Fórum zájemců o historii

Blaze tomu, kdo rád vzpomíná svých otců a vesel baví posluchače o jejich činech.
Právě je 18 čer 2018 20:14

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 3 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Kadečková, Helena: Dějiny Islandu
PříspěvekNapsal: 04 čer 2018 13:21 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1563
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Kadečková, Helena: Dějiny Islandu. NLN, Praha 2001. - https://www.nln.cz/knihy/dejiny-islandu/

Island je malá, periferní země, která nikdy aktivně nezasahovala do větší mezinárodní politiky.
Čím je zajímavá a v jistém konkrétním ohledu i světově nenahraditelná, to je bohaté písemnictví. To pro potřeby historie pokrývá i nejstarší dějiny ostrova počínaje osídlením; po první staletí svých dějin byl Island jakousi protorepublikou řízenou právem, takže právní a politická věda tu má ke studiu pár originálních zákoníků. Z Islandu pochází také sbírka germánských mýtů, druhý největší pramen pro indoevropskou mytologii hned po té indické (a předčící v tomto ohledu i řeckou nebo římskou), což činí islandskou kulturu právě celosvětově nenahraditelnou.

Sepsání knihy se tak mohla ujmout Helena Kadečková, což není historička, ale profesorka literatury. Myslím, že kniha jí sedla, prosvítá z ní zájem o zemi i o lidi. To když píše o "dojemné snaze" farmářů zkoušejících stále nová a nová odvětví, které je v takové drsné zemi možné nebo podle zkušeností nemožné provozovat, nebo když komentuje doplňky stravy v podobě mořských řas jako "naštěstí bohaté na vitamíny".
Knihou prostupuje neustálý boj lidí o přežití na drsném ostrově a autorčina empatie je znát.. Severské klima přinášelo v tuhých zimách hynutí dobytka, zamrzlé přístavy, kam nemohla ani proudit pomoc z ciziny, samotný ostrov hrozí i v dnešní stabilní době sopečnými výbuchy. A i když se lidé dokázali z krizových let rychle zotavit, je otázka "kolik z jejich vitálního vybavení spotřebovala podvědomá obrana před strachem z podobné katastrofy" (s. 191).
Když to srovnám se zkratkovitou kapitolou z Dějin Norska od téže autorky, tak odhaduji, že tady dostala možnost většího rozletu a že to je na knize v pozitivním slova smyslu znát.. Není tu vidět tlak na nějaké krácení textu, plně se může věnovat odbočkám, současně má kniha ucelený průběh.. Možná to je výhoda malého státu, že lze napsat vše a vejde se to do jedné knihy..

---

Islanďané psali ságy a další díla na pergamen z ovčí kůže. Když se spočte jen materiál, tak to ukazuje, jaké ohromné náklady vydávali na tuto záležitost. Je to zase střípek do mozaiky, jak Vikingové (resp. jejich potomci) nebyli barbarští válečníci, ale v pár ohledech dost kulturní lidé.. Že se v těch ságách píše o vraždění a koloběhu msty a končí to něčím upálením nebo vyhlazením celého rodu, to je samozřejmě věc další..
V případě Islandu jaksi neplatí, že ve válce mlčí múzy. Islanďané přes léto bojovali a v zimě tyto události, ve kterých i sami figurovali, zapisovali..

Islanďané zapisovali i dějiny norských králů a zároveň byli jakožto literáti najímáni. Norský král sv. Olaf měl v družině islandské básníky (=skaldy), kteří zapisovali jeho činy. Dva životopisci Olafa Trygvassona byli mniši islandské kláštera v Tingeyrar a když chtěl norský král Sverre nadiktovat ságu o svém životě, povolal k tomu účelu opata zmíněného kláštera.

Knižní kultura je pro Island typická dodnes. V zemi vychází nejvíc knih v přepočtu na obyvatele a nějakou knihu napíše jeden z deseti Islanďanů. Nejvíc knih vychází před Vánocemi, protože kniha je klasický dárek - https://www.tyden.cz/rubriky/kultura/li ... 60007.html

---

Raní Islanďané neměli nad sebou krále, před utužováním královské moci v Norsku naopak utekli. Severoněmecký kronikář Adam Brémský je charakterizoval, že "nevládne jim král, ale zákon".
Co je zákon – není to jen formální mantinel pro lidské chování, jak je chápán dnes, spíš to byl živoucí organismus v neustálém pohybu, zakládající se na tradici, která se pomalu přizpůsobuje současnosti, a zákon byl i prvek identity.
Pokud Islanďané přijali mezi sebe propuštěnce nebo cizince, tak ho "uvedli do zákona". Když wessexský král Alfréd Veliký definitivně odrazil expanzi dánské Velké armády, byli Dánové usazeni ve Východní Anglii, která se nově nazývala Danelag/Danelaw, tedy Území dánského práva. V Norsku fungovaly kraje vymezené působností místního sněmu a jeho práva – ve středním Norsku tak bylo území Tröndelag – území trondského práva (a centrem se stal Trondheim), Frostathingslagen – právo sněmu (thingu) ve Frostu, nebo Gulathingslagen – právo sněmu v Guli. Právě právo tohoto sněmu tvořilo základ práva islandského, protože odtud pocházelo nejvíce prvních Islanďanů i první sjednotitel islandského práva jménem Ulfljót, jehož právní systém schválil celoislandský sněm (althing) r. 930.
Zákony byly přednášeny na každoročních zasedáních althingu, k prvnímu zapsání došlo na přelomu let 1117/18 (tzv. Haflodiho kodex, ale dochovaly se asi dvě strany), pak koncem samostatnosti do rozsáhlého kodexu zvaného Šedá husa. Po ztrátě samostatnosti následovaly dva nové zákoníky, první, takový provizorní, byla Železná stránka, za deset let ji nahradila Jónova kniha.
Právní dějiny tu mají tento bohatý studijní pramen..
V češtině vyšla o těchto zákonících kniha - http://vffup.upol.cz/edice/historie/len ... e-zakoniky

Král vikinské doby, který vydával zákony, dostával přízvisko Dobrý; zákon zřejmě představoval v očích seveřanů dobro... Tak i norský král Magnus VI. (1263-80) byl zván Zákonodárce nebo Dobrý. Reformoval zákoníky norských sněmů a Islanďanům dal nepříliš kvalitní zákoník zvaný Železná stránka (1271, přijat 1273). Ten byl po jeho smrti nahrazen novým zákoníkem psaným Islanďanem, ten se po něm jmenuje Jónova kniha a platil po staletí.
Král byl zván dobrý i tehdy, kdy jeho zákoníky nebyly příliš "dobré", ve smyslu "kvalitní". Třeba podle roskildské kroniky zaváděl dánský král Erik Dobrý nespravedlivé zákony (Dějiny Dánska s. 28).

Islandská víra v zákon byla vnímatelná při celosvětové finanční krizi. Islanďané zažalovali tehdejšího premiéra za to, že o krizi dopředu věděl a nic neudělal, což by asi v jiné zemi nikoho nenapadlo.. -
https://www.respekt.cz/tydenik/2012/18/ ... ueId=18544
Nějak mi to na Islanďany sedí, ale neumím to úplně přesně pojmout.. Asi neexistuje konkrétní zákon, který by tohle kvalifikoval dopředu jako trestný čin, ale Islanďané chtěli alespoň omluvu, nápravu věcí tím, že se uzná chyba.. Nějak zacelit psychologickou díru, kterou udělala krize do společnosti, aby nezůstala jen pachuť, že přišlo zlo a uškodilo a my jsme ho ani symbolicky nezahladili..
Jiná věc je, že Vikingové v nepříznivých letech obětovali svého krále, takže nemají výčitky hodit přes palubu premiéra.. To je asi blbá paralela, ale za tou vírou v zákon a zahlazení stavu, té rány, tam vnímám něco až metafyzického..

---

Islanďané zachovali bohatý mytologický materiál severogermánského okruhu. Tolerance vůči pohanské tradici vyplývala z více faktorů. Islanďané křesťanství přijali sami (byť pod nátlakem), na starou tradici nebyl veden útok zvenčí nebo od královského/knížecího dvora.
Odlehlost ostrova držela stranou křesťanské fundamentalisty, štěstím pro mytologické spisy bylo i to, že na ostrov nepřišli cisterciáci..

Hlavními prameny jsou tzv. Eddy. Starší Edda je anonymní a veršovaná, složená z písní. Úvodní a nejznámější Vědmina píseň popisuje se značnou silou počátky světa po jeho zánik během ragnaroku. Je to v takové zkratce dohromady Genesis a Janova Apokalypsa..
Druhým cyklem Starší Eddy je pak hrdinský cyklus o drakobijci Sigurdovi, jehož rozsáhlejší německá verze je známá jako Píseň o Nibelunzích.
Druhým pramenem je Mladší Edda učence Snorriho Sturlussona. Ten rozepisuje některé příběhy o bozích, bez kterých by některé Písně Starší Eddy zůstaly nejasné..

Zajímavé jsou pak osudy záchrany těchto rukopisů. Starší Eddu zachránil spolu s dalšímu rukopisy biskup Brynjólfur Sveinsson (1639-74), který místo aby ji jako křesťan zničil, tak ji s dalšími spisy předal dánskému králi. V Dánsku byl spravován archiv islandských rukopisů, kterého se časem ujal islandský sběratel Árni Magnusson (kolem r. 1700).
Po osamostatnění Islandu byly vzácné rukopisy postupně vraceny na Island. Za to všechnu snahu při sepsání a záchraně takového kulturního dědictví jsou určitě ve správných rukách..

Kdyby nebylo islandské mytologické literatury, nezbylo by z pramenů o germánských bozích v podstatě nic.. Asi by se citovala Caesarova zpráva ze Zápisků o válce galské: "Za bohy považují jen ty, které vidí a kteří je podporují zjevně, totiž Slunce, Oheň a Měsíc, ostatní nepoznali ani z pověstí." (V. 21).
Germánům by byla upevněna pověst barbarů žijích primitivním způsobem v nehostinných močálech, podobně jako když se o Islanďanech v raném novověku psalo, že žijí v jeskyních a pod Islandem je vchod do pekla..

Jeden student zaměstnaný při kodaňském archivu islandských rukopisů hledal další spisy v anglických archivech a sbírkách. Podařilo se mu nalézt rukopis anglosaského eposu Beowulf, sepsaného asi v 10. století a mísícího germánskou pohanskou kulturu s novou kulturou křesťanskou. Beowulf je nejvýznamnějším pramenem anglosaské pohanské kultury a za jeho zachování můžeme vděčit opět Islanďanovi..

---

Úplně specifickou literární formou jsou islandské básně (tzv. skaldské). Psány byly amatérsky i profesionálně.
O rozšířeném psaní svědčí jedno usnesení z altingu, kde se řešil nějaký spor s norským králem. Každý účastník altingu pak dostal za úkol složit na krále nějakou dehonestující báseň.. (i když tady šlo asi i o jednomyslnost rozhodnutí i konání).
Posměšnou báseň složil jistý Islanďan na jednoho misionáře a jeho islandského průvodce. Kněze kvůli jeho sukni nazval ženou a Islanďana otcem jeho dětí.. To bylo ovšem obvinění z homosexuality a skončilo to typicky dvěma zabitími..

Zdatní básníci vstupovali do služeb králů. Králové byli ochotni dát za kvalitní báseň zlatý prsten, protože si cenili své pověsti stejně jako majetku – moderně řečeno si takto akumulovali symbolický kapitál.. Za toto obdarování je zpětně básník oslavil jako bohatého a štědrého vládce (myslím, že toho se týká i vůbec nejstarší zlomek skaldské básně).

Básně byly psány složitými opisy a ve složitých metrech. To znamenalo z hlediska historie jednu věc – pokud byly opisovány nebo ústně zachovány, nešly změnit.. Pokud se v 11. století zapsala báseň, která byla složena o dvě století dříve a hlásí se do té doby, tak tu máme přes dobu několika generací naprosto spolehlivý historický pramen.. To je jinak problémem ság nebo Knihy o záboru země, která popisuje ústně zachované tradice o tom, kdo odkud na Island připlul a kde se usadil. U ság a Knihy mohla lidská paměť něco poplést, u pevně daných básní ne..

Skaldské opisy se nazývaly kenningy, popisovaly triviální a časté věci novými a novými obraty. „Had moře“ je loď, „dárce prstenů“ je král.. Něco jako když napíšeme, že bitva je „déšť šípů“.. V nové době si Islanďané vypomáhali kenningy pro puristické označení nových věcí, třeba válec je „bijce hrbolů“.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 15 čer 2018 18:06 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1563
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Islandské dějiny jsou netypické tím, na jaké období je kladen důraz a zájem. Polovina knihy je věnována období do ztráty samostatnosti r. 1262. Bylo to období heroické, vrcholící kolonizací Grónska a objevením severoamerického kontinentu.
Islanďané zůstávali ve spojení se světem. Jistý Torvaldur cestoval do Skandinávie, přidal se k vojsku dánského krále Knuta Velikého při vpádu do Anglie, v Sasku se nechal pokřtít a přivedl na Island misionáře, vstoupil do služeb byzantského císaře a postavil na Rusi klášter, kde byl pohřben..
Připojení k Norsku r. 1262 bylo symbolické v tom, že Island se stal objektem jiné země, ne samostatnou jednotkou. Připojení Norska k Dánsku r. 1380 pak odsunulo Island na ještě větší periferii. Klesal i počet obyvatel, mezi lety 1100 – 1800 o jednu třetinu. Na vině bylo hlavně využití přírodních zdrojů, stáda ovcí spásala louky a zapříčinila erozi, do toho nějakou úrodnou půdu občas zalila sopeční láva.
Přesně 400 let po ztrátě samostatnosti, r. 1662, vyhlašuje dánský král absolutismus, takže Island přichází o další zbytek práv (Dánsko si monopolizovalo islandský obchod).
Napojení na kontinentální kulturní okruh se projevuje ještě v obchodních vztazích s Hanzou, jinak další vztah byl navázán k Británii – obchodní i konkurenční (Britové lovili ryby v islandských vodách).
Vyvrcholení kontaktů s Brity bylo britské obsazení Islandu za druhé světové války, aby se předešlo osudu Dánska a Norska. Brity asi po roce vystřídali Američané jako třetí kulturní okruh. Američané přinesli peníze a ekonomický rozvoj i konzumní kulturu, která vyvolala reakci v podobě návratu k vlastním kulturním kořenům.

***

Island byl oficiálně zasídlen od r. 874. Zastřešující organizací se stal alting od r.930 alting, obecný sněm se soudní a legislativní mocí v čele se zákonopravcem (vykladačem zákona). Moc výkonná chyběla, takže soudní nálezy nebylo možno stoprocentně uvádět do praxe a zemi stejně ke konci samostatnosti ničila občanská válka a anarchie.
Země byly navíc rozdělena na čtvrtě, v každé z nich byly tři lokální sněmy (=12 celkem) a u každého sněmu 3 godové (=36 celkem), tedy předáci. Tyto instituce zvané godordy se dědily, popř. se daly prodat, takže postupem času jeden godi vlastnil všechny tři godordy při svém sněmu.. Taková koncentrace moci vyústila v systém mocných rodů, které spolu soupeřily.

Roku 1000 přijal alting pod nátlakem norského krále Olafa Trygvassona křesťanství. O přijetí rozhodl zákonopravce, zatímco pohanská strana se chystala přistoupit k lidským obětem, aby dosáhla svého.. Křesťanská strana přistoupila kupodivu ke stejnému kroku, akorát vyčetla pohanské straně, že ta chce obětovat nějaké nejhorší muže, ktreých nebude taková škoda, zatímco křesťané hodlali obětovat své muže nejlepší.. Hlavní křesťanští předáci Gissur Teitsson a Hjalti Skeggjasson nbídli skromně sami sebe..
Je to otázka, nakolik to bylo pohanské reziduum, nebo jestli se tito křesťané hodlali stát mučedníky, nebo jestli je to připsané pozdějšími vypravěči (třeba po vzoru Abrahámovy oběti jeho syna Izáka).. To jsou právě věci, které řeší islandská kritická historiografie..

R. 1056 vzniklo biskupství v jihoislandském Skálholtu, načež si severní, nejlidnatější čtvrť vymohla r. 1106 své biskupství v Hólaru (resp. v Hólech, to Hólar je množné číslo). A vůbec, když byl skálholtský biskup Tórlákur prohlášen r. 1198 svým nástupcem za svatého, hólarští prosadili r. 1200 svatořečení svého bývalého biskupa Jóna Ögmundssona.
Do r. 1493 vzniklo v zemi na 11 klášterů a další dva v Grónsku.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
PříspěvekNapsal: 15 čer 2018 18:08 
Offline
Král
Uživatelský avatar

Registrován: 24 srp 2008 11:16
Příspěvky: 1563
Bydliště: Jičín
Has thanked: 0 time
Been thanked: 17 times
Ve 12. století se koncentruje moc do rukou nejsilnějších rodů. Na JZ prosperoval rod Haukadalských, k nimž patřil Gissur Bílý, hlavní předák, který prosazoval r. 1000 na altingu přijetí křesťanství.
Gissur poslal svého syna Ísleifa na církevní studia do Saska a Ísleif byl pak v říši r. 1056 vysvěcen na biskupa. Biskupství bylo ustanoveno r. 1082 na Skálholtu, haukadalské usedlosti, kterou rod daroval církvi.Dalším biskupem byl Ísleifův syn Gissur Ísleifsson (1082-1106).
Gissur Halsson byl v letech 1181-99 zákonopravcem altingu, předákem několika godordů, u norského dvora měl titul královského podkoního, jeho syn se stal biskupem na Skálholtu. Gisuurův vnuk Gissur Torvaldsson vstoupil do dějin jako muž, který pomohl předat norskému králi vládu nad Islandem. Ačkoli byl považován kvůli tomu za národního zrádce, tak to byla ve velké míře jen reakce na bestiality, které mu nachystali jiní Islanďané.
V Haukadalu zřídil rod školu, chodil do ní mj. Ari Moudrý, autor dějepisných knih o osídlení Islandu.

Jižně od Haukadalu sídlili Oddaverjové. Patřil k nim učenec Saemund Moudrý, iniciátor křesťanského práva a zákona o desátku. Na škole v Oddi vychoval budoucího biskupa a světce Tórlákura.
Saemundův syn Loft měl za ženu nevlastní dceru norského krále Magnuse Bosého, Loftův syn Jón Loftsson (1124-97) byl ve své době nejvlivnějším mužem Islandu. Jón vychoval Snorriho Sturlussona, nejznámějšího autora ság a pisatele mladší Eddy.
Rod ale poněkud přepálil své možnosti a naopak zanikl. Druhý Loftův syn Saemnudr Loftsson, jediný manželský, se ucházel o ruku dcery orknejského jarla. Rod měl po dceři Magnuse Bosého královskou krev, zřejmě mu islandské rody nebyly dost dobré, tak bez nástupců zašel.. Majetek si rozebrala řada potomků, ze kterých už žádný více nevyniknul..

Kolem r. 1200 vykrystalizovalo šest největších rodů. Na jihu tedy Oddaverjarové a Haukadalští.
Na východě byli Svínfellingové; východ byl rozlohou největší, ale země lávovitá, nejméně osídlená.
Na SZ na největším islandském poloostrově byli Vatnsfirdingové. Živili se rybolovem, prosperovali tak i po ztrátě samostatnosti.

Výraznými hráči islandské krize byli Ásbirningové na severu a Sturlungové na západě a severu,
Ásbirningové byli spojenci Haukadalských, ale narozdíl od jižních kultivovaných rodů byli víc násilničtí. Vládli nejlidnatější islandské čtvrti včetně biskupství v Hólech, ale s biskupem byli ve sporu. Nejprve odmítli volbu biskupa na altingu, aby dosadili vlastního, podle jejich mínění lépe ovladatelného. Biskup Gudmund Arason (1201 - 1237) byl asketa, podivín, "ulítlo", v úřadě rozdal svůj majetek chudým, ale v úřadě se začal chovat stejně zásadově a nekompromisně jako v osobním životě, takže se dostal do konfliktu se světskou mocí. Konečným výsledkem bylo, že r. 1236-37 dosadil biskupy v Hólech i na Skálholtu norský arcibiskup, čímž končí islandská církevní samostatnost.

Sturlungové byli nejvýznamnějším rodem své doby, spojují se v nich kulturní i válečné osobnosti, členové rodu stáli i proti sobě.
Praotcem rodu byl Sturla Tórdarsson (zemřel r. 1183). měl více synů, hlavní byli tři -
Tórdur (zemřel r. 1237) - neválčí, má literárně nadané syny.
a) Sturla Tórdarsson napsal mj. Ságu o křesťanství, Ságu o Sturlunzích a od něj pochází jedna ze dvou dochovaných redakcí Knihy o záboru země (tam je popsáno, kde se jaký rod usídlil). Druhý syn byl Olaf Bílý skald, pobýval v Dánsku, napsal Ságu u Knýtlinzích, to byl dánský královský rod.
b) Sighvatur (zemřel r. 1238), bojovný, sňatkem se dostává do spojenectví s Ásbirningy. Jeho syn je mj. Tórdur Kakali, ten bude hrát krutou roli, a Sturla Sighvatsson.
c) Snorri Sturlusson - (zemřel r. 1241). R. 1215-18 a 1222-31 zákonopravcem, r. 1218 získal titul královského číšníka na norském dvoře.
Mimoto byl literárně činný, napsal Heimskringlu, to byly norské královské ságy včetně nejdelší Ságy o sv. Olavovi. Dále mladší Eddu, sbírku severských mytologických příběhů.
Snorri byl mocný a bohatý muž, ale dostával se kvůli majetku do sporů, což ho nakonec stálo život.

Snorri uzavřel sňatek s vdovou po oddaverjském velmoži Björnovi, získal tím sídlo v západoislandském Borgu. Snorri neuznává dědické nároky Björnových synů, takže získává nepřátele.
Ve 20. letech udeřil na svého synovce Sturlu Sighvatssona kvůli dědictví jednoho godordu, ale je poražen a odejde do Norska.
Na Sturlu a Sighvatura ale udeří Gissur ve spojení s Ásbirningy a oba umírají v bitvě u Skagafjordu r. 1238. Snorri se tedy vrací na Island. Dostane se typicky do sporu s Gissurem kvůli jednomu dědictví a Gissur r. 1241 Snorriho nechá zabít.

Gissur chce mír a sjednává sňatek mezi svým synem a dcerou Sturly Tórdarssona. To ale překazí Tórdur Kakali, syn Sighvatura, který svatbu r. 1252 přepadne a svatebčany vyvraždí. Gissur prchá do Norska, r. 1258 ho král vyšle na Island, aby ho podřídil Norsku. Gissur účel své cesty tají, ale když je nucen ho vyjevit, tak ho přednese na altingu a Islanďané se králi mezi lety 1262-64 podvolí.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
Odpovědět s citací  
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 3 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků


Můžete zakládat nová témata v tomto fóru
Můžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Přejít na:  
cron
POWERED_BY
Český překlad – phpBB.cz