Fórum zájemců o historii

Definovat soudy lásky by bylo velmi problematické, přesto lze zjednodušeně říci, že se jednalo o veřejné řešení prohřešků v lásce. Jejich podoba se pravděpodobně výrazně lišila s ohledem na kulturní prostředí. Protože se jednalo především o dvorskou záležitost, mívala podobu kratochvíle, při níž někdo urozené společnosti přednesl příběh lásky, která je zrazena, neoslyšena či zneužita. Společnost pak společně hodnotila jednotlivé aktéry, jejich chování a pohnutky, aby na závěr vynesla soud. Mohlo se jednat o oblíbené rytířské příběhy jako např. Píseň o Nibelunzích, Tristan a Isolda, artušovské legendy, atd., nebo naopak o soudobé historky (vztah královny Kunhuty a Záviše, královny Richenzy a Jindřicha z Lipé, Jindřicha Proba a tajemné dámy z turnaje…). Protože tato kratochvíle byla velmi oblíbená u „mládeže“, upřednostňovala se skutečná láska před dohodnutým sňatkem z rozumu (a proto býval nezřídka upřednostňován milenec před manželem, chytrá manželka před žárlivým manželem ). Byla to nejenom zábava, ale pravděpodobně i možnost vzájemného seznámení se s názory a pohledem obou pohlaví. Pánové tak třeba vyprávěli dívkám takové příběhy, aby si během nich ověřili, co zabere na tu dívku, která je uchvátila a naopak (některá kráska omdlévala při zmínkách o zpěvu pod balkonem, jiná zabírala na růže, další se těšila na dlouhé dvoření a dobývání …). Současně si ale mohl každý postěžovat na svého partnera, když svůj příběh osadil jinými jmény a změnil místo, kam byl příběh koncipován…
Nechybí nám dnes takové soudy lásky?

Maršálek píše: Nechybí nám dnes takové soudy lásky?

Nevím, jestli je nejlepší někde na náměstí probírat osobní život někoho (třeba nedej bože mne)
Ale jinak je to velmi zajímavé.

to je opravdu záležitost uzavřené společnosti - co třeba na hostině, nebo nejezdíš?

Maršálek píše:to je opravdu záležitost uzavřené společnosti - co třeba na hostině, nebo nejezdíš?

Vim, ze otazka byla smerovana na Jezka, presto se dovolim vetrit a odpovedet rovnez. Pokud bych ty zucastnene lidi znala tak 10 a vice let proc ne. Jinak bych asi nemela duveru v lidi, ktere neznam.

elizabeth píše:

Maršálek píše:to je opravdu záležitost uzavřené společnosti - co třeba na hostině, nebo nejezdíš?

Vim, ze otazka byla smerovana na Jezka, presto se dovolim vetrit a odpovedet rovnez. Pokud bych ty zucastnene lidi znala tak 10 a vice let proc ne. Jinak bych asi nemela duveru v lidi, ktere neznam.

A proto by jsi si případně postěžovala na svého druha následovně: "jistý pán na jednom dvoře měl velmi půvabnou a okouzlující paní. Ačkoli ona sama ho velice milovala a odhodlaně odmítala dvoření a pozornosti ostatních pánů - a její krása byla proslavená, její cho si jí všímal pramálo. Měl starost jenom o lovy a turnaje, ačkoli před lety své paní přísahal nehynoucí lásku...
Nebo by jsi vylíčila klasický příběh velké lásky, která si však časem zevšedněla. On si jí již dávno nevšímá a dvoří se jiným dámám. Ona to dlouho trpně snášela, až se jí začal dvořit jistý mladý rytíř. Byl pohledný a pozorný a jediné na čem mu opravdu záleželo bylo, aby vykouzlil úsměv na tváři dámy svého srdce. Že ji však nechtěl ranit, dlouho a velmi dvorně ji sloužil, v jejím jménu lámal dřevce - však tak, aby jenom ona věděla pro koho jsou ta vítězství (aby nebyla zdiskreditována)... Po čase začala mít ráda toho milého rytíře, který se stal jejím jediným a opravdovým přítelem. Manžel již o ni dávno ztratil zájem a na panovnickém dvoře dává přednost kariéře a své služby nabízí kdejaké dámě. Bylo by tedy hříchem, když by tato paní, jejíž manžel ji nemiluje, oslyšela svého favorita za všechna dobrodiní, přátelství a lásku jež jí prokazuje...?
Ovšem klasický příběh by začal slovy: on byl starý a nerudný, ač s dobrého rodu, ona mladá a tolik toužící po opravdové lásce…

soudy lásky jsou také jenom o vyprávění milostných příběhů, viz. třeba Marie de France, nebo žertovných příběhů, v nichž mladá chytrá žena vyzraje nad svým starým žárlivcem (a naopak mladík nad starou semetrikou, abych dámám pořád nenadržoval)

No, ještě bych asi dodala, že vyhlášeným "odborníkem" na Soudy lásky byl Jan Lucemburský.

Giullaume de Machaut, který po jeho boku strávil skoro 30let (aby se po jeho smrti dal do služeb Janovy dcery Bonny) napsal mimo jiné dílo - Jugement du roy de Behaing, neboli Soud Českého krále. Bohužel jsem nenašla ani zmínku o českém překladu.
Šlo však o to, že pisatel vyslechl diskusi mezi dámou, které zemřel její milý a rytířem, kterého dotyčná dáma oklamala, a nyní se dohadují, který z nich je více neštasten. Král je rozsoudí a vítězem se stane oklamaný rytíř. Jak k tomuto výsledku král Jan došel nevím, nicméně, pokud si někteRÉ ! vzpomenete, tento příběh použila v malé obměně paní Vaňková v lucemburské trilogii. Podle ní Jan tento soud tehdy uspořádal, když měl políčeno na svou budoucí druhou manželku Beatrix.

Katerina píše:No, ještě bych asi dodala, že vyhlášeným "odborníkem" na Soudy lásky byl Jan Lucemburský.

Giullaume de Machaut, který po jeho boku strávil skoro 30let (aby se po jeho smrti dal do služeb Janovy dcery Bonny) napsal mimo jiné dílo - Jugement du roy de Behaing, neboli Soud Českého krále. Bohužel jsem nenašla ani zmínku o českém překladu.
Šlo však o to, že pisatel vyslechl diskusi mezi dámou, které zemřel její milý a rytířem, kterého dotyčná dáma oklamala, a nyní se dohadují, který z nich je více neštasten. Král je rozsoudí a vítězem se stane oklamaný rytíř. Jak k tomuto výsledku král Jan došel nevím, nicméně, pokud si někteRÉ ! vzpomenete, tento příběh použila v malé obměně paní Vaňková v lucemburské trilogii. Podle ní Jan tento soud tehdy uspořádal, když měl políčeno na svou budoucí druhou manželku Beatrix.

Vzpomínám. Katerino, ale rekni mi, kam na ty informace ta Vankova chodi a chodila. Klobouk dolu pred jejim umenim je "vystarat".

acoma píše:

Katerina píše:No, ještě bych asi dodala, že vyhlášeným "odborníkem" na Soudy lásky byl Jan Lucemburský.

Vzpomínám. Katerino, ale rekni mi, kam na ty informace ta Vankova chodi a chodila. Klobouk dolu pred jejim umenim je "vystarat".

To máš pravdu, jsem si skoro jistá, že zrovna toto Machautovo dílo do češtiny přeloženo nebylo, a že se mi občas zpětně stává, že narazím na určité informace, které cíleně hledám, a zjistím, že už to paní Vaňková zpracováno má.

Vankova je v tomhle fakt uzasna, bylo by prima byt muska jenom zlata a nakouknout do jejich zapisniku na zdroje tech informaci.

Machautův Soud českého krále dosud bohužel přeložen nebyl. Co se týče Vaňkové, absolvovala filosofii a historii na UK, ve starších vydáních jsou ještě její poděkování Spěváčkovi, Šmahelovi a dalším za odbornou korekci

Prokop Lucemburský (1354 či 1355 - 24.09.1405)

" V cizí zemi host, smutku mám až dost, ta tam má radost.
Z vlasti jsem vypuzen a z Moravy vyhozen.
Jsem tu jak venkovan, nejsprostěji udolán.
Kdybych byl rytířem, harcoval bych.
Kdybych byl lotrem, drancoval bych.

Nejsem rytíř ani lotr,
jsem jen praubohý žáček-kmotr.
Uhři, to jsou pánové!
Kdepak, spíše lotrové!
Satan, ten je sebere a pak všechny posere."

acoma píše:Prokop Lucemburský (1354 či 1355 - 24.09.1405)

" V cizí zemi host, smutku mám až dost, ta tam má radost.
Z vlasti jsem vypuzen a z Moravy vyhozen.
Jsem tu jak venkovan, nejsprostěji udolán.
Kdybych byl rytířem, harcoval bych.
Kdybych byl lotrem, drancoval bych.

Nejsem rytíř ani lotr,
jsem jen praubohý žáček-kmotr.
Uhři, to jsou pánové!
Kdepak, spíše lotrové!
Satan, ten je sebere a pak všechny posere."

Hled´me ho Lucemburka ! Kde jsi to našla ??? Nevěděla jsem, že se jeho verše zachovaly. To je úžasné.

Katerina píše:
Hled´me ho Lucemburka ! Kde jsi to našla ??? Nevěděla jsem, že se jeho verše zachovaly. To je úžasné.

Ve Vlčkovi - Čeští králové I. - dají se tam najít docela zajímavé věci.

Jindřich Frauenlob

Uherské tažení Přemysla Otakara II. v r. 1271

" Kde sedm týdnů český král
s královskou slávou bojoval,
kde dobře dvacet pevností
vzal - v zemi uherské - já s ním byl všady.

Přes Dunaj most vzdor Uhrům postavil,
ten dlouhý tisíc loktů byl,
řek osm potom přemostí -
a Bratislavy dobude pak útokem bez vady.

Altenburg zřel jsem obléhat
ze všech stran, na vodě a na souši,
Miesenburg nemoha vzdorovat
- věže i valy mu rozmetal - se sotva bránit pokouší,
a Huny od té chvíle
-bylo jich třicet tisíc snad -
on začal do Rábnice hnát
(jich mnoho utonulo) daleko na tři míle."

Heinrich von Pressela, ztotožňovaný s vratislavským knížetem Jindřichem IV. Probem (Henryk IV. Probus), který byl vychován na pražském dvoře Přemysla II. (Probus), napsal tyto verše (německy):

Slyš můj nářek, máji, slyš mne, letní slasti,
slyš můj nářek, jasné širé vřesoviště,
slyš můj nářek, běloskvoucí jeteli,
slyš můj nářek, zelený lese, slyš mne, slunce,
slyš můj nářek, Venuše, slyš žal mé touhy,
že mne láska tak trápí.
Leč když se vám zachce mi pomoci,
já - doufám - oddám se lásce
celým svým milujícím bytím.
Tak jsem vám vylíčil svůj zármutek
Proboha, pomozte mi k úlevě.

když máme takový podivný "zimní" čas, nesu dámám jaro

Byl vlahý máj
a voněl kraj,
ó jarní časy krásné;
já časně vstal
na loutnu hrál,
tam u studánky jasné.
Za keřem dlím
tím šípkovým,
zní viola hudbou,
tu tančit zřím
s urozeným rytířem dívku krásnou.

A jeětě jeden urozený trubadour - dokonce slovanský - kníže Witslav III. Rujanský 1265 - 1325, poslední kníže slovanského rodu na Rujáně. Ona všude publikovaná iluminace trubadoura Frauenloeba má být údajně - Frauenlob na jeho dvoře .

No,Pierre de Ronsard je můj velmi oblíbený básník,alke se středověkem mám dojem už moc nesouvisí...pokud se nepletu,tak je pozdější,kolem 16. století...ale musela bych se doma kouknout do sbírky jeho veršů... a co takový Vogelvide,či jak se píše,o něm se říká,že se narodil na českém území... ale jinak se toto skutečně krásně čte,tolik veršů,jež potěší....