Fórum zájemců o historii

Ani bych se nedivil, kdyby se to tu už někde probíralo. Dva kamarádi jsou členy vývojářského týmu, co dělal hru Kingdom Come. Hru jsem zatím nehrál, ale o to mi nejde. Chci probrat tu aféru s chybějícmi černochy, což bylo tvůrcům vytýkáno. Ve hře se logicky nevyskytují, protože ta se odehrává ve středočeské vesnici na několika kilometrech čtverečních. V jedné diskuzi někdo nadhodil, že jestli tu nějací byli, tak jako kuriozita na královském dvoře. Nuže, jsou nějaké záznamy o mouřenínech v českých zemích v období středověku?

Nevybavuji si žádnou zprávu o černoších v Česku, alespoň ne pro raný a vrcholný středověk. Učencům byly známy osoby černé pleti, považovali je za potomky Noeho syna Cháma (zatímco Evropané měli pocházet většinou od Noeho syna Jafeta a Židé/Semití od Noeho syna Séma). Za syny Cháma tak byli považováni černoši z Afriky stejně jako Cikáni.

Ta kauza s chybějícími černochy jde úplně proti tomu, co si představuji pod historickou vědou. Držím se metody Dušana Třeštíka - moderní člověk má při studiu dějin oprostit od svých nynějších představ, nedávat je do minula, ani je tam nehledat.. Badatel se má vnořit do dějin, do mentalit minulých lidí, a tak je pochopit, pak zpracovat a předat modernímu člověku tak, aby se nic nepřekroutilo.. Třeštík si tak přepsal latinsky Kosmovu kroniku, aby se vcítil do kronikářovy kůže a přiblížil jeho světu..
Aktuálně tuto metodu potvrzuje i Nora Berend v úvodní studii knihy Kostel Panny Marie na Pražském hradě. Tam tvrdí, že i christianizaci si nemáme představovat tak, jak chápeme náboženství dneska (rovnost lidí, solidarita s chudými), ale právě jen tak, jak probíhala a co znnamenala v raném středověku – rozbití rodové společnosti, výměna rituálu pohanského za křesťanský atd.

Tuto metodu přirozeně narušují spisovatelé historických románů a historické filmy – žena se tu domáhá svých práv, kacíř mluví o svobodě slova.. Dobrý křesťan je ve středověkém románu ten, kdo je mírný, kdo pěstuje v klášterní zahradě bylinky, kdo říká, že se nemá vraždit pro Krista, zatímco zlý křesťan vyhrožuje peklem těm, kdo se nechovají církevních příkazů.. Další typickou stránkou je nacionalismus, který vkládá dnešní nacionální myšlení i lidem starověku a středověku..
A teď do třetice je tu aféra s černochy, která vůbec nerespektuje historii, ale snaží se historii úplně nezakrytě přizpůsobovat současným cílům..
Nacionalismus si o sobě myslí, že nacionální cítění bylo stejné i v minulosti.. Je to o to těžší ho pak jakožto překrucování dějin vyvracet, ale od nacionalistů je v tom jistá dávka poctivosti a velká dávka přesvědčení. Multikulturalismus si ani nemyslí, nebo nemůže myslet, že fungoval i ve středověkých Čechách, on to tam prostě ideologicky napere.. Je to ještě blbější než nacionalismus, ale je to až tak stupidní, že se to dá aspoň snadno vyrátit..
V dějinách hledám pravdu, ať to zní jakkoli pateticky a ať je pravda jakkoli drsná.. Pravda je víc než umělé ideologické konstrukce..

Na druhou stranu, ono je dost těžké nevkládat do těch románů a filmů dnešní pohled na svět nebo naše názory. Spousta autorů to udělá i nevědomky. Taky je pravda, že naše informace o názorech a mentalitě lidí z oněch časů jsou dost kusé a často jen na bázi odvozování a teoretizování. Myslím, že bychom se asi divili, co si tehdejší lidé mysleli o různých věcech a co podle mě často bylo v rozporu s informacemi z kronik a jiných dokumentů. Ale jasně, účelové vkládání rovnosti ras, emancipace žen apod. do doby, v níž tohle probíhalo očividně jinak, je hnus.

Vezmu to ještě odjinud - člověk má více stránek nebo složek duševního života. V nich se dá směřovat podle nějaké přirozenosti třemi směry - citem ke kráse, rozumem ku pravdě a vůlí k dobru (pak ještě existují dovysvětlení, že harmonií těchto tří prvků vzniká v člověku láska, která v tomto smyslu není jen o tom, že se mi někdo líbí).
Kde se to člověk snaží smíchat, tak to moc nefuguje - vysvětlit rozumem krásu?, vznikne z toho nudné pojednání a pár frází, jak je to které umělecké dílo geniální, ale jinak nic (příkladem jsou mi díly o literatuře na Historii.cs, třeba rozbor Máchova Máje). Citem ke pravdě se taky nedospěje, na to ale hrají politici, když hází úsměvy nebo obavy, místo aby se řešil program. Vůle vnášená do citu přináší věty "to se ti musí líbit!" apod.
A multikulturalismus taky míchá, do pravdy zasahuje vůlí, chce něco dobrého (předpokládejme zde dobrý úmysl) prosadit i skrze nepravdu.., vzniká z toho paskvil (hnus je na mě v tomto případě přece jen silné slovo).

Nedělám z toho odsouzení multiukulturalismu jakožto celku, jen této extrémní tendence. Obecně hledám to, co lidi spojuje, tudíž i průnik nebo ovlivnění kultur.. Multikulturalismus není vnášení šárii do Evropy nebo chánovské ghetto, ale pro mě to je spisovatel Karel Klostermann, který mimoděk popisoval soužití Čechů a Němců na Šumavě a který se jednou definoval, v čem je Němcem a v čem Čechem..
Neútočím na multikulturalismus, ale dávám mu toto k diskusi..