jb píše:v tom právě vězí otázka - zda se máme zajímat o autenticitu husitství, nebo myšlenky a činy překládat a sekularizovat je - protlačit přes osvícenskou mřížku?
Nás může zajímat oboje, jak autenticita husitství, tak jeho výklady. Je to podobné jako s křesťanstvím samotným – může nás zajímat autentické křesťanství samo o sobě, tedy biblické časy, a pak nás mohou zajímat výklady křesťanství, mezi nimiž je i ten husitský.. Středověké hereze až do luteránství hlásaly návrat k ideálním dobám, kdy po Zemi kráčel Kristus a apoštolové, podobně jako obrozenci hlásali návrat k ideálům husitství. Přínosné je zkoumat dobu původní i tu, která se k originálu hlásí..
jb píše:
Trvalá kulturní re-cyklace a re-produkce husitství, se ale až později z náboženských problémů (utrakvismus, odpustky) sekularizovala na obecná morální a filosofická stanoviska (rovnost, spravedlnost). Takže v případě výkladu Chelčického se již nepřipomíná, že podle jeho názoru je světská správa z podstaty pohanská a lidé si mají být rovni před Kristem (čímž popírá demokratický stát a dovoluje pouze Církev), ale "jeho odkazem je obecná idea rovnoprávnosti". …
Takže myslím, že máme kolektivní představu ideálních typů, které se pak v průběhu českých dějin a různých představ o českém národě mohly vyjevovat - boj za pravdu, boj vůči přesile, pacifismus a egalitarismus
Reprodukované ideály – to je hezky řečeno, každá skupina lidí si nějaké nese, „dědí“ je od předchůdců a pochytává od okolí, aniž si to přímo uvědomuje, spíš to bere jako přirozené (podle Junga tak nějak funguje nevědomí, jestli to chápu dobře) a český národ má určitě také nějaké. Nějaké ideály může nést od husitství, nebo tu už fungovaly před ním a husitství je jen plně projevilo.. Ty tebou jmenované by tam mohly zapadnout, problém mám jen s tím pacifismem:-), u husitů šlo spíš o to se tomu, co chápali zlem, postavit, než to trpět, a právě i formou boje proti přesile..
Pak nastupuje další věc, a to je protlačování husitských ideálů přes vlastní ideální mřížku – ta může být osvícenská, která zadrží „plevy“ typu teze o nelegitimnosti jakékoli světské vlády a propustí jen něco, co už je přiměřené době. Tady bych místo reprodukce už použil slovo recyklace, kde je prosátý materiál sice ještě původní (i když už „očištěný“), ale z materiálu vzniká výsledek přetvořený do nového „produktu“, do nové ideje.
A taková nová idea už může vypadat jinak než ty původní. Novodobé nástupce husitství asi málo zajímá spor o eucharistii, tedy o přijímání podobojí.. A jestli zajímá, tak spíše v tom ohledu, že i laik může přijímat stejným způsobem jako kněz, tedy i tu krev Páně. To se dá vyložit jako projev idey egalitarismu, ale jako věc víry to už novodobého člověka tolik asi nezajímá..
Idea „my proti všem“ se dá pojmout nacionalisticky nebo tak, že když bojuji za správnou věc, které věřím, tak porazím i početně silnějšího nepřítele, který bojuje jen za své sobecké cíle.. Asi tak nějak to je míněno v tomhle klipu od metalové kapely Arakain -
http://www.youtube.com/watch?v=yG98yFh2saY , a metalistům nikdy nikde nejde o to propagovat, jaká forma eucharistie je ta správná:-).
Fakt na vítězství nad cizím nepřítelem bývá silnější než náboženské pozadí vítězů – Francouzi se ze stejného důvodu pyšní Janou z Arku, která vyhnala Angličany, a která se po vyhnání Angličanů chystala táhnout právě na husity.. Přes možný vzájemný válečný konflikt ale zůstávají husité i Johanka symboly odvahy, jejich náboženské rozpory nejsou něco, co by tenhle pohled nějak rozhodilo..
Jiný druh zobecněného ideálu chudoby a egalitarismu vyznávají svým způsobem odpůrci církevních restitucí - předseda sociální demokracie Sobotka šel proti proti restitucím hlásat po vzoru Husa na Kozí Hrádek, k Husovi a jeho slovům o chamtivosti církve se hlásí i Lenka Procházková, asi nejhlasitější odpůrce restitucí (podala kvůli nim žalobu na vládu i arcibiskupa Duku).. K Husovi se dále hlásí národní socialista Jiří Lev Paroubek: " Národní socialisté se hlásí k ideovému odkazu a dílu Mistra Jana Husa, které se stalo jedním z určujících prvků pro vznik české národní identity v době národního obrození... Národní socialisté cítí hlubokou sounáležitost s vnitřním posláním a hodnotami, které husitství českému národu v průběhu staletí přineslo." -
http://www.nslev21.cz/aktuality/prohlas ... -jana-husa
"Vnitřní poslání a hodnoty" - zase sem asi nepatří forma eucharistie, ale nějaké zobecněné ideje, prosáté osvícenským, národoveckým nebo demokratickým sítem.. Takové nějaké ideje a ideály jsou určitě potřebné, ukazují člověku nějaký směr, dávají vzor chování, pevnou základnu pro to, že pozvednout se nad svoje ego a provést něco velkého mělo a má význam.. Potíž nastane, pokud se ideály mění na idealizaci, pokud je nositel ideálu idealizován i v jiných ohledech, pokud se nevhodné myšlenky nebo události zamlčují.. Pak nastupuje konfrontace s názory, které naopak poukazují nebo i přehánějí ty negativní věci a v hlavách příjemců ideálu nastává zmatek.. A nastává pocit nejistoty, že někdo boří ideály jako takové, a ke slovu přichází obrana - zamlčování negativního a vůči zpochybňovatelům výčitky nebo napadání. K obraně husitů Lenka Procházková píše, že TGM: "Vyzdvihl odkaz Jana Husa a z husitů nedělal partu lupičů a teroristů, tak jak se o to dnešní učebnice snaží" -
http://stop-cirkevnim-restitucim.cz/?p=257 - Kdo vylíčí husity jinak než ve světlých barvách, dělá něco špatně.. Ostřeji na to jdou národní socialisté: "Budeme tedy jen tiše doufat, že někoho nenapadne odstranit Husův pomník ze Staroměstského náměstí? ... Lze si celkem snadno představit, jak „ příjemné „ jsou tyto symboly dnešním pravicovým ideologům, pro které jsou Husité „ bandou lupičů a žhářů"." -
http://www.nslev21.cz/aktuality/jan-zel ... esti-patri - Jak se ale postaví k tomu, že husité zabíjeli mnichy a ničili kláštery, jestli to považují za přípustné, to už tu nezazní..
Otázka tedy zní, jestli ukazovat jenom ideály a to negativní vypustit, jestli by se připuštěním i negativních věcí husitství něco zkazilo.. Moje první stanovisko k tomu je, nakolik je apriori možné a správné něco zakládat na falešném obrazu (ať už je částečně lživý, úplně lživý nebo "pouze" neúplný). Může se namalovat obrázek růžový, ideální a idealizovaný, ale nějaká temná skvrna stejně bude někde pod ním schovaná a začne samovolně prosakovat, popř. na ní někdo jiný upozorní a vrhne na ní světlo.. Zatření takové skvrny nemusí vydržet navěky a její plné vylití může celý obraz komplet zničit nebo zohavit.. Skvrna se dá znova a znova přebarvovat na růžovo, ale nemusí to pomoct..
A pak je jiná možnost, prostě tuhle ránu otevřít. Nezastírat, ale přiznat, že všechno ideální nebylo.., a vyzjistit, proč se chyby dály, zanalyzovat je, říct, nakolik narušily původní ideály, kolik napáchaly škod, a co udělat, aby se podobné chyby už nikdy neopakovaly.. Shodí to sice nějaký idealizovaný obrázek, ale dá to něco jiného - poučení, jak se i ideál může zvrhnout ve svůj opak, v něco negativního.. Jestli má platit motto "historie učitelkou života", tak místo dávání falešných historických obrazů nalakovaných narůžovo musí podat obrázek pravdivý, se všemi barvami a odstíny barev.., a místo čekání na nějaký společenský ideál ať hsitorie ukazuje na hrozby zneužívání ideálů, jak to hrozí každé době, včetně naší..
Když budu konkrétní a aktuální, tak i 17. listopad je nositelem ideálů, které nebyly naplněny.., a taky nemá cenu lakovat všechno narůžovo s tím, že česká demokracie funguje bez chyb.. Kdo kritizuje polistopadovou korupci, tak asi ne z nostalgie po komunismu, ale kritizuje korupci jako něco, co je schopné demokratický základ pěkně nahlodat..
A zase - kritika chyb české demokracie neznamená kritiku české demokracie, podobně jako kritika chyb husitství neznamená kritiku ideálů Jana Husa.
Jiný příklad otevření ran - po Listopadu české-německé vztrahy. Už jsem o tom psal jinde (
http://www.e-stredovek.cz/forum/viewtop ... ace#p56898 ) obě strany mohly zastírat, že ony byly v právu, místo toho v česko-německé deklaraci jasně definovaly, v čem se dopustily chyby, za ty chyby se navzájem omluvily, a vztaha mezi českým a německým státem jsou teď historicky jedny z nejlepších.. Pravda, ani jedna strana pak nebude tvrdit, jak je bez chyby, ale zas může nastupit místo útočnosti něco jako pokora..
Husitství už je relativně vzdálené, aby se o něm dalo diskutovat bez emocí a nezaujatě, v tom je jeho pozice i lepší než u těch česko-německých vztahů.. Husovy ideály stojí za studium a snad i duševní obohacení; husitská praxe stojí za studium toho, jak se ideály mohou i nemusí zvrhnout a za diskusi, jak se takových chyb vyvarovat; studium recepce husiství přes různá osvícenská nebo nacionalistická síta podává obrázek mnohem víc o těch, kdo se k husitství hlásí, než o husitech samotných, ale i to je součástí studia dějin..
Při studiu husitsví jsem zastáncem podávat obrázek co nejvíce skutečný, včetně všech temných odstínů. Takový pravdivý obraz posílí víc než nepravdivý ideál.. A jestli je jedním z Husových ideálů i boj za pravdu, tak mě snad pochopí i ti, které jsem si teď dovolil pro jejich zamlčování husitských násilností apod. kritizovat..