elizabeth píše:Což se podle mne týkalo potvrzení veřejnosti a správnosti manželského souhlasu svědkem církve - uzavírá se před církví a Bohem. Účast kaplana byla zřejmě zpochybněna. Manželství se jen validuje, protože nebyly pochybnosti o manželském souhlasu, čili manželství vzniklo, jen nebylo řádně potvrzeno, což se opravuje, validuje.
Jenže podle paní prof. Charvátové, z níž Katka vychází se nutnost církevního posvěcení se datuje až od tridentského koncilu ve druhé polovině 16. století, takže ve 13. stol. žádného kaplana potřeba nebylo. JInak myslím si, že by určo nějakého našli...
Žádné posvěcení neexistuje, a podle mě nikdy neexistovalo. Jde o potvrzení, že manželský souhlas je udělen podle církve, hlavně s úmyslem a vyjádřením nerozulčitelnosti. A na to vždy byl a je třeba právoplatný svědek církve, to jest kněz, nebo jáhen. Přesná úprava ve středověku mi není známa, ale ač jsem Charvátovou nečetl, tak o takto vyjádřeném mínění, že není tohoto svědka církve třeba, silně pochybuji pro jakokoliv dobu včetně středověku i raného. Viz Cibulka o manželství Václava knížete svatého. ( druhá staroslověnská legenda ) Tridentinum přesněji definoval leccos, ale podstata věci se něměnila. Hlavně u eucharistie a matrimonia. Pokud jsem dobře četl zmínku o tom sňatku, tak tam jakýsi kaplan byl, ale byla zpochybněna jeho účast, či spíš kvalifikace. Což může být stupněm svěcení klerika - například podjáhen je nekvalifikován, nebo pověřením, protože k tomurto úkonu je kvalifikován, spíše legitimován, jen kněz nebo jáhen místa - ustanovený biskupem. Biskup pro diecézi automaticky, v jiné po souhlasu místního. Problém je a byl v této kvalifikaci s exemptními řády, čili tam mohl být mendikantní mnich - kněz, nebo jáhen, a mohl být zpochybněn dodatečně, a věc validována. Františkáni různé observance jsou exemptní - čili vyňati z jurisdikce biskupa - podřízení opatovi a papeži, ale tato exempce byla stejně různě omezována právě pro matrimonium a zpověď. A pokud šlo o děti, tak bylo určitě jistější se validaci podrobit. I dneska je sňatek církevně právně nutné validovat,když nebyl duchovní kvalifikován, to jest nebyl to duchovní místa. Pro jiné místo sňatku musí dostat písemný souhlas faráře místa, kde jsou snoubenci inkarnováni domicilem ve farnosti. Nemůžu v Kladně potvrdit sňatek kamarádů z Prahy, aniž bych měl papír souhlasu jejich faráře. To jsou prastaré kodexy, nikolv Tridentinum. Jen jistě platí, že byly různé doby, kdy byl pořádek a kdy ne. Jestliže došlo k pochybnostem, pak bylo dobře sňatek validovat, to jest odstranit pochybnosti o jeho platnosti dle požadavků církve, zvláště na nerozlulčitelnost. Viz ty kejkle Jindřicha VIII, až po vznik anglikánské církve. Shrnutím: ten druhý sňatek byla jen validace, první byl platný.
Já si myslím, že je to pořád stejné, manželské právo se příliš nevyvíjí, je to nejstabilnější oblast církevního práva vůbec. Celkem logicky. Takže podle mne jde o validaci, když jsou vyjádřeny pochybnosti o prvním sňatku. Což se podle mne týkalo potvrzení veřejnosti a správnosti manželského souhlasu svědkem církve - uzavírá se před církví a Bohem. Účast kaplana byla zřejmě zpochybněna. Manželství se jen validuje, protože nebyly pochybnosti o manželském souhlasu, čili manželství vzniklo, jen nebylo řádně potvrzeno, což se opravuje, validuje. Nepochybně další podmínka platnosti vzniku manželství to jest konzumace, byla splněna, potvrzena dítětem. Tohle je můj náhled podle současného kodexu, ale popis okolností mě vede k náhledu, že se tehdy právo chovalo stejně jako dnes, pro tento případ. Manželství není svátost udělovaná církví, ale udělují si ji manželé vzájemně. Církev jen potvrzuje správnost formy a veřejnost udělení. Platnost v kořeni je pravost manželského souhlasu, veřejné udělení, konzumace. Kontrola církve není hlavní podmínkou vzniku. Proto se manželství validuje, když je tato okolnost zpochybněna, aby bylo skutečně jasno i v této věci. Ale už to není nové udělení svátosti, ti lidé už manželi jsou. Moji příbuzní teď validovali svůj manželský souhlas po 40ti letech, když se stali katolíky. Nebyla to svatba, ale církev potvrdila, že jejich manželský souhlas je v souladu s požadavkem Ježíšovým na nerozlučitelnost. Ještě dodatek ohledně legitimizace dětí před validací. To je věc časového a civilního práva, kde se posuzovalo lože manželské a nemanželské. To ovšem patří do práva civilního, nikoliv církevního.
Děkuji Ti, dobrá vílo... Ten článek jsem jinak našla díky Wikipedii a Saltzmannovi... Tak i jemu díky.