Zpět

Jindřich I. Břetislav

Popis:
Syn Jindřicha a Markéty se narodil někdy před rokem 1169, kdy umírá jeho otec. Již od dětství byl zřejmě určen na církevní dráhu, studuje v Paříži. Tam se seznamuje s programem emancipace církve z područí světské moci (jako příklad může posloužit odevzdávání části desátku světské vrchnosti, která na své náklady kostel postavila a zabezpečila). Reformní program záhy přejímá za svůj.

Po návratu do Čech se stává vyšehradským proboštem. Po smrti biskupa Valentina se nechává vysvětit na kněze, 25.3. 1182 je zvolen pražským biskupem, záhy byl investován v Mohuči.

Část české církve toužící po reformách vůči panovníkovi a šlechtě mohla jásat. Přemyslovec - biskup byl pro své bratry a bratrance na trůnu silným mocenským konkurentem. Stačí vzpomenout na "boje" mezi Vratislavem a jeho bratrem Jaromírem.

Spory se světskou moci na sebe proto nenechaly dlouho čekat. Biskup uvalil klatbu na východočeská dominia Děpolta, jehož úředníci se údajně dopouštěli násilnosti. Vymáhání různých daní a dávek na kněžích si lze dost dobře představit. Brzy vzniklo napětí mezi biskupem a knížetem Bedřichem. V roce 1186 poslal biskup stížnost k císaři, ten rozhodl následujícho roku v Řezně. Kníže se nechal slyšet, že biskup je pouze jeho kaplanem (u předcházejích biskupů to v podstatě pravda byla, nikoli však u biskupa-bratrance), a nemá proto právo popohánět svého pána k soudu. Tím si kníže proti sobě zle popudil duchovní z Říše, kteří tvrdili, že pražský biskup je jedním z nich - říšský kníže, který podléhá pouze císaři (králi), nikoli českému knížeti.

Císař toto právo Jindřichovi a jeho nástupcům udělil, ačkoliv pražský biskup tehdy v podstatě vykonával svůj episkopát z vůle pražského knížete, který věnoval biskupství veškeré majetky, fundoval kostely a kláštery a držel nad církví ochrannou ruku. Pozice českého knížete byla tehdy velmi slabá, proto se Bedřich s biskupem smířil. Vzápetí byl ale z Čech vyhnán Děpolt, původce problémů. Později, za vlády Konráda Oty, se Děpolt vrátil a již konflikty s biskupem neměl.

Zřejmě až po dosažení tohoto úspěchu začal biskup zasahovat do vysoké světské politiky. Díky jeho intrikám v roce 1191 povstal Přemysl proti knížeti Václavovi. Přemysl obsadil Pražský hrad, ale byl Václavem obležen. Biskup spěchal do Říše, kde za 6000 hřiven stříbra získal pomoc císaře Jindřicha VI. Díky vyjednávání císařského zmocněnce Václav ustoupil, vzdal se trůnu a utekl.

Biskup se jistě zasloužil o Přemyslovo vítězství, záhy ale projevil nespokojenost s uznáním svých zásluh od nového knížete. Raději opustil Čechy, vydal se k hrobu sv. Jakuba do Santiaga de Compostela, ale v Německu mu císař připomenul jeho dluh a radil mu, aby se příliš nevzdaloval a neotálel s placením. Zbožná pouť se nekonala a na jaře 1193 se biskup vrátil domů.

Přemysl se tehdy zřejmě zapojil do proticísařské opozice, která se ale záhy rozpadla. Ve Wormsu (červen 1193) císař zbavil Přemysla knížecího titulu, jmenoval novým knížetem biskupa Jindřicha Břetislava a předal mu lenní korouhve. Biskup spěchal domů ujmout se vlády. U Zdic se setkal s Přemyslovým vojskem; toho však zradila většina předáků a přešla na biskupovu stranu. Přemysl ustoupil do Prahy, kde se i přes interdikt čtyři měsíce bránil. Před Vánocemi prchl, a biskup se tak konečně stal i knížetem.

Jindřich nezapomínal na dobré vztahy s císařem. V roce 1194 z jeho příkazu zaútočil na Míšeň, vyslal také kontingent bojovníků na císařovo sicilské tažení. V květnu a červnu přítáhl na Moravu, sesadil Přemyslova bratra Vladislava (markraběte moravského) a zajal ho. Znojemsko ovládl sám, do zbylých údělů dosadil poslední žijící údělníky, kteří byli ovšem v závislém postavení.

V prosinci 1195 ve Wormsu se kníže přihlásil k účasti na připravované křížové výpravě, ale jeho zhoršující se zdravotní stav mu to neumožňoval. Toho a vzrůstající nespokojeností s Jindřichem mezi velmoži chtěl využít v cizině čekající Přemysl. V květnu 1197 vpadl do Čech, ale před Prahou byl zastaven, nepodařilo se mu obsadit pražský hrad a byl vytlačen Spytihněvem, spojencem knížete. V této situaci se nechal Jindřich přenést do Chebu, který tehdy nepatřil k Českému knížectví, kde 15. června 1197 umírá. Pohřben je v Doksanech.

V církevních záležitostech se občas nechával zastupovat olomouckými biskupy Kaimem a Engelbertem. V závěru jeho episkopátu přijel do Prahy legát Petr z Kapue, který žádal sexuální zdrženlivost a byl málem zabit při svěcení nových kněží, což nebyla dobrá vizitka Jindřichovy správy.

Jindřich Břetislav bral reformu poměru světské a dochovní moci se vší vážností, byl i schopným politikem, velmi oddaným císaři. Jeho knížecí vláda znamenala další uklidnění poměrů Čech vůči Říši.

admin

(počítadlo běží od 29.8.07)