Začátek Jakubovy vlády ve Skotsku probíhal opět ve znamení bojů různých klik o regentství. Bylo provedeno šest takových palácových převratů, sám Jakub r. 1583 utíká z područí jednoho regenta.
Jakub se r. 1588 žení s dánskou princeznou Annou a jako věno dostává ostrovy Shetlandy a Orkneje. Ostrovy byly od dob vikinských nájezdů ovládány Nory a po připojení Norska k Dánsku se tedy staly součástí dánské říše. Předání Shetland a Orknejí Skotsku bylo v Norsku chápáno od doby národního obrození minimálně jako projev nerovnoprávného svazku Norska a Dánska, v horším případě jako zrada. V Dějinách Skotska není o tomto skotském zisku kupodivu ani zmínka..
Životní zážitky vedly Jakuba ke smířlivým postojům a snaze spojovat lidi. Smířlivý byl ve věci náboženství. Přijal anglikánství a toleroval katolíky, zasahoval jenom proti extrémům, které hrozily náboženský smír narušit.
Jeden extrémní výbuch nesnášenlivosti, naštěstí ne doslovný, proběhl 5. 11. 1605 v podobě tzv. Prachového spiknutí. To bylo katolické spiknutí, které mělo za cíl vyhodit do vzduchu budovu parlamentu i s králem. Od cíle dělil spiklence krůček, sudy s prachem už měli nastěhované do sklepení. Důvodem spiknutí nebyla Jakubova represe proti katolíkům, paradoxně tomu bylo naopak. Jakub v rámci své smířlivé politiky uzavřel mír s katolickým Španělskem, takže angličtí katolíci ztratili oporu a chtěli konflikt vést dál.. Spojení politiky, náboženství a fanatismu vede až k takovýmto výsledkům.. Zatčený vůdce Guy Fawkes byl upálen a v Anglii se 5. listopad slaví ohňostroji a pálením panáka, kterým měl být buď Fawkes, nebo papež.. -
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ ... anicni_iplPrachovým spiknutím se zabývá film V jako Vendetta, futuristické dílo ve stylu filmů Equilibrium nebo Brazil, v obecném smyslu i Orwellova 1984. Anglii vládne fašistická totalita, která slovy jednoho z vůdců prohlašuje: „Udělali jsme, co jsme museli … byl jsem tam a všechno viděl, imigranti, muslimové, homosexuálové, teroristi a taky HIV degeneráti, pryč s nimi.“ (film byl natočen roku 2005) Oproti nenápaditým ideologickým žvástům mluví hlavní hrdina jako román nebo cituje verše a ke konci filmu po vzoru prachového spiknutí nechá vyhodit anglický parlament do vzduchu..
Film inspiroval radikály hlavně na levici a masku hlavního hrdiny, nápodobu vousatého obličeje skutečného Fawkese, dnes používají počítačoví hackeři Anonymous… Čistě historicky by se ale libertariáni mohli inspirovat někým jiným než katolíky, kteří odmítli náboženský smír a chtěli rozpoutat náboženskou válku.. A smířlivý Jakub také není předobrazem nějakého moderního diktátora.. Maska Zorra místo masky Fawkese by byla libertariánům ideově bližší
Jakub na jedné straně uměl vyhostit katolické kněze, kteří kázali bez povolení, na druhé straně eliminoval vliv puritánů a skotských presbyteriánů. Skotské církvi, tzv. Kirku, se snažil r. 1617 vnutit Pět perthských článků víry, které mj. obnovovaly klečení nebo slavení křesťanských svátků (presbyteriáni neslavili ani Vánoce). Po tahanicích od nich Jakub nakonec ustoupil.
Jakub ještě plánoval uspořádat ekumenický koncil katolické, protestantské, kalvínské a pravoslavné církve, opět ve věci smíření. Atmosféra Třicetileté války ale chtěla jinak..
Nutno dodat, že odmítnutí konfrontace mohlo vycházet z Jakubovy povahy. Když Alžběta I. nechala popravit jeho matku Marii Stuartovnu, zmohl se na chabý protest a nic dalšího neudělal. Když na začátku vlády pozval zástupce puritánů na jednání a neshodli se na zásadní otázce existence instituce biskupství v církvi, nechal Jakub puritány odjet a dál se jimi příliš nezabýval. Na mě Jakub působí dojmem, že netoužil po konfrontacích, a to mohlo být důležitější než vrozená snaha o toleranci..
***
Jakubův nástup na anglický trůn proběhl optimisticky. Byl jediným legitimním kandidátem, o úmrtí Alžběty I. se dozvěděl osobně od svého přívržence u anglického dvora, ještě než přišla oficiální zpráva. Jakub nastoupil s myšlenkou spojit Anglii a své rodné Skotsko do jednoho království, udělat unii „myslí a srdcí“, a vystoupil s ní hned v inauguračním projevu.
Předkládané zákony o sjednocení obou zemí se čím dál více rozmělňovaly, až je parlamenty obou zemí odmítly. Angličanům se nelíbil plánovaný název „Británie“ a obávali se přílivu Skotů jak ke dvoru, tak jako prostých pracovních sil, od kterých nevěděli, co čekat.. Skotové se báli ztráty suverenity ve prospěch vzdáleného londýnského centra.
Je to docela dobrý předobraz průběhu sbližování států v Evropské unii. Bohaté státy se bojí přílivu cizích lidí s cizí kulturou, menší státy se bojí ztráty suverenity kvůli delegování moci do vzdáleného Bruselu (samozřejmě nemluvím paušálně). Britové si zvolili brexit, ale před tímto hlasováním proběhlo ještě jedno, a sice o vystoupení Skotska z Británie, které těsně rozhodlo o setrvání v britské unii. Jakub by měl z výsledku skotského referenda určitě radost..
Jakub I. se své unifikační vize nevzdával. Nechal se provolat britským králem (ale ne korunovat, to by stejně nemělo váhu).
Jakub vymyslel britskou vlajku spojením vlajky anglické a skotské (do dnešní podoby byla ještě připojena vlajka irská). Vlajka se jmenuje Union Jack, přičemž ten Jack je právě Jakub..
Anglická vlajka je červený kříž v bílém poli, skotská vlajka bílý šikmý kříž v modrém poli, irská vlajka šikmý červený kříž v bílém poli - https://en.wikipedia.org/wiki/Union_Jac ... n_Jack.gif
Velká Británie vznikla až r. 1707 po nástupu nové dynastie a přesně sto let poté, co parlamenty odmítly Jakubovu vizi sjednocení.. Podobně jako Jakub I. Nastoupil přesně sto let poté, co byl uzavřen dynastický sňatek mezi Tudorovci a Stuartovci, který pak Jakubovi umožnil nástup na anglický trůn..
***
V Irsku se Jakub vydal cestou konfrontace, náboženské i národní. V Irsku proběhlo mezi lety 1596 – 1603 katolické povstání a po Prachovém spiknutí panuje obava z katolické agrese (jak od anglických, tak cizích katolíků).
Jakub zasáhne v severoirském Ulsteru, místě s nejvyšším poměrem Irů vůči Angličanům a místě s významnou irskou národní tradicí – je tu staré centrum irských králů Armagh a stolec svatého Patrika. Jakub vyhání Iry z půdy a nechává je živořit na špatné půdě, podobně jako skončí Indiáni v Americe. Kvalitní půdu a statky dává Jakub anglické šlechtě za to, že tu postaví hrad a osídlí území. Jako nové centrum je založen Belfast.
Jako kolonisté přicházejí angličtí úředníci a vysloužilí vojáci, nejvíce ale presbyteriánští Skotové, na které vyvíjí Jakub náboženský zase nátlak ve Skotsku. Skotové jako radikální protestanti tvoří protipól katolických Irů a vzniká výbušná směs. Kolonizace Ulsteru problém nevyřešila, ale zadělala na další. Po osamostatnění Irska od Británie r. 1921 zůstal Ulster jakožto Severní Irsko součástí Británie, s čímž se místní Irové nehodlali smířit; nejviditelnějším projevem toho byly atentáty ze strany IRA.
Bezprostřední odkaz Jakuba I. byl méně optimistický než během jeho nástupu na trůn. Jakub odmítl vstoupit do Třicetileté války (ani ne kvůli vizi smíru s katolíky, ale kvůli nedostatku peněz na armádu), zatímco jeho dcera, manželka Fridricha Falckého, žila v azylu v nizozemském Haagu. To byl rozdíl oproti vítězné náladě, kterou zanechala Alžběta I. po slavné porážce Španělů r. 1588. Vysoké ideály náboženského a národního smíru nedokázal Jakub plně prosadit a místo toho si mravně pohoršil mileneckým vztahem s nižším šlechticem, ze kterého udělal vévodu z Buckinghamu. Na mě Jakub v tomto ohledu působí jako člověk, který přinesl ideály do velkého světa, ale pak se nechal velkým světem pohltit a semlít..