Jefet a spol. a prvotní jazyk
Napsal: 20 srp 2010 21:16
Středověké vnímání identity, nejvíc skrz odlišnosti v jazyku, se odvíjelo od Bible. Obecně známé je zmatení jazyků při stavbě babylonské věže (Genesis 11), kronikáři užívali pro dělení národů kapitolu 10 z Genesis, v ní je rodokmen tří synů Noeho, jejichž rozrod měl dát vzniknout etnikům a jazykům, doslova „z nich pak po potopě vznikly všechny pronárody na zemi“ (Gen. 10, 32). Od Jefeta měly vzniknout evropské národy, od Séma asijské a od Cháma národy africké.
Od Jefeta pochází evropská etnika, kterým kronikáři připisují ušlechtilé vlastnosti a nejlepší předpoklady vládnout. Chámovo potomstvo má pozici nejhorší, Chám byl totiž Bohem proklet a jeho potomstvo je určeno za otroky. Patří sem mimo černochů mj. Pelištejci (nebo-li filištíni, oponenti Ježíše). Od Séma pochází „semitské“ národy, v prvé řadě Židé. Mezi jeho potomky je mj. Heber (odtud počítám že je pojem hebrejský) a v přímé řadě jeho potomků je i Abraham. Sém byl starší než Jafet, ladilo to s pojetím, že Židé jsou předchůdci křesťanství.
Evropští kronikáři obecně pokládali své etnikum za potomstvo Jefeta. Jefet měl prezentovat vládce, polská šlechta považovala sebe za potomky Jafeta přes své údajné sarmatské předky někdy ještě v 16. století.
---
S rozdělením jazyků, ať už od Noeho, nebo od babylonského zmatení, souvisela otázka, jak vypadal původní jazyk. Byl to jazyk, kterým Bůh pronesl to slavné „Staň se!“, který měl tu moc zahájit a provést akt Stvoření, musel to být jazyk, kterým v ráji Bůh hovořil s Adamem a Evou. Nejčastěji se za ten jazyk pokládala hebrejština.
Otázka prvotního, rajského jazyka se ovšem stala otázkou prestiže. S rozvojem národních literatur a etnického uvědomění, které se zakládalo na jazyce, se začaly objevovat teze, které přisuzovaly prvotní jazyk dalším etnikům. Rozptyl byl ohromný, od polštiny přes němčinu (vizionářka Hildegarda z Bingen, Luther) přes vlámštinu po walesštinu..
Zatímco teologové hledali prvotní jazyk, aby mohli navázat přímou komunikaci s Bohem, aby pak, jak se domnívali, „nastolili všeobecný mír“, propagátoři národního jazyka jako prvotního nahradili původní univerzalistickou ideu partikulární ideou nadřazenosti, protože vládnout Božím jazykem znamená mít právo vládnout ostatním nebo minimálně mít nejblíž k Bohu, být o krok před ostatními.
---
Novověkou ránu biblické jazykové teorii přinesly styky s Indií a objev sanskrtu. Prokázala se příbuznost sanskrtu s evropskými jazyky a překlady prastarých indických náboženských památek, které překonaly délkou a stářím i díla Homéra, ukázaly, že existuje jazyk minimálně rovnocenný hebrejštině nebo jinému jazyku běžnému v Evropě. Hebrejština tak ztrácela status výjimečného jazyka.
Idea prvotního jazyka a biblické genealogie vyprchala s pádem ancién regime. Osvícenci jako Voltaire využili existence sanskrtu a jedinečnosti indické kultury k útoku na výjimečnost celé kultury židovsko/křesťanské. Z hlediska přeměny monarchií na národní státy využili z konzervativního hlediska příbuzenství Indie a Evropy nacionalisté, obzvláště němečtí, aby ukázali na domnělou nadřazenost „árijské rasy“, kterou považovali za vrchol lidství a sebe za její součást. Starobylost indické kultury vede k názoru, že křesťanství jen překrylo to původní, pravé náboženství a filosofii, a nemůže si činit nárok na univerzální a nejvyšší pravdu zjevenou Kristem. Národní uvědomění novověku se už jen tímto dostává na kvalitativně jinou úroveň než to středověké.
Od Jefeta pochází evropská etnika, kterým kronikáři připisují ušlechtilé vlastnosti a nejlepší předpoklady vládnout. Chámovo potomstvo má pozici nejhorší, Chám byl totiž Bohem proklet a jeho potomstvo je určeno za otroky. Patří sem mimo černochů mj. Pelištejci (nebo-li filištíni, oponenti Ježíše). Od Séma pochází „semitské“ národy, v prvé řadě Židé. Mezi jeho potomky je mj. Heber (odtud počítám že je pojem hebrejský) a v přímé řadě jeho potomků je i Abraham. Sém byl starší než Jafet, ladilo to s pojetím, že Židé jsou předchůdci křesťanství.
Evropští kronikáři obecně pokládali své etnikum za potomstvo Jefeta. Jefet měl prezentovat vládce, polská šlechta považovala sebe za potomky Jafeta přes své údajné sarmatské předky někdy ještě v 16. století.
---
S rozdělením jazyků, ať už od Noeho, nebo od babylonského zmatení, souvisela otázka, jak vypadal původní jazyk. Byl to jazyk, kterým Bůh pronesl to slavné „Staň se!“, který měl tu moc zahájit a provést akt Stvoření, musel to být jazyk, kterým v ráji Bůh hovořil s Adamem a Evou. Nejčastěji se za ten jazyk pokládala hebrejština.
Otázka prvotního, rajského jazyka se ovšem stala otázkou prestiže. S rozvojem národních literatur a etnického uvědomění, které se zakládalo na jazyce, se začaly objevovat teze, které přisuzovaly prvotní jazyk dalším etnikům. Rozptyl byl ohromný, od polštiny přes němčinu (vizionářka Hildegarda z Bingen, Luther) přes vlámštinu po walesštinu..
Zatímco teologové hledali prvotní jazyk, aby mohli navázat přímou komunikaci s Bohem, aby pak, jak se domnívali, „nastolili všeobecný mír“, propagátoři národního jazyka jako prvotního nahradili původní univerzalistickou ideu partikulární ideou nadřazenosti, protože vládnout Božím jazykem znamená mít právo vládnout ostatním nebo minimálně mít nejblíž k Bohu, být o krok před ostatními.
---
Novověkou ránu biblické jazykové teorii přinesly styky s Indií a objev sanskrtu. Prokázala se příbuznost sanskrtu s evropskými jazyky a překlady prastarých indických náboženských památek, které překonaly délkou a stářím i díla Homéra, ukázaly, že existuje jazyk minimálně rovnocenný hebrejštině nebo jinému jazyku běžnému v Evropě. Hebrejština tak ztrácela status výjimečného jazyka.
Idea prvotního jazyka a biblické genealogie vyprchala s pádem ancién regime. Osvícenci jako Voltaire využili existence sanskrtu a jedinečnosti indické kultury k útoku na výjimečnost celé kultury židovsko/křesťanské. Z hlediska přeměny monarchií na národní státy využili z konzervativního hlediska příbuzenství Indie a Evropy nacionalisté, obzvláště němečtí, aby ukázali na domnělou nadřazenost „árijské rasy“, kterou považovali za vrchol lidství a sebe za její součást. Starobylost indické kultury vede k názoru, že křesťanství jen překrylo to původní, pravé náboženství a filosofii, a nemůže si činit nárok na univerzální a nejvyšší pravdu zjevenou Kristem. Národní uvědomění novověku se už jen tímto dostává na kvalitativně jinou úroveň než to středověké.