Brøndsted, Johannes: Vikingové; Sága tří staletí

Recenze a diskuze o knihách

Moderátor: Ježek

Uživatelský avatar
Ingolf
Král
Příspěvky: 1351
Registrován: 24 srp 2008 12:16
Been thanked: 13 times

Brøndsted, Johannes: Vikingové; Sága tří staletí

Nový příspěvek od Ingolf »

Brřndsted, Johannes: Vikingové; Sága tří staletí. Praha, Orbis 1967. http://dantikvariat.cz/brondsted-johann ... eti-295864" onclick="window.open(this.href);return false;

Klasika z roku 1967, vyšla v počtu 30 000 výtisků. Působí na mě jako jedna z knih, co vzhledem k dobrodružnosti tématu dokáže zaujmout mladého člověka tak, aby se začal dějinami zaobírat více.. Někdo koukne na Vinnetoua a začne se zajímat o Indiány, někdo si přečte o Vikinzích a chytnou ho (asi v tom mám něco osobního).

Tahle kniha je zvláštní zjev, v době komunismu se vydává v takovém nákladu západní autor, který nereflektuje marxistické poučky. Naopak ještě tvrdí, že „to, co víme o charakteru prvních vikinských výprav, nijak nesouvisí s třídními rozdíly ve Skandinávii“.
Ve stejné době vyšla i menší kniha v edici Kolumbus – Arbman, Holger: Vikingové. Mladá fronta, Praha 1969 - https://www.databazeknih.cz/knihy/vikingove-70567" onclick="window.open(this.href);return false;
Ta je víc zaměřená na archeologii a na méně významná vikinská území typu orknejských ostrovů.

Obě knihy vyšly (nebo se chystaly) v době tání, nejsou ideologicky zaměřené, autoři jsou ze „západního“ státu, je to nezvyk. Možná to je dané tím, že Švédsko vystupovalo jako neutrální stát a krom toho jako prototyp sociálního státu, tak bylo možné tyhle autory vydávat..

Jinak z těch ideologických knih jmenujme Olgeirrson, Einar: Z minulosti islandského lidu - http://www.antikoplt.com/einar-olgeirss ... lidu-10/17" onclick="window.open(this.href);return false;
Olgeirsson má např. výklad Písně o Nibelunzích, kde Siegfried zabíjí draka. Drak leží na pokladu, což má být zlato shromážděné imperialistickou římskou říší, které si bere zpět germánský hrdina..

***

Nebudu brát knihu jako záminku ke psaní celých vikinských dějin, jen vyjmu pár zajímavostí.
Kniha je psaná jako komplexní přehled včetně jakéhosi pohledu do budoucna, který se naplnil. To když autor píše, že podle ság Vikingové přistáli u břehů severoamerického kontinentu. Popis ság je natolik věrohodný (včetně bojů s Indiány), že není třeba o tom pochybovat. Jistotu by ale přinesly teprve archeologické nálezy, což by se mělo dát docílit nejprve leteckou archeologii a pak výkopy na místě. To se po vydání knihy skutečně stalo, vikinská sídliště byla objevena z letadel a na místě byly nalezeny vikinské artefakty (a od té doby další - https://news.nationalgeographic.com/new ... utherland/" onclick="window.open(this.href);return false; )

Kniha je psána populárně, např. u vykopávek z Trelleborgu, což byla královská pevnost dánských králů v Jutsku, autor píše, jak byly základy vylity betonem, aby si návštěvníci udělali na místě obrázek. To by se v odborné knize asi neobjevilo..
U Trelleborgu se pozastavuje nad domy ve tvaru lodi. Nemyslí si jako jiní autoři, že Vikingové v těchto domech používali jako střechu svoje lodě, když tu zimovali nebo jinak přebývali.. Ale domnívá se jinak, že tenhle tvar domů skutečně vznikl tehdy, když lidi používali lodě jako stanový přístřešek na kůlech, pak to přešlo do samotné stavby domů.. Zase je to zajímavost, nic moc odborného, psáno pro veřejnost, a přitom ne tím napůl bulvárním stylem, že Vikingové nosili nebo nenosili helmy s rohy..

Autor popisuje Vikingy jako energické lidi, mimo válečníků jako objevitele, obchodníky a kolonizátory (což se od té doby stalo snad nejotravnějším historickým klišé, kterému se vyrovná jen jiný stále opakovaný „objev“, že menhiry nestavěli Kelti, ale starší kultury).
K tomu se dá vztáhnout jeden postřeh, v Lotyšsku byla objevena dvě pohřebiště. V Grobinu u Lijepaji se našly hroby vojáků, jinde civilní hroby včetně ženských. Nálezy z první lokality odpovídají nálezům z centrálního Švédska z oblasti s královskou mocí, nálezy z druhé lokality odpovídají nálezům z Gotlandu, ostrova osídleného obchodníky. Byly to dvě rozdílné kultury a podle toho se chovaly i v cizině.

K té kolonizaci – ona se udává jako protiklad k prostému loupení, ale ty okolnosti byly taky všelijaké.
V seriálu Vikingové v jedné scéně zatne Ragnar Lodbrokk sekeru do země, vykopne hroudu a ukazuje, že tohle je to největší bohatství.. V té souvislosti je nutno dodat, že kolonizace Anglie znamenala válku s místním obyvatelstvem. Kolonizace Ameriky Španěly znamenala taky války s Indiány (tam hraničící s genocidou). K usazení Vikingů v Anglii došlo po porážce tzv. Velkého vojska u Eddingtonu r. 878. Dánové se mohli usadit ve Východní Anglii a Mercii, jejich král Guthrum byl pokřtěn. Ta porážka u Eddingtonu přinesla pro Dány podobný výsledek jako bitva u Lechu pro Maďary..
Mírové kolonizaci Islandu a Faerských ostrovů předcházela válka v Norsku, kde král Harald Krásnovlasý po bitvě u Hafrsfjordu r. 872 sjednotili zemi, načež se svobodní norští sedláci sbalili a odjeli na Island.. Tam se ve 13. století rozpoutala taková občanská válka, že Islanďané nabídli vládu nad ostrovem norskému králi.., kruh se uzavřel..
Islanďané kolonizovali ještě Grónsko, kde jejich potomci žili až do 16. století. Zmizeli z neznámých důvodů, buď v důsledku ochlazení klimatu (samo o sobě, nebo zamrzl oceán nebylo možno obchodovat), nebo možná participovali na obsazování Ameriky Evropany, nebo objev Ameriky znamenal ztrátu grónských zisků z obchodu.. Jak píše Ivo T. Budil v knize Za obzor Západu: „S jistou zdrženlivostí můžeme dokonce konstatovat, že přihlédneme-li k větší vzdálenosti od mateřské země, bylo osídlené Grónska úspěšnější než kolonizace Islandu; zdejší lidé evropského původu vytvořili sebevědomé společenství trvající po celý středověk, které dokázalo až do konce své existence pohotově reagovat na změny poptávky na evropských trzích, uplatňovalo vlastní samostatnou politiku vůči králi a církvi a dokonce i v druhé polovině patnáctého století projevovalo zájem o nejnovější evropskou módu.“ ... „kolonie, která na svém vrcholu měla na tři sta dvorců a několik desítek kostelů.“ (s. 109)

***

Vikinské nájezdy na franskou říši plně propukly r. 834, když Dánové prolomili franskou obranu a vydrancovali fríské bohaté obchodní centrum Dorestad. Ty útoky se opakovaly asi třicet let, pak Dorestad zničila přírodní pohroma, když se vzedmul oceán, vrhnul masy vod proti toku Rýna a město zatopil. Následně Rýn změnil tok, takže Dorestad zůstal bez říční obchodní cesty a to byl konec.. U Dorestadu vyrostlo město s názvem Wijk bij Duurstede, tedy „Městečko u Dorestadu“.
To je moje osobní věc, protože Wijk bij Duurstede bylo partnerským městem mého rodného Jičína. Blízko Jičína je zase kemp v Jinolicích, kam se jezdilo popíjet na kole a moji kamarádi se tam jedno léto seznámili s pár Nizozemci, načež jim jeden začal vykládat, že Nizozemci jsou takoví malí Vikingové (že jsou taky severní Germáni..). Nizozemci z toho mohli vylítnout z kůže..
Naposledy upravil(a) Ingolf dne 29 bře 2018 10:22, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Ingolf
Král
Příspěvky: 1351
Registrován: 24 srp 2008 12:16
Been thanked: 13 times

Re: Brøndsted, Johannes: Vikingové; Sága tří staletí

Nový příspěvek od Ingolf »

Populární přehled dějin nedoplňují hlubší nebo detailní analýzy, u jedné bych se ale zastavil. Brondsted v začátku knihy opakovaně zmiňuje dánského krále Godfreda, který vládl kolem r. 800 a který zaútočil na říši samotného Karla Velikého. Brondsted to považuje za výraz moci Dánů, Godfred se podle něho snažil „před očima Karla Velikého uchvátit Frísko“.

Naproti tomu Dušan Třeštík popisuje odvetu Karla Velikého proti Dánům ve Frísku jako úder železnou pěstí do vody.. Vikingové podle něj nechtěli obsadit Frísko, ale přijet, naloupit a zase se stáhnout.. Karel veliký ale podle své mentality viděl spíše nebezpečí krádeže území a historici jeho pohled přejali..
Tady narážíme na představu pojmu krále, jak se ustanovila ve středověku. Ve vikinské době mohl být králem každý, kdo si pořídil jednu nebo dvě vikinské lodě a naloupil bohatství.. Pak se mohl nazývat „mořským králem“. Vikinskému pojmu král odpovídá spíše slovanský kníže.. A slovo kníže nebo anglické slovo king (král) pochází skutečně z jednoho původního slova, to znělo asi kuningaz, a do slovanštiny se dostalo zřejmě z gótštiny. Karel Veliký by tak mobilizoval vojsko proti loupežnému nájezdu knížete, který se hned stáhnul..
První vikinské výpravy slutečně spočívaly pouze v obsazení nějakého ostrova na pobřeží nebo u ústí velké řeky, odkud se dalo plout do vnitrozemí, loupit nebo vybírat výpalné.. Ale uchvacování území po r. 800 ještě nemohlo být řeči.

---

Godfred začal na druhou stranu začal budovat proti jižním sousedům obranný val zvaný Danevirke („dílo Dánů“). Danevirke leží v nejužším místě jutského poloostrova, hned nad ním vzniklo největší vikinské město Hedeby. Danevirke bylo v průběhu doby obnovováno, v prusko-dánské válce r. 1864 ho Dáni začlenili do dělostřeleckého obranného systému. Když pak dánské velení zavelelo ke stažení a zaujetí lepší polohy, stálo to generály místo, protože postoj dánské veřejnosti vnímal odevzdání tohoto národního symbolu jako národní zradu.. Dánové stejně válku prohráli a Danevirke od té doby leží v Německu ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko..
V té válce šlo vůbec o spojení těchto dvou regionů, protože Šlesvicko a Holštýnsko mělo podle nějaké středověké nebo raně novověké smlouvy zůstat spojené, a zatímco Holštýnsko fungovalo v rámci svaté říše římské, Šlesvicko si nárokovali Dáni, myslím, že to fungovalo jako údělné vévodství pro dánské prince.. O válce byl natočen seriál - https://www.csfd.cz/film/316589-1864/prehled/" onclick="window.open(this.href);return false;


***

Brondsted charakterizuje osobu norského krále Hakona Dobrého jako skutečně „dobrého“, ve smyslu hodného. Zároveň píše, že Hakon vydal dva zákoníky, Gulatingský a Frostatinský..
Podobně píše o norském králi magnusovi Dobrém, synovi svatého Olafa: „Král Magnus začal krutě likvidovat vůdce vojska, které u Stiklestadu bojovalo proti jeho otci. V celém Trönnelagu rostla nespokojenost.“ Pak se král uklidnil: „Sestavil zákoník, známý jako grágás, Šedá husa, získal oblibu lidu a dostalo se mu přízviska „Dobrý“, což se jeho otci nikdy nepodařilo.“ (s. 78)

Co tu není uvedeno - to přízvisko „dobrý“ dostávali právě ti vládcové, kteří vydávali zákony.. To nešlo o charakterovou vlastnost, ani o oblibu u lidí, ale o tuto královu praxi..
To jsou věci z kulturních dějin, které ještě v 60. let 20. století nebyly tak probádané, a v knize to je znát.
Uživatelský avatar
Ingolf
Král
Příspěvky: 1351
Registrován: 24 srp 2008 12:16
Been thanked: 13 times

Re: Brøndsted, Johannes: Vikingové; Sága tří staletí

Nový příspěvek od Ingolf »

Obchodní trasy švédských Vikingů směřovaly přes Rusko na jih. Vikinské sídliště se nacházelo v severním Rusku u Staré Ladogy, to je u Ladožského jezera východně od Petrohradu. Odtud se dalo dostat po řekách k Volze, po ní do Kaspického moře a odtud k Arabům. To byla první zájmová oblast Švédů, doložená skandinávskými nálezy arabských mincí z 9. století.
Když vyschl proud stříbra z arabských dolů, přeorientovai se Švédové na Byzanc. Ze Staré Ladogy se Vikingové dostali k Dněpru, odtud do Černého moře a po lodích ke Konstantinopoli. Tu dokonce dvakrát oblehli, na Dněpru pak osídlili Kyjev a udělali z něj hlavní město Kyjevské Rusi, někteří Vikingové se nechali najímat jako osobní ochranka císařů (i budoucí norský král Harald Krutý; v chrámu Hagia Sofia je zase doteď zachovalý runový nápis).

Brondsted píše o zákazu vývozu zbraní z franské říše, Karel Veliký to trestal smrtí. Zákaz platil pro Slovany, Avary i Vikingy. Zákaz byl samozřejmě obcházen a Vikingové se ke franským mečům dostali. Autor pak píše, že o tyto meče jevili zájem i Arabové, takže na Rusi loupili meče ve vikinských hrobech..
To mě zaujalo v jiné souvislosti, když Karel Veliký uzavíral dohody s bagdádským kalífou Harúnem ar-Rašídem, doprovázela to výměna darů, kde to Karel v zásadě projel.. Vládci dávali luxusem svých darů najevo, jak moc jsou bohatí a mocní, Arabové nabídli technické astronomické vymoženosti nebo slona, Karel daroval fríské sukno, které nedosahovalo kvalit arabských látek.. Ale kdyby mohl darovat i franské meče, mohla se situace víc vyvážit..

---

Obchodním centrem ve Švédsku byla v 10. stol. Birka, město u jezera Mälaren západně od Stockholmu. Nalezly se tu arabské mince, zboží z Orientu, baltský jantar apod. Skandinávie zase nabízela mroží kly, sobí parohy nebo kožešiny.. A to je na Birce zajímavé, trhy tu probíhaly i v zimě, kdy ty kožichy byly nejkvalitnější (v hrobech se našla těla s náledníky na nohách, lidi byli pohřbeni v zimě). Je to takový doklad o houževnatosti Vikingů a toho, jak z nevýhody udělat výhodu..

Příklad bulvárního článku o Birce - http://extrastory.cz/vedci-rozlustili-n ... imkou.html" onclick="window.open(this.href);return false;
V Birce byl objeven prsten s arabským nápisem, má znít „Pro Alláha“. Bulvár z toho udělá dojem, že pohřbená žena s prstenem byla muslimkou..
Vikingové přejímali některé věci kvůli estetice, ne kvůli původnímu významu. Dobrým příkladem jsou mince, ty byly lámány na drahý kov, aby to odpovídalo váze. Do jiných mincí se udělala dírka nebo přidělalo ouško a nosily se jako ozdoba.. Ten prsten s nápisem se mohl nosit taky jako ozdoby se ztrátou původního významu.. A cizí písmo nebo znaky, které nikdo okolo nemá, to činí ze šperku ještě větší vzácnost..
Nebo druhým příkladem jsou mince Offy, krále anglosaské Mercie kolem r. 800. Mincíři měli k dispozici arabské razidlo, které použili evidentně kvůli estetice, protože na razidle je arabský nápis „Není Boha kromě Boha a Mohamed je jeho prorok“.
Uživatelský avatar
Ingolf
Král
Příspěvky: 1351
Registrován: 24 srp 2008 12:16
Been thanked: 13 times

Re: Brøndsted, Johannes: Vikingové; Sága tří staletí

Nový příspěvek od Ingolf »

Když se mluví o obchodu, tak je nutno dodat, že nejvýznamnějším artiklem byli otroci (vedle kožešin). A tady se nabízí jedno srovnání s českými dějinami, a sice se známou říší Boleslava I. v 10. století.
Barbarské země vyvážely přírodní suroviny (ty kožešiny, med, jantar apod.) do jižních říší, nejvíce k Arabům, z nichž nejbližší částí bylo arabské Španělsko. Španělským Arabům (resp. Židům) tak vděčíme za originální písemné prameny, když se nějaký obchodník vydal na cestu do dalekých krajin, popsal tam obchod, ekonomiku i povšechnou charakteristiku té které části Evropy.
Ibrahim ibn-Jákub tak popsal říši krále Bújislava s hlavním městem Frágou, jiný cestovatel at-Turtúší kolem r. 900 popsal jihodánské město Hedeby, největší vikinské město vůbec. Podle at-Turtúšího jsou ve městě sladkovodní studny (které skutečně odkryli archeologové) a tento Arab: „Nikdy neslyšel ošklivějšího zpěvu, než je zpěv Šlevičanů. Z jejich hrdel jako by vycházelo vrčení, podobné štěkání psů, jenomže ještě hrubší.“ (s. 33) Já vždycky tvrdil, že metal pochází ze severské hudby..
Ale k podstatě věci – říše Boleslava I. těžila z kontroly části transevropské obchodní cesty od Španělska na Rus, odkud cesta pokračovala do Orientu. Po cestě proudily davy otroků, Boleslavova družina otroky sama chytala. Když nebylo kde brát, začali prodávat i křesťanské otroky, což narazilo na odpor pražského biskupa sv. Vojtěcha. Dušan Třeštík navrhl na místě trhu s otroky na dnešním Malostranském náměstí postavit těmto otrokům pomník, protože jejich prodeji vděčí český stát za vznik..
Brondsted podobně charakterizuje vzestup raně skandinávských států: „Tak se v Rimbertově životopise můžeme dočíst, že tento svatý muž se za své návštěvy Hedeby vzdal koně, aby mohl vykoupit ubohou otrokyni. Časté zmínky o témže tématu nacházíme i u Adama z Brém. Zprávy arabských cestovatelů nenechávají čtenáře ani na okamžik na pochybách o tom, že otroci byli jedním z nejdůležitějších a možná vůbec nejdůležitějším zbožím kmene Rus (= Švédů v Rusku). … A kmen Rus si své zásoby doplňoval – jak vyprávějí literární prameny – nájezdy na okolní slovanské kmeny.“
Občas se objeví dohady, jak moc Vikingové zasahovali do událostí střední Evropy. Vrazi svaté Ludmily Tunna a Gommon mohli být severského původu, do Čech se mohli dostat jako elitní družiníci po transevropské obchodní cestě z Rusi. V Polsku se přímo diskutuje, zda piastovský knížecí rod nezaložili právě Vikingové..
Tak nebo tak, značnou část Evropy 10. století ovládala takováto kultura založená na obchodu s otroky a na zakládání raných států osobou vládce a jeho malé družiny elitních vojáků.. Pokračovalo to přijetím křesťanství, kde příslušník panovnického rodu vstoupí mezi svaté (sv. Václav, sv. Knut Dánský, sv. Olaf Norský), popř. panovníci na zemi vládnou pouze z pověření tohoto svatého (český kníže z pověření sv. Václava, norský král z pověření sv. Olafa).
Uživatelský avatar
Ingolf
Král
Příspěvky: 1351
Registrován: 24 srp 2008 12:16
Been thanked: 13 times

Re: Brøndsted, Johannes: Vikingové; Sága tří staletí

Nový příspěvek od Ingolf »

Jedním ze symbolů vikinské éry jsou runy. Někdo je vykládá mysticky, někdo jako prosté písmo vzniklé převážně z latinky, kde se písmena zašpičatila tak, aby se daly rýt do dřeva a kamene.
V tom se odráží postoj obou stran k duchovnu jako takovému, ale tady nejde o dnešní pohled na runy nebo magii, jde o to, jak se k runám stavěli tehdejší lidé..
Bronsted tady používá tuhle metodu, když nehodnotí samotnou magickou moc nebo bezmoc run, ale udává právě příklady, ze kterých magické užití run vyplývá. Klasický nápis dává něco najevo čitatelům (např. runové kameny postavené na počest padlých), ale když je nápis napsán na zadní straně meče nebo uvnitř hrobu, není určen okolí.. Třeba nápis na pochvě meče „nechť Márr (jméno meče) nikoho neušetří“ už je magický, ne informativní..

Jinak na konflikt mezi esoteriky a vědci taky naráží: „Číselná magie se u autorů severských run těšila zvláštní oblibě. Není však pochyby o tom, že někteří filologové přecenili její význam natolik, že svou interpretací vyvolali silnou reakci ze strany střízlivého vědeckého bádání.“ (s. 151)
Ten Brondstedův přístup je takový střízlivý, nezachází ani do hyperkritiky, ani do nekritických výkřiků.. To se týká run i toho odhadu, že Vikingové skutečně dorazili ke břehům severoamerického kontinentu.
Uživatelský avatar
Ingolf
Král
Příspěvky: 1351
Registrován: 24 srp 2008 12:16
Been thanked: 13 times

Re: Brøndsted, Johannes: Vikingové; Sága tří staletí

Nový příspěvek od Ingolf »

Ingolf píše:Vrazi svaté Ludmily Tunna a Gommon mohli být severského původu, do Čech se mohli dostat jako elitní družiníci po transevropské obchodní cestě z Rusi.
Anglosaský kronikář Beda Ctihodný uvádí jednoho Angla jménem Tunna: "Imma měl totiž rodného bratra jménem Tunna, který byl knězem a opatem kláštera, jež dodnes nese jeho jméno - Tunnacestir." (IV, 22)
Jméno tedy asi skutečně bude germánské. V poznámkách v českém překladu se jen píše, že lokalizace onoho kláštera je nejistá.

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Bingbot a 0 hostů