Fórum zájemců o historii

Blaze tomu, kdo rád vzpomíná svých otců a vesel baví posluchače o jejich činech.
Právě je 21 lis 2019 10:13

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 805 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 37, 38, 39, 40, 41
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Pokec o politice
PříspěvekNapsal: 08 bře 2018 16:23 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1643
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Jeden pohled na demonstraci proti Ondráčkovi - https://ihned.cz/c1-66070430-s-esenbakem-na-narodni Mně tam zaujala myšlenka o „spojující energii“, kterou je ta situace, že bývalý příslušník Pohotovostního pluku mlátící demonstranty na Palachově týdnu má nyní dozorovat policii..
To jsem nějak postrádal u demokratických protestů, protože populisti se emotivně vyhrazují proti migrantům, nacionálové si vyšlápnou na Říp, komunisti popláčou u Gottwaldova hrobu, ale demokratům něco takového chybí.. Být proti něčemu je vždycky emotivně lepší než být za něco (i když mě to být za něco oobně bohatě stačí). Jak to píše autor článku: „A přece: právě jedině takové symboly, a ne podrobné popisy dobré praktické politiky, mají spojující energii, která z masy lidí vytváří lid, démos, politické společenství. Tedy těleso, které se vymezuje vůči světu i něčím jiným, než je národnost, ekonomika, rasa či vnější nepřítel.“

Dosavadní akce se nesly v jiné duchu. Známá osobnost vystoupila na pódiu, pak vystoupila kapela, zavzpomínalo se na Havla, něco zaskandovalo, v davu sem tam vlajka, sem tam transparent..
Občas nějaká výzva, jednou to byla výzva k týdnu občanského neklidu, přičemž bylo od počátku jasné, že lidi nezačnou být nějak neklidnější nebo akčnější, a naopak nebylo jasné, co by vlastně měli začít dělat (neplatit daně jako výraz občanské neposlušnosti?). Všechno uměle navozované, skoro bezradné.. Cítit byla velká snaha něco změnit, ale nikdo nevěděl, jak na to.. Ale dělalo mi radost, že akce demokratů začaly počtem převyšovat akce populistů a jiných, smysl to určitě mělo.

Tohle pondělí bylo spontánnější, nějaké menší pódium bylo uprostřed davu, tam jsem se ani nedostal přes ty lidi.. Kolem toho centra se z lidí udělal kruh, skandovalo se v podstatě pořád a z více směrů.. Na jednom konci začal křik „ANO ne!“, z druhého konce začal naschvál křik „Ne ANO“!, na nějakým delším pokřiku začali lidi jít ke konci hlasem dolů, takže to dostávalo zpěvnou melodii.. Transparentů plno, pár lidí vylezlo na telefonní budky a pár vylezlo na stromy..
Takhle vypadá hnutí vedené zezdola, ne z pódia, teď jen udělat z toho něco trvalejšího..

***

To centrum uprostřed davu mi připomnělo symboliku řeké agory. To byl kruhový střed města, přičemž kdo v archaické společnosti vlastní střed, vládne celé komunitě. Původně byl středem chrám nebo palác, kde vládl kněz nebo vládce, kdežto řecká agora byla kruhová kvůli horizontálnímu dělení moci mezi lid (jako Artušův kulatý znamená rovné postavení přísedících).


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Pokec o politice
PříspěvekNapsal: 26 bře 2018 09:30 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1643
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Ingolf píše:
Kmenová demokracie se dost lišila ode dnešní. Zapojovala pouze svobodné muže. Diskuse a hlasování neprobíhalo silou argumentů, ale více silově, silou křiku a hluku.

Ten hluk pocházející od zbraní se ve vikinské době nazýval „vápnatak“, tedy „vzetí zbraně“ - viz ang. „take“ (vzít) a ang. „weapon“ nebo něm. „die Waffe“ (zbraň). A z tohoto pojmu „vápnatak“ vznikl anglické slovo „wapentake“ pro základní územní jednotku. Užívá se na území, kde se uchytili Vikingové, zatímco v anglosaském právu se identická územní jednotka nazývá „hundred“ (podle sta bojovníků, nebo podle sta pluhů, to se neví). - https://www.britannica.com/topic/wapentake
Wapentake bylo původně vzetí zbraní pro hlasování, pak se slovo rozšířilo na území, odkud tito hlasující na místní sněm přicházeli.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: článek
PříspěvekNapsal: 15 lis 2018 13:49 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1643
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Další článek v podobném duchu chystám k migrační krizi a narážení islámu a evropské kultury na sebe.

ČERNOŠŠTÍ HERCI V HRÁCH O STŘEDOVĚKU
Historická věda je poměrně stálým oborem se stabilním okruhem témat si stabilním okruhem metod bádání. Občas se do ní ale promítají aktuální společenské jevy, což se dá brát jako ohrožení, nebo jako výzva, nebo jako obohacení. Ze západního světa tak promlouvá levicově/liberální proud zaměřený na ochranu menšin všeho druhu.
V českém prostředí se tak dočkala kritiky počítačová hra Kingdom Come: Deliverance. Autor hry Dan Vávra byl podroben kritice mimo jiné za to, že do prostředí českého středověku nedosadil černošské postavy. Někteří lidé v tom hledají projev rasismu.1)
Autorova sympatie k rasismu měla být dále vyjádřena tím, že nosil triko metalové kapely Burzum, která v průběhu své činnosti inklinuje více či méně k neonacismu.2) To je věc, kterou nechávám na okomentování jemu samotnému. Já osobně bych takové triko na sebe nevzal. Stejně tak je mi cizí autorův styl diskuse, kde svého oponenta Američana znevažuje tím, že rozumí evropským dějinám určitě lépe než rodilý Evropan.3)
Obsazování černochů do rolí do počítačových nebo filmových her je otázka samostatná a není zdaleka nová. Několikrát byl filmově zpracován anglosaský epos Beowulf, jehož rukopis pochází asi z 10. století. Filmová adaptace z r. 1999 (pojatá, uznávám, více jako fantasy ve stylu Barbara Conana) obsazuje do jedné z důležitých rolí černocha, který dokonce nosí brýle.4) Jak s tím může naložit historická věda, to je výzva.

Metoda empatie
Dušan Třeštík jako specialista na český raný středověk si v rámci svého studia opsal latinsky celou Kosmovu kroniku. Chtěl se tím vcítit do pocitů a myšlenek tohoto českého kronikáře, aby lépe pochopil jeho osobu a dílo. Třeštík to teoreticky zdůvodňoval jako součást své metody bádání, kdy se historik má oprostit od současného světa, vnořit se takto do světa minulého, tam v rámci možností pochopit, jak svět fungoval očima tehdejších lidí, a pak tyto poznatky vtělit do dnešních slov pro dnešního čtenáře.
Populární zpracování dějin v podobě filmů nebo literatury se chová leckdy naopak. Momentální společenské motivy se dávají do minulosti, jako kdyby tam už tehdy patřily. Žena se může hádat s manželem o svá práva, středověký kacíř se může hádat o svobodu vyznání atd.
Klasikou už je vkládání nacionálních motivů. I v lehké komedii Noc na Karlštejně musí Karel IV. prohlašovat, jak dává svou vládcovskou přízeň stejnou měrou Čechům i Němcům (zatímco v Německu je charakterizován jako vládce, který ze svého pražského sídla neřešil říšské záležitosti tolik, co jiní císařové). Německý šlechtic Štěpán Bavorský v podobě Miloše Kopeckého zase musí vystupovat jako pletichář.
Ale zatímco v případě nacionalismu si autoři upřímně myslí, že minulost nesla stejné nacionální konflikty jako dnes, tak obsazování černošských herců do českých nebo anglosaských středověkých dějin přeci jenom bije do očí.

Pravda a její místo
Zmíněná metoda empatie zabrušuje do psychologie a u ní lze v této polemice setrvat. Duševní život člověka se odehrává v citu, rozumu a vůli (mimo dalšího, třeba láska se dá charakterizovat jako kombinace a harmonizace uvedeného). V duševním životě pak může člověk podle přirozených oblastí směřovat – citem ke kráse, rozumem ku pravdě, vůlí k dobru.
Kde se začnou tyto oblasti mísit, vyvstává nesoulad. Obtížně se rozumem vysvětluje umění. V pořadu Historie.cs lze předvést život třeba K. H. Máchy, ale při rozboru jeho díla z úst historiků nastupují fráze. Naopak při pochopení rovnice atomového štěpení si nelze vystačit s pocitem, že je krásná (i když jsou fyzici, kterým se skutečně líbí). Oblast vůle se projevuje u politiků, kdežto volič se ideálně rozhoduje rozumově podle stranických programů. V realitě se ale hodně voličů orientuje citově podle toho, s jakým roztomilým zvířátkem se nechá politik fotit.
Obsazování černochů do středověkých kulis vnímám jako podobný nesoulad. Máme tu nějakou vůli (předpokládejme, že dobrou), která chce prosazovat rovnoprávnost ras. Jenže tato oblast vůle se prosazuje jaksi neoprávněně i do oblasti rozumového hledání pravdy, kam v tu chvíli nepatří.5) Vzniká z toho paskvil, který prosazuje, že černoši žili i v době a území, kdy nežili.6) nebo možná i paskvil, který sice uznává, že černoši v nějaké době a území žít nemohli, ale podle kvót na rovnoprávné obsazování černošských herců do filmů tu být obsazeni musí...
Levicově/liberální proud bývá někdy nazýván jako progresivistický, od slova vývoj. Je možné, že jde skutečně s vývojem i že mu patří budoucnost. A tam bych zase viděl jeho ideální pole působnosti – proti futuristickým filmům jako Matrix, kde je hlavní hrdina míšenec a jeho guru je černoch, nelze v tomto ohledu namítat nic. Ale zkoušet zakládat nějaký nový svět i na nepravdách by ho destabilizovalo od začátku, společně s odhalenou lží by mohla spadnout celá pracně budovaná konstrukce i se vším krásným a dobrým.
Pokud jsme u rovnoprávnosti, tak rovné postavení si zasluhuje vedle vůle právě pravda. Má velkou hodnotu, Hus za ní byl odhodlán zemřít, Masaryk ji dal na prezidentskou standartu (tam je heslo "Pravda vítězí" dodnes, chybělo jen v době Protektorátu). Dnes ať pravda působí jako maják světla ve smršti všech fake news a konspiračních halucinací nebo opakovaných tendencí znetvořovat historii v ten či onen prospěch.

Poznámky:
1) https://www.gamebro.cz/nemci-vyzyvaji-k ... a-sexista/
2) Jednočlenné hudební těleso vede Nor Varg Vickernes, který ve svém mladickém zápalu sepsal dílo s názvem Vargsmal (Vargova řeč), viz http://vargsmal.sweb.cz/
V předmluvě z listopadu 1999 se vyznává: "Můj norský nacionalismus přerostl v pangermánský nacionalismus (pangermanismus) a dokonce v panevropský nacionalismus (v rasovém smyslu)."
Z toho vyjímám: "Modré oči jsou oči barvy věčnosti a nebe. Moře je modré, mnohé krásné květy jsou modré. Co jsou hnědé oči? Hnědá je barva hnoje!" (kap. 29)
Krajní postoje, minimálně antisemitské, zastává Varg dodnes.
3) Vávrův dialog s Američanem viz - https://lepetitcapo.wordpress.com/2018/ ... liverance/
4) https://www.csfd.cz/film/29977-beowulf/prehled/ Černošský herec se jmenuje Charles Robinson, vystupuje tu jako zbrojíř.
5) To není míněno tak, že by rovnoprávnost ras byla nějaká lež a nepravda. No v dnešní době je lépe se takto krýt hned od začátku.
6) Nebo možná i paskvil, který sice uznává, že černoši v nějaké době a území žít nemohli, ale podle kvót na rovnoprávné obsazování černošských herců do filmů tu být obsazeni musí... Což by bylo z hlediska nakládání s pravdou ještě horší.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re:
PříspěvekNapsal: 15 zář 2019 13:17 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1643
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Mimo Třeštíka jsem teď narazil na tu empatickou metodu u Bedřicha Hrozného, ten jak je známý dík rozluštění písma a jazyka Chetitů. Cituje ho Vojtěch Zamarovský v knize Za tajemstvím říše Chetitů (Mladá fronta, edice Kolumbus, Praha 1961, s. 122-23): "Za svůj celý život přečetl jsem nepřehlednou řadu starých orientálních textů, takže jsem s jejich dikcí, s jejich obsahem a vůbec s mentalitou starého Orientu velmi dobře obeznámen. Tak dobře, že bych snad i sám dovedl tyto texty psáti.
Takto připraven přistupuji ke každému staroorientálnímu textu s pevným úmyslem, nic vlastního veň nevkládati, jemu se úplně podříditi, řekl bych, vzdáti, s ním se úplně ztotožniti, považovati jej jaksi za neodvislé textové individuum, do jehož myšlenkového okruhu se musím bezpodmínečně a bezvýhradně vžíti."
Ta samotná schopnost nevkládat do textů předem svoje očekávání byla podmínkou rozluštění chetitského jazyka. Hrozný byl povolán k tomuto úkolu jakožto semitolog, protože se očekávalo, že chetitština bude náležet do řady semitských jazyků obvyklých v tehdejším Předním Východě. Nikdo nečekal, že se z Chetitů vyklubou Indoevropani.. Hrozný to odhadl díky bádání nad formální strukturou jazyka, kdy mu vyšlo, že při skloňování a časování se užívá postupů jako u indoevropských jazyků. Nikoli předem daný postoj, ale široký rozhled (v tomto případě znalost řady jazyků) a otevřená mysl vedly nakonec k úspěchu..

Citát dál pokračuje: "Ovšem nejen co největší znalost vědeckého materiálu patří k věci, nýbrž i patřičná dávka kombinační schopnosti, hry fantazie, intuice, jasnozřivosti. Mými vědeckými odpůrci se mi někde vytýká bujná fantasie a smělé hypotésy, ´romantismus´. Než tato výtka přehlíží, že moje fantasie je z druhé strany velice krocena mou kritičností. Podotýkám dále, že mi na mých hypotésách nikterak nezáleží; s radostí a přímo velkým uspokojením obětuji i svou nejkrásnější hypothesu, vede-li mě lepší poznání ke skutečné vědecké pravdě, o nichž se mi při mých pracích jedině jedná."

Pravda jako cíl se promítala do Hrozného praxe, kdy svoje nové poznatky rozesílal dalším badatelům. Lišil se v tom od jiných, kteří si svoje poznatky ponechávali, aby došli k touženému cíli sami. Tak třeba krétské písmo (přesněji lineární písmo B) mohlo být rozluštěno až po druhé světové válce, protože archeolog Evans si ponechával vykopané textové tabulky pro sebe a chtěl je rozluštit sám..

Tyto dva přístupy jsou někdy patrné, někdy nepatrně naznačené i v jiných historických pracích. Jeden přístup je najít nového, abych se stal slavným, uznávaným.. Hypotézu se nechystám s radostí odvrhnout, ale hýčkám si ji, výtky oponentů neberu v potaz. Druhý přístup znamená větší spolupráci na tématu, větší rozsah komunikace, potažmo i oprav a doplnění. Je to o subjektivním přístupu k věci, ani ne výsledném objevu, toho se ten či onen přístup nakonec ani nemusí dotknout.. Ale ďábel se skrývá v detailu a sobě si to definuji otázkou, pro koho co píšu - jestli pro sebe, nebo pro ostatní.. Jestli pro svoje ego, a pak zahrnu čtenáře i haldou cizích slov, aby na první pohled poznal učence, nebo jestli i úplně nový objev podám čtenáři proto, aby mu něco dal..

---

Hrozný byl klasickým učencem, nepletl do dějepisu aktuální politické věci, jako činili obrozenci nebo nacionalisti. Když ale přišlo tvrdé na tvrdé, tak se dovedl postavit za dobrou věc, to mi připomíná z novější doby Jana Patočku.
Patočka byl a zůstává nejvýznačnějším českým filosofem. Vyučoval na pražské univerzitě, zajímal se o Platonův idealismus a možná tou konfrontací idejí nebo ideálů s realitou komunistické totality se mu přihodilo, že z místa profesora se ocitl v disentu. V procesu proti undergroundové kapele Plastic People prohlásil, že by ji sice nikdy neposlouchal, ale nikdo nemá právo takovou kapelu perzekuovat. Plastiků se zastala Charta 77, jejímž mluvčím se Patočka stal. Jeho krátké funkční období přerušila Patočkova smrt na následky výslechu StB.
Hrozný se stal r. 1939 přímo rektorem pražské univerzity. Jeho krátké funkční období přerušil nacistický zákaz studia na vysokých školách, který byl odstartován přepadem škol a kolejí 17. listopadu. Když vojáci dorazili před právnickou fakultu, kde měl zároveň sídlo rektorát, Hrozný vyběhl na ulici, s pádnou rektorskou autoritou a perfektní němčinou poslal vojáky pryč. Za několik studentů se zaručil, další stihli mezitím prchnout.
Po zákazu výuky přednesl Hrozný už naplánovanou přednášku v blízké Městské knihovně, v tom největším sále. Přednes byl o starověké Mezopotámii a v tom smyslu, jak se každá velká expanzní říše jednou zhroutí nebo že svastika se nalezla u tamních semitských národů. Česká i německá strana se shodly, že přednáška měla manifestační charakter. Hrozný pak odmítl místo ministra školství v protektorátní vládě, nechtěl tím legitimizovat nacistickou nadvládu..


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Pokec o politice
PříspěvekNapsal: 19 lis 2019 02:21 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1643
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Pročetl jsem knihu Vojtěcha Zamarovského Řecký zázrak (Mladá fronta, Praha 1972). Je tam i charakteristika řecké demokracie a mě tam zaujaly vzhledem ke dnešku dvě věci.

Nedávno se řešila socha Koněva v Dejvicích. Koněv osvobodil Prahu od nacistů, ale jinak pomáhal zavádět komunistický režim a potlačil demokratizační hnutí v Maďarsku roku 1956.
je to zajímavé srovnat s hádkami kolem obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Sloup byl postaven na památku obrany proti Švédům za Třicetileté války, ale stal se symbolem habsburského katolictví a útlaku. U sloupu nevidí jeho odpůrci záchranu Prahy, ale politický útlak, který pak nastal. A tato strana se dost překrývá se stranou, která v soše Koněva vidí jen záchranu Prahy, ale nevidí ten útlak, který Koněvova Rudá armáda přinesla.. Platí to do nějaké míry i naopak, ale ta strana odpůrců sloupu a současně příznivců Koněva je líp viditelná a identifikovatelná.. (A pak jsou tu Piráti, kteří odmítají sochu i pomník..)

Řecká analogie k soše Koněva se dá vidět v osobě vojevůdce Miltiadese, vítěze od Maratónu. Athény měly deset vojevůdců, kteří se střídali ve vedení. předešlí vojevůdci u Marathónu sešikovali vojáky a neodvážili se zaútočit. Miltiades seřadil vojáky a vzal to šturmem.., byl to nezvyk na řecké pojetí války, těžkooděnci vůbec nebyli určeni k nějakému běhu, ale byl to účel, protože vojáci podběhli vystřelované šípy Peršanů.
Miltiades dopadl špatně. Po vítězství u Marathónu poslal vojáky bojovat o Paros, ač k tomu neměl žádný mandát. Athéňané to vyhodnotili jako porušení pravomocí, riziko náběhu k Miltiadesově tyranidě a uvrhli ho do vězení. Miltiades tam během jednoho roku umírá.
Athény přišly o hrdinu, který je zachránil, ale ubránily demokracii.. Československo po roce 1945 oslavovalo hrdiny,kteří je osvobodili, a nechalo se jimi ztyranizovat..

***

Peršané nejprve obsadili řecké kolonie v Malé Asii a před napadením Řecka vyslali posly do řeckých městských států se žádostí o podrobení. Poslové žádali po Řecích symbolicky zemi a vodu.. V Athénách posly hodili do jámy a ve Spartě pro změnu do studny.. Jenže poslům se neubližuje a tak Sparťané poslali jako náhradu dva své občany, Sperchia a Búlia, do Persie na popravu. Sparťané se cestou k perskému králi stavili u Hydarna, správce jedné maloasijské oblasti: "Přijal je přátelsky, pohostil je a u stolu se jich zeptal: ´Mužové lakedaimonští, proč se nechcete stát přáteli velkého krále? Vždyť vidíte, jak si dovede vážit znamenitých mužů; pohleďte jen na mne a moje postavení. Tak i vy, kdybyste se mu vzdali, vždyť máte u něho pověst znamenitých mužů, stali byste se vládci nad zemí v Helladě, kterou by vám daroval!´ nato odvětili takto: ´Hydarne, tvoje rada nevychází ze správné úvahy. Radíš nám, ačkoli ji zkusil jen jedno, druhé nikoli. Otrokem být umíš, ale o svobodě nevíš, je-li sladká nebo ne. Kdybys jí totiž jednou okusil, radil bys nám bojovat za ni nikoli kopími, ale třeba i sekyrami!´" (s. 231-2)

Je tu analogie ke dnešnímu šilhání k asijské Číně - obětovat svobodu (svoji i lidská práva čínských poddaných) a čekat na ekonomické výhody od čínského ekonomického zázraku, zachovat si mentalitu otroka, nebo se bít za svobodu, kterou jsme jednou ochutnali..
Jinak tehdejší Persie a dnešní Čína se nedá plně srovnávat. Persie stejně jako jiné říše fungovaly na dobývání, ale ekonomickou prosperitu dobrovolně podrobených a vnitřní mír podporovaly.., to se týká říše římské, normanské, mongolské.. O dnešní Číně se to říct nedá, tam nějaké férové zacházení nevidím..


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 805 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 37, 38, 39, 40, 41

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Přejít na:  
cron
POWERED_BY
Český překlad – phpBB.cz