Markomanské války 166 - 180
Napsal: 01 říj 2017 23:52
Války se dělí na dvě fáze,v první (166-171) útočí Germáni, v druhé (172-180) přebírá aktivitu Řím, občas přenese válku i na germánské území.
Řím řešil aktuálně jinou válku, a sice s Party, kteří r. 161 napadli maloasijskou Arménii a Sýrii. Na ně táhne Lucius Verus a stahuje k sobě i síly z Podunají.
Války počaly r. 166 vpádem Langobardů a jakýchsi Obiů. To je jinak neznámý kmen, možná nějak spojený s porýnskými Ubii. Útočníci byli zahnáni a za Římany přijde poselství 11 kmenů v čele s markomanským králem Ballomerem se žádostí o mír. Poselstvu je vyhověno.
Téhož roku ale následuje skutečně veliký vpád po celé dunajské hranici. Hermunduři a Naristové vpadli do Raetie, Markomani a Kvádi do Norica, Jazygové do Panonie.
Římané povolávají zpět legie ze Sýrie, ale ty akorát tak zavlečou epidemii (asi tyfu). Legie musí doplnit nováčci a takto oslabené legie Germáni obejdou a pokračují dál do nitra říše. R. 167 Markomani oblehnou severoitalskou Aquileu a na bojiště vytáhnou oba římští spolucísařové Lucius Verus a Markus Aurelius.
Markomani jsou zahnáni od Aquileje a žádají mír, Kvádům byl opět už pokolikáté dosazen nový král a legie vytáhnou přes Julské Alpy do Norica. Tady v jedné těžké a důležité bitvě porážejí tamní Germány. Podle svědectví legionářů zde ve zbroji ležely i padlé germánské ženy (což evokuje jeden aktuální objev z vikinské doby - http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2 ... ky-pruzkum" onclick="window.open(this.href);return false; )
R. 169 umírá na mrtvici Lucius Verus a Markomani a Kvádi opět oblehnou Aquileu a útočí ještě dál než minule, když vyplení Opitergium (dnešní Oderzo).
Na podzim r. 169 nastává konsolidace, Aurelius jde do boje, r. 170 vytlačuje Germány z dosahu Itálie, r. 171 je vyhání zpět za Dunaj. Kvádové slibují vydat celých 50 tisíc zajatců. Z Norica i Raetie jsou r. 171 vyhnáni Nariskové.
Aurelius stěhuje hlavní stan do stálého tábora v Carnuntu a chystá přenést boj za Dunaj.
***
R. 172 začíná druhá fáze válek, Aurelius vtrhnul za Dunaj. Kvádi se vzdávají a Aurelius dosazuje krále Furtia. Cílem bylo i narušení protiřímských koalic. S Římany jdou i Burové, to byl služebný kmen Kvádů na Slovensku. Kvádové slíbí zrušit spojenectví s Jazygy a Markomany.
Na Markomany Římané vyrážejí poté a po prvním neúspěchu je porážejí.
R. 173 Kvádové svrhli Furtia a dosazují Ariogaisa. Aurelius vytáhne na Slovensko a jeho legie padnou do obklíčení v nevýhodných podmínkách někde poblíž Hronu. Opakování bitvy v Teutoburském lese ale nenastane, Kvádové se rozhodnou nechat legie vyžíznivět. Tady došlo ke známé události známé jako zázračný déšť Marka Aurelia, kdy se na žíznivějící vojáky snesl životadárný déšť (zatímco blesky a kroupy prý praly jen do Germánů).
U Hronu Aurelius přezimuje, píše tu první část Hovorů k sobě.
R. 174 je uzavřen mír, Ariogaisus je zajat a poslán do Alexandrie. Germáni mají vyklidit asi 14-kiometrové pásmo nad Dunajem, odkud se srocovali ke vpádům.
Další operace se týkala Jazygů. Ti vpadli r. 173 do Panonie a byli zahnáni. R. 175 na ně vytáhly legie a porazily je.
R. 175 se Aurelius vrací do Říma, na hranici je zajištěný klid.
V letech 176-177 se staví triumfální oblouk. Ten už nestojí, některé jeho části ale byly zasazeny do oblouku císaře Konstantina Velikého - http://italie.svetadily.cz/lazio/Rim/Ko ... k/lokality" onclick="window.open(this.href);return false;
Zároveň se plánuje stavba Aureilova sloupu (na způsob sloupu Trajánova). Ten byl vztyčen po Aureilově smrti a je na něm mj. scéna se zázračným deštěm nebo plastiky zajatých Markomanů (např. taková ježatá hlava s okovy kolem krku) - https://cs.wikipedia.org/wiki/Sloup_Mar ... us.arp.jpg" onclick="window.open(this.href);return false;
Poražení museli dodat Římanům nějaké bojovníky. Do Sýrie tak odešly jízdní oddíly Svébů i Jazygů a poté byly z větší části převeleny do Británie, aby se už nespojily svými. R. 246 se v Británii udává prapor svébské jízdy, může jít teoreticky o potomky těchto Kvádů.
***
Další válka propukne r. 177 z neznámých důvodů. Římané vítězí, r. 178 jdou císařové osobně do pole.
R. 179 vítězí velitel pretoriánů Paternus v líté bitvě a přenáší válku na území Germánů. Legie se usadí v místě zvaném Laugaricio, to je dnešní Trenčín. Místo je na křižovatce cesty podél Váhu na jih a na západ tu jdou cesty na průsmyky na Moravu (jiná verze je, že Laugaricio souvisí s islandským laugar, to je koupel, a že tu stejně jako na Islandu jsou termální prameny, které by Římané využívali).
Po římském táboře tu zůstala významná a známá památka, a sice nápis na trenčínské skále (na téže skále nahoře je zase trenčínský hrad, sídlo např. Matúše Čáka) - https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3 ... %ADn%C4%9B" onclick="window.open(this.href);return false;
Nápis je věnován oslavě vítězství (nebo bohyni vítězství).
R. 179 je uzavřen mír. Téhož roku staví Římané stálý tábor Castra Regina, což je dnešní Řezno (něm. Regensburg).
Další tábor sunou Římané dál na sever. Vznikl tak stálý tábor Burgstall u Mušova nad soutokem Jihlavy a Svratky do Dyje.
Legie operovaly po širším území, obsadily průsmyky prý možná až v Beskydech, aby zabránily Kvádům odejít zpět do Německa k Semnonům (mně přijde logičtější, kdyby legie zabránily odchodu obsazením průsmyků ze Slovenska do Čech). Aurelius měl zřejmě v plánu zřídit provincie Markomanie a Sarmatie a k tomu potřeboval lidi. Aurelius plánoval tažení do Čech na Markomany, ale zabránila tomu jeho smrt.
***
Do války vytáhne ještě Aureliův syn Commodus (180 – 192) a vítězí, takže mu pošlou žádost i mír i Markomani. Commodus přijímá a stahuje se do Říma. Následuje stahování vojsk zpoza Dunaje, odchází i legionáři z Trenčína (nebo min. jejich část).
Na druhou stranu císař zahušťuje síť táborů na Dunaji a opevňuje je. Vzniká stálý tábor Lauriakum, tj. pozdější bavorský Lorch. Lauriakum hlídá ústí Aisty do Dunaje, což je cestou na sever nejkratší spojnice do Čech (kterou v budoucnu bude kopírovat železnice Linec – ČB), cestou na jih se tudy šlo do Aquileje. Jestli měl tento tábor také označení burgus, což bylo označení pro obchodní stanici, pak zde spojení Aista a burgus dělá z místa jednu z možných lokalizací Wogastisburku (tak se domnívá Ján Steinhübel v nové knize Nitrianské kniežatstvo).
K mírové stabilizaci situace přispěl i úpadek germánského etnika. Germány kosily epidemie, oslabovaly odvody vojáků i rukojmích a Římané do Panonie přesídlili i Osy a Kotiny, což byla podmaněná etnika Kvádů na Slovensku (illyrského nebo keltského původu). Upadá i hmotná kultura Germánů.
Commodus má ve srovnání s Aureliem pověst prostopášníka, který se vrátil hýřit do Říma, místo aby rozšiřoval hranice. Já bych to neviděl tak hrozně, hranice zajistil a nebezpečí dost pominulo. Expandovat do Germánie by znamenalo vynaložit ohromné úsilí a investice do země, která je relativně chudá. Germáni dodávali (v tributech, pokutách nebo v obchodu) obilí, ale obilnicí Říma byl Egypt. Dále dodávali vojáky, ale Řím musel nějaké vojáky na dobytí Germánie investovat, aby pak místo padlých dostal divoké Germány na doplnění stavu vojsk..
Poslední záchvěv válčení představovala vláda císaře Pertinaxe (193). Ten kdysi velel vojákům v Raetii a Noricu, ale ten umírá po pouhých třech měsících vlády.
Řím řešil aktuálně jinou válku, a sice s Party, kteří r. 161 napadli maloasijskou Arménii a Sýrii. Na ně táhne Lucius Verus a stahuje k sobě i síly z Podunají.
Války počaly r. 166 vpádem Langobardů a jakýchsi Obiů. To je jinak neznámý kmen, možná nějak spojený s porýnskými Ubii. Útočníci byli zahnáni a za Římany přijde poselství 11 kmenů v čele s markomanským králem Ballomerem se žádostí o mír. Poselstvu je vyhověno.
Téhož roku ale následuje skutečně veliký vpád po celé dunajské hranici. Hermunduři a Naristové vpadli do Raetie, Markomani a Kvádi do Norica, Jazygové do Panonie.
Římané povolávají zpět legie ze Sýrie, ale ty akorát tak zavlečou epidemii (asi tyfu). Legie musí doplnit nováčci a takto oslabené legie Germáni obejdou a pokračují dál do nitra říše. R. 167 Markomani oblehnou severoitalskou Aquileu a na bojiště vytáhnou oba římští spolucísařové Lucius Verus a Markus Aurelius.
Markomani jsou zahnáni od Aquileje a žádají mír, Kvádům byl opět už pokolikáté dosazen nový král a legie vytáhnou přes Julské Alpy do Norica. Tady v jedné těžké a důležité bitvě porážejí tamní Germány. Podle svědectví legionářů zde ve zbroji ležely i padlé germánské ženy (což evokuje jeden aktuální objev z vikinské doby - http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2 ... ky-pruzkum" onclick="window.open(this.href);return false; )
R. 169 umírá na mrtvici Lucius Verus a Markomani a Kvádi opět oblehnou Aquileu a útočí ještě dál než minule, když vyplení Opitergium (dnešní Oderzo).
Na podzim r. 169 nastává konsolidace, Aurelius jde do boje, r. 170 vytlačuje Germány z dosahu Itálie, r. 171 je vyhání zpět za Dunaj. Kvádové slibují vydat celých 50 tisíc zajatců. Z Norica i Raetie jsou r. 171 vyhnáni Nariskové.
Aurelius stěhuje hlavní stan do stálého tábora v Carnuntu a chystá přenést boj za Dunaj.
***
R. 172 začíná druhá fáze válek, Aurelius vtrhnul za Dunaj. Kvádi se vzdávají a Aurelius dosazuje krále Furtia. Cílem bylo i narušení protiřímských koalic. S Římany jdou i Burové, to byl služebný kmen Kvádů na Slovensku. Kvádové slíbí zrušit spojenectví s Jazygy a Markomany.
Na Markomany Římané vyrážejí poté a po prvním neúspěchu je porážejí.
R. 173 Kvádové svrhli Furtia a dosazují Ariogaisa. Aurelius vytáhne na Slovensko a jeho legie padnou do obklíčení v nevýhodných podmínkách někde poblíž Hronu. Opakování bitvy v Teutoburském lese ale nenastane, Kvádové se rozhodnou nechat legie vyžíznivět. Tady došlo ke známé události známé jako zázračný déšť Marka Aurelia, kdy se na žíznivějící vojáky snesl životadárný déšť (zatímco blesky a kroupy prý praly jen do Germánů).
U Hronu Aurelius přezimuje, píše tu první část Hovorů k sobě.
R. 174 je uzavřen mír, Ariogaisus je zajat a poslán do Alexandrie. Germáni mají vyklidit asi 14-kiometrové pásmo nad Dunajem, odkud se srocovali ke vpádům.
Další operace se týkala Jazygů. Ti vpadli r. 173 do Panonie a byli zahnáni. R. 175 na ně vytáhly legie a porazily je.
R. 175 se Aurelius vrací do Říma, na hranici je zajištěný klid.
V letech 176-177 se staví triumfální oblouk. Ten už nestojí, některé jeho části ale byly zasazeny do oblouku císaře Konstantina Velikého - http://italie.svetadily.cz/lazio/Rim/Ko ... k/lokality" onclick="window.open(this.href);return false;
Zároveň se plánuje stavba Aureilova sloupu (na způsob sloupu Trajánova). Ten byl vztyčen po Aureilově smrti a je na něm mj. scéna se zázračným deštěm nebo plastiky zajatých Markomanů (např. taková ježatá hlava s okovy kolem krku) - https://cs.wikipedia.org/wiki/Sloup_Mar ... us.arp.jpg" onclick="window.open(this.href);return false;
Poražení museli dodat Římanům nějaké bojovníky. Do Sýrie tak odešly jízdní oddíly Svébů i Jazygů a poté byly z větší části převeleny do Británie, aby se už nespojily svými. R. 246 se v Británii udává prapor svébské jízdy, může jít teoreticky o potomky těchto Kvádů.
***
Další válka propukne r. 177 z neznámých důvodů. Římané vítězí, r. 178 jdou císařové osobně do pole.
R. 179 vítězí velitel pretoriánů Paternus v líté bitvě a přenáší válku na území Germánů. Legie se usadí v místě zvaném Laugaricio, to je dnešní Trenčín. Místo je na křižovatce cesty podél Váhu na jih a na západ tu jdou cesty na průsmyky na Moravu (jiná verze je, že Laugaricio souvisí s islandským laugar, to je koupel, a že tu stejně jako na Islandu jsou termální prameny, které by Římané využívali).
Po římském táboře tu zůstala významná a známá památka, a sice nápis na trenčínské skále (na téže skále nahoře je zase trenčínský hrad, sídlo např. Matúše Čáka) - https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3 ... %ADn%C4%9B" onclick="window.open(this.href);return false;
Nápis je věnován oslavě vítězství (nebo bohyni vítězství).
R. 179 je uzavřen mír. Téhož roku staví Římané stálý tábor Castra Regina, což je dnešní Řezno (něm. Regensburg).
Další tábor sunou Římané dál na sever. Vznikl tak stálý tábor Burgstall u Mušova nad soutokem Jihlavy a Svratky do Dyje.
Legie operovaly po širším území, obsadily průsmyky prý možná až v Beskydech, aby zabránily Kvádům odejít zpět do Německa k Semnonům (mně přijde logičtější, kdyby legie zabránily odchodu obsazením průsmyků ze Slovenska do Čech). Aurelius měl zřejmě v plánu zřídit provincie Markomanie a Sarmatie a k tomu potřeboval lidi. Aurelius plánoval tažení do Čech na Markomany, ale zabránila tomu jeho smrt.
***
Do války vytáhne ještě Aureliův syn Commodus (180 – 192) a vítězí, takže mu pošlou žádost i mír i Markomani. Commodus přijímá a stahuje se do Říma. Následuje stahování vojsk zpoza Dunaje, odchází i legionáři z Trenčína (nebo min. jejich část).
Na druhou stranu císař zahušťuje síť táborů na Dunaji a opevňuje je. Vzniká stálý tábor Lauriakum, tj. pozdější bavorský Lorch. Lauriakum hlídá ústí Aisty do Dunaje, což je cestou na sever nejkratší spojnice do Čech (kterou v budoucnu bude kopírovat železnice Linec – ČB), cestou na jih se tudy šlo do Aquileje. Jestli měl tento tábor také označení burgus, což bylo označení pro obchodní stanici, pak zde spojení Aista a burgus dělá z místa jednu z možných lokalizací Wogastisburku (tak se domnívá Ján Steinhübel v nové knize Nitrianské kniežatstvo).
K mírové stabilizaci situace přispěl i úpadek germánského etnika. Germány kosily epidemie, oslabovaly odvody vojáků i rukojmích a Římané do Panonie přesídlili i Osy a Kotiny, což byla podmaněná etnika Kvádů na Slovensku (illyrského nebo keltského původu). Upadá i hmotná kultura Germánů.
Commodus má ve srovnání s Aureliem pověst prostopášníka, který se vrátil hýřit do Říma, místo aby rozšiřoval hranice. Já bych to neviděl tak hrozně, hranice zajistil a nebezpečí dost pominulo. Expandovat do Germánie by znamenalo vynaložit ohromné úsilí a investice do země, která je relativně chudá. Germáni dodávali (v tributech, pokutách nebo v obchodu) obilí, ale obilnicí Říma byl Egypt. Dále dodávali vojáky, ale Řím musel nějaké vojáky na dobytí Germánie investovat, aby pak místo padlých dostal divoké Germány na doplnění stavu vojsk..
Poslední záchvěv válčení představovala vláda císaře Pertinaxe (193). Ten kdysi velel vojákům v Raetii a Noricu, ale ten umírá po pouhých třech měsících vlády.