda èelákovická Mrchovláèka (nebo jak se to tam jmenuje), tyto disposice splòovala...
a nejoblíbenìjším úpírem je scientolog Tom Cruise... 
