Zpět
|
Jindřich I. Břetislav
il(a): * před 1169 + 15.6. 1197
Popis:
Syn Jindřicha a Markéty se narodil někdy před rokem 1169, kdy umírá jeho otec. Ji od dětství byl zřejmě určen na církevní dráhu, studuje v Paříi. Tam se seznamuje s programem emancipace církve z područí světské moci (jako příklad můe poslouit odevzdávání části desátku světské vrchnosti, která na své náklady kostel postavila a zabezpečila). Reformní program záhy přejímá za svůj.
Po návratu do Čech se stává vyehradským probotem. Po smrti biskupa Valentina se nechává vysvětit na kněze, 25.3. 1182 je zvolen praským biskupem, záhy byl investován v Mohuči.
Část české církve touící po reformách vůči panovníkovi a lechtě mohla jásat. Přemyslovec - biskup byl pro své bratry a bratrance na trůnu silným mocenským konkurentem. Stačí vzpomenout na "boje" mezi Vratislavem a jeho bratrem Jaromírem.
Spory se světskou moci na sebe proto nenechaly dlouho čekat. Biskup uvalil klatbu na východočeská dominia Děpolta, jeho úředníci se údajně dopoutěli násilnosti. Vymáhání různých daní a dávek na kněích si lze dost dobře představit. Brzy vzniklo napětí mezi biskupem a kníetem Bedřichem. V roce 1186 poslal biskup stínost k císaři, ten rozhodl následujícho roku v Řezně. Kníe se nechal slyet, e biskup je pouze jeho kaplanem (u předcházejích biskupů to v podstatě pravda byla, nikoli vak u biskupa-bratrance), a nemá proto právo popohánět svého pána k soudu. Tím si kníe proti sobě zle popudil duchovní z Říe, kteří tvrdili, e praský biskup je jedním z nich - říský kníe, který podléhá pouze císaři (králi), nikoli českému kníeti.
Císař toto právo Jindřichovi a jeho nástupcům udělil, ačkoliv praský biskup tehdy v podstatě vykonával svůj episkopát z vůle praského kníete, který věnoval biskupství vekeré majetky, fundoval kostely a klátery a drel nad církví ochrannou ruku. Pozice českého kníete byla tehdy velmi slabá, proto se Bedřich s biskupem smířil. Vzápetí byl ale z Čech vyhnán Děpolt, původce problémů. Později, za vlády Konráda Oty, se Děpolt vrátil a ji konflikty s biskupem neměl.
Zřejmě a po dosaení tohoto úspěchu začal biskup zasahovat do vysoké světské politiky. Díky jeho intrikám v roce 1191 povstal Přemysl proti kníeti Václavovi. Přemysl obsadil Praský hrad, ale byl Václavem obleen. Biskup spěchal do Říe, kde za 6000 hřiven stříbra získal pomoc císaře Jindřicha VI. Díky vyjednávání císařského zmocněnce Václav ustoupil, vzdal se trůnu a utekl.
Biskup se jistě zaslouil o Přemyslovo vítězství, záhy ale projevil nespokojenost s uznáním svých zásluh od nového kníete. Raději opustil Čechy, vydal se k hrobu sv. Jakuba do Santiaga de Compostela, ale v Německu mu císař připomenul jeho dluh a radil mu, aby se příli nevzdaloval a neotálel s placením. Zboná pou se nekonala a na jaře 1193 se biskup vrátil domů.
Přemysl se tehdy zřejmě zapojil do proticísařské opozice, která se ale záhy rozpadla. Ve Wormsu (červen 1193) císař zbavil Přemysla kníecího titulu, jmenoval novým kníetem biskupa Jindřicha Břetislava a předal mu lenní korouhve. Biskup spěchal domů ujmout se vlády. U Zdic se setkal s Přemyslovým vojskem; toho vak zradila větina předáků a přela na biskupovu stranu. Přemysl ustoupil do Prahy, kde se i přes interdikt čtyři měsíce bránil. Před Vánocemi prchl, a biskup se tak konečně stal i kníetem.
Jindřich nezapomínal na dobré vztahy s císařem. V roce 1194 z jeho příkazu zaútočil na Míeň, vyslal také kontingent bojovníků na císařovo sicilské taení. V květnu a červnu přítáhl na Moravu, sesadil Přemyslova bratra Vladislava (markraběte moravského) a zajal ho. Znojemsko ovládl sám, do zbylých údělů dosadil poslední ijící údělníky, kteří byli ovem v závislém postavení.
V prosinci 1195 ve Wormsu se kníe přihlásil k účasti na připravované kříové výpravě, ale jeho zhorující se zdravotní stav mu to neumoňoval. Toho a vzrůstající nespokojeností s Jindřichem mezi velmoi chtěl vyuít v cizině čekající Přemysl. V květnu 1197 vpadl do Čech, ale před Prahou byl zastaven, nepodařilo se mu obsadit praský hrad a byl vytlačen Spytihněvem, spojencem kníete. V této situaci se nechal Jindřich přenést do Chebu, který tehdy nepatřil k Českému kníectví, kde 15. června 1197 umírá. Pohřben je v Doksanech.
V církevních záleitostech se občas nechával zastupovat olomouckými biskupy Kaimem a Engelbertem. V závěru jeho episkopátu přijel do Prahy legát Petr z Kapue, který ádal sexuální zdrenlivost a byl málem zabit při svěcení nových kněí, co nebyla dobrá vizitka Jindřichovy správy.
Jindřich Břetislav bral reformu poměru světské a dochovní moci se ví váností, byl i schopným politikem, velmi oddaným císaři. Jeho kníecí vláda znamenala dalí uklidnění poměrů Čech vůči Říi.
admin
(počítadlo běí od 29.8.07)
Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)
|