nO, tak hmm .. jsem si udělala překladatelské cvičení, ale milá Betty - nemohu se zbavit - a myslím, že nezbavím dojmu - že TOTO : - jsou ti bavorští Falkensteini (Sibotové a Adelheidy .. tedy nikoliv hrabata Kirchberg - Falkenstein, kteří prokazatelně sídlili na Falkenstejně na Ranně - prosím , zde i s pár perličkama - jako je ten Falkensteinský Kodex :elizabeth píše:Falkenstein (OÖ, GB Lembach), ať si v tom uděláme větší zmatek:
http://de.wikipedia.org/wiki/Lembach_im_M%C3%BChlkreis
(Pokud by se někomu podařilo prokázat - že jsou to Ti Falkenstejni - budu jen ráda, potíž ale je, že posledního zdá se zapíchli v lázni a dcerka provdaná za Budivoje, tam žádná nefiguruje .. alespoň jsem ji zatím nenašla ....
Kolem roku 1000 založení Lembachu Falkensteiny jméno po „Dlouhém potoku „ langen Bach “, z něhož se Lengebach a poté jméno Lembach odvodilo. Později pozemková šlechta prostřednictvím pánů z Falkensteina, Marsbachu a Pursteina. Poprvé byl Lembach („Lengenbach“ listinně (průkazně) zmíněn roku 1230 a roku 1256 jako pasovské soudní sídlo.
Původně ležící ve východní části knížecího biskupství pasovského, patřilo místo (osada) od 12. století rakouským vévodům.
Hrabata z Falkensteina (od roku 1125 hrabata z Falkenstein- Neuburgu) byli bavorským šlechtickým rodem, který v štaufovském období patřil k nejmocnějším šlechtickým rodům.
Falkensteini, kteří měli své nejstarší statky v údolí Grosen Vils a v InnTalu (tedy údolí Innu) na jihu dnešního zemského okresu Rosenheim, ovládali v době svého největšího rozkvětu rozlehlé území spadající až od Tyrol, Mangfalltal, do Dolních Rakous a Chiemgu.
Sídla Falkensteinů byla tato : Falkenštejn nad Innem ??? , Neuburg u Vagen, v Altenburg, Herranstein v Horním Rakousku, Hartmannsberg u Heimhofu Antwurt (dnes Antwort u Endorfu a Herstein u Badenu v Dolním Rakousku. Nejpřednějšími (vedoucími) sídly byly Aibling a Prien.
Falkenšteini pravděpodobně vzešli z Patta de Dilching (ranné 11. století) zurück ?
Reginolt de Valchensteine je prvním průkazně zmíněným Falkensteinem – rok 1115.
Alodní majetky Falkenštejnů, které rodina získala díky svému šlechtickému původu, nikoliv lenními závazky, ležely u Geislbachu (dnešní část kraje Taufkirchen na Vilsu) v údolí Großen Vils. U Güternu na Inn si údajně později nabyté majetky vyměnili, snad ty, co prý byli odcizeny původním majitelům, kteří je po maďarském vpádu opustili.
Sňatkem , který se uskutečnil kolem roku 1125 splynuli s hraběcí linií Weyarn-Neuburger. Krátce poté (1133) založili klášter Weyarn.
Když po sesazení Jindřicha Lva byla vévodská hodnost udělena Wittelsbachovi Ottovi I. , spojili se Falkensteini s odpůrci Wittelsbachů, zéjména s rodem Andesch- Meraniern. Tímto si ovšem přivodili násilný zánik svého rodu.
Rod Falkensteinů zanikl roku 1272 Sibotem IV, když jeho otec Siboto III. ve sporu císaře Fridricha a papeže Innocence IV. přišel o veškerý majetek. Podle jiného existujícího zdroje Quellen snad měli Neuburg-Falkensteinové vymřít, když byl Siboto VI. V roku 1272 proboden nožem v Badu. (at už je to město nebo koupel ) .
Zde prosím nehraje bud datum nebo Sibotové
A ještě :
Jedna zvláštnost se vyskytla (asi v tom jejich Codexu) - opis jednoho tajného dopisu Sibota IV. jeho dolnorakouskému služebníku Ortwinovi z Merkesteinu , ve kterém mu přikazuje zavraždit jeho protivníka Rudolfa z Piestingu.
Nerozumím ale jedné věci , vzhledem k tomu vymření : Když rod vymřel Sibotem IV., pak synáčci Kuno a Siboto V. museli zemřít mladí a dřív než jejich otec.
Viz.
http://www.hdbg.de/pgabb09.htm
toto je
Falkensteinský Kodex a v něm zobrazené ilustrace zpodobňující hraběcí rodinu, hraběte Sibota IV., jeho manželku Hildegardu z Modlingu (pozor – Modlingy máme v našem seznamu hornorakouské šlechty !!!! a jejich syny – Kuna a Sibota V., patří mezi nejstarší rodinné obrazy.
A trocha genealogie – ale at koukám , jak koukám – Falkenstein – Kirchberg ..nikde !!!
Poslední bavorský Falkenstein :
Sigiboto VI. Graf von Neuenburg-Hartmannsberg-Hernstein
------------- Vogt von Herrenchiemsee um 1198-6.10.1244 ermordet (oder 1272)
Neuenburg
Ältester Sohn des Grafen Sigiboto V. von Hernstein-Neuenburg und der Luitgard von Valley, Tochter von Graf Konrad I.
F. u. eV.
(1222/26) ungenannt siehe 17
(1225/30) gibt seiner Schwester Alheit Besitzungen, darunter alles, was sein Vater von dem Herzog von Steier in Österreich gehabt hatte, wogegen sie auf ihre Erbansprüche in Bayern verzichtet Aventin, Adversaria DBT 157 f, offenbar aus Anlass ihrer Vermählung mit Heinrich von Kuenring; (1231 nach 7/5) Otto I. von Meranien lehnt den von den domini comites de Nwenburc erbetenen Beistand Bedauerns ab Aventin, Adversaria DBT 158; IV.
(1244 statt 1246) Siboto comes de Niuwenburch occiditur, frater eius Chunradus capitur, comiti Chunrado de Wazzerburch in custodiam traditur, qui castra ipsius fraudulenter usurpavit Annal. Scheftlar. SS 17, 342 f. Dazu Aventin, Bayer. Chronik, Akademieausgabe 5, 404 und Catalogus religiosorum Weyarensium 44: ein (angeblicher) Sohn Sigibotos, Sigiboto, sei 6/10 1272 im Bad zu Neuenburg ermordet worden. Diese Angabe kann so nicht stimmen, da es nach 1260 keine Grafen von Neuenburg mehr gegeben hat. Daher muss sie auf 22 bezogen werden, der somit 6/10 1244 ermordet wurde.
Gemahlin
Irmgard
Hundt, Stammenbuch 1, 51, der sie mit dem angeblichen Sohn von 22 verheiratet sein lässt.
******************
Den FALKENSTEINERN, die den Ausgang des Inn aus dem Gebirge beherrschten, wurde ihre enge Verbindung mit den ANDECHSERN, auf deren Seite sie kämpften, und mit dem Bischof von Freising, dessen Gegnerschaft zum Herzogshaus sich fortwährnd erneuerte, zum Verhängnis. Der Tod des wohl im Kampf gegen den Herzog 1243/44 gefallenen Grafen Siboto bildete den Auftakt zur Liquidierung ihres ganzen reichen Besitzes, dessen Hauptanteil die Herzöge sich sicherten. Kuno, der Bruder des Gefallenen, traf vergebens verzweifelte Gegenmaßnahmen. Auch er wandte sich an Ottos Gegnerin, die Kirche. Im Jahr 1245 übergab er sein ganzes Hab und Gut unter den Vorbehalt lebenslänglicher Nutznießung an Freising, schließlich verkaufte er Teile davon an den Bischof. Er verlor sein ganzes Erbe. Im Jahr 1260 hört man das letzte Mal von ihm. Vom Sohn Sibotos, dem rechtmäßigen Erben, der beim Tod seines Vaters wohl noch zu jung war, um sich wehren zu können, ist nur bekannt, dass er 1272 im Bad ermordet wurde.
, a nebylo to předtím 1209 ???) 
- to je švédsky děděček z matčiny strany (z otcovy je to farfar 
) 
- Josef Šusta, Záviš z Falkenštejna, ČČH, a Sborník Úvahy a drobné spisy historické) a u Kalhocha je dědické právo uvedeno taky. Mluví se přímo o držbě, nikoli lénu, nebo o něčem takovým. To sice neukazuje, jak té vesnice nabyli jejich předkové, ale držba tam prostě je...
, zatracená práce..., to je kapitola sama pro sebe a mnoho nám to taky neřekne.
Ale možný to je. Jenže to by musela být nějaká příbuzná Perchty a Kalhocha, neboť fakt nevím, jak se k tý vsi, co nebyla nijak významná (možná tam ani kostel nestál) všichni tihle (Budivoj, Vok a Kalhoch) dostali...