V předstátních společnostech fungoval základní identita v rámci rodu, člověk se odvolával na společný původ a typické je, jak rody či kmeny samy sebe označovaly - jako "Lidi". Pokud se přeloží jména indiánských nebo sibiřských kmenů, znamená to totéž, stejně jako "Romové" a další. Ostatní etnika nejsou "Lidmi", ale u Indiánů těmi mayovskými "bílými tvářemi" nebo "gadžy" u Romů.
Němci - nejvíc z knížky Svatá říše římská národa německého od Francise Rappa.
Německé království, nástupce Východofranské říše, byl spolek kmenových vévodství. Počátkem 11. století se lidé považovali spíš za obyvatele konkrétního vévodství (Bavor, Sas, Burgunďan), než za Němce, Rapp pak píše že "etnický partikularismus jevil pravděpodobně stejnou intenzitu jako pocit společné příslušnosti k německému národu" (s.81-82)
- Za Němce začala být označována elita, která doprovázela krále/císaře do ciziny. V cizině je pojmenovali jako Němce podle jejich jazyka, který byl sice dělen na dialekty, ale pro takového Itala to znělo stejně. Jazyk nenesl jméno podle kmene, ale byl "lidový", nebo-li dütisk, teutsch, latinsky theodiscus, moderně deutsch.
- Podobný vztah fungoval opačně, germánskojazyčná etnika označovala ostatní za "cizince", germánský kořen zněl "val-", odtud Vlaši pro Italy, sám papež označený jako "Welche" - Vlach (s.180). V Lotrinsku se dělí etnika na germánskojazyčné Vlámy a románské Valony, tohle dělítko probíhá i v dnešní Belgii. V anglosaské Británii část keltských cizinců nese jméno Walesani.
- domácí prameny výraz německý používají mnohem méně, úřední listiny vyjmenovávají kmeny nebo jiné politické jednotky.
Přechod k německé identitě klade Rapp do doby Štaufů ve 12.století. . Saské zrcadlo, sbírky zvykového práva Sasů, sepsané po r. 1220, odmítá volební právo českého krále při volbě císaře, protože český panovník "není Němec". Naopak románskojazyčné Burgundsko v té době začalo tíhnout k Francii.
R. 1199 papež oficiálně povolil řád německých rytířů.
Jako Rusové vystupovala na Kyjevské Rusi vládnoucí vrstva Varjagů a jejich vojenských pomocníků z řad slovanských kmenů. Od počátku se pod pojem Rus vešli ovládnuté slovanské kmeny Slověnů a Krivičů, nejprve družiníci, poté celé jejich kmeny.
Další směr upevňování jména probíhal při zahraničních stycích. Ve smlouvách s Byzancí nevystupují jmenovitě všechny kmeny, které se účastnily válek, ale všechna území těchto kmenů jsou označena jako ruská podle vládnoucí vrstvy, která války vedla. Tak může ruský pramen v případě téže války jmenovat všechny domácí kmeny, zatímco smlouva jmenuje již jen Rusy jako státně-politické označení.
Společné je:
1) jméno postupuje od elity, od vrcholu státu dolů mezi lid. Podobně jako křesanství prosadí až stát namísto misií, tak i identitu. Identita "Němců" nebo "Rusů" nahrazuje původní identitu Sasů, Bavorů, resp. Poljanů nebo Krivičů. Pouta ke kmeni nebo rodu mají ustoupit spojení se státem, tzn. s jeho vládnoucí elitou.
- Kde nenabyde státní elita úplné převahy a každodenní přítomnosti, jako v zemědělských oblastech, přetrvávají zbytky staré identity - lidé se označí jako "místní", "tutejší" apod. Identita zůstává z valné části rodová a místní, až pak národní/státní (např. při hrozících válkách mezi středověkým Švédskem a Norskem uzavřely horské vesnice na obou stranách hranice dohodu o vzájemném neútočení

- Jméno válečné elity může přejít na podmaněné etnikum, i když dobyvatelé přijmou jazyk a kulturu podmaněných - románskojazyčná Francie jméno po Francích, slovanskojazyční Bulhaři jméno po turkotatarských kočovnících.
2) Nová identita je posilována při styku s cizinou. Cizinci neberou na vědomí pro ně jemné a nepochytitelné jazykové rozdíly, ale šmahem označí cizí etnikum jedním názvem (např. české Němci od slova němý, tzn. Slované a Germáni si vůbec jazykově nerozuměli). Jedinci si tak upevňují svůj vztah k nové identitě. Taky asi uznají mezikmenové rozdíly za v zásadě snáze překonatelné než ty mezietnické. Národ se ve velké míře vymezuje "negativně", ve smyslu "jsme ti, co jsou odlišní".
Mezistátní smlouvy raného středověku jmenují Němce nebo Rusy, ale tytéž smlouvy v domácím provedení (aspoň u Rusů) vyjmenovávají jednotlivé kmeny. Vnitrostátní smlouvy taky vyjmenovávají kmeny namísto jednotného národa.
- Z novější doby - před Listopadem 1989 byla tendence označovat všechny nesčetné národy Sovětského svazu jako "Rusáky". Na vině byla nenávist vůči totalitě, bez ohledu na to, že třeba Ukrajinci trpěli pod bolševiky víc než Čechoslováci, ale i tak byli jako všichni z východu "Rusáci", jméno elity přešlo na občany celého státu.