Fórum zájemců o historii

Řád mečových rytířů (Fratres militiae Christi byl založen v Rize v roce 1202, za účelem šířit mečem víru v severním Pobaltí. Za svoji 30 letou existenci se řád střetl, jak se zdejšími pohanskými kmeny, tak s pravoslavnými ruskými knížaty ...

Přidávám to co mám k tomuto řádu.

1. Řád mečových bratří - historie řádu
2. Kamila Maderová - Středověký stát Německých a Mečových rytířů v Prusku a Livonsku - scan v PDF
3. Bitva u Čudského jezera 1242

Stanislav píše: 3. Bitva u Čudského jezera 1242

Pánové, nechci se nijak přít, ale bitvu na Čudském jezeře (Peipas), vedl již řád rytířů německých. Po katastrofální porážce Livonských 22.9. 1236 u Saule od Litevců se řád ocitl na pokraji pádu. Zemřel velmistr Folkuin, 48 rytířů a kolem 2000 zbrojných.
13. 5. následujícího roku byl řád, s jistou autonomií, inkorporován k Německým ...

o tomhle řádu jsme před časem měli na schůzi KASu moc pěknou přednášku spojenou s promítáním fotek pobaltských hradů. Tak jsem si letos v létě na některé z nich zajel a návštěva těchle končin opravdu stojí za to.

Ano máte pravdu. Skutečně 5 let před bitvou, byl řád Mečových bratří donucen, podřídit se Řádu německých rytířů. A v uvedené bitvě bojovaly tyto řády společně. Pravdou je, že je také všeobecně uváděno, že Alexandr Něvský tam porazil Řád německých rytířů.
Myslím si však, že řád se v nové "firmě" nerozplynul a že se stal jakousi samostatnou "filiálkou". A tu samostatnost na venek i prezentoval odlišným označením (ne jedním, ale dvěma meči), a i když v době bitvy neměl vlastního velmistra, byli stále voleni mistři tohoto řádu. Později se znovu řád osamostatnil.
Někde sem zde četl nabídku na ruskou publikaci o této bitvě. Tam by to mohlo být dost podrobné.
Pokud se mýlím, omlouvám se, že jsem ten příspěvek vložil špatně.

Zany píše:o tomhle řádu jsme před časem měli na schůzi KASu moc pěknou přednášku spojenou s promítáním fotek pobaltských hradů. Tak jsem si letos v létě na některé z nich zajel a návštěva těchle končin opravdu stojí za to.

Tento kraj mne dost láká a rád bych se tam podíval ...

Stanislav píše:Myslím si však, že řád se v nové "firmě" nerozplynul a že se stal jakousi samostatnou "filiálkou". A tu samostatnost na venek i prezentoval odlišným označením (ne jedním, ale dvěma meči), a i když v době bitvy neměl vlastního velmistra, byli stále voleni mistři tohoto řádu. Později se znovu řád osamostatnil.

Měl autonomní postavení, to plynulo také z toho, že území získané německými a mečovými rytíři spolu nesousedilo po souši, bylo odděleno Žmuďskem/ Žemaitském, které ovládala Litva. Na krátko ho odstoupila řádu, ale po bitvě u Granwaldu opět získala ...

Ježek píše:Tento kraj mne dost láká a rád bych se tam podíval ...

jo, já měl štěstí, že sí bráchův kolega vzal Lotyšku, takže jsme mohli vegetit v jejich dočasně prázdném rižském bytě...

Mám pár poznámok k mečovým bratom. Zjednotenie s nemeckými rytiermi ani zďaleka nebolo bezproblémové. Mečoví bratia boli cisterciánskym rádom s prísnejšou regulou podľa templárskej, kým nemeckí rytieri mali augustiánske pravidlá, a v porovnaní so staršími templármi i johanitmi bola ich regula najvoľnejšia. Toto sa určite všetkým mečovým bratom nepáčilo.
Ďalším kameňom úrázu mohla byť nezávislosť. Hoci mečoví bratia boli podriadení biskupovi v Rige, snažili sa z tejto závislosti vymaniť, a ešte aj koncom 13. st, ( už ako livónskym krídlom nemeckých rytierov) bol medzi biskupom a rádom vyslovene zlý vzťah. Je známy dopis biskupa o tom, ako mu rád "zabavil" niekľko desiatok párov obuvi, na čo hochmeister poslal pápežovy menný zoznam padlých rytierov....
Nemeckí rytieri boli síce rádom podriadeným iba pápežovi, ale vždy zároveň uznávali nadradenosť ríšskeho cisára.
Trecích plôch bolo teda dosť a sú o nich aj indície.( Dôkazy nie.) Okolo 1240 z Pobaltia poslali do Outremeru tie najhorúcejšie hlavy spomedzi bývalých mečových bratov. Nič konkrétne sa o nich nevie, ale je celkom možné, že išlo o tú istú skupinu nemeckých rytierov, ktorí v 1242 potom prestúpili k templárom.

Zdroj: William Urban : The Teutonic Knights - Millitary history

Objevil jsem toto zajímavé téma. Z ruských zdrojů jsem viděl, že v bitvě na jezeře Peipus snad většina rytířů používala insignie řádu mečových bratří. Ten si v rámci německých rytířů asi podržel určitou nezávislost nebo rytíři plně nerespektovali sloučení. Většina velitelů řádu v tažení pocházela z řádu mečových bratří. V čele kontingentu řádu měl stát v bitvě Rudolf von Kassel. Ten byl dříve členem řádu mečových bratří a byl komturem hradu Wenden. Zemským mistrem byl Andreas von Felben, ale ten se asi bitvy přímo neúčastnil. Také on byl dříve členem řádu mečových bratří. V bitvě bylo možná jen 30-35 rytířů řádu. Ještě jedna zajímavost. Křižácká armáda postupovala v poměrně komplikované formaci "velké železné prase" (hluboký klín). Tato formace je typická pro livonský řád (např. bitva u Rakovoru 1268). Používal ji také řád německých rytířů?

Ještě doplním Roberta v porovnávání řádů. Četl jsem, že je řád mečových bratří označován jako řád druhé kategorie. Oproti templářům, johanitům a německým rytířům měl mít horší vybavení a prostředky. Také jeho členové jsou hlavně z nižších vrstev šlechty - ministeriálů.

Laurentius píše:Ještě doplním Roberta v porovnávání řádů. Četl jsem, že je řád mečových bratří označován jako řád druhé kategorie. Oproti templářům, johanitům a německým rytířům měl mít horší vybavení a prostředky. Také jeho členové jsou hlavně z nižších vrstev šlechty - ministeriálů.

Ďakujem za doplnenie.To platí ešte v začiatkoch 13.st aj na nemeckých rytierov, veľa bratov pochádzalo dokonca z mešťanských rodín. Ono z ministriálskej rodiny pochádzal aj jeden z najväčších veľmajstrov nemeckých rytierov (a rytierskych rádov vôbec) Hermann von Salza. Vzhľadom na pôsobenie v Svätej Zemi však boli určite vystrojení a vyzbrojení viac na úrovni doby, a vďaka náklonnosti Hohenstaufov mali určite viac aj donácií.
K mečovým bratom - v neskorších dobách už insígnie mečových bratov nepoužívali, ale autonómiu v ráde si udržiavali aj naďalej. Teraz to neviem presne z hlavy, ale myslím, že iba jediný herrenmeister sa stal aj veľmajstrom celého rádu nemeckých rytierov. Je tiež pomerne zaujímavé, že rytieri do livónskej vetvy nemeckých rytierov sa rekrutovali po celú dobu existencie rádu prevažne jednej oblasti ríše - myslím že z Hessenska.

Livonská větev Řádu byla vždy autonomní. Před bitvou u Grunwaldu uzavřeli dokonce tříměsíční příměří s Litvou a bitvy se livonští rytiři nezúčastnili. Až po vypršení příměří se pod hrozbou spojenectví Litvy s Rusy vylodilo 500 mužů v Královci, ale brzy uzavřeli další příměří na 10 měsíců!

Do livonské větve Řádu byli rytíři přijímáni odděleně. Měli dokonce i několik komend mimo Livonsko, např. Arsta ve Švédsku nebo Brémy. K "privatizaci" Řádu se nepřidali a po ztrátě Pruska se přel Livonský mistr s Německým, kdo je hlavou Řádu německých rytířů.