Ahoj,
na Ódina a jeho podobnostem nebo nesrovnalostem s postavou na přilbě se můžeme podívat přímo na základě pramenů.
Příběhy Ódina zachytily islandské prameny, tzv. Eddy, což jsou sbírky mýtů. Starší Edda pochází od anonymních autorů, má dvě části, a to Písně mytologické, v podstatě mýty v čisté podobě, a Písně hrdinské, tvořeny převážně cyklem o drakobijci Sigurdovi (mimochodem stejný materiál, který zpracovává středověká Píseň o Nibelunzích o hrdinovi Siegfriedovi, s některými odchylkami děje a rozdíly dobových a kulturních daností). Tzv. Mladší Edda pochází z pera Snorriho Sturlusona, to jsou převyprávěné mýty autorem, zasazené do nějakého příběhu (někdo se ptá, někdo odpovídá popisem příběhu), kapitoly mladší Eddy jsou Gylfiho oblouzení a Jazyk básnický. Pak napsal Snorri stěžejní dílo Královské ságy, ty sledují linii norských králů od mýtických počátků k r. 1177. Nejstarší část se jmenuje Sága o Ynglinzích, a je mýtická proto, že v ní v roli prvních králů přišedších do Skandinávie z Asie vystupují lidé později zbožštělí, Ódina nevyjímaje. Snorri byl křesťan, takže nemohl psát o bozích jako bozích, ale zaujal stanovisko, že šlo o lidi, kteřá měli vájimečné schopnosti, a tak si je pohani zbožštili (první dánský kronikář Saxo Gramaticus, obdoba českého Kosmy, zaujal méně smířlivý postoj, tenhle typ lidí označil za lotry, co se za bohy vydávali).
OKO
slavicekvac píše:
to co AM označila za řvoucí ústa je podle mě oko.
jestli myslíme totéž, podlouhlý tvar mezi pažemi, tak může jít o oko.
Znám po celém světě jediného boha, který má jedno oko, a tím je Ódin.
Gylfiho obluzení, kap. 15: "Pod kořenem (=Yggdrasilu), který vede k hrímtursům, je Mímiho studně, v níž se skrývá moudrost a poznání ... Sem přišel Praotec (=Ódin) a žádal o doušek ze studně, a dostal jej, až když do ní uložil v zástavu svoje oko." Oproti helmě je nesoulad v tom, že Ódin je znázorňován s okem na jedné straně obličeje, na druhé straně je něco jako díra po oku nebo páska přes oko. Postava na přilbě má jedno oko ve středu možného obličeje, na způsob kyklopa, jako že odjakživa.
Stěžejní bod - Starší Edda, píseň Výroky Vysokého, sloka 138 - 139:
Vím, že jsem visel
ve větrném stromu
devět dlouhých nocí,
oštěpem proklát
v oběť Ódinovi
sám sobě samému,
na onom stromě,
o němž nikdo neví,
z kterých kořenů roste.
Chléb mi nepodali
ani chmelovinu,
dolů jsem se díval:
runy jsem zhlédl,
s nářkem je zvedl,
pak padl jsem k zemi.
Takže v konfrontaci -
slavicekvac píše:
Provazy jsou u Odina v příslušné pasáži ságy zcela nezbytné
V pramenech tato tvrzení oporu nemají, přivázání provazy se doložit nedá (nebo že by visel za jednu nohu). Provazy nezbytné nejsou, argument proti možnosti Ódin to není.
On tam totiž visel jinak. Tak jak se "visí na stromě", tzn. přiškrcený v oprátce.. Ódin se zove mj. jako Hangagud, to je bůh viselců (Gylfiho oblouzení, kapitolka 20), hanga je seversky viset, stejně jako ang. hang nebo německé hängen, gud je bůh.*
Ódinovi se podle uvedeného mýtu obětovalo oběšením, stejně jako kdo chtěl sebe (nebo taky nějakou oběť) zasvětit Ódinovi, tak se nechal poznamenat kopím. Obojí je nápodoba, pohanské "imitatio" podle vzoru mýtu.
Sága o Ynglinzích, kap. 7: "Někdy také probouzel k životu mrtvé ze země nebo si sedal pod oběšence. Proto byl nazýán pánem duchů a viselců." To už j v díle, co psal křesťan, tedy tam není celý pohanský mýtus, ale tradice o Hangagudovi v nějakém zbytku ano.
Kniha Přemyslovský stát kolem roku 1000, s. 306 (poznámky ke studiu AM o té přilbě) - komentuje archeologický nález z norského Osebergu: "Jistou podobnost (možného stromu na přilbě) shledáváme i se stromem se silným kmenem a s větvemi v podobě proplétaných vlnovek na látce z hrobu v Osebergu. Na tomto stromě byli pověšeni muži Ragmarem po jeho vítězství r. 845 jako oběť Ódinovi." Obrázek jsem na netu nenašel, je ale v knize Počátky přemyslovských Čech od Třeštíka na s. 372.
Jiné znázornění, kostel v norském Hegge ze 13. stol., postava s jedním okem a vyplazeným jazykem, zřejmě jako výraz přiškrcení:
http://images.google.cz/imgres?imgurl=h ... s%26sa%3DG
český nordista Heger, překladatel Eddy, nebo americký mytolog Puhvel vůbec nazývají Yggdrasil "šibenicí".
Yggdrasil -
Yggdrasil je strom, konkrétně jasan, který zasahuje kořeny do všech devíti pozemských a i nadzemských říší. Funhguje jako spojnice mezi zemí a světem bohů, nebo i zásvětím, kam odcházejí mrtví. Jak může člověk docílit putování do jiných světů - šamanskými technikami, které jsou popsány v uvedených verších. Hlavní je nedostatek něčeho, co potřebuje fyzické tělo k přežití, pak fyzické tělo ztrácí na síle, zatímco nesmrtelná duše, uvolňující se z fyzického těla, může nahlédnout mimo hmotnou úroveň. To znamená odpírání jídla, pití, vzduchu (tím přiškrcením), spánku a tak. Následují nějaké vize (pro materialisty halucinace..). Ódin ve vytržení získal znalost run, magického písma.
Cest do nebe je víc, mimo stromu (kořen v podsvětní říši, kmen na zemi a koruna v nebi) jsou další spojnice - hora, žebřík (Jákobův žebřík ze Starého zákona), oblíbeným dopravním prostředkem kůň (Mohamedův průlet nebesy na koni jménem Borák, průjezdy severských bohů do zásvětí nebo nebem na koních). Jméno Yggdrasil znamená "Yggův kůň". Ygg je jedno z mnoha jmen Ódina, drasil mi připadá příbuzné s německým das Ross - oř, asi i anglickým horse. Symbolicky tedy Ódin na dopravním prostředku mezi světy, zase šamanská cesta.
- Výraz při šamanském vytržení, při spatření vizí, při odpírání vzduchu, vypadá asi hrozivě, obličej na přilbě by tomu mohl odpovídat.
* Pohanský bůh se označuje slovem god, gud bylo výrazivo pro boha křesťanského. Ta pasáž zní: "Ódin je zván Praotcem, ježto je otcem všech bohů. Nazvá se též otcem padlých... ... Jmenuje se též Hangagud, Haptagud a Farmagud." Zbylá dvě jména znamenají bůh zajatých a bůh břemene. Mimo tu podobu Ódina s Kristem v tom, jak jsou oba probodnuti kopím, je tu tahle nápodoba, "gud" jako jinak výraz pro křesťanského boha a Ódin jako bůh břemene.., mi to připomíná převzetí hříchů světa:-), ale to jen nepodložená domněnka na okraj. Stejně jako křísení mrtvých:-)