Tak a dnes už fakt naposled:
Připomenu Maršálkova slova o způsobu boje "se zálohami"
Maršálek píše:
To je přeci zcela normální taktický krok, který využívali bezezbytku všichni vojevůdci, od drobných zemanů bojujících „partyzánským způsobem“ počínaje, přes velmože a knížata, císařem konče. To že to pak kronikáři poražené strany uvádějí jako podlost, která vzala jejich příznivcům „jisté, spravedlivě dobyté vítězství“ je jenom berlička – prázdná fráze, která má obhájit jejich poškozeného patrona. Útok do boku či zad bojující linie, nebo bojem zaměstnaného šiku má vždy fatální důsledky. Obě strany se tomu brání manévrováním křídel, zálohami, krytím terénem, atd. Současně obě strany taktizují i v již zuřícím boji a snaží se vylákat protivníka z jeho pozic a vnutit mu svůj bitevní plán. Na tom není nic podlého. Když stejným způsobem vítězně bojovali čeští králové, dávali to jejich kronikáři jako zářný příklad jejich válečného umu a Boží přízně.
Hejtman záloh prostě krotí svoje rozvášněné muže i sebe sama a stále hodnotí situaci, aby se neunáhlil. Zatímco on se svými odpočatými a nevyužitými muži stojí, umírají vpředu jeho přátelé a příbuzní. Krvácí tam bezpočet výborných mužů, kterých si celá země váží a především, je tam jeho vladař, stokrát v průběhu probíhajícího boje bezprostředně ohrožený… Když záloha vyrazí moc brzo, bude její úder nedostatečný a zcela se vyčerpá a zaplete bez užitku, když vyrazí jenom o malou chvilku pozdě, pak už nebude k ničemu a její manévr již může jenom strhnout první váhající k útěku (viz. manévr Miloty na MP, který zjevně přišel pozdě). Když bude hejtman zálohy manévrovat moc a při objíždění ztratí bojiště z očí, může se mu stát, že nebude přes terén či jinou překážku kam udeřit, atd. Na těchto hejtmanech stála klíčová rozhodnutí, proto byli vybíráni ti nejzkušenější. Jak zdůvodní to, že příliš otáleli a zemřelo kvůli tomu zbytečně příliš mnoho dobrých urozených mužů . že by zbabělost? Evropský model válečnictví totiž ještě ve vrcholném středověku požaduje přímé zapojení panovníka do boje – nejlépe vedení hlavního úderu. Hejtman záloh tak čeká na vladařův pokyn (ovšem posel se musí obvykle probít celým bojištěm, což se mu nemusí podařit, nebo ho to zdrží natolik, že rozkaz již není aktuální; signální praporce se používají málo protože v mele na ně nemusí být čas, atd.).
Takže, když to shrnu a připojím k tomu své původní i nové dotazy: Boj se zálohami byl tedy normální, i Přemysl měl v bitvě na MP zálohu v podobě Miloty z Dědic ale manévr se nezdařil díky Milotovu opoždění se (viz. Maršálkův příspěvek výše a Acomin článek o MP).
Přesto můžeme uvést nějaké další podobně svedené bitvy (kromě této a MP) té doby (tj. do konce 13 století, ne že se někdo vytasí třeba s bitvou u Moháče)?
Evropský model válečnictví… Jaký stavíme ve 13.století proti tomu model válečnictví? Asijský nebo snad amerických indiánů?
No a zopakuju i tu původní otázku: Proč si Konradin nevyhledal nějakého zkušeného vojevůdce z italských řad? Když ho teda z Německa provázeli samí jeho vrstevníci, kteří asi moc zkušeností v bitvách neměli… Vyplývá z toho také otázka, víme, kdo velel Karlově záloze?