České země se podílely na procesu keltské etnogeneze (existují i názory, že Kelti naopak přišli do střední Evropy z britských ostrovů, někdy se k tomu dostanu). Jak naznačuje opět Bouzek v samotném titulu knihy, Kelty v českých zemích musíme vnímat v celoevropském kontextu, abychom si utvořili úplný obrázek. Čechy tvořily jen jednu část území, kde probíhala keltská etnogeneze, centrum leželo dále na západ a jihozápad.
***
Začnu trochu nudně procesem přetváření archeologických kultur do výsledné kultury keltské, proces probíhal od doby bronzové; věnujte prosím pozornost jihozápadním Čechám, o ty jde nejvíc (a ten zbytek se stejně pamatovat nedá..). Všechna data dělení dob jsou přibližná.
Na úplném konci doby kamenné (kolem 2500 př.n.l.) se Evropou přehnaly dvě vlny migrantů, západní vlna je nazývána kultura zvoncovitých pohárů, východní je kultura se šňůrovou keramikou nebo také jinak kultura s bojovými sekeromlaty. Ten název napovídá o agresivitě pronikání, jedná se o první Indoevropany původem z ruských stepí, kteří se dostali do Evropy dík používání koní. Mohli rychle osídlovat nová území a bojovník na koni nabývá vyšší útočné síly.
Obě kultury z východu a západu se začaly prolínat a v nejstarší době bronzové tak vznikla únětická kultura (2400-1550 př.n.l.). Centrum bylo na jižní Moravě (únětická se jmenuje podle největšího odkrytého naleziště v Úněticích u Kladna) a expandovala do Polska, Rakouska, Čech a Německa.
Střední doba bronzová (1550-1200) jednotnou středoevropskou kulturu diferencuje. Z Maďarska se na jižní Moravu šíří středodunajská mohylová kultura, odtud dále na severní Moravu a podél vodních toků do východních, středních, severních a severozápadních Čech. Do jihozápadních Čech se šíří nebo se tu spoluutváří česko-falcká mohylová kultura, kulturní okruh spojuje tuto část Čech s dnešním Bavorskem.
Kultury se jmenují podle mohyl, které se stavěly nad hroby, v následujícím období mizí.
Mladší (1200-1000) a pozdní (1000-750) doba bronzová probíhá za dalšího geografického štěpení kultur; časově na sebe budou kultury plynule navazovat. Jižní Morava - kultura velatická pro mladší dobu bronzovou, podolská pro pozdní; severní Morava, východní a severozápadní Čechy - zpoza hor na severu kultura lužická, navazuje kultura slezsko-platěnická; střední Čechy - kultura knovízská, navazuje štítarská.
Západní Čechy - kultura milavečská, navazuje nynická.
Zjednodušuje se pohřební ritus, těla se spalují a dávají do uren, a nad takovýmto jednoduchým pohřbem se přestávají stavět i mohyly. Výsledkem je to, co se nazývá "popelnicové pole", a tyto kultury obecně jako "lid popelnicových polí". V širším měřítku se i středodunajská mohylová kultura mění na středodunajskou kulturu popelnicových polí.
Archeologie takto vysledovala sled kultur podle hmotných nálezů, ale o etnicitě obyvatel to nevypovídá nic. Dnešní archeologie navíc tvrdí, že nelze aplikovat ztotožnění archeologické kultury s etnikem - dvě etnika mohou mít stejné kulturní projevy, nebo jedno etnikum může vycházet ze dvou kultur. Přiřazení kultury a etnika samozřejmě lze předpokládat, pokud známe jméno etnika, dobu jeho působení a k tomu máme archeologické nálezy daného území a doby. V českých zemích se lze o etnogenezi bavit od starší doby železné, nebo-li doby halštatské (750-400), a pro mladší dobu železnou (400-0) platí ztotožnění laténské kultury a keltského etnika.
Starší doba železná (750-400) - jižní Morava kultura horákovská; severní Morava a východní Čechy kultura platěnická (v podstatě pozdní stupeň slezsko-platěnické kultury); střední a severozápadní Čechy kultura bylanská; západní a jihozápadní Čechy kultura halštatská.
Západní Čechy jsou součástí široké středoevropské halštatské kultury, pojmenované podle naleziště v rakouském Halstattu. Západní část halštatské kultury už přitom byla protokeltská, zatímco východní část byla protovenetská, resp. protoillyrská (rozeberu níže).
Pro české země tedy platí příslušnost západních a jihozápadních Čech k západnímu halštatskému okruhu, zatímco kultura horákovská a platěnická náleží k okruhu východnímu. Středočeská kultura bylanská už je na rozhraní. Původem sahá přes kultura štítarskou a knovízskou ke středodunajské mohylové kultuře, která přišla z Maďarska, ale v době železné se nějak zřejmě přiblížila k okruhu západnímu. O tom svědčí jednak ostré oddělení na východní hranici s kulturou platěnickou a na druhé straně splývání kulturních projevů s kulturou halštatskou. Jako místo keltské etnogeneze pro české země tedy můžeme stanovit s relativní jistotou jihozápadní a západní Čechy a s menší jistotou i Čechy střední a dolní Polabí.
Tuto hypotézu místa etnogeneze podporuje i následný vývoj v letech 500-400 př.n.l. (tzv. halštatsko-laténské období), kdy dochází k unifikaci kultur po celé ploše českých zemí, zřejmě důsledkem politického sjednocování západočeskou halštatskou skupinou. Západočeská kultura halštatská se mísí s kulturou bylanskou snázeji, přirozeněji než s jinými, a dále na územích platěnické a horákovskékultury mizí doklady o místní velmožské vrstvě, zatímco doklady po velmožské vrstvě jsou zachovány v kultuře halštatské stejně jako v bylanské..
Celkový obrázek tedy vypadá tak, že Protokelti vzešli ze západních Čech, stihli se smísit s bylanskou kulturou Čech středních a severních, a během následné expanze ke konci halštatské doby ovládli politicky celé Čechy a Moravu. S nástupem laténské kultury dochází k dalším přesunům mas obyvatel v mezinárodním měřítku, k tomu až další příspěvek..
***
Etnicita východohalštatského okruhu je také diskutována. Zdeněk Měřínský v Dějinách Rakouska s. 30 píše, že: "Západohalštatský okruh přispěl k vytvoření keltských kmenů, zatímco východní halštatský okruh přispěl stejnou měrou k vytvoření kmenů ilyrských."
Ilyrové jsou poměrně dobře známí, expandovali na jih na Balkán. Bylo to o něco dříve před expanzí Keltů do Itálie a do Řecka, písemné zprávy jsou od 7. stol. př.n.l., tedy od začátku doby halštatské. Na Balkánu zanechali jména některých území - Dalmácie po ilyrském kmenu Dalmatů, Istrie po kmeni Histriů.
Mnohem diskutabilnější otázkou etnicity východohalštatského okruhu je přiřazení tohoto okruhu lidu Venetů. Jedna část Venetů přišla někdy s ilyrskou expanzí do severovýchodní Itálie, dala jméno kraji Venetii, dnes Veneto, a v tomto kraji založené město se jmenuje italsky Venezia, česky Benátky. Bylo to ještě před expanzí římské říše, Veneti tak sousedili ještě s Etrusky.
Jiní Venetové jsou zachyceni v dílech antických autorů. Plinius starší klade Venety nebo Venedy od Visly k "Venetskému zálivu", tzn. k Baltu. Tacitus v Germanii (II., 46) klade Venethy někam východně od střední Visly a "je na rozpacích", jestli je ještě počítat ke Germánům nebo ne: "Ze sarmatských mravů převzali mnoho i Venethové, neboť se prohánějí jako lupiči po zalesněných horách, které se tyčí mezi Peuciny a Fenny. Lze je však přece jen spíš počítat ke Germánům, neboť si stavějí domy, nosí štíty a mají rádi pochod a rychlost. U Sarmatů je všechno jiné, neboť žijí na voze a v sedle."
Nemožnost přiřadit Venety jasně ke Germánům nebo k Sarmatům podporuje názor, že tvořili vlastní etnikum. Navíc z kraje východně od Visly později vycházejí Slované, v cizích jazycích zvaní rovněž Venedové, Wendové apod. Tady už je ale otázka, nakolik tito slovanští Venedové totožní s Venety starší doby železné, nakolik mohlo třeba dojít k přenosu jména od původních Venethů na početnější Slovany, nebo jestli jméno Venetů je etnické nebo jestli znamená jinou specifikaci - konkrétně "Lidé od vody" - http://www.e-stredovek.cz/forum/viewtop ... lit#p57703
Zpět k východohalštatskému okruhu v Čechách - ze západních Čech je v letech 500-400 př.n.l. vyvíjen tlak západohalštatského okruhu, dá se tedy předpokládat stěhování pryč od této hrozby. Ilyrové pocházeli z jižní části východohalštatského okruhu, tedy východního Rakouska a západního a jižního Maďarska, odkud to mohli expandovat na jih a mohli tak být zachyceni i v antických pramenech. Středoevropští Venetové naopak sídlili v severnější části východohalštatského okruhu, na dnešní Moravě, a to znamená jednak to, že byli špatně zachytitelní písemnými prameny, a jednak to, že stěhování Venetů by mohlo proběhnout jiným směrem než na jih, tedy na východ nebo sever, a to ukazuje právě na lokalitu, kde je zachytili Plinius a Tacitus..
Venetové by tedy tvořili zastřešující název pro indoevropskou skupinu, příbuznou s Ilyry a vzdáleně i s Kelty. Od Germánů by byli Venetové etnicky odlišní, ale spojoval by je životní styl usedlejší zemědělské společnosti střední Evropy, odlišné od kočovných Indoevropanů typu Sarmatů. Pro další osudy Venetů je možné uvažovat o základu pro slovanské, možná i baltské etnikum, nebo o asimilaci Venetů Slovany a Balty (a Češi s mohou hádat s Poláky nebo Ukrajinci, že Slovani vznikli na Moravě..
