elizabeth wrote:Otvírám diskusi na toto téma, protože stále doufám, že se mi povedede o této neblahé "instituci" zjistit, co nejvíce ...
V tomto mém pøíspìvku se musím od dìjin našich zemí odchýlit, nebot inkvizice nevznikla, øekl bych bohudík, u nás.
Pùvod hledejme nìkde u vzniku nekøest'anského hnutí
katarù (kapitola sama pro sebe), od nichž pochází ve støedovìku tak frekventované slùvko „
kacíø“. A právì proto, že kataøi zaútoèili nejen na náboženské ale i politické a sociální základy køest'anské spoleènosti, tažení proti nim se ruku v ruce úèastnily církev i stát. V r. 1197 francouzský král Ludvík VII. a anglický král Jindøich II. apelovali na 3. lateránský koncil, aby pøijal tvrdá opatøení proti heretikùm. Bez ohledu na to aragonský král Petr II. zaèal v témže roce katary upalovat. V r. 1183 uzavøel papež Lucius III. s Fridrichem Barbarosou dohodu, v níž bylo ustanoveno, že ihned po církevní
exkomunikaci kacíøù bude následovat uvalení
øíšská klatby s tím, že svìtské úøady budou aktivnì vyhledávat kacíøe a pøedávat je svìtskému rameni k potrestání. Církevní trest mìl být tedy bezprostøednì následován trestem svìtským.
V letech 1209 – 1229 byla vedena krvavá válka proti albigenským (katarùm), v níž byly prolity potoky krve na obou stranách, zpustošena celá Provance, albigenští potlaèeni a vytìsnìni na okraj spoleènosti. Na základì tìchto i jiných zkušeností se za pontifikátu papeže Inocence III. (1198 – 1216) zmìnilo inkvizièní øízení v
církevní procesní právo, na základì nìhož musela vrchnost aktivnì trestat viníky a neèekat až budou obžalováni na základì církevní žaloby. Tato praxe v r. 1231 vykrystalizovala ve zøízení vlastních papežských inkvizitorù, jejichž hlavním úkolem bylo sledovat podezøelé z kacíøství. Byla to jakási tajná služba církve. Inkvizitor podezøelého vydal svìtské moci a to již samo o sobì mìlo vést skoro samozøejmì k rùzným druhùm odstupòovaných trestù. Byla-li vyslovena náhodou prosba, aby se s podezøelým „køest'ansky“ zacházelo, jednalo se ze strany církve o formální a farizejské doporuèení. Naopak, došlo-li ve velice øídkých pøípadech k osvobozujícímu rozsudku, svìtský prokurátor mohl být sám obvinìn z podezøení z kacíøství! Je tedy nasnadì, jak svìtské soudy v køeèovité snaze nekomplikovat si život, postupovaly a soudily. V r. 1253 papež Inocenc IV. zplnomocnil inkvizitory, aby na základì svého uvážení mohli vynucovat pøiznání i na muèidlech, tj. za asistence kata a jeho pacholkù.
Tím zaèíná jedna z nejsmutnìjších a nejtragiètìjších kapitol v dìjinách køest'anské církve, která pøinesla nezmìøitelné množství nevinnì prolité krve. Bohužel toto mùžeme jen s hlubokým opovržením a køest'anským studem konstatovat, pochopit to však z dnešního pohledu mùžeme velice obtížnì…
No a tento èlánek jsem pøece struènì okomentoval...