Dnešní Češi a "jejich" dějiny

[Ježek]

Vývoj k tomu smìøoval, jednou to pøijít muselo.
Je nepopiratelné, že dnešní lidé svoji historii vùbec neznají. Je to velká škoda bez znalosti historie (naší krásné historie), není úcta k vlasti.
Na vinì je celá spoleènost, není to zde již zakotveno. Myslím, že za to mùže komunismus, který nehoráznì pøekrucoval dìjiny, rozdìlil je na špatné a dobré (hranice rok 1948), pøíèemž dìjiny znamenalo dìjiny komunismu a dìlnické tøídy, Žižka bojoval za vykoøis?ovaný proletariát uvìznìný pod zpáteènickým feudalismem a Havlièek psal básnì proti kapitalismu a carismu. Nejdùležitìjší je zde výchova, od rodièù, od spoleènosti (a stejnì je to tak s náboženstvím, podle mne). Kdo by uèil své dìti pokøivenou historii o které ví, že to bylo tak nìjak jinak, (Masaryk už nebyl ten hodný tatíèek osvoboditel, te? to byl bastard - Masaryk i osvoboditel od jha kapitalismu) od té doby se tento problém vlekl. Ve školách se to uèilo také jinak.
Porovnám s 1. republikou, tu prosadili opravdoví vlastenci, vzdìlanci, kteøí jistì neschvalovali celé naše dìjiny (právì pohledy na husitství tøeba) ale urèitì je znali a vzali si z nich to co potøebovali (to je skoro všechno) a vážili si výroèí a "nutili" to lidu.
Ve školství to také není nejlepší, dìjepis je nìco, co se musí studenti nauèit, sled èísel a hesel, žádný boj za vìtší zemi, nebo za vlast, žádné útrpení, žádné pøíbìhy (a dìjiny jsou pøíbìhy). Uèebnice píšou odborníci
odbornì a uèitelé to odbornì (nezajímavì) vykládají. Uèitel by to mìl nìjak zajímavì podat, aby si student spíše uvìdomil napø.: že Hus za svoji pravdu neodvolal (to je pøíklad pro dnešní dobu, pro jakkou koliv dobu), ale zároveò, že husité pøinesli i stinné stránky. Hlavnì student to musí prožívat, ne se u toho nudit a pak se to doma uèit. Pokud ho to bude vyloženì zajímat, tak si odbornou literaturu sežene a zaène se vìnovat tomu odbornì, ostatní budou mít dùvod proè si vážit vlasti a lidí kolem sebe.
Na závìr podotknu, že subjektivnì shledávám èeské dìjepisectví, jako velmi kvalitní, pánové Žemlièka, Tøeštík, èornej, z meldších Wihoda (no a musím se omluvit všem tìm které jsem nezmínil

[Jiří Motyčka]

Rodièe by mìli jít vždy pøíkladem, ale spíše ve vztahu k národu, vlastenectví, kulturní tradici, duchovnímu odkazu. Avšak co se týèe historie ale i napø. literatury jednoznaènì nezastupitelnou roli musí mít škola a uèitelé pøedevším humanitních pøedmìtù a z nich v prvé øadì kantoøi dìjepisu. Dìjepis není pøednes suchých dat, ale zajímavé vyprávìní o našich pøedcích. Výklad musí být emotivní a s velkou dávkou entuziasmu. Prostì musí zaujmout tøeba ve stylu napø. Pekaøovì, o nìmž je známo, že mìl na svých pøednáškách narváno, protože svoji disciplínu miloval a tyto emoce dokázal pøenést na studenty. Není totiž frází to, že „kdo hoøí, ten zapaluje“. Na tom, že pøístup dnešních mladých k historii je takový, jaký je, se bohužel nevratnì podepsal minulý režim, za nìhož chodili do školy a studovali rodièe této souèasné mladé generace. Základem výkladu dìjepisu musel být pøístup tøídní umocnìný tøídní nenávistí. Pøedstava, jak 17letý mladík ète Jiráska, velkého znalce èeské historie, vyvolává úsmìv. Proto se Jirásek v prostøedí, kde o všem rozhoduje „neviditelná ruka trhu“, pøestal vydávat. A to je také „dìdictví“ minulého režimu. Uèitelé dìjepisu musí ve svém výklady akcentovat naše významné osobnostech, jakými byli Pøemysl Otakar II., Karel IV., Jan Hus, Jiøí z Podìbrad, Komenský, Dobrovský, Palacký, Jungmann, T.G.M. a další a další. To musí podpoøit ještì výklad v literatuøe, protože vìtšina z jmenovaných vytvoøila nadèasové dílo.

...Na závìr podotknu, že subjektivnì shledávám èeské dìjepisectví, jako velmi kvalitní, pánové Žemlièka, Tøeštík, èornej, z meldších Wihoda (no a musím se omluvit všem tìm které jsem nezmínil

Já jenom doplním: Jiøí Kejø, Jiøí Spìváèek, Josef Petráò, Josef Janáèek, Zdenìk Kalista a v neposlední øadì i jeden z nejvìtších znalcù husitství, pøední medievalista, rodák z Trhové Kamenice, absolvent chrudimského gymnázia Prof. PhDr. František Šmahel, DrSc.

[Ježek]

Asi máte pravdu s dùležitostí školní výchovy, ale ostatní prostøedí je také dùležitìjší. K historii se dá také dostat pøes vlastenectví.
To je pak opravdu problém v uèitelích. Tøeba já jsem zatím nemìl dobrého uèitele, kdyby mì to nebavilo, tak je to pro mne jen nìkolik dat a událostí, jako pro spolužáky. Nejhorší, že to tak vidí èasto i uèitelé. Nikoho jsem neslyšel, Husité, ty se ubránili proti všem, nebo Husité, to byli vrazi. V podání uèitelù tady prostì byly Husité a to je tak všechno. Nìkolik dat, nìkolik míst bitev a jdeme na pohusitské èechy, nebo na evropské dìjiny. Na vysoké škole budou zapálení uèitelé, ale to už je pro vìtšinu populace pozdì. Základ je základní škola a tlak prostøedí. Jenže dnes už jsou jiné hodnoty, než historie, vlast, už hmotnìjší.
Ale já se k tomu dostal vlivem okolí, když jsme byl s rodièi nìkde po hradech, v televizi dávaly cykly o historii.

[Jiří Motyčka]

...K historii se dá také dostat pøes vlastenectví...

A naopak !

...Ale já se k tomu dostal vlivem okolí, když jsme byl s rodièi nìkde po hradech, v televizi dávaly cykly o historii.

Já jsem se k historii husitství dostal trochu vìtší oklikou a to pøes antické dìjiny, které mì fascinovaly. Ať už to bylo starovìké øecko s jeho filosofií, umìním a v neposlední øadì i øeckými dramaty, kterými staøí øekové vzdávali hold Thalii. Pak ale to byl hlavnì starovìký øím. K tomu mì pøivedly Zamarovského Dìjiny psané øímem, kniha, kterou jsem pøeèetl jedním dechem! U øímanù jsem obdivoval jejich právo, z nìhož vzešlo anglo-saské, jejich stoickou filosofii a jejich nepøemožitelné armády s jejich falangami, jejichž prostøednictvím vybudovali obrovskou øíši. A dali svìtu latinu a latinku !
Proè o tom píši? Uvìdomil jsem si, že se historii chci vìnovat, protože je to pøenádherná disciplína a že se musím specializovat. Ale! Byl bych špatný vlastenec, kdybych si nevybral úsek z èeských dìjin, že. A to už byl krùèek k dìjinám husitské revoluce...

[Ježek]

Ale jedno období poutá mnoho lidí, je to druhá svìtová válka. Nevím proè. Je to relativnì nedávno, dnes se dají vykopat nìkde hroby nìmeckých vojákù, najít nevybuchlé pumy, okultismus jednotek SS a tajemství nacistického režimu, èeský odboj, možná je dùvodem také, že se døíve o ní tolik nemluvilo.
Nelíbí se mi to, válek bylo tolik, proè ne tøeba 30. letá válka, ta také zmìnila Evropu, nebo 1. svìtová válka, ta byla pøelomová ve vojenských dìjinách. Je to strašnì nespravedlivé, vùèi ostatním historickým obdobím. Souèastnì s tím vychází spousta literárního braku, knížky zpola opsané, zpola najité na internetu. V "našich" obdobích kouknete na autora, pøední, v Evropì uznávaný historik, a víte, tohle je knížka, co stojí za pøeètení.

[Jiří Motyčka]

Ale jedno období poutá mnoho lidí, je to druhá svìtová válka. Nevím proè. Je to relativnì nedávno, ...

Také to registruji. Zájem o toto období je i u lidí, kteøí se jinak o historii vùbec nezajímají. Je to opravdu zvláštní. Zájem je o bojová letadla, lodì, ponorky, pozemní zbraòové systémy, válku v Tichomoøí, východní frontu, spojence, naše letce v Anglii,...
A pak je tu ještì jeden aspekt. Za minulého režimu se nemluvilo o osvobození èSR spojenci, Amerièany. Akcentoval se jen 9. kvìten 1945 a osvobození Rudou armádou. Po r. '89, kdy se zaèlo mluvit i o Amerièanech, toto období pøilákalo další "znalce" historie 2. sv. války.

[Ježek]

Je to zvláštní, spousta lidí Vám popíše východní frontu pomalu den po dni, detailnì zhodnotí obì strany, jejich výhody a nevýhody v technice, kvalitì vojsk, morálce a kdoví v èem ještì.
Jenže tohle je hodnì krátkozraké. 2. sv. válka a nacismus je vyvrcholení a vyøešení problémù, jejichž poèátky jsou daleko v historii (ne v roce 33), ale ve støedovìku, ale i antice. Vždyť i nacismus odnìkud vycházel, nìkam se vracel, k svìtlým dìjinám Nìmecka. Už vidím, jak nìkdo ví, že v roce 1936 se režimem oslavovalo 1000. výroèí nástupu Jindøicha I. Ptáèníka, jenže kdo to byl ten Jindøich, co dokázal, proè se to vlastnì oslavovalo, vám už nepoví.
Období nezaèíná odtud potud, vedou k nìmu skryté i viditelné pøíèiny (a stejnì tak i následky), èasto nìkolik desítek let.

[Jiří Motyčka]

Jedna z nejsvìtlejších kapitol našich národních dìjin je boj za vlast našich letcù v Anglii. To jsou pevné koøeny, z nichž rovnìž mùze vyrùstat ryzí vlastenectví a hrdost pøíslušnosti k tomuto národu, z nìhož vzešli tací hrdinové. To na stranì jedné. Na druhé stranì jejich nièím neomluvitelné a ostudné pronásledování v 50. letech. To, jak se zachoval minulý režim k lidem, kteøí nasazovali životy za vlast a byli souzeni nìkterými lidmi, kteøí kolaborovali s nacisty, nemá snad v dìjinách obdoby... A i tohle všechno jsou dìjiny èechù. A jeden z dùvodù, proè se právì tímto obdobím zabývat, že.

[Ježek]

Neøekl bych, že mnoho lidí se zajímá o 2. sv. v. díky hrdinným letcùm v RAF.
Ale øekl bych, že daleko více lidí zná jejich hrdinství a naopak jejich utrpení, bez toho, aby nìjak výraznìji znalo 2 sv. válku.
To, co s nimi provedli komunisti, je neomluvitelné, je to jeden z základních pilíøù mé nenávisti k nim (ale zpìt k tématu). Ostudné je to co je s nimi teď. Není zde žádná úcta k nim, ano, byli to hrdinové, ale oni ještì žijí a to si nikdo neuvìdomuje, tak zemøou v zapomìní, bez ohledu, že oni toho udìlali pro naši zemi strašnì moc. Po nich už žádná výraznìjší "stateèná" skupina není. Ví se o nich, ale zapomíná se na nì.
Minulý rok jsem byl na výroèí konce války v Plzni. Na oficiální oslavy, ukázky techniky pøišly davy lidí, opravdu davy, druhý den jsme šli na vzpomínku letcù, to nebyla komerèní akce. Jenom nìkolik letcù, jejich pøíbuzní, veøejnost žádná, žádné tisíce lidí, mávajících, tleskajích.
Je to zvláštní, na jednu stranu lidé o nich ví, váží si jich, na druhou stranu je ti samí nechají zemøít v zapomnìní a nevdìku.
Nìjak rádi se tady zapomínají hrdinové, po legionáøích už také nikdo ani nehlesne. Svým zpùsobem se s tímhle problémem potýkají i husité.

[Jiří Motyčka]

...Minulý rok jsem byl na výroèí konce války v Plzni. Na oficiální oslavy, ukázky techniky pøišly davy lidí, opravdu davy, druhý den jsme šli na vzpomínku letcù, to nebyla komerèní akce. Jenom nìkolik letcù, jejich pøíbuzní, veøejnost žádná, žádné tisíce lidí, mávajících, tleskajích.
...Nìjak rádi se tady zapomínají hrdinové, po legionáøích už také nikdo ani nehlesne. Svým zpùsobem se s tímhle problémem potýkají i husité.

Ano, to jsou paradoxy lidí i života v èeské kotlinì. Bohužel.

[Guest]

Ve zcela jiném tématu

...nelíbí se mi, že stahují papírovou 50korunu...Ztracíme tak posledního Pøemyslovce z bankovek.

To je zajímavá úvaha Vìtšinou bylo pravidlem, že na platidlech byly národní symboly (èi pøímo ikony?) nebo nejváženìjší osobnost (tou býval již svou podstatou panovník).
Nevím, byl-li to úmysl, ale v posloupnosti souèasných bankovek jsou èeské osobnosti chronologicky sestupnì øazeny. Nejmladší osobností je na nominálnì nejvyšší hodnotì Tatíèek G.M. èím historicky starší osobnost, tím menší vztah k té osobnosti obecnì je a tak se posunuje na "obyèejnìjší" bankovku. (Teď mi urèitì numismatici budou oponovat, že "váženìjší" osobnost je na "frekventovanìjších" hodnotách, ale není tomu zcela tak). Ostatnì anonymní numismatik Andrew by sám nejlíp øekl.
To sice nepøímo "vypovídá" o naší úctì k naším dìjinám, ale dùvod tkví trochu také v tom, že èeši asi nejsou obecnì dobrými vypravìèi, spíše naslouchají cizím. Škola je vùbec pøíkladem toho, jak se to dìlat nemá...
Jiná vìc také je, že jsme v širším povìdomí vnímáni jako "chladný národ". Uzavøení do sebe a málo vøelí k okolí... V tomto klimatu se špatnì utváøí prostøedí lidí spoleèných zájmù (narozdíl od ideálního období národního obrození kde se jednalo o skupiny "kolegù" historikù, spisovatel apod.). Dnes se dva spolu poøádnì nedokáží dohodnout a pak ani nemohou vytváøet žádné vlastnecké hodnoty nebo prostøedí pro vytváøení takovýchto hodnot....

[Ježek]

Jiná vìc také je, že jsme v širším povìdomí vnímáni jako "chladný národ". Uzavøení do sebe a málo vøelí k okolí... V tomto klimatu se špatnì utváøí prostøedí lidí spoleèných zájmù (narozdíl od ideálního období národního obrození kde se jednalo o skupiny "kolegù" historikù, spisovatel apod.). Dnes se dva spolu poøádnì nedokáží dohodnout a pak ani nemohou vytváøet žádné vlastnecké hodnoty nebo prostøedí pro vytváøení takovýchto hodnot....

Máš pravdu, názorová rozstøíštìnost je náš problém, co èlovìk, to jiný názor, což samo o sobì není špatný, ale nerespektování názoru cizího je tím problémem, neústupnost, žádný kompromis, jen 2 nesmiøitelné tábory. A když se 2 neshodnou na nièem, tìžko se pak shodnou tøeba na dìjinách. Pak není žádný oficiální výklad dìjin a pak není žádný vztah k dìjinám. Proè si dìlat nìjaký názor, když ho spousta lidí nebude tolerovat?

[acoma]

Rodièe by mìli jít vždy pøíkladem, ale spíše ve vztahu k národu, vlastenectví, kulturní tradici, duchovnímu odkazu. Avšak co se týèe historie ale i napø. literatury jednoznaènì nezastupitelnou roli musí mít škola a uèitelé pøedevším humanitních pøedmìtù a z nich v prvé øadì kantoøi dìjepisu. Dìjepis není pøednes suchých dat, ale zajímavé vyprávìní o našich pøedcích. Výklad musí být emotivní a s velkou dávkou entuziasmu. Prostì musí zaujmout tøeba ve stylu napø. Pekaøovì, o nìmž je známo, že mìl na svých pøednáškách narváno, protože svoji disciplínu miloval a tyto emoce dokázal pøenést na studenty. Není totiž frází to, že „kdo hoøí, ten zapaluje“. Na tom, že pøístup dnešních mladých k historii je takový, jaký je, se bohužel nevratnì podepsal minulý režim, za nìhož chodili do školy a studovali rodièe této souèasné mladé generace. Základem výkladu dìjepisu musel být pøístup tøídní umocnìný tøídní nenávistí. Pøedstava, jak 17letý mladík ète Jiráska, velkého znalce èeské historie, vyvolává úsmìv. Proto se Jirásek v prostøedí, kde o všem rozhoduje „neviditelná ruka trhu“, pøestal vydávat. A to je také „dìdictví“ minulého režimu. Uèitelé dìjepisu musí ve svém výklady akcentovat naše významné osobnostech, jakými byli Pøemysl Otakar II., Karel IV., Jan Hus, Jiøí z Podìbrad, Komenský, Dobrovský, Palacký, Jungmann, T.G.M. a další a další.

Musím se pøiznat, že ze školy z dìjepisu si nepamatuju vùbec nic. Jsem toho názoru, že zájmy potomka formuje pøedevším pøíklad rodièù a když má teda hodnì velkou kliku, tak i nìjaký ten úžasný uèitel nebo profesor. Bohužel uèitele jsem nevychytala žádného. Ale je pro mì od malièka normální, že jsme s mámou mìly knihovnu plnou knih a každý ètvrtek ještì za totáèe vycházely nové a my chodily stát do fronty a i když bylo málo penìz, tak se knihy kupovaly a také èetly. Takže mám komu chodit krást bifle od Spìváèka. Stejnì tak jsme chodily po výstavách (prej jsem jako pìtiletej capart byla na Janovi Lucemburkovi) a taky se jezdilo po hradech. A když dítì vidí, že si jde rodiè èíst, tak ho to zaène vìtšinou zajímat taky. Vlastnì bych tímto chtìla podìkovat mámì, že mì ke ètení a historii a vùbec zájmu o nìco pøivedla, protože když dneska vidím ty dìti, co rodièe nemaj doma jednu jedinou knihu, je mi ouzko. Takže vesele buduju knihovnu a doufám, že tím nakazím nìkdy v budoucnu nìjaký ty šklebouny. A taky, že se nepropadneme k sousedùm.


PS. a taky vøelé díky pí Vaòkové - kniha Král železný, král zlatý byla provopoèátkem všeho. A to asi u více ženských pøispìvatelek, myslím.

[Jiří Motyčka]

...Musím se pøiznat, že ze školy z dìjepisu si nepamatuju vùbec nic...Bohužel uèitele jsem nevychytala žádného...

A vo tom to je, protože pøesnì o tom byl i mùj pøíspìvek...

...Jsem toho názoru, že zájmy potomka formuje pøedevším pøíklad rodièù...

Souhlasím, ale...
Pøedstav si, že rodiè je blázen do sportu (je jedno jakého) a bude slušným a dobrým sportovcem, což je taky ušlechtilá zábava, která kultivuje nejen tìlo ale i ducha. Potomek bude mít pøíklad rodièe, ale nebude po tátovi sportovnì nadaný a ani ho to nebude bavit. Bude ho zajímat tøeba, tøeba, tøeba ... právì historie, abych byl "originální". Tedy disciplína, o níž jeho rodièe nemají ani páru a nemají k ní vùbec žádný vztah. A právì v tento moment by se v plné míøe mìla projevit nezastupitelná úloha školy jako multi- a interdisciplinární instituce, která by onen talent žáèka mìla pøípadnì odhalit a pøirozenou cestou rozvíjet právì proto, že nevyuèuje jenom tìlocvik, nejoblíbenìjší pøedmìt jeho táty...
A nechci slyšet argument, že souèasné naše školství tohoto není schopno nebo, že takoví uèitelé vùbec nejsou. Chyba totiž není ve škole ani v uèitelích, ale v systému. A v zemi, která dala svìtu Komenského, je to bohužel ostuda...

[acoma]

Škola Tì stejnì nic nenauèí. To musí každý sám, si najít to svoje. A pokud bude chtít, tak si to najde.

[Ježek]

A nechci slyšet argument, že souèasné naše školství tohoto není schopno nebo, že takoví uèitelé vùbec nejsou. Chyba totiž není ve škole ani v uèitelích, ale v systému. A v zemi, která dala svìtu Komenského, je to bohužel ostuda...

Ten systém je zvláštní. Kdykoli a kdekoli jsem mìl nìjakého pøírodovìdce - špièkový èlovìk, v pohodì, bylo vidìt, že ho to bavilo a chtìl, aby jsme tomu rozumìli, nosil pomùcky, nìkam jsme chodili.
Zato jsem nemìl øádnýho uèitele "dìjáku". Kdybych k nìmu nemìl vztah z rodiny (ne, že by u nás se nìkdo o dìjiny zajímal) - z rùzných cest po hradech a tak, tak bych se k tomuhle kolosu asi nikdy nedostal. Nudní lidé, pøed Listopadem v KSÈ, bez schopnosti podat to zajímavì (a že toho je!), že to trochu chápu, je na škodu. Prostì abych se našprtal pár dat a schéma spoleènosti.
Jestli se opakuju, omlouvám se, ani já si nepamatuju, co jsem kde tady psal.

[Jiří Motyčka]

... Jestli se opakuju, omlouvám se, ani já si nepamatuju, co jsem kde tady psal.

Já si to pamatuju. Opakuješ se, ale to vùbec nevadí, naopak.
Ašak argumentuješ ve shodì s acomou, tj. akcentuješ pøíklad rodiny a já na rozdíl od vás nezastupitelnou roli školy. Zøejmì jsem to nevysvìtlil názornì. A tak sem si na tom nechal záležet...

[elizabeth]

Pøedstav si, že rodiè je blázen do sportu (je jedno jakého) a bude slušným a dobrým sportovcem, což je taky ušlechtilá zábava, která kultivuje nejen tìlo ale i ducha. Potomek bude mít pøíklad rodièe, ale nebude po tátovi sportovnì nadaný a ani ho to nebude bavit. Bude ho zajímat tøeba, tøeba, tøeba ... právì historie, abych byl "originální". Tedy disciplína, o níž jeho rodièe nemají ani páru a nemají k ní vùbec žádný vztah.

To nepises o mne, to je jen nahoda a shoda okolnosti, vid Ale at se vratim k tematu, ja narozdil treba od Acomy mela stesti na ucitele ( bohuzel moji oba rodice jsou jimi take - toho telocviku, mama navic matematiky, tak jsem si te "diagnozy" uzila dost a dost), protoze, ackoli gymnazium jsem studovala jeste za totality nikdy jsem se neucila ani sovetskou hymnu, ani vylozene komunisticky zvasty v hodinach dejepisu. Je pravda, ze pro me dejiny skoncily upalenim Mistra Jana Husa ( Jirko, promin, ze husitstvi slo jiz zcela mimo mne), protoze pak at ucitel chtel nebo nechtel, staly se dejiny, dejinami tridnich boju. Uz ani nevim, kdo tuhle moudrost rekl. A to zas jsem nechtela ja, tak jsem skoncila na odborne fyzice, ke ktere v rodine nemel vztah vubec nikdo a fyzikare jsme meli bl.., co nesnaseli zensky.

[Jiří Motyčka]

Škola Tì stejnì nic nenauèí ...

Tak proè tam všichni chodíme, nìkteøí až do tøicítky, možná i déle...

[acoma]

Nìkteøí to zabalí už na základce. Chodila jsem tam do dvaceti, pak byly dva pokusy,ale jsem líná uèit se pøi zamìstnání nìco, co k životu, ani k práci nepotøebuju (napø. statistiku).