Fórum zájemců o historii

Ježek píše:A s tím vězněním, to je také zajímavé, kromě Oty na Křivoklátě to jsou vesměs pohraniční hrady - Kladsko, Přimda.

Ono to užití pohraničních hradů jako vězení mělo svoji logiku - pohraniční opevnění bylo první na ráně a tak muselo být v co nejlepším stavu a když je těžké se do hradu dostat, je stejně těžké se dostat z něho.

Borso píše: Ono to užití pohraničních hradů jako vězení mělo svoji logiku - pohraniční opevnění bylo první na ráně a tak muselo být v co nejlepším stavu a když je těžké se do hradu dostat, je stejně těžké se dostat z něho.

Mne napadl jiný důvod. Všichni zajatci v období o kterém se bavíme, a které Kosma a jiní zmiňují, byli Přemyslovci, patřili do rodiny českých knížat a předpokládalo se u nich, že by mohli vést převrat (většinou proto byli uvězněni). Pokud by byli uvězneni nekde uprostřed země, rychle mohli shromáždit družinu věrných posílenou o nespokojené velmože a předáky a nastoupit rychlý pochod na Prahu, obsadit knížecí stolec. Z pohraničních hradů tahle možnost také existovala, ovšem stávající panovník měl alespoň více času na přípravu k boji. A nebo druhá možnost, utéct ze země a hledat štěstí na cizích dvorech. To skýtalo také svoje naděje, pokud utečenec nalezl mocného ochránce.

Souhlasím, ono těch důvodů mohlo být pokaždé trochu více a byla otázka, který v dané chvíli převažoval a navíc se nemuseli vzájemně vylučovat.

Přesunul jsem část diskuse odjinum sem, domnívám se, že je zajímavé zabývat se, jak se panovníci zbavovali svých nepohodlných příbuzných. Z toho plyne i to, jak svůj rod chápali ve vztahu k zemi a ve vztahu k jejím mocným obyvatelím.

Jeden ze způsobů zde již byl "nakousnut" - věznění. Jak jinak si ještě Přemyslovci škodili, jak se to dělalo jindy a jinde?

Domnívám se, že Přemyslovci sami sebe chápali jako knížata Bohem vyvolená (jako všichni panovníci), tuto aureolu šířili a sami se jí řídili. Zabít Přemyslovce, byl zločin proti nejvyššímu. A to i za knížecí éry, nikoli jen za královské.
Proto se bratři a bratranci neodstraňovali, pouze se jim znemožňovala možnost vlády (věznění, vyhnanství, oslepení), nebo jejiim potomkům (kastrace). Vraždy knížat jsou výjimečné - Břetislav II; Svatopluk v Polsku.

Ona se tak trochu nabízí otázka, zdaje lepší býti mrtvý či slepý (což v té době znamenalo naprosto neschopnývlády) a vykastrovaný (neschopný zplodit potomka a tudíž žádné pokračování rodu) - tím narážím na knížeteJaromíra, který si zažil oboje.

Pánové, existoval ještě jeden celkem "mírumilovný" způsob - ovšem účinný byl zdá se jen v rannějších dobách - totiž postarat se nepohodlnému bratru o církevní kariéru, klášter též nebyl k zahození, eventuelní potomci pak už mohli být pouze z levého boku, tudíž bez nároku na trůn. (Vzpomeñte biskupa Jaromíra - Gerharda) . Později už to asi bylo horší, stejně si ale myslím, že při vyšším svěcení už pro člena panovnické rodiny nebyla cesta zpět.
A ušetřilo se i na dědictví.

Hlavně si myslím, že u nás to nebylo zdaleka takovým pravidlem jako jinde - i v Západní Evropě (napadá mě Anglie, Francie) nebo v Byzanci. Nevím proč - jestli prostě ten boj o moc u nás byl přeci jen limitován určitými hranicemi, které jinde byly překračovány.

Přemyslovci obecně měli nezpochybnitelnou posici v českém knížectví - nikdo nikdy nepopřel jejich právo na vládu, okupace Čech Chrabrým lze chápat jako nástup "vedlejší" přemyslovské linie. Pro samotného Chrabrého to byl poslední krok, poté, co se neosvědčili jiní Přemyslovci. I tak se proti jeho vládě v Čechách (Morava je jiný případ) zvedla nevole předáků. Přemyslovci si svoji vyvolenost sami uvědomovali, mohli se vyvražďovat, nevyvražďovali se, neprolévali vyvolenou krev.
V Uhrách během raného středověku Gejza zřejmě nechal zabít svého bratra Michala - přímá vláda Arpádovců zde byla později zpochybněna Petrem Benátčanem a Abou Samuelem.
Kdyby se Přemyslovci začali vraždit, dost možná by tím zpochybňovali svoji legitimitu.

Ježek píše: V Uhrách během raného středověku Gejza zřejmě nechal zabít svého bratra Michala - přímá vláda Arpádovců zde byla později zpochybněna Petrem Benátčanem a Abou Samuelem.

V Uhorsku takýchto prípadov bolo tiež niekoľko:
1) Oslepenie kniežaťa Vazula (Vasila) buď sv. Štefanom, alebo možno Petrom Oseolom. Jeho synovia Ondrej, Belo a Leviatan museli uniknúť do exilu. Ondrej išiel do Ruska, Belo najprv do Čiech a potom do Poľska, Leviatan išiel asi s Belom. Na rozdiel od starších bratov zostal pohanom, a po návrate do Uhorska čoskoro umiera.
2)Slávna možnosť voľby medzi mečom a korunou. (Ondrej I. a Belo I.)
3)Šalamona jednoducho vypudili z moci i krajiny. Gejza I., jeho nástupca sa odmietol dať korunovať, kým Šalamon žil.
4)Koloman "knihomoľ" dal oslepiť svojho búriaceho brata princa Álmosa (výsl. Álmoš) aj jeho syna Belu. Rozkaz znel vraj aj o vykastrovaní, čo však vykonávatelia rozkazu odmietli urobiť. Išli na "istotu", oslepili všetkých šľachticov v princovom sprievode.... (Belo II., hoci slepý sa ukázal napokon ako celkom schopný panovník.)
5)Kráľ Belo III. nechal svojho brata Gejzu uväzniť a napokon poslal do exilu do Byzancie. (Oficiálne na krížovú výpravu)
6)Niekoľko búriacich sa Árpádovcov zabili ich vlastní bojovníci, keď zmenili strany ( Myslím Štefan III. alebo IV.)
7)Belo IV. bol asi najväčším preborníkom: Beatrice d´Este, 3. manželku Ondreja II. jednoducho obvinil z nevery, dal oslepiť jej údajného milenca (rod potom pokračoval v Španielsku) a kráľovnú aj s dieťaťom, malým Štefanom vyhnal z krajiny. Syn tohoto Štefana bol potom posledným Árpádovcom na Uhorskom tróne.
Ešte však nebol koniec. Svojho najmladšieho brata, princa Ondreja najprv spolu s bratom Kolomanom vyšachovali z dedičstva (Slavónia, v resp.Halič), aby po tom o ňom jednoducho - iba mlčali. Potomkom tohoto Ondreja sú dodnes existujúce vetvy rodu grófov Crouy - Chanel a kniežat de Croy. Viac v pripravovanom článku.